tag:blogger.com,1999:blog-12342551159158094042024-03-21T13:09:55.237-07:00MILIUS SPORTsportovní blog, aneb tak to vidím já..Milius Sporthttp://www.blogger.com/profile/14484430039215681293noreply@blogger.comBlogger235125tag:blogger.com,1999:blog-1234255115915809404.post-68449048136446205072023-02-20T10:17:00.005-08:002023-02-20T10:37:50.319-08:00Bö-minátor a ti druzí. <div> Dvanáct dní bojů na lyžích a s flintou na zádech, v tradičně nevlídném Německém Oberhofu, je za námi. Chvíle při přenosech závodů z tamní Areny am Rennsteig jsou snad jediné, kdy si během zimního období řeknu: "To je snad jediný místo, kde je ještě hnusnějš než v Ústí".
<div> Co biatlonový šampionát přinesl?
<div> Krásné a napínavé závody. Konečně zase pořádnou německou zimní atmosféru. Dominanci Norů a Švédů. Marné české čekání na zázrak v podobě selhání ostatních a medailového úspěchu. Ale, hlavně, HLAVNĚ OSM (!!) medailí nezničitelného Johannese Thingnese Bö. Bez výmluv se přiznám, že když za jeho jménem v celkové medailové bilanci po čtvrtečním singl mixu zářilo 6 - 0 - 0, přál jsem si, aby se mu fakt zadařilo odvézt si osm zlatých. Biatlonový osud se nakonec nad "zbytkem světa" smiloval, a víkendové závody pro něj dopadly "jen" stříbrem a bronzem, nicméně jeho počin čnil nad všemi ostatními událostmi. To si prostě takhle přijede v ostrém závodě na střelnici, za patnáct vteřin tam nasype pět nábojů, no a když náhodou mine, tak si to stejně dojede... No a jak přijel do cíle individuálního závodu úplně první, a to s jedenáctkou na hrudi? Pro náhodně příchozí, co přeci jen dočtou, i když biatlonu neholdují - vyráželo před ním deset protivníků, první z nich o pět a půl minuty dříve. Hanna Öbergová promine, ale výsledky norského "ohnivce" zastínily vše ostatní. Borec. <div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgl9gPpcZw3cWiFvdUefjLiBGyTPBnhv61L9LU_BJl-obkQnnLB2hRjutQQ0XGHZBQki6e3HDBgqR-9dQMh4sZfmEqthDrOE2Huvz8Jy0876Z37OUnEXHkYQ1-ssxZm4VcOyccCpnx_xqo80WLw7A3r_caA5_ITHvtm8FJS5s3E0yAVK0-vApW5GPZB8w/s966/Boe.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: right; float: right;"><img alt="" border="0" width="400" data-original-height="507" data-original-width="966" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgl9gPpcZw3cWiFvdUefjLiBGyTPBnhv61L9LU_BJl-obkQnnLB2hRjutQQ0XGHZBQki6e3HDBgqR-9dQMh4sZfmEqthDrOE2Huvz8Jy0876Z37OUnEXHkYQ1-ssxZm4VcOyccCpnx_xqo80WLw7A3r_caA5_ITHvtm8FJS5s3E0yAVK0-vApW5GPZB8w/s400/Boe.jpg"/></a></div>
<div> No a co mistrovství ukázalo českým fanouškům?
<div> Asi se nedá hodnotit vše dle dvou týdnů, ale přeci jen - byla to hlavní událost sezóny, a tak se načasování formy řídilo právě podle tohoto termínu. Viděli jsme, že starého psa novým kouskům nenaučíš. A tak nám Lucka Charvátová (to "stará" mi promine, myslím to obrazně, je to samozřejmě stále mladá dáma) zase ukázala, že štafety už nikdy zvládat nebude. Taky je nad slunce jasné, že ani Michal Krčmář už asi svojí výkonnost do vyšších obátek nevyšponuje, a že top ten je jeho maximem, nesejdou-li se opravdu neregulérní podmínky, v nichž by přálo štěstí jen jemu a naopak by vítr sfoukl naděje ostatních. Dělat závěry z výsledků Markéty Davidové je trošku nefér vzhledem k její drobné indispozici, která nejspíš zapřičinila její o trochu pomalejší běh, než je schopná při ideálním nastavení předvést.
<div> Medaili nemáme, takže z pohledu náročného biatlonového fandy je to neúspěch.
<div> Ale... Léta se tu bavíme, že až vyroste generace, odkojená biatlonovým boomem v letech 2013-2016, budou se dít věci.. Ten čas by měl pomalu nastávat. Počítejte se mnou - 2023 mínus 2013 plus 7 až 9 (průměrný věk, kdy se děti dávají na biatlon?) - to je sedmnáct až devatenáct let. Tolik by tedy prvním plodům biatlonového šílenství v Česku mělo být. Voborníková, Mikyska nebo Mareček asi byli tou dobou o něco starší, za první členy této generace je ale klidně považovat můžeme. A právě jejich výkony (Voborníkové především), pokud bych měl šampionát hodnotit čistě z mého pohledu, mi tu medailovou dietu celkem vynahradily. Protože v poměru očekávání versus výkon znatelně převýšily jejich výsledné jízdy a střelby to, co předváděli v předchozích týdnech a co od nich televizní divák (a asi i oni sami) mohl požadovat.
<div> U Voborníkové se ještě zastavím. Ze všech závodnic v závodě s hromadným startem byla druhá nejmladší za Auchentallerovou (Dorotka má mezi sličnými Italkami svou nástupkyni). A dokonce byla jediná, která v neštafetových závodech skončila v první desítce, ale nedosáhla třiadvacátého roku věku. Dobře střílí a jestli zrychlí, těším se.
<div> Třeba už za rok v Novém městě (za dva týdny to přeci jen asi ještě na bednu nebude), na příští mistrovství.
<div> Mimochodem, podělím se o zkušenost a informace, které určitě už někdo, kdo řešil lístky a ubytování v Novém Městě, dávno má. Byli jsme tam již dvakrát a bydleli vždycky minimálně 40 kilometrů od Areny. Chtěl jsem tomu zabránit, a tak začal vyhledávat ubytování na únor 2024 s předstihem. Lístky se ještě neprodávají a na můj dotaz na oficiální facebookovské stránce pořadatelů v Novém Městě, kdy bude znám program a přibližně zahájen prodej vstupenek, mi nikdo neodpověděl. Počítajíc s podobnými termíny jako letos v Oberhofu, bych měl zájem o poslední čtyři dny (od čtvrtka do neděle). Schválně - zkuste vyhledat na jakémkoliv portále, který používáte při plánování dovolených (Booking, Agoda, Airbnb či něco jiného) ubytování v okolí Nového Města na dobu šampionátu v příštím roce. Vyjede Vám jedno za 25000 na noc a další, nejbližší, zase 40 km, tedy zase na dojezd autem (se státní autobusovou dopravou v těchto končinách fakt nepočítejte). Zkusil jsem tedy jeden obsazený hotel v Novém Městě a zavolal do něho. Příjemný namoravštělý hlas na druhé straně mi sdělil, že všechna ubytování až do roku 2027 na dobu závodů jsou v celé oblasti obsazená. Kapacita v okolí (včetně Žďáru nad Sázavou, odkud by se případně dal použít bus a zahřívat se tak během závodů alespoň slivovicí) je necelých 800 míst a to zaberou jen samotné biatlonové výpravy a ještě se nedostane na všechny... To mě po... Areál pro 18000 diváků a v okolí 40 kilometrů OSM SET ubytovacích míst... Po zjištění cen za závody na příští olympiádě druhá rána do mého jinak smělého sportovně-fanouškovského plánu pro rok 2024 (Nové Město, MS v hokeji Praha, Euro v Německu, olympiáda v Paříži). Tak to vypadá, že alespoň ušetřím na cestu do tropů.. Milius Sporthttp://www.blogger.com/profile/14484430039215681293noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1234255115915809404.post-18951229942053521372023-01-06T13:10:00.002-08:002023-01-06T13:21:29.617-08:00Dlouho nepoznané návaly nadšení - je to malé světýlko na konci tunelu?<div> Vánoce, to bývá, nevypadne-li člověk někam do tropů, samá deprese. Tma ve čtyři, venku odporně, žádný sníh, většinou mlha, bolest přejedeného břicha, běhat se dá, pokud člověk není zrovna nemocen nebo se večer před tím neožral, pouze vevnitř na páse, pořád stejná nuda plná pohádek v televizi, otravné organizování, kdy se přežerete u těch či oněch příbuzných a taky juniorské mistrovství světa. V posledních dvou dekádách záruka přídělů od zámořských výběrů, trápení s týmy Německa, Rakouska či Švýcarska a předčasný, bolestivý konec bez fanfár. Co se mě týče, nevydržívával jsem u zápasů českých dvacítek někdy ani do třetí třetiny. Jako ne uplně zažraný do sledování mládežnického hokeje většinu týmu ani neznám a během turnajů je ani poznat nestihnu, protože jejich výkony ničím nezaujmou a debakly mě neba. V dospělém hokeji potom žádná díra do světa, spíše marné pokusy v nižších amerických soutěžích a návraty do Evropy.
<div> Přestože předchozí netradičně letní mistrovství naznačovalo, že letošní výběr by mohl hrát dobře, nečekal jsem oproti předchozím dvaceti letem žádnou překotnou změnu.
<div> Ale jsem rád, že jsem se spletl, jsem nadšen, že jsem si zase zařval při semifinále a finále a jsem natěšený, kdo z hráčů letošního výběru se uchytí v nejslavnější hokejové soutěži světa a bude nás bavit i v dresu národního týmu (toho času na hrudi bohužel se slepicí místo národního znaku). Opravdu marně přemýšlím, kdy jsem u nějakého českého týmu v posledních letech netrnul hrůzou, že dostane nařezáno nebo bude hrát nekoukatelně z rohu do rohu. A to nemyslím jen juniory. Sice jsme loni v květnu konečně zase dosáhli na bronz, ale čtvrtfinále bylo proti slabším Němcům, semifinále dopadlo příšerně, a při vítězném zápase o bronz proti USA jsem nastupoval do letadla z Paříže za stavu 1:3 a po přistání nešikovně hned ze zvyku po zapnutí skončil na sportovních stránkách s nadpisem "Senzační obrat ve třetí třetině přinesl bronz". Takže jsem si ani nezabékal. Jinak přinášel český hokej podobnou depresi, jako ty Vánoce.
<div> Člověk by si teď tak rád spokojeně povyskočil, jak nám ta ošklivá doba končí a budeme se zase radovat z českých úspěchů. Abych tu náladu hned nekazil - je samozřejmě moc dobře, že naše dvacítka ukázala tak perfektní výkony, že jí nepřehráli ani stejně staří Kanaďani, ani Švédi, a že místo trápení nasázela všem slabším týmům devítku. Hokej je z větší části hlavně hlava a pokud se naučí hráči vyhrávat už v takhle raném věku, můžou se těmi lídry budoucích vítězných týmů skutečně stát. Ukázali se agentům, ti, co ještě nebyli draftovaní, si řekli o pozornost při letním rozdělování do týmů NHL, a ti, co zatím vedli v zámoří farmářské či juniorské týmy dali šéfům elitních klubů jasné znamení, že s nimi mohou počítat. Čím dříve se z nich stanou platné články nejlepších týmů světa, tím líp. Potěšila hlavně nebývalá hokejovost a produktivita obránců. Jiříček, Špaček či Svozil by konečně mohli zalátat tu díru, která v české defenzivě už léta zeje. V útoku bychom ještě jakžtakž konkurenceschopný tým třeba na olympijských hrách s účastí všech hvězd poskládali, ale opravdu světové obránce už léta nemáme. Nejlepší český bek je Hronek, ale že by se dalo hovořit o superhvězdě, ze které by se posadili na zadek McDavid nebo Rantanen, to asi těžko. Stejný děs je to v kdysi opěvovaném brankovišti. Ani jeden z našich gólmanů v NHL není žádná neprostupná zeď, nejlíp asi chytá Vejmelka, ale že by na posledním šampionátu extra podržel, to ne. Čísla brankáře Suchánka na právě skončeném turnaji ale byla ohromující. Takže super, můžeme tento mladý výběr považovat za drobounké světýlko na konci dlouhého temného tunelu.
<div> Jenže taky je třeba vidět, že 17 hráčů z 23 nehrají v Česku a raději v útlém věku zmizeli z tuzemského prostředí. To by je totiž sotva posunulo na takovou úroveň, aby se mohli uchytit v NHL. Až na výjimky typu Kubalíka nebo Šimka víceméně znamená, že když hráč ještě ve dvaadvaceti hraje českou extraligu, už ho můžete pro světový hokej prakticky odepsat. Tedy dnešní český systém výchovy je nadále naprosto nevyhovující a cesta do velkého hokeje vede jen přes včasný úprk.
<div> Asi až následující roky ukážou, jestli se přeci jen něco mění a když už není dostatek trenérů a peněz na výchovu v našich klubech, tak se alespoň množství českých kluků, schopných se vypracovat v elitní hráče, byť i za cenu odchodu pryč, bude zvyšovat.
<div> Zatím si třeba můžeme decentně pozpěvovat, že nějaká ta budoucnost v podobě jednoho talentovaného ročníku by tu byla. I to je ve světle umístění na posledních šampionátech pořád příjemné pomyšlení.
<div> No a kdo se nechce zabývat tím, co bude, tak může vzpomínat na ty dlouho nepoznané návaly nadšení, když se podařilo po celozápasovém obléhání překonat švédského gólmana nejdřív v poslední minutě základní hrací doby, potom v poslední minutě prodloužení a jak se povedlo dovést až do prodloužení zápas s jindy naprosto suverénní Kanadou i přes dvougólovou ztrátu po dvou třetinách. Jooo, kdyby jsme se něčeho takového dočkali třeba za rok a půl na domácím šampionátu v Praze na vlastní oči...
<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBXcWtY4u3TpgJPVdNVflPeTfCiN0_v9VD1cjgsakiu_RelJhUel3xI3qhwj004GtVbDyCJII5ofofPO4HsbIstgmyErBlBdOiNO0Zl8pGk6cS64OcsirIg7X-5_sX7FZ-fCJ-zYoopEixqHy2scXqmGk7xCNElN5nJiX9_Cxeb3SKbp45SScnkaQ7Xw/s746/msj.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" width="600" data-original-height="495" data-original-width="746" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBXcWtY4u3TpgJPVdNVflPeTfCiN0_v9VD1cjgsakiu_RelJhUel3xI3qhwj004GtVbDyCJII5ofofPO4HsbIstgmyErBlBdOiNO0Zl8pGk6cS64OcsirIg7X-5_sX7FZ-fCJ-zYoopEixqHy2scXqmGk7xCNElN5nJiX9_Cxeb3SKbp45SScnkaQ7Xw/s600/msj.jpg"/></a></div>Milius Sporthttp://www.blogger.com/profile/14484430039215681293noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1234255115915809404.post-84239350248051861402022-12-20T02:25:00.018-08:002022-12-20T23:34:44.818-08:00Gracias Leo! Gracias Argentina! .... souhrnný blog k MS v Kataru <div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEheUmFlyMfGIsC1dflUreoqi79x86vnDSWyQVktwRlX1Oc-Pw8FuuBsbBRxx_RnxmzEuLV-YzBTH2cqq3rVAg120Yqvly7ci1P-mweBlcE_E7ysJfK4Twu7u89dmobA5BqJwMBqbBu-ggymlVRmj1uHB7DRj2IkIR1iQpBHoYcff-LkjT83W1VNgFu3hw/s829/01%20Messi.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" width="400" data-original-height="500" data-original-width="829" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEheUmFlyMfGIsC1dflUreoqi79x86vnDSWyQVktwRlX1Oc-Pw8FuuBsbBRxx_RnxmzEuLV-YzBTH2cqq3rVAg120Yqvly7ci1P-mweBlcE_E7ysJfK4Twu7u89dmobA5BqJwMBqbBu-ggymlVRmj1uHB7DRj2IkIR1iQpBHoYcff-LkjT83W1VNgFu3hw/s400/01%20Messi.jpg"/></a></div><div> Tak jsem tady, přátelé! Mé mlčení je u konce. Někteří z vás mi během fotbalového mistrovství psali, jestli jsem nezanevřel na fotbal, protože (a to jsem tedy rád, že pár vás takových je) jste si poslední šampionáty zvykli na zvýšenou intenzitu mých blogových příspěvků.
<div> Berte letošní půst jako takový můj malý protest proti pořadatelské zemi, která si zajisté v budoucnu koupí i zimní olympiádu, protože prachy jenom prachy nečekají, a proti světové fotbalové organizaci, která od příštího turnaje zničí mistrovství světa do takové míry (48 týmů, skupiny po 3), že už nebude stát za to ani o něm napsat blog souhrnný, kterým bude tento. Gianna Infantina, kterému když dobře zaplatíte, je schopen vystoupit před celým světem a říct, že se cítí jako žena, možná když ještě něco přihodíte, začne se klidně cítit i jako pes nebo kudlanka nábožná, nemůžu ani vidět..
<div> Popravdě ale bylo ono blogové mlčení spíše způsobeno nedostatkem času, protože buď jsem cestoval, pracoval, spal nebo právě koukal na fotbal. I přes stupidní zimní termín jsem jako vždy viděl vše a tak vám v příštích odstavcích trochu vynahradím tu újmu, kterou jste zajisté absencí mých blogů utrpěli.
<div> Je dva dny po finále. A já mám stále ještě pocit, jakoby vlastně všech předchozích 61 zápasů pozbylo významu. Tak seznační ten závěrečný zápas byl. Ale zkusím to přeci jen vzít chronologicky, od začátku.<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdJOeHwGRvXTXVWAYG8t3FdPkCkKOzXnYcA1_6tXBjLy4xof-rumy52A-4zcZUYsG6NflonNXPW2Kn4iBRcYVk7Dp8OhvYYvmp-M_TlzVqb0usjpjEvOi9XDLuSRLlXjT-C7acmR5ZxylK5Sk2xGlyEvjIMYpI9Bb0yMxLNz-44qLHgiqd1NsrYUuRDg/s4032/03%20Spain.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: right; float: right;"><img alt="" border="0" width="320" data-original-height="3024" data-original-width="4032" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdJOeHwGRvXTXVWAYG8t3FdPkCkKOzXnYcA1_6tXBjLy4xof-rumy52A-4zcZUYsG6NflonNXPW2Kn4iBRcYVk7Dp8OhvYYvmp-M_TlzVqb0usjpjEvOi9XDLuSRLlXjT-C7acmR5ZxylK5Sk2xGlyEvjIMYpI9Bb0yMxLNz-44qLHgiqd1NsrYUuRDg/s320/03%20Spain.jpg"/></a></div>
<div> Prvních 8 dní šampionátu mě zastihlo v teple španělského jihu a bylo to fajn, vidět zase obrazovky skoro v každé restauraci a letní atmosféru, která k MS vždycky patří. Říkal jsem si, že když už je tedy MS v zimě, tak alespoň uvidíme protagonisty v tom nejlepším fyzickém stavu, protože touto dobou vrcholívá první část ligových sezón, hráči jsou plni sil a nestane se, že by se ploužili po hřišti, jako to občas po náročných sezónách vídáme v červnu. Zčásti se to vyplnilo. Jen bohužel, první část základních skupin byla prošpikována bezgólovými remízami, protože národní týmy měly hodně málo času na sehrání a navíc při kvalitě některých reprezentací je obrana jedinou veličinou, kterou umí na soupeře vyrukovat. A tak jsme kromě nudných 0:0 viděli i senzace, kdy defenzivní protivník dlouho odolával lépe hrajícímu favoritovi, a pak mu stačilo pět minut na dva, tři útoky, a překvápka byla na světě. Saudové tak zaskočili Argentince (a já si po tom prvním zápase zoufal, že je to zase ta stejná Argentina jako před 4 lety, která opět nepřekoná zataženého soupeře, protože na to prostě nemá hráče) nebo Japonci jinak do té doby dobře hrající Němce. Ale zatímco Argentinci se z jednoho z nejpřekvapivějších výsledků v historii MS vzpamatovali, Němci, i kvůli přístupu jejich soupeřů ve skupině, Španělů, na šokující prohru dojeli a 4 body z dalších 2 zápasů už jim byly k ničemu. Docela mě ti Španělé vytočili, protože po jejich drtivé výhře nad Kostarikou 7:0, kterou jsme sledovali přímo u moře na promenádě v Torrevieja (nebo jak byste to skloňovali?) jsem nabyl dojmu, že nás budou bavit nápaditým útočným fotbalem.. Bohužel dojeli na to samé, co poslední dobou vždycky, ale o tom ještě později.<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjUYtsY21M4Jp0Y6Be1ajWeZloVsn1rcopetQFbrVObTZZFJ4_kcDIwJrdXSdkIIanLdd5tbfQJbiuKpPC4O2aOOW1KrDh1vDV_e476z2WLJVtjNoVMirJhbLkDEgjOYL-VJxejCv0O4nFu1b-6TxfNbx5973o1Vou286oCAiwZ71LNXR-JXyvTM4YnbQ/s750/08%20Japan.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: left; float: left;"><img alt="" border="0" width="400" data-original-height="459" data-original-width="750" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjUYtsY21M4Jp0Y6Be1ajWeZloVsn1rcopetQFbrVObTZZFJ4_kcDIwJrdXSdkIIanLdd5tbfQJbiuKpPC4O2aOOW1KrDh1vDV_e476z2WLJVtjNoVMirJhbLkDEgjOYL-VJxejCv0O4nFu1b-6TxfNbx5973o1Vou286oCAiwZ71LNXR-JXyvTM4YnbQ/s400/08%20Japan.jpg"/></a></div>
<div> V druhých utkáních už některým týmům začalo téct do bot, a tak se to konečně rozjelo. Po šestigólové remízové nadílce Srbů s Kamerunem a dalších utkáních nahoru dolů (Korea : Ghana, Polsko : Saudská Arábie) jsem se konečně přestal nad fotbalovou nudou rozčilovat, i když jsem se tím pomalu propadal v tipovací tabulce, kam rád dávám jako pojistku proti nas**ání právě remízy 0:0 (a trefil jsem jich PĚT!). Potěšil mě zlepšený výkon Argentiny, dobrá hra Francie, naopak Anglie mě po první krásné dardě Íráncům při taktických šachách proti USA namíchla, stejně jako Ronaldo, který se nebyl schopen přiznat k tomu, že se míče nedotkl, přestože dnes existují technologie, které ho jasně usvědčily z toho, že druhý gól na šampionátu nedal a střelcem je centrující Bruno Fernandes. Nejlepším utkáním pak, přestože skončilo jen 1:1, byl souboj o život hrajících Němců se Španělskem.<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhKhkRZythvQKw2GH79okm0DkaED_9NH6dZ5ZbAASTzb7j_nuo09dloiw8sl2c5IZSyqZeNHFR8ZtROiblhKd66vNi63TGcB4zI1uR2OezmPJ00xeDbCXVd_GZKNIuwlxLAIpVrUwE4O5pv8ftDAWhppuQYjwb8BioAqbM0gVgdGNpVb1ES5HOlHJW3g/s901/04%20Moting.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: left; float: left;"><img alt="" border="0" width="400" data-original-height="447" data-original-width="901" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhKhkRZythvQKw2GH79okm0DkaED_9NH6dZ5ZbAASTzb7j_nuo09dloiw8sl2c5IZSyqZeNHFR8ZtROiblhKd66vNi63TGcB4zI1uR2OezmPJ00xeDbCXVd_GZKNIuwlxLAIpVrUwE4O5pv8ftDAWhppuQYjwb8BioAqbM0gVgdGNpVb1ES5HOlHJW3g/s400/04%20Moting.jpg"/></a></div>
<div> Třetí zápasy ve skupinách by se daly rozdělit na dvě kategorie. Na ty, v nichž oba týmy hrály o postup, a na ty, kde už měl jeden tým jasný postup, postavil béčko, a díky tomu ovlivnil konečné pořadí skupiny tak, že mít jej jako posledního soupeře ve skupině se pro některé stalo velkou výhodou v cestě za postupem. <div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZnVukvPNzyDVi71hwPnvXw5WyHjIFhVhDkp9_fe2XWe6-Fq783IUlP0ZuRACo8hY7Tzs0ykC36rvBlhdSwZ9pfp3GlujMsJfBc6ISCgTvDgTctef3mNhcc8EZNbHmGiTgF2JOWz-PlQrMDAQTOdYhEyu7crV0pGc_iwjDlFMPcT4SvV-0o4xvNMX6zQ/s661/07%20Senegal.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: left; float: left;"><img alt="" border="0" width="400" data-original-height="438" data-original-width="661" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZnVukvPNzyDVi71hwPnvXw5WyHjIFhVhDkp9_fe2XWe6-Fq783IUlP0ZuRACo8hY7Tzs0ykC36rvBlhdSwZ9pfp3GlujMsJfBc6ISCgTvDgTctef3mNhcc8EZNbHmGiTgF2JOWz-PlQrMDAQTOdYhEyu7crV0pGc_iwjDlFMPcT4SvV-0o4xvNMX6zQ/s400/07%20Senegal.jpg"/></a></div>Proto se mezi nejlepších 16 dostali Korejci, Japonci a nechybělo mnoho a bohorovnost Francie či Brazílie by postup přihrála Kamerunu a Tunisanům i přes fakt, že do té doby se turnajem plácaly s jedním bodem. Krásná dramata dvou týmů o přímý postup, která mě nadchla (Senegal : Ekvádor, USA : Írán, Švýcarsko : Srbsko) kontrastovaly s odevzdaným výkonem favoritů, za který jsem na ně měl totální vztek, protože, jak už jsem uvedl, díky nim mnohdy nepostoupily nejlepší, ale spíš souhrou náhody při pořadí zápasů po vylosování šťastnější mančafty. Španělé se tak postarali o vyřazení Němců, kteří pro mě byli rozhodně nejlepším nepostupujícím týmem, Portugalci pustili dál Korejce na úkor Uruguaye, Francie (tedy spíš výběr francouzské Afriky) se nechala porazit slabým Tunisem. <div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGsquttFDkBQfgObGq15hheQMcTKSTr1IHTb5XD4-eWLbPD4SQd1BqLIHMcClrgoFdhEGoHbNaDclcm-sjhnjZv94XO89Y0NtSsN0HXDpPpENFRXWiqgtIWVFprD4So9k94Ws2zo9j0oYWvw_uQ_w0TJupeT1_PUDU1XfPRxKaUVPicBEA6N8NnLGrXQ/s703/09%20Germany.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: right; float: right;"><img alt="" border="0" width="320" data-original-height="420" data-original-width="703" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGsquttFDkBQfgObGq15hheQMcTKSTr1IHTb5XD4-eWLbPD4SQd1BqLIHMcClrgoFdhEGoHbNaDclcm-sjhnjZv94XO89Y0NtSsN0HXDpPpENFRXWiqgtIWVFprD4So9k94Ws2zo9j0oYWvw_uQ_w0TJupeT1_PUDU1XfPRxKaUVPicBEA6N8NnLGrXQ/s320/09%20Germany.jpg"/></a></div>
<div> Už boje v základních skupinách přinesly poslední dobou nebývalou bohorovnost rozhodčích. Sice se pískaly penalty za minidotyky, neviděli jsme ale žádné horkokrevné karetní mariáše. Pokud bychom počítali jen hráče na hřišti, vyloučeni byli jen dva, a to opravdu ještě po situacích, kdy pro sudí nebylo zbytí. Až jsem si během některých těch nezáživných skupinových taktických šachů posteskl, že mi chybí pořádná "degešárna" z italské a španělské ligy, kdy si jdou horkokrevní čutálisti s obřími egy po krku. Žádné strkanice o míč, žádné oplácení, nic... A všimli jste si, jak postupně přestali hráči zkoušet to válení se při dotyku končetiny soupeře byť i daleko od hlavy a držení se za obličej? Stihl jsem ve španělsku ještě čas ligových souteží, zakoupil si lístek mimojiné na Valencia : Betis, a neviděl jsem ani jednoho elitního útočníka, protože Cavani z Valencie nebyl fit a Betis v předcházejícím sevilském derby přišel o oba útočníky, kteří byli vyloučeni po zásahu VARu za dotyk lokte někde v oblasti krku, při krytí míče a za došlápnutí na kotník, rovněž spíše v běžném souboji. Tenhle trend, kdy už se dnes vylučuje za opravdu skoro jakýkoliv dotyk se soupeřovým obličejem, se mi začal celkem zajídat. A jen podporoval tu komedii, kdy se každý hráč drží za "hubu", jen aby šel protivník pod sprchy, protože holt neuhlídal ruku, a ta mu přistála někde v zátylku nebo ještě hůře ani ne na hlavě. Jednou hrajete kontaktní sport, vy primadony, tak holt občas nějakou tu ránu schytáte. Kéž by tento rozhodcovský směr pokračoval a nepřerušovalo se kvůli každému válení. Ač jsme viděli některé zvláštní verdikty sudích (a nejvíc mě zvedaly ze židle ty jasné neodmávané ofsajdy, kdy se potom mohl odehrát kolikrát tak nebezpečný souboj, že se někdo mohl zranit), já byl s celkovým rozhodováním na MS spokojen. <div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEihnKFHI7fJmQ6Npacvm_gL_95j-8om7HuEMjVutnVgg3tkwn7pi-agwrN5GMsFslTGqo35Vih7QmSkOxa2PT281rKgNEI65E8Fy3GC2U6BNJKzeT4Y2G6T4HGM2eoo5JCRWSlUbCy381JsVGqhBN-PSUCWhRqz8dmUgCI0DQsJ_5TFn68dcGYVzZdF8w/s684/10%20Brazil.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: right; float: right;"><img alt="" border="0" width="400" data-original-height="379" data-original-width="684" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEihnKFHI7fJmQ6Npacvm_gL_95j-8om7HuEMjVutnVgg3tkwn7pi-agwrN5GMsFslTGqo35Vih7QmSkOxa2PT281rKgNEI65E8Fy3GC2U6BNJKzeT4Y2G6T4HGM2eoo5JCRWSlUbCy381JsVGqhBN-PSUCWhRqz8dmUgCI0DQsJ_5TFn68dcGYVzZdF8w/s400/10%20Brazil.jpg"/></a></div>
<div> Nuže pojďme směle do vyřazovacích bojů. S natipovanými remízami 0:0 jsem spokojeně sledoval, jak se sice propadám v tipovačce, ale jak se favorité v první části pavouka bez taktických manévrů vypořádávají se svými papírově slabšími protivníky. Anglie, Francie, Holandsko (tam jsem fandil Amíkům) a Argentina (ač ta s troškou komplikací v závěru) si zajistily postup. V dalších dnech je po famózních útočných představeních následovali Brazilci a Portugalci. Jen Španělé opět dojeli na svojí fotbalovou přihrávkovou nemoc. Dva miliony, sto osmdesát tisíc, pět set třináct přihrávek na půlce, a proti nim jedenáct Maročanů kolem vlastního vápna, vědouc, že jim budou stačit dvě hodinky sledování španělské fotbalové házené ze strany na stranu, a pak dobře kopnuté penalty. Docela pobavilo, že Luis Enrique (kouč) dal svým svěřencům za domácí úkol nakopat tisíc penalt. V rozstřelu potom totiž nejenže nedali ani jednu, ale hlavně je kopali jako kdejaký Pepík z divize, který se neumí k míči ani rychle rozběhnout. Hrozné. To odpoledne padlo z mých slov hodně peprných výrazů.
<div> V pavouku se to pak rýsovalo pěkně - možné semifinále Argentina : Brazílie a Portugalsko : Francie/Anglie. Tak snad všichni postoupí.
<div> Že jsme se nakonec ani jednoho napínavého souboje v semi nedočkali, to už dnes víme. Brazilci se chytli do chorvatské pasti. Penaltovičové s kostičkami na dresech patří spíš mezi mé oblíbenější týmy, na minulém šampionátu jsem se radoval z jejich stříbrného snu, ale žádný strom přeci neroste do nebe. V základní hrací době vyhráli nějaký zápas play off naposledny při bronzové cestě turnajem ve Francii v roce 1998. Od té doby nic. Pouze výhry (nebo prohry) po prodloužení či penaltách. Bohužel, fotbal je snad jediný míčový sport, kde vám pouhá jedna střela, a to ještě až po dvou hodinách hry, může přinést postup, a tak krásně hrající kanárci, kteří si v předchozím zápase užívali góly tanečky i s trenérem, opět na semifinále nedosáhli. A já, osm předchozích zápasů za sebou tipující 0:0, dal samozřejmě výhru Brazilců. Vztek z tohoto zápasu naštěstí přebila jen pár hodin potom radost po bitvě Argentiny s Holandskem. Zápas od zápasu se lepšící Messiho družina měla zápas s tulipány dlouhou dobu plně pod kontrolou, ale nakonec se muselo až do penalt. Okamžik, kdy Holandsko v jedenácté minutě nastavení vyrovnalo, pro mě zůstane, hlavně z důvodu JAK gól vstřelilo, navždy nezapomenutelným. Tak moc bych si v tu chvíli přál fandit druhé straně, aby někdo, komu přeji, TAKHLE vyrovnal. Neuvěřitelné. Zápas taky nabral slušné grády i co se nervů týče, a tak jsem se konečně dočkal té pořádné "degešárny". Prostě zápas se vším. Jak dokázal španělský rozhodčí i v tomhle zápase nikoho nevyloučit (nakonec až po penaltách schytal redku Dumfries, naprosto bez zájmu kamer), to doteď nedokážu pochopit. Říkal jsem si, že za udělení červené asi dostali rozhodčí slíbenou pořádnou pokutu, jinak se to nedá vysvětlit. <div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjh6ZXz3cuhseX_laslUIFDEszwA44FD_xhDeXVcf4n6UXUQmSUDk2oJjE14Zv4_tR9O5tiATlTs3d5CwrIQ7JW0mBRoi_sCHuqLpbFVbz0JHkNYlcbhm1Hzzxgji6uCB8E5ZQciGz7Obc4szV36jCLYkrPW6fnJ-hpIp5gKwdnMx4bwU_159ti2SHLQQ/s995/02%20Ronaldo.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: left; float: left;"><img alt="" border="0" width="320" data-original-height="525" data-original-width="995" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjh6ZXz3cuhseX_laslUIFDEszwA44FD_xhDeXVcf4n6UXUQmSUDk2oJjE14Zv4_tR9O5tiATlTs3d5CwrIQ7JW0mBRoi_sCHuqLpbFVbz0JHkNYlcbhm1Hzzxgji6uCB8E5ZQciGz7Obc4szV36jCLYkrPW6fnJ-hpIp5gKwdnMx4bwU_159ti2SHLQQ/s320/02%20Ronaldo.jpg"/></a></div>
<div> Třetí zápas, který mě dovedl do hysterického vzteku, bylo třetí čtvrtfinále mezi Portugalci a Marokem. Betonáři z Maroka sice tentokrát několikrát krásně vyjeli v brejku až před brankaře, ale zase dokázali ubránit mnohem útočnější tým, na který jsem se těšil v semifinále proti Francii či Anglii. Jenže Portugalci předvedli skoro to samé, co Španělé. Žádné centry, žádné střely z dálky, jen stereotypní bušení do připravené obrany. Portugalský konec se neobešel bez slz někdejšího nejlepšího hráče svojí generace, jájínka Ronalda. Ten na šampionátu v plné nahotě ukázal, co je za povahu. V klubu se rozhádal už dávno, ale že i v národním týmu jej nakonec bude muset trenér posadit, to se asi úplně nečekalo. Protože nejenom, že už výkonnostně tápe a je dobrý už tak akorát čekat ve vápně na nějaký centr či odražený míč, ale ještě má stále pocit, že je nejdůležitější ze všech, daleko před všemi ostatními členy TÝMU (co to je TÝM, Cristiano?), a tak si po vystřídání neodpustí dětinskou ufňukanou reakci. Fotbalový bůh jej ještě potrestal tím, že náhradník za něho, do té doby startující za národní tým jen třikrát jako střídající, dal v osmifinále hattrick. Příliš mnoho zrcadel v jeho paláci a nadměrné dívání se do nich, jakoby jej zbavilo schopnosti vnímat realitu.
<div> Poslední čtvrtfinále alespoň zajistilo, že nepostoupí už žádný na penalty čekající betonář. V pěkném souboji Anglie s Francií byli sice Southgateovi svěřenci malinko aktivnější, ale ze hry gól dát nedokázali, a nakonec jim nestačily ani dvě pentle, protože tu druhou král střelců předchozího šampionátu Harry Kane už proměnit nedokázal. Svalovat na něj ale vinu za vypadnutí by bylo opravdu nefér. Narozdíl od v přechozím odstavci zmiňovaného jiného "kapitána" dřel pro svůj tým i přes trochu slabší střeleckou bilanci, připravoval šance spoluhráčům a příkladně se rval. V tomto utkání to bylo kdo s koho a Anglie spíš doplatila na nepříznivé vylosování do pavouka, nežli že by odehrála špatný turnaj.
<div> V semifinále už betonářům a penaltovičům došly síly a rychlé góly jejich taktiku rozmetaly na prach. Zatímco Chorvati se proti dominantním Argentincům nezmohli téměř na nic, Maroko najednou ukázalo, že i dopředu by dokázali hrát atraktivně, kdyby chtěli, a Francouzi museli dlouho v nejistotě čekat na uklidňující druhý gól. Až teprve, když prvnímu africkému týmu (když nebudeme počítat Francii) v semifinále odpadla v průběhu turnaje většina stoperů, jakoby se odvázali a chtěli světu ukázat, že taky dokážou něco víc, než bránit a buď zkusit jeden brejk, nebo počkat na penalty.
<div> Ani v zápase o třetí místo se neztratili a byť si nakonec pro bronzové medaile došla Modričova parta (a země se 4 miliony obyvatel tak má z MS už třetí medaili za svojí ani ne třicetiletou historii), zlepšily ty poslední dva prohrané zápasy dojem z jejich hry. Jejich nářky nad rozhodčími ignorujme, to už je takový kolorit hráčů z těchto končin, že si vlastní neschopnost skórovat kompenzují obklopováním a strkáním do rozhodčích. Já bych je teda pískat nemoh´. Stačil by mi jeden jejich zápas a celkový počet červených na turnaji (hráči dostali jen tři) by se hnedle zdvojnásobil.
<div> Na finále Argentina : Francie se asi těšili všichni. Nejlepší střelci dosavadního turnaje s pěti góly a asi i nejlepší hráči turnaje Messi a Mbappé proti sobě. První šance na obhajobu titulu některého z týmů od roku 1962. Poslední šance Lionela Messiho na jedinou a tu nejcennější trofej, kterou ještě neměl a kterou mu po průběhu celého mistrovství začala přát nejen celá Argentina. Obrázky z ulic v Buenos Aires a dalších velkých měst země se sluncem na vlajce kolovaly po všech sociálních sítích. Argentině vždycky přeju, ale občas mě během šampionátu svojí hrou naštve a fandit jí přestanu. Tentokrát jsem měl samozřejmě jasno už během vyřazovacích bojů. Potom, co se zlepšila po nevýrazném vstupu do turnaje, mě její zápasy bavily asi nejvíc a tak jsem si nepřál nic jiného, než titul pro Messiho, ideálně po průběhu, kdy ještě nějaký ten gól ve finále přidá.<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiKXVTiO_YjNwHbW5zmjLsKz3dBkyJzPKgyPmkgXCXim1_eEzEDXhJyD0Uf2fnUJQyF0Bpt5lYRIMcJO8ACPrsHnAuAhtj9UPIJIE64aizw1_vLB23MC1DqLodoVBo_Z2FxbExzvZtZ_VuNxlcz1sdqNsf9W0XKMvilNs4TZMJBruEOHcOY9T1fLKwDBA/s629/05%20Mbapp%C3%A9.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: left; float: left;"><img alt="" border="0" width="400" data-original-height="353" data-original-width="629" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiKXVTiO_YjNwHbW5zmjLsKz3dBkyJzPKgyPmkgXCXim1_eEzEDXhJyD0Uf2fnUJQyF0Bpt5lYRIMcJO8ACPrsHnAuAhtj9UPIJIE64aizw1_vLB23MC1DqLodoVBo_Z2FxbExzvZtZ_VuNxlcz1sdqNsf9W0XKMvilNs4TZMJBruEOHcOY9T1fLKwDBA/s400/05%20Mbapp%C3%A9.jpg"/></a></div>
<div> Sedm dvojek vína jsem v nedělním odpoledni vypil, přátelé! Takové to bylo drama! A víc jsme si asi nemohli přát. Přitom to všechno vypadalo tak krásně jednoduše. Mátožná Francie, hrající absolutně bez zálohy, se 75 minut na nic nezmohla a tak jsme se spokojeně tetelili, že si zanedlouho Leo půjde pro ten nejhezčí pohár, co ve sportu existuje. Stačila minuta a půl, a všechno bylo naruby. Mbappé povstal z popela a ještě k tomu překonal Messiho i v počtu gólů. V prodloužení Messi skoro rozhodl, sedmým gólem Mbappého vyrovnal, ale ruka ve vápně přihrála Mbappému další penaltu a tak se šlo za stavu 3:3 do penalt. Co se dělo na hřišti v nastavených časech zápasu a potom hlavně prodloužení, se tady nedá popsat. Ještě, že v rodině nemáme srdeční problémy a z tohoto pohledu jsem na tom geneticky dobře. Jinak by mě vezli. Kolik takových, co jejich srdce toto finále <div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEipEkzQsezWHWUlwWnZ8KdHjED4psuIooFzxjV3AHokNxTdyCxF0j6UZcWwea3QMazHVpmUE4J1EleG6QSHx7x2WCJAVKy9AfJ3d9oAw0tJHWc2CpikOmOuSOMiVA3KlXnfbapeMRyc_U780OHsyyyZ-R69EaQ6KR_gg0Kbj5BLeIyZZchTDQuy6X-bPA/s867/06%20Messi.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: right; float: right;"><img alt="" border="0" width="400" data-original-height="453" data-original-width="867" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEipEkzQsezWHWUlwWnZ8KdHjED4psuIooFzxjV3AHokNxTdyCxF0j6UZcWwea3QMazHVpmUE4J1EleG6QSHx7x2WCJAVKy9AfJ3d9oAw0tJHWc2CpikOmOuSOMiVA3KlXnfbapeMRyc_U780OHsyyyZ-R69EaQ6KR_gg0Kbj5BLeIyZZchTDQuy6X-bPA/s400/06%20Messi.jpg"/></a></div>odneslo, na světě bylo, asi nikdy nespočítáme. Muselo jich být stovky. Zákrok Emiliana Martineze ve 123. minutě zápasu proti Kolo Muanimu byl bez diskuze zákrok mistrovství, absolutně nebylo pochyb, že musí získat cenu nejlepšího brankáře, protože takhle Argentinu už zachránil v posledních vteřinách osmifinálového duelu s Australany. Navrch přidal i chycenou penaltu v rozstřelu, francoužští Afričani pak kopli další penaltu vedle, a bylo vymalováno.
<div> ARGENTINA ES CAMPEON DEL MUNDO a Lionel Messi nejspíš překonává Diega Maradonu v intenzitě lesku svojí svatozáře. Protože tohle byl jeho šampionát. Jeho výhra. A po finále, které nemá v historii obdoby a mělo by být pouštěno všem haterům na fotbal, jako reklamní materiál, že tento sport není jenom korupce, simulování a hádání. Obě největší hvězdy zazářily, Mbappému ani hattrick nepřinesl trofej. Neuvěřitelné. Díky Leo, díky Argentino a díky fotbalový bože, že jsi nám zase připomněl, jak krásný fotbal dokáže být.
<div> Argentinská výhra a pohled na Messiho s trofejí pro mistra světa doufám navždy rozsekne otázku, jestli Messi nebo Ronaldo. Mohli jsme vidět, jak všichni z jihoamerického týmu stojí za svým velkým (malým) šéfem, jak se obětují pro to, aby konečně jejich velký idol tu vysněnou trofej získal. Jak týmově vystupoval Ronaldo, jste všichni viděli sami.
<div> Proto Argentina, proto Messi!
<div> LEO Y ARGENTINA, GRACIAS!!!
<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfduQwRbtGpp9Gr9f1ErJ_zc9W_dZzXHMdu4rEvriKdtCOHbieACOyNB86ZTPmZoaOeqoyPOtTAXndRoZ_LevdZjQGDjdJJT4XoLteGBfNhQTzt7yuIUDdGMS0FdlTGv8V3OYtDa_yFBrsd4jC9BPynGPBGdeyLeqYp0wrEO1YgQRze6I7ZP6V8K4NdQ/s886/11%20Campeones.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" width="600" data-original-height="483" data-original-width="886" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfduQwRbtGpp9Gr9f1ErJ_zc9W_dZzXHMdu4rEvriKdtCOHbieACOyNB86ZTPmZoaOeqoyPOtTAXndRoZ_LevdZjQGDjdJJT4XoLteGBfNhQTzt7yuIUDdGMS0FdlTGv8V3OYtDa_yFBrsd4jC9BPynGPBGdeyLeqYp0wrEO1YgQRze6I7ZP6V8K4NdQ/s600/11%20Campeones.jpg"/></a></div>Milius Sporthttp://www.blogger.com/profile/14484430039215681293noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1234255115915809404.post-85180600829795007302022-10-07T10:30:00.002-07:002022-10-07T13:43:02.136-07:00Opět souhrnně..<div> Standartně jsem říjnově zamířil do pelechu s medikamenty proti nachlazení, sedmiměsíční období stínu a šedi tentokrát začalo už v půlce září, a tak jsem si řádně dopřál sportovní pasivity z obrazovky. Žádná z nedávných událostí si nezaslouží dlouhý a samostatný sloupek (a ta, co by si to zasloužila, by byla jen nošením dříví do lesa a týká se jí hned první odstavec), a tak se pojďmě vrátit k pár zajímavostem v souhrnném blogu.
<div> </i><div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiEqmd88y56Zgs2h0kGv3MKZ53Guu-m7NQwWZtkgy2HKXLGBLFg65F0tTVdyyl_QRK4iBUTJVh7kuVbdRMGPRDdm0LzQo-BuGSDKmu882mRicjQW4rr94NqEm2otC5oNfQjKPugrgTuHu23T0JcAvIOyeSQA_69XdNqq6lvVMQY1pF9APF9348EmRYk6Q/s1130/bayern.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: right; float: right;"><img alt="" border="0" width="320" data-original-height="562" data-original-width="1130" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiEqmd88y56Zgs2h0kGv3MKZ53Guu-m7NQwWZtkgy2HKXLGBLFg65F0tTVdyyl_QRK4iBUTJVh7kuVbdRMGPRDdm0LzQo-BuGSDKmu882mRicjQW4rr94NqEm2otC5oNfQjKPugrgTuHu23T0JcAvIOyeSQA_69XdNqq6lvVMQY1pF9APF9348EmRYk6Q/s320/bayern.jpg"/></a></div>
<div> <b>Jde nám to opravdu báječně...</b>
<div> Tento týden český fotbal v Evropě: 3 zápasy, 0 bodů, skóre 0:7. Minulý týden český fotbal v Evropě: 2 zápasy, 0 bodů, skóre 1:6. Je cokoliv k dodávání? Jak jsem psal hned v úvodu, rozepisovat se o totálním propadu úrovně českého fotbalu je zbytečné. Nikomu to nic nepřinese. Ulevit si nepotřebuju, vy jste to všichni viděli a kvalita se stejně v nejbližší době nezvedne, tak bych asi rychle pokračoval jiným tématem, než se nas....
<div> <i>#ubohost #ostuda #ubohost #umimehovno #anidvepenaltynamnestacej #nguyensivzalprikladzkolareamandousezlonska</i>
<div>
<div> <b>Podvodníci a lháři už se ani nezastydí</b>
<div> V posledním kole pralesní ligy vyhrála Sparta nad Hradcem po gólu, který platit neměl. Ale platil. A to přestože máme dnes techniku, která rozeznala teč obránce, díky níž byl útočník v ofsajdu, do té míry, že si toho musel všimnout i špatně vidící děda u desátého pivka. Viděli to všichni. Ale obsluha VARu ne. Jak se to mohlo stát, už asi navždy zůstane záhadou. Mě ale namíchla jiná věc. Jak už to tak bývá, každá podobná událost se hojně propírá pod články v diskuzích. Když pominu, že klávesnice snese všechno a kdejaký tydýt se může vyjádřit k čemukoliv a díky tomu se rozpoutá diskuze, jestli se nadržuje víc "cirkusu Eden", "korupčníkům z Plzně" nebo "rudejm buzerantům" místo objektivního posuzování věci, přeci jen se z názorů dala vyčíst jedna, víceméně napříč celým diváctvem se linoucí idea: "Přeci se Krejčí nebude přiznávat, od toho jsou tam rozhodčí." A opravdu to je názor 80 % diskutujících, u kterých se neprojevila zatemněnost mozku přízní k nějakému ze zainsteresovaných klubů. Jako vážně? My už tedy vlastně bereme fotbalisty tak, že podvádí a lžou, protože přiznat se k teči je zločinem proti vlastním řadám? Zdá se, že cesta fotbalu pouze do duší těch nejméněcennějších sociálních skupin je nezastavitelná...
<div> <i>#zmrdi</i>
<div> <div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj997CLiz7CsRTgRUfNsGcnhUoygZ75hia_tmq2b6Y8bR-1_8TQ9QPP3hXuJ0_RcUkVAe8sciGmTTT9GWX3NmG6R3oiHUquLlL15eYM7-S-LXRV5ngb3ByYBQ0pnmy96gE_6z1TW9awx1XBjFPjXodUGmNMOO-eFFTXXJDgLFpzHa_DiWKk9j2O_RsWUQ/s800/volei.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: left; float: left;"><img alt="" border="0" width="320" data-original-height="530" data-original-width="800" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj997CLiz7CsRTgRUfNsGcnhUoygZ75hia_tmq2b6Y8bR-1_8TQ9QPP3hXuJ0_RcUkVAe8sciGmTTT9GWX3NmG6R3oiHUquLlL15eYM7-S-LXRV5ngb3ByYBQ0pnmy96gE_6z1TW9awx1XBjFPjXodUGmNMOO-eFFTXXJDgLFpzHa_DiWKk9j2O_RsWUQ/s320/volei.jpg"/></a></div>
<div> <b>Dobrá volejbalová volba</b>
<div> Když už se na mistrovství světa ve volejbale dostaly po dlouhých letech i naše holky, tak jsem si řekl, že se zase jednou ponořím do sportu, který jinak zase tak často nesleduju. A je to jízda, fakt mě to baví. Já, který když se kdykoliv omylem dostal na hřiště při volejbale, protože prostě někomu chyběl panák do počtu, tak při pokusu o bagr myslel, že mu upadne předloktí, při přihrávce prstama hleděl jen na to, aby si nezlomil poslední článek některého z nich a o smeč se vzhledem k fotbalovému hlavičkovému timingu a vzrůstu ani nepokoušel, sleduju s naprostým úžasem, co všechno se dá vybrat. Holkám, přestože vzrůstově to není moje kategorie, to i tak fakt sekne (navíc jsou tam pro mě libera, ty jsou nejmenší a nejhezčí) a i když ty naše byly spíš do počtu, viděl jsem za poslední dva týdny víc volejbalových výměn, než za celý svůj předchozí život. Škoda, že mužský šampionát, těsně před tím ženským, mi utekl. Ale to bylo naposledy. Něčím ten fotbal jednou budu muset nahradit. Podvodníky dalších deset, patnáct let, už možná sledovat nevydržím. Za volbu sledovat ženské MS ve volejbale se musím pochválit. A titul přeju Brazilkám nebo Italkám.
<div> <i>#danieladigrinova #elenapietrini #zuzannagorecka #annapogany #natinha #nyeme</i>
<div>
<div> <b>Jarda určitě blufuje</b>
<div> The God Nr. 68 se vyjádřil v tom smyslu, že je možné, že už se na led nevrátí. Že už si nedovede představit, že by ještě natrénoval tak, aby byl kladenskému týmu v extralize něco platný. Já tomu nevěřím. MS 2024 v Praze je za rok a půl. Už na tom minulém neměl hrát a nakonec dal šest gólů a třemi body a gólem minutu před koncem rozhodl čtvrtfinále s Finy. Čí jméno by jako celá o2 aréna vyvolávala, když tam Jarda nebude?
<div> <i>#TheGodNr68 #Jardaforever</i>
<div>
<div> <b>Ach, to City..</b>
<div> City, PSG a Bayern. To je "moje" trojka. První dva mají jako hračku šejkové, Bayern zase likviduje napínavost Bundesligy svojí desetiletou dominancí. Proto jim prostě fandit nejde. Guardiola mě rozčílil tím, že mi nejdřív do svého týmu převedl oblíbeného Grealishe, v létě jsem zase zasmutnil, že tam zmizel i Erling Haaland. Rád jsem měl vždycky i Akého, pan hráč je i De Bruyne.. A tak jsem se vlastně přistihl, že kromě zarytého odporu k faktu, že anglický tým vlastní nějaký arabský zbohatlík, už nemám důvod City nesnášet. Dokonce už ani nehraje guardiolovskou nudu ze strany na stranu. A to, jakým způsobem "bestie" Haaland vlétl do Anglie, tomu nelze netleskat. Doufám, že Ligu mistrů nikdy nevyhrajete, ale celkem rád si vaše zápasy letos pouštím :)
<div> <i>#BestieErling #11zapasu19golu #scheisseBayern</i>
<div>
<div> <b>Nemůžu se dočkat</b>
<div> Jak jsem psal ve svém posledním souhrnném blogu na začátku září, plánoval jsem navštívit příští rok MS v rugby, které bude právě v září ve Francii. Rok a půl jsem čekal na den D, kdy se spustí prodej vstupenek a vyplatilo se. Vyprodáno bylo za dvě hodiny, takže ještě, že jsem pacient a opravdu si všechny důležité milníky píšu do kalendáře. 10. září - Bordeaux - Wales : Fiji, 16. září - Bordeaux - Chile : Samoa, 17. září - Bordeaux - Jižní Afrika : Rumunsko, 21. září - Nice - Itálie : Uruguay. Vin rouge, pláže na riviéře, čtyři zápasy, dvakrát Haka.. Sice o 15 litrů lehčí, ale těším se neskutečně!!
<div> <i>#bordeaux #cannes #vino #plaze #nesimulujicichlapinafotbalovymstadionu</i>
<div> <div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgKlZTtSg8466UlV5MMarL_CUBme8KnRL0vPzlGOqHjmX3gxlRfyhw9_PVByD0TpHKGOdlpwP8U8hEXa7v0TrAbz0Dftake9F8YH4xcruy-Yqf2D_O9YNLlbvnPiEEzlgKyCnZiGIQ_PdxD9UiKnRUQkuVhHdFNYQEsWu9sbIteN9F0DLz_AK_fQxVzkQ/s993/pulmaraton.bmp" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: left; float: left;"><img alt="" border="0" width="320" data-original-height="495" data-original-width="993" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgKlZTtSg8466UlV5MMarL_CUBme8KnRL0vPzlGOqHjmX3gxlRfyhw9_PVByD0TpHKGOdlpwP8U8hEXa7v0TrAbz0Dftake9F8YH4xcruy-Yqf2D_O9YNLlbvnPiEEzlgKyCnZiGIQ_PdxD9UiKnRUQkuVhHdFNYQEsWu9sbIteN9F0DLz_AK_fQxVzkQ/s320/pulmaraton.bmp"/></a></div>
<div> <b>V září už NIKDY</b>
<div> Jako tradičně jsem kulminaci svojí běžecké formy časoval na půlku září, kdy se v Ústí běží městský půlmaraton. Ano, já vím, že pěkných závodů je spousta, ale aby si člověk mohl zasoutěžit sám s vlastním osobním rekordem, potřebuje rovinu, a té se v těch jinak krásných, terénních závodech, nedočká. Ale bylo to naposled. Abych se trápil v devíti stupních (tedy pro mě v naprosto arktických podmínkách), cítil chlad na plicích při každém nadechnutí, tísnil se v pěti vrstvách oblečení a na startu poslouchal ostatní běžce v kraťasech a v tílku, jak je "konečně ideální počasí", to už nechci. Opravdu jsem se na padesáté rovnoběžce vyskytnul nedopatřením matky přírody. Už tři dny před závodem se nechutně ochladilo, vybíhal jsem už s nechutí, zmrzlý, a už od třetího kilometru čekal, až se závod v půlce vrátí do centra, a já to po třinácti kilometrech zabalím. Náladu si zkusím zlepšit na dovče v Alicante. 13. listopadu se tam běží půlmaraton taky po rovině. Tam ovšem na žádný osobák nepoběžím, protože v říjnových teplotách, kdy budu ještě v Česku, toho já už moc nenatrénuju. Takže si pěkně vezmu Go-Pro, budu točit ostatní, ksicht nasměřuju směrem na slunce, a v krásném pohodovém tempíčku kolem dvou hodinek si doběhnu na cílovou rovinku, která je přímo na pláži :)
<div> <i>#jebatzimu #jebatzimu #jebatzimu #jebatzimu #jebatzimu #jebatzimu #jebatzimu #jebatzimu #jebatzimu</i><div class="separator" style="clear: both;"><a Milius Sporthttp://www.blogger.com/profile/14484430039215681293noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1234255115915809404.post-64306227850623632132022-09-17T04:22:00.000-07:002022-09-17T04:22:25.743-07:00Pocity z českých týmů po dvou odehraných kolech evropských pohárů<div> Z evropských pohárů jsou odehraná dvě kola, tak než se vypravím do centra Ústí zmoknout, zmrznout a založit si na zánět průdušek při půlmaratonu, tak si trošku ulevím a podělím se o svoje pocity, které se ve mně během posledního týdne nakumulovaly.
<div> V jednom z předchozích blogů jsem uváděl, že los, který potkal Plzeň, nemůže být přínosem pro nikoho. Pro velkokluby je cesta do nějaké Plzně za trest, pro český koeficient je to vysoká pravděpodobnost nuly a přestože samotní hráči Viktorky se mohou přetrhnout v radostných komentářích, šest zápasů s giganty kromě úžasů ze stadionů nebudou žádným extra zážitkem ani pro ně.
<div> Jenže...Není prohra jako prohra. Že budou ve skupině do počtu, o tom nemohlo být pochyb. Ale během úterního marného boje elegantní kočky s vypelichanou myší jsem cítil jen změť lítosti, zloby a marnosti. Vidět ten obrovitánský rozdíl v kvalitě a vědět, že lépe nejspíš nikdy nebude... A to všechno v kombinaci s tím, že vám pánbůh nadělil lásku k tomuhle jinak darebnému sportu, ale přisoudil vám jako rodnou zemi Česko, kde fotbal prostě neumíme.. Jenže i když nemáte výkonnost, techniku, um, překáží vám míč a chybí vám ještě dalších asi deset vlastností, kterými disponuje soupeř, pořád ještě se dá prohrát se ctí. To ale nejde, když už jste poraženi dávno před tím, než do utkání nastoupíte, ve svých hlavách. A potom se zalígrovat ve vápně, pouze odkopávat míč a pak zase sledovat soupeře, jak si s váma hraje.. Proto chtěla Plzeň do Ligy mistrů? Aby se ze soupeřů takhle připos....?
<div> Poslední dobou jsem se u telky přestal vztekat, ale při plzeňském zápase s Interem to prostě bez rozčilování nešlo. Dvakrát jsem to v druhém poločase přepnul na Tottenham, nejdřív po Buchově vyloučení, pak po druhém gólu Interu. <div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgW_KkHZFarg5VSy_i3zc_vKDePArxeyNRqCi3eoDuNJeMwR86UqrvNoPP-oJD_Pz5sq35SYKALmrUm8N1WaVD15QF7WU1tviZyABAex6WAZDYzNWx-7gzZylNRsOfvwO5uc70pkhfQIZ40sRIqyGILJCdrGS19PU6gXd1qsqiO2wEfiNNtVJo7p9NCvg/s1130/d%C5%BEeko.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: right; float: right;"><img alt="" border="0" width="320" data-original-height="638" data-original-width="1130" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgW_KkHZFarg5VSy_i3zc_vKDePArxeyNRqCi3eoDuNJeMwR86UqrvNoPP-oJD_Pz5sq35SYKALmrUm8N1WaVD15QF7WU1tviZyABAex6WAZDYzNWx-7gzZylNRsOfvwO5uc70pkhfQIZ40sRIqyGILJCdrGS19PU6gXd1qsqiO2wEfiNNtVJo7p9NCvg/s320/d%C5%BEeko.jpg"/></a></div>
<div> Po těchto dvou zápasech na Barceloně a s Interem (který měl být tím nejnadějnějším na zisk bodu...) fakt musím říct, že pro současnou Plzeň a i celý český fotbal je mnohem lepší, když budeme hrát maximálně Evropskou ligu. Přestože poslední účinkování Slavie před třemi lety, ač bylo jen dvoubodové, dopadlo poměrně dobře herně a nakonec i ekonomicky, když se povedlo prodat hráče do Premier League, kvalita našich týmů je tak strašně vzdálená těm nejlepším, že pokud se ještě ani nepokusíme hrát alespoň trošku dopředu, nemá absolutně žádnou cenu zabírat v Lize mistrů místo. Když se podíváte, které týmy musely do Evropské ligy a potom to srovnáte s úterní Plzní, fakt se nelze divit, že v nejsilnějších zemích pořád hoří touha se od těchto nekopů, ke kterým navíc někdy musejí letět až do Asie, odstřihnout.
<div> Takže vzkaz pro vás, plzeňští chlapci - já vám nevyčítám, že vám to nejde, za to, že děláte fotbal v chudém českém a značně antisportovním prostředí, nemůžete. Ale v příštích zápasech ukažte koule! Už se neschovávejte ve vlastním vápně. Prohrát 0:3 a pustit soupeře jenom do 10ti šancí a nevystřelit na branku nebo prohrát 2:6 ale pětkrát se sami dostat do šance a alespoň něčím zaujmout, je fakt rozdíl.<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9YNw7RqDVikUNykf13EuDpCdG7RtCVngGcqTULoMaxIPORcPnGRGhy4h1cYQp6vu9f4n_UeC1jam1pY8E8IpV-NxKRGJ5N_6qDdc8r39VQOOTNWFhexCoHn4Z9zM7RXsNHddiLSZWBsqEj13qC_71eNyBXgSf-aLutXQINCLLSJyjpd75YRnO8Q4QJg/s769/dzeko2.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: left; float: left;"><img alt="" border="0" width="320" data-original-height="470" data-original-width="769" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9YNw7RqDVikUNykf13EuDpCdG7RtCVngGcqTULoMaxIPORcPnGRGhy4h1cYQp6vu9f4n_UeC1jam1pY8E8IpV-NxKRGJ5N_6qDdc8r39VQOOTNWFhexCoHn4Z9zM7RXsNHddiLSZWBsqEj13qC_71eNyBXgSf-aLutXQINCLLSJyjpd75YRnO8Q4QJg/s320/dzeko2.jpg"/></a></div>
<div> A tím se i dostáváme ke zbylým dvěma českým zástupcům, v "Popelce" evropských soutěží, konferenční lize. Slavie má ve skupině naprosté no name týmy, přesto ani jednou nedokázala přesvědčivě vyhrát. Což je alarmující. Zatímco v české lize doma naděluje šestky jako na počkání, v Evropě se jí bůhvíjak herně nedaří. Mně ale připadá, že to je tak trošku v přístupu. Pro diváka je samozřejmě lepší vidět pět gólů za poločas, ale když si vybavím, kolikrát hráči Ballkani měli úplně volný prostor před slávistickou brankou, není nesnadné si domyslet, jak by to asi dopadlo, kdyby na druhé straně stál protivník, který by uměl zakončovat lépe, než podprůměrně. Přijde mi, jako by mužstvo Slavie k těm zápasům přistupovalo, že se nemůže nic stát, že nějací kosovští nazdárci jim nemůžou ublížit.. Ale můžou, hoši. Můžou. Kosovo na tom herně o tolik hůř, než Česko, zase není..
<div> Atraktivní podívanou nabídlo dvakrát i Slovácko. Ale já nemůžu jinak a musím tu upřímně napsat, že v obou jejich zápasech jsem na ně měl totální vztek. <div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfFe-guXJNnKQRyyqWB4qoHBI0x3hxVmo4-QhwSYGhUzvaas-e6sVcmctJQFrhd67-DkLAnkySU-Iie4boYhc69tvfLLkOlkUtEcbJxbQX88RMi1joRdhKQB0L60xT03XMT1TD-Da16qeeT3tQEPamf1dB1XkFZ80A-WBJtgjruDE6cFc2qd5ly8jsEA/s811/dzeko3.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: right; float: right;"><img alt="" border="0" width="320" data-original-height="592" data-original-width="811" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfFe-guXJNnKQRyyqWB4qoHBI0x3hxVmo4-QhwSYGhUzvaas-e6sVcmctJQFrhd67-DkLAnkySU-Iie4boYhc69tvfLLkOlkUtEcbJxbQX88RMi1joRdhKQB0L60xT03XMT1TD-Da16qeeT3tQEPamf1dB1XkFZ80A-WBJtgjruDE6cFc2qd5ly8jsEA/s320/dzeko3.jpg"/></a></div>
<div> Pánové, já rozumím tomu, že hrajete v Evropě úplně poprvé. Ale nevyhrát zápas, ve kterém se vede po půli dva nula a soupeř hraje v deseti, to je prostě kolaps a je úplně jedno, že na druhé straně stál Partizan. Navíc, nejste žádní zelenáči, ale většina hráčů má přes třicet a tudíž úplně vyjukaní by být nemuseli.
<div> S Kolínem se Slovácko taky jalo hrát otevřenou partii. Ale po prohře 2:4 mluvili hlavně o zářezu od rozhodčích. No, co si budeme povídat, vyloučit Dudu už ve druhé minutě nejenže mohl, ale měl, ale všechno ostatní už bylo posouzeno víceméně podle pravidel. A tak, být já vedoucím mužstva, bych okamžitě napařil flastr Hofmannovi za to, co udělal před druhým gólem soupeře. Pro toho - kdo neviděl. Köln kopal roh, míč letěl na dvojici Dietz (K), Hofmann (S). Hráč německého týmu před výskokem položil Hofmannovi ruce na záda a ten se od něj okamžitě odrazil a spadl. Dietz pak hlavičkoval absolutně nebráněn. Zase ten mor, který prorůstá fotbalem. Hráči se po každém souboji svalí, mnohdy se drží za hubu, i když se jí nikdo nedotkl, a doufají, že všudypřítomný VAR najde nějaký ten dotyk a buď se neuzná gól nebo je z toho penalta. A jako že jsme od zavedení videa těch odpískaných pseudodotyků viděli!!! Jenže tady VAR není, ha!! A tyhle simulace, a za mě správně, vám tudíž nikdo žrát nebude. Nebýt tohoto, už zakořeněného, pokusu nafilmovat pád, nedal by Kolín na 2:0 a třeba by konečný výsledek vypadal úplně jinak. Takže místo hledání chyb u rozhodčího se radši zamyslete, jestli je opravdu nutné neustále padat, i když byste nemuseli (čímž vlastně ty kritizované rozhodčí neustále podvádíte).
<div> Jinak samozřejmě za celkový herní projev i požitek ze hry pro diváky má Slovácko palec nahoru.
<div> Po šesti zápasech ve dvou kolech zatím české týmy zaznamenaly tři prohry, dvě remízy a jednu výhru. Nic moc. Ale je jasně vidět, že ani ta konferenční liga, ta nejspodnější evropská soutěž, kterou ve Španělsku nebo v Anglii možná ani nevysílají, protože by na ní nikdo nekoukal, není bodovou žní pro naše top kluby.
<div> Tak snad to bude postupem podzimu lepší. Milius Sporthttp://www.blogger.com/profile/14484430039215681293noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1234255115915809404.post-78810642829529607472022-09-13T01:24:00.002-07:002022-09-13T13:56:50.712-07:00Carlitos, No. 1! <div> Tak schválně, přiznejte se. Kdo z vás by to na začátku roku tipoval. Anebo ještě jinak - kdo z vás ho vůbec na začátku roku znal? :D Já, a to si dovolím říct a snad mi mou opovážlivost opomenete, že znám světové tenisty poměrně dobře, jsem jméno Carlos Alcaraz zaznamenal až někdy na jaře, kdy se začal posouvat žebříčkem strmě nahoru a na antukových turnajích porážet největší favority. Na jeho loňské čtvrtfinále US Open jsem narazil až tou dobou zpětně, protože jsem celou dobu loňského amerického grandslamu strávil v Řecku a vyjímečně jej sledoval jen opravdu okrajově.
<div> Ale je tomu tak, dámy a pánové, od tohoto týdne máme novou světovou jedničku. Carlos Alcaraz, devatenáct let. A nejspíš ten, který, nebude-li jeho zdraví proti, by měl pomalu převzít žezlo od dvě dekády obdivovaných hrdinů a legend. Těch, jichž se někteří pořád nechtějí vzdát a naopak druzí tvrdí, že dominance Rogera a teď Rafy s Novakem už bylo dost. Za mě musím říct, že Rafova vítězství jsem oslavoval zejména proto, že chci, aby tím nejlepším v počtu vítězných grand slamů všech dob nebyl právě Djokovič (argument, co by, kdyby, si strčte někam). Ale jinak už se taky moc těším na dobu, až bude listina šampionů přeci jen trošku rozmanitější.
<div> Prorokovalo se to Raoničovi. Potom Zverevovi s Thiemem. Částečně se to podařilo loni Medvedevovi. Ale až Alcarazova strmá cesta z druhé stovky až na piedestal za dvanáct měsíců je tou skutečnou návnadou, že se nám zrodila nová superstar.
<div> Letošní US Open jsem si opravdu užil. Vzhledem k plánované abstinenci a odpočívání ve finálové fázi tréninku na sobotní půlmaraton jsem měl mraky času na to, aby mi žádný důležitý zápas neutekl. (ale na září už fakt s...., zase průdušky, běžecká forma s přicházejícím chladem spíš mizí než přichází). To, co nabídla závěrečná kola v mužském pavouku, bralo dech, a až na pár staromilců, co budou pořád opakovat, jak by to jinak vyhrál Novak, si tenis musel užívat každý, kdo ho má tak rád, jako já :D.
<div> Pokud se zaměříme jen na samotného Alcaraze, tak během svojí cesty pro pohár zaznamenal několik pozoruhodných milníků:
<div> * Na kurtu strávil dohromady 23 hodin a 40 minut. Tím stanovil nový rekord v celé grand slamové historii.
<div> * Zvládl tři třísetové bitvy za sebou. To se od Edberga v roce 1992 nikomu nepovedlo. Z těch vyčnívá hlavně ta čtvrtfinálová se Sinnerem, který vedl 2:1 a 5:3 a přesto nevyhrál (a po vedení 2:0 na sety a prohře s Djokovičem ve stejné fázi turnaje ve Wimbledonu má asi o černou můru postaráno).
<div> * Až do finále odehrál osm tiebreaků a všechny prohrál! To se také nikdy nestalo. A až právě ve finále ten rozhodující, ve třetím setu, dokázal poprvé na turnaji sebrat pro sebe.
<div> * Od roku 2016 nikdo nezískal titul po odvráceném mečbolu (opět čtvrtfinále se Sinnerem).
<div> * Ve věku 19 let a 129 dnů se stal druhým nejmladším vítězem US Open v historii (mladší byl jenom Sampras v roce 1990)
<div> * Stal se teprve třetím hráčem v historii, který celý turnaj vyhrál při své první nebo druhé účasti.
<div> * Vítězstvím na US Open se stal nejmladší světovou mužskou jedničkou historie.
<div> Závěrem musím říct, že i ženský turnaj byl mnohem zajímavější, když se do semifinále dostaly hned tři hráčky top ten. Škoda toho finále, kdy se Ons Jabeur, asi podobně jako Sinner při svých čtvrtfinále, znovu stejně jako v tom Wimbledonském zalekla tíhy okamžiku. Jak sama poznamenala, jejím největším strašákem je právě nezvládání klíčových finálových momentů. To vítězka Iga Swiatek, ta tím evidentně netrpí. Třetí finále grandslamu, třetí pohár. Také ještě ve značně raném věku, v květnu jí bylo teprve jednadvacet.
<div> Teď čeká tenisty takový ten čas, kdy se kromě finálového turnaje ATP a WTA zase tak moc důležitých a velkých turnajů nehraje a kdy, a to platí zejména pro dámy, občas forma daného roku mizívá v nenávratnu. U čerstvých vítězů US Open se ale asi ničeho takového nedočkáme. Spíše naopak. Carlitos, nuevo número uno, by teď mohl tenisovému světu kralovat mnohem déle, třeba jako jeho vzor, velký Rafa. Nechme se překvapit.
<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLHWEyZ4h-zw3FobJahKV63EfxOqSesNQYKNQbmlLa26tkpZN_6FOZimxYa1aOlNhCkr3n4ChYUnxeygnTougzyw_YAOnuA4Q1YmHe-XDeOM8f0w4HGrLPAMtmRtPT8UXc3fmanY5SUUkKSUbormBQ2AE4el3riDNsLf8bPgFULi8obyUPADqlCVCMxw/s1600/carlitos.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" data-original-height="372" data-original-width="889" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLHWEyZ4h-zw3FobJahKV63EfxOqSesNQYKNQbmlLa26tkpZN_6FOZimxYa1aOlNhCkr3n4ChYUnxeygnTougzyw_YAOnuA4Q1YmHe-XDeOM8f0w4HGrLPAMtmRtPT8UXc3fmanY5SUUkKSUbormBQ2AE4el3riDNsLf8bPgFULi8obyUPADqlCVCMxw/s1600/carlitos.jpg"/></a></div>Milius Sporthttp://www.blogger.com/profile/14484430039215681293noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1234255115915809404.post-3939032507213908172022-09-01T08:45:00.001-07:002022-09-17T03:00:23.113-07:00Srpnové shrnutí twitter stylem<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgqdKfBCqPUMN1x8iWmZgxVOKgDV3t1gH_ooEzHIPh3T34pKwTpQ3JJWDlsu3blo5pSzi--ZLe1RdJIINheolPMVDEgjbpX2CelurEXHrXB7e5IfxU_Yz2zxob7I8zllWpHtiGPcrWCrUowexZozpTwOAUDYiXcSI6msfNe4SgjJ5_XAlzB3rl6mn87Zg/s1600/blogtwitter.bmp" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" data-original-height="586" data-original-width="2206" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgqdKfBCqPUMN1x8iWmZgxVOKgDV3t1gH_ooEzHIPh3T34pKwTpQ3JJWDlsu3blo5pSzi--ZLe1RdJIINheolPMVDEgjbpX2CelurEXHrXB7e5IfxU_Yz2zxob7I8zllWpHtiGPcrWCrUowexZozpTwOAUDYiXcSI6msfNe4SgjJ5_XAlzB3rl6mn87Zg/s1600/blogtwitter.bmp"/></a></div>
<div> V srpnu nějak nebyl čas na nějaké ty řádky s glosy po sportovních událostech a tak se dnes k předchozímu měsíci vrátím několika krátkými komentáři "twitterovým" způsobem.
<div>
<div> <b>Gratulace do Plzně</b>
<div> Tři předkola, pět výher a jedna remíza, devět a půl bodu do českého koeficientu. Plzeň v srpnu bavila a potěšila. Naplnila vybrakovanou klubovou kasu a v hodině dvanácté zabránila vlastní smrti, odkupu klubu a nejspíš i cestě do ligového průměru či podprůměru. Nablýskanou soutěž si zahraje už počtvrté. Respekt a gratulace! Jen škoda toho Klimenta... Vystřílet Ligu mistrů a potom zápasy sledovat jenom z hlediště, to zamrzí.
<div> <i>#takhlesehrajeopohary #championsleague #viktoriaplzen</i>
<div>
<div> <b>Politování do Plzně</b>
<div> Devět a půl bodu bude nejspíš letošní plzeňské maximum. Příšerný los z minulého pátku totiž dopadl podobně, jako před třemi lety pro Slavii. Odsoudil Plzeň předem do pozice otloukánka a otázkou je jen, kolik gólů jim soupeři z Bayernu, Barcelony a Interu nasází. Opravdu nikdy nepochopím, co některé fotbalisty vede k tomu, že po takovém vražedném losu řeknou, že je to splněný sen. Vzpomeňte si na to, až budete v šedesáté minutě sledovat časomíru a doufat, že pátý, šestý a sedmý gól už se prostřídané sestavě soupeře vstřelit chtít nebude. Pavel Horváth se v rozhovoru vyjádřil, že takové souboje hráče posunou na vyšší level. Nevím, no... Devadesátiminutové běhání bez míče mi jako zlepšovák výkonnosti úplně nepřijde.. Ach jo... Když už se tam nějaký ten náš ubohoučký klub dostane, skončí to takovou skupinou. Jebat.
<div> <i>#jebatlos #jebatbayern #jebatbarcu #jebatinter #nulabodu</i>
<div>
<div> <b>Machry machry a opět nic </b>
<div> Zato velké nabubřelé a rádoby nablýskané NIC se opět v pohárech ztrapnilo na prvním soupeři. Rád bych se ostudě marné Sparty vysmál, ale pro český koeficient je to bohužel zpráva smutná a ztráta čtvrtiny hodnoty všech získaných bodů. Alespoň, že Slovácko a Slavie nezklamaly a na podzim něčím přispějí. Viděl bych to na sparťanskou klasiku, letní plány na titul a na jaro v pohárech, ke konci podzimu už jen kecy o útoku na poháry, kdy bude titul už bodově v nedohlednu, a na jaře výměna trenéra a opětovné potvrzení "koncepční" práce této neuvěřitelně směšně netrpělivé organizaci.
<div> <i>#smrtsparte #ubohost #spalitletnou</i>
<div>
<div> <b>Z Ruska do repre NE</b>
<div> Kvituju rozhodnutí hokejového svazu, že hráči, působící v ruské KHL, do reprezentace zváni nebudou. Pozastavuju se jen nad tím, že toto rozhodnutí trvalo tak dlouho. A opravdu nechápu Dominika Haška za kritiku tohoto kroku, který prý svaz dostatečně nevysvětlil. Opravdu je na tom něco k vysvětlování?
<div> <i>#putler #rusakynebrat #doruskamuzejithratjenomcurak</i>
<div>
<div> <b>Staré páky pořád umí</b>
<div> Poslední pokus jako při slavné výhře na OH v Pekingu před 14 lety, a zase medailový. Ani v jednačtyřiceti letech neodepisujte Báru Špotákovou. Na evropském mistrovství v Mnichově si pověsila na krk další medaili. Tak zase za rok v Budapešti! Stejné kousky předvádí zanedlouho čtyřicetiletý Petržela ve Slovácku. Jestli si hráči AIK po vzájemném dvojutkání přečetli, kdy se hráč, který jejich udýchanou obranu tak provětrával, narodil, budou si myslet, že tu máme v datumech narození stejný bordel, jako se stává u některých afrických atletů.
<div> <i>#bytstalemlad #foreveryoung #ctvrtasestra</i>
<div>
<div> <b>A nikdy se nedám očkovat!</b>
<div> A je to tu zas. Novak Djokovič zase není vpuštěn na tenisový grandslam, protože jako jediný z celé tenisové špičky dál trvá na svém a tu vakcínu si prostě do sebe píchnout nenechá. Jakkoliv je v současné době její účinnost naprosto tragická a o podobných nařízeních si myslím svoje, pořád je splnění vstupních podmínek do jednotlivých zemí součástí Djokovičova povolání. Kecy, že se nikdy nedozvíme, kdo by měl nejvíc grandslamů, kdyby mohl támhle a támhle jsou o ničem. Nesplnil podmínky, nepřizpůsobil se, nemá tituly. Jednoduché. Kolik by měl třeba Del Potro grand slamů, kdyby nebyl 70% kariéry zraněný? To se taky nedozvíme. Ale ten za svoje zranění nemohl. Novak se rozhodout mohl..
<div> <i>#novaxdjocovid #nechybimitam</i>
<div>
<div> <b>Zbytečnost ženského žebříčku</b>
<div> Naprostá klasika posledních dvou, tří let. Ženský tenis má vždycky nějakou jakžtakž schopnou světovou jedničku (Barty, teď Swiatek), ale celý zbytek první světové desítky svou kvalitou nikterak nepřevyšuje zbytek tenisové elity. Na labilitě nasazených hráček grandslamech se dá krásně vydělat. Že se obhájkyně Raducanu či dávná vítězka French Open Ostapenko popakují hned v prvním kole, bych vsadil i kdybych neviděl, že britku čeká nevyzpytatelná Cornet. V druhém kole se hned pakovala dvojka Kontaveit a trojka Sakkari. Zítra tutově vypadne čtyřka Badosa a nejpozději ve třetím kole šestka Sabalenka. Nepochybujte o tom, že do čtvrtfinále z prvních deseti nasazených postoupí maximálně dvě. A že minimálně polovinu z osmičky čtvrtfinalistek budou tvořit hráčky od šedesátého místa níže.
<div> <i>#labilita #alestejnemetobavi #lindafruhvirtovamakrasnykozy</i>
<div>
<div> <b>Proč vlastně nesleduju Vueltu?</b>
<div> Vždyť to je tak rozmanitý závod! Kopce od prvních týdnů, nejdřív baskická pohoří, potom vyprahlé Alicante a průjezd Malagou, v posledním týdnu Sierra Nevada... V televizi to krásně vypadá a narozdíl od Tour de France je ve Španělsku reliéf krajiny opravdu mnohem různorodější! Škoda, že je tak krátce po Tour a není tu Pogačar, Vingegaard či Wout Van Aert. Zatím to vypadá na Evenpoela. Ano, hádáte správně, letos sleduju!
<div> <i>#lavuelta #remcoevenpoel #uzsetesimnalistopadvalicante </i>
<div>
<div> <b>Držte palce</b>
<div> 13. září se spustí prodej na jednotlivé zápasy MS v rugby 2023. Mám políčeno na zápasy v Bordeaux a v Nice. Už před rokem jsem se zaregistroval do Rugby Family programme, takže celý rok musím strpět spamy v mailech, abych měl toho třináctého právo jednoho přednostního dne na zakoupení vstupenek na MS, které bude příští rok v září. No jen si to představte, týden omámen nejlepšími červenými víny v Evropě v Bordeuax a druhý týden výhřev na plážích v Nice, Cannes a výlet do Monte Carla.. A mezi tím Wales - Fiji nebo Anglie - Japonsko.. Tak držte palce, ať je ještě co kupovat :)
<div> <i>#rugbyworldcup2023 #bordeaux #vinrouge #nice</i>
Milius Sporthttp://www.blogger.com/profile/14484430039215681293noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-1234255115915809404.post-69734726168352487402022-07-25T05:18:00.004-07:002022-07-25T13:20:10.110-07:00Rekordní vyvrcholení atletického šampionátu v Eugene a další důkaz o českém sportovním uvadání.<div> O minulém víkendu vyvrcholilo rovněž atletické mistrovství světa, o rok odložené, v oregonském Eugene.
<div> Přiznám se, že když se rozhodlo, že tento šampionát se uskuteční právě v Eugene, měl jsem radost. Tamní stadion sice prošel celkem podstatnou rekonstrukcí, vždycky jsem si ho ale pamatoval jako ten, na kterém byli schopni položit superrychlé povrchy a rodily se tam velké výkony. Takže jsem se těšil, že na vrcholné akci, a ještě tam, přijde sprcha světových rekordů. Toho, co mě na atletice, bere úplně nejvíc. Tedy, ještě společně s českými medailemi. Ale to už je taková vzácnost, že se k tomu člověk ani upínat nemůže.
<div> Nakonec jsem musel čekat na světový rekord celých osm dní. Ale závěrečný víkend všem dychtivcům, prahnoucím po sledování zdolávání historických met, to čekání vynahradil. Protože to, co se událo poslední tři dny, to bylo skutečným vrcholem letošního atletického svátku.
<div> Ještě než tu začnu jihnout nad historickými milníky, vrátím se k českým výkonům. O atletice se říká, že je to královna sportů. Ano, je to vlastně soubor těch nejzákladnějších pohybových aktivit, které se lidský jedinec už od narození učí. Běh, skok do dálky, do výšky, hody do dálky.. Dá se říct, že atletiku, není-li někdo pohybově postižený, může začít dělat každý. Žel, pohled na výkonnost Čechů při vrcholné akci královny sportu, kdysi pro nás tolik úspěšné, je dalším nezpochybnitelným důkazem toho, jak se u nás na sport se..., pardon, kašle. Peníze mizí v pofidérnéch zakázkách, sportovní svazy vedou podivná individua a celková nálada ve společnosti je, skoro bych řekl, až protisportovní. Když se podíváte do diskuzí, když se mluví o nějakém financování sportu, a to i dětí, valná většina tam vnímá soutěžní pohyb jako zbytnou záležitost, která by co se týče podpory, měla být až kdesi na chvostu oblastí, kam peníze investovat. Ano, chápu, že doba je zlá, ale to, že už léta nejsme schopni vychovávat mladé sportovce, není ani vina covidu, ani války na Ukrajině, nýbrž dlouhodobou ignorací faktu, že naše děti se nehýbou, nejvíc si pochutnají na hranolkách v Mekáči, a proč by kopaly do balónu, když si to můžou zahrát na Play Stationu. Politici o sportu mluví snad jen tehdy, vítají-li nějaký náhodně úspěšný tým, jinak se neděje vůbec nic proto, aby příští generace nebyl samý cukrovkář, tlusťoch a depresivní sebeřešič. Dětičky se vozí až do školy, když se někde poperou nebo zraní, vyděšení tatínci s maminkami mažou do školy a přemýšlí, jestli jí snad nežalovat za to, že jejich dítko si ublížilo.. Tělocvik je nejenoblíbenějším předmětem, rodiče klidně napíšou svým nešikům omluvenky, jen aby je zbavily té ohavné nutnosti se dvakrát za týden u něčeho hýbat víc, než je jim po ..
<div> A tak jsme na atletickém mistrovství, kde jsme kdysi sbírali i pět medailí, měli jen tři postupy do finále, z toho dva v oštěpu. Pak už tu byli jen čtvrtkaři ve štafetě. Toť vše. Jeden bronz (výborě Kubo!) a dvě osmá místa. Na předchozím MS v Dauhá jsme byli bez medaile, v olympijských závodech to zase zachraňovali jedině oštěpaři. Až zestárne Jan Železný a přestane se starat o výchovu oštěpařů, nebudeme mít nikoho. Opravud smutný to sportovní osud země české.
<div> No ale zpět k rekordům. <div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCfdNY5DiOUlbFegVF5qiUU5sTrQ7Rkyotsyb1zOhjQc4Pyc5LpbMhpLDD-tF6ssVLIyBxUYpvqznXDwCwlVuAb-sAw5_XqF8__HM0eqO_Uw_ijkkhxg02XrPc4Bz3MLKBUkvXhDG28mBUqGPPeprj6Km9isnbsTLfgHyvOHLIoT4RXeDbMU4w5F2Wcg/s724/atletika1.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: left; float: left;"><img alt="" border="0" width="400" data-original-height="388" data-original-width="724" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCfdNY5DiOUlbFegVF5qiUU5sTrQ7Rkyotsyb1zOhjQc4Pyc5LpbMhpLDD-tF6ssVLIyBxUYpvqznXDwCwlVuAb-sAw5_XqF8__HM0eqO_Uw_ijkkhxg02XrPc4Bz3MLKBUkvXhDG28mBUqGPPeprj6Km9isnbsTLfgHyvOHLIoT4RXeDbMU4w5F2Wcg/s400/atletika1.jpg"/></a></div>
<div> Nejsilnějším příběhem byl překrásný běh bohyně nad překážkami, Sydney McLaughlinové. Naprosto ideální somatotyp atletky. Za necelé dva roky dokázala stlačit světový rekord na 400 m překážek z 52.16 na 50.68. Možná je výhoda, že tato disciplína se neběhala v osmdesátých letech, kdy vítězily atletky s holeným knírem, třeba by svěťák dnes byl podobně nedobytný jako na hladkou čtyřstovku či osmistovku. Ale to nic neubírá na (a já to musím zopakovat, protože jsem z toho stylu naprosto unešen) BOŽSKOSTI běhu Sydney. Kdyby jí naučili vrh koulí a házet oštěpem, vsadim boty, že by atakovala rekordy i v sedmiboji. Jen pro doplnění pro ty, co to třeba tak nesledují - v rámci tréninků běhá i stovku překážek. A letos jí měla na jaře za 12.65. S tím by prošla do finále. Když se podíváte na její tělo, tak si jí představíte i jak ladně skáče do dálky nebo přes laťku ve výšce. Prostě dokonalost. Teď se ta hranice padesáti vteřin, ještě před dvěma lety vypadající jako nereálná meta, už jeví celkem překonatelně. Jen tak mimoděk přidala zlato ve štafetě, kde měla letmou hladkou čtyřstovku za 47.95...
<div> Svěťáky padly "jenom" tři. Ale o to větší je jejich "síla". Další naprostou bombou byla ženská stovka překážek v poslední den šampionátu. Aby někdo zboural nejlepší výkon historie už v semifinále, to je naprostá rarita. Navíc, na nejkratší překážkové trati hned o 8 setin, to je rovněž pecka. Tak nějak jsem nevěřil, že po výkonu 12.12 bude Tobi Amusan schopná něco podobného předvést za necelé tři hodiny, ve finále. A převezla mě. 12.06. Jenže v atletice se žádný čas, který zaběhnete s vyšším větrem v zádech, než je 2 m/s, jako světový rekord neuznává, a tak zůstane v tabulkách zatím jako WR 12.12. Škoda, to byla vlastně pro mě jedna z nejsmutnějších zpráv víkendu, že ten vítr byl silnější. <div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhNC7lCz7UTVoFgOkYi3puyU_yhjTTXd6W1a3KOk82z-ugJhwfkbu9JUILtbZ7_MIEBFwHf28VT3VoiE_PuhJhhiLgoyv83udjRKsePWR5L0ghTieT_SL_TyMpaM0fek3cB6eCwLcA4nSv9cQ1OhXWdSxrsh4fv-tS47vUh_M0ZdyDNRaQoyPelHL-D6Q/s820/atletika2.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: right; float: right;"><img alt="" border="0" width="400" data-original-height="555" data-original-width="820" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhNC7lCz7UTVoFgOkYi3puyU_yhjTTXd6W1a3KOk82z-ugJhwfkbu9JUILtbZ7_MIEBFwHf28VT3VoiE_PuhJhhiLgoyv83udjRKsePWR5L0ghTieT_SL_TyMpaM0fek3cB6eCwLcA4nSv9cQ1OhXWdSxrsh4fv-tS47vUh_M0ZdyDNRaQoyPelHL-D6Q/s400/atletika2.jpg"/></a></div>
<div> Korunu závěrečnému večeru potom nasadil Mando Duplantis. Netroškařil, na stojany si nechal postavit rovnou 621 cenťáků a pokořil svěťák i v tyčce. Ba co víc, kdyby si na stojany dal 630, skočil by to taky. Jenže proč by to dělal? S tou fazonou, co má, si může svěťáček hezky posouvat po centimetru. Za každé překonání bude štědře odměněn. A přeju mu to, je to frajer.
<div> Za rok je atletické mistrovství světa v Budapešti. Tedy, co by FlixBusem či RegioJetem dohodil. Jedu. A doufám, že taky uvidím nějaký svěťák na vlastní oči. Určitě tomu věřím víc, než že uvidím nějakého Čecha jít si pro medaili.. Milius Sporthttp://www.blogger.com/profile/14484430039215681293noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-1234255115915809404.post-75876132472789112032022-07-25T01:28:00.002-07:002022-07-25T05:43:51.830-07:00Dva supermani a jeden démon. Díky za letošní Tour!<div> O uplynulém víkendu vyvrcholily dvě globální sportovní akce. Rozdělím dnešní emotivní rozjímání nad úžasnými zážitky z obou podniků do dvou blogů, protože si každý zasluhuje svou vlastní pozornost.
<div> Tento blog tedy bude o Tour de France, oregonské atletické výkony okomentuji hned v tom dalším.
<div> V předchozím článku, psaném před pyrenejskými etapami, jsem se už vyjádřil k pocitům, které ve mně dosavadní vývoj letošní Tour vyvolal. Obava o Pogačarovu dominanci a nudu v podání jeho vlastního závodu vystřídala touha vidět ho vybojovat skoro ztracený žlutý dres po jednom jediném nepovedeném odpoledni. Celý průběh Tour po tom výjezdu do Grand Bornand, v němž Pogačarovi ujel Vingegaard a nadělil mu tři minuty, už byl bohužel trošku daní za to, jak úchvatná ta jedenáctá etapa byla a další strhující zvrat už nenabídl. Tadej, jak jsme čekali, se snažil, útočil, ale Jonas se jeho zadního kola nepustil, a tak trošku očekávaně potom v posledním stoupání na Hautacamu nastoupil a po předchozích atacích Slovinec už neměl nárok. Vingegaard tím definitivně potvrdil svou výhru. Náskok tří a půl minuty v časovce ztratit snad ani nemohl, to jen snad že by mu testy na tu smrtelnou nemoc pro mladé sportovce, po které musel odstoupit i Chris Froome a dalších asi třicet jezdců, naměřili pozitivní hodnotu. K tomuto bizarnímu okamžiku naštěstí nedošlo. <div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjc1zf6VXJ0mACB8vQYFLjy25ly5p90Q03pkRxHeDrUKFEx788yudZtwALc-UVl-ubbJevb0TRFaZrsYCaAVvpB5OO5q3dyP1uSZNJWrG5JGV7Godl7wUWiQcqW2I3YgOApQUv5TH_r4d_IZr5jATe4dl1FUxBtQSyT6Nre6IgFHSwRn4-UedPoD3jZfQ/s1011/tour2.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" width="400" data-original-height="584" data-original-width="1011" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjc1zf6VXJ0mACB8vQYFLjy25ly5p90Q03pkRxHeDrUKFEx788yudZtwALc-UVl-ubbJevb0TRFaZrsYCaAVvpB5OO5q3dyP1uSZNJWrG5JGV7Godl7wUWiQcqW2I3YgOApQUv5TH_r4d_IZr5jATe4dl1FUxBtQSyT6Nre6IgFHSwRn4-UedPoD3jZfQ/s400/tour2.jpg"/></a></div>
<div> Po dvou letech kralování Tadeje Pogačara tedy letos Tour vyhrál Jonas Vingegaard. Jejich vzájemná bitva byla letos ozdobou nejslavnějšího etapového závodu na světě, a jen se můžeme těšit, co jejich vzájemná rivalita přinese v příštích letech. Oba jsou ještě dost mladí. Nepřijde-li na někoho z nich pohroma v podobě těžkého pádu či v cyklistice vždy hrozícího dopingového průseru, nebude v příštích letech nikdy jednoduché tipnout si, který z těch dvou supermanů se na danou Tour zrovna lépe připravil. <div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVkzq_BCJziF9ra3H67SUTwpak0RWwK7fqjXMCSUMYceyWwlR1d0rDw9MjjPgAyFkSzpetZ2LObVV0kIdPIDO1K3IZz5iWDMF_ifQtfUbdXQ7CX0IBQdf2hrSKWVt-I9lqSXR9N_LUYez062svyEFFksAhLpXMRaW4cysLyea8RmrYNh05Pa3NJLMhFw/s697/tour1.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: left; float: left;"><img alt="" border="0" width="400" data-original-height="398" data-original-width="697" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVkzq_BCJziF9ra3H67SUTwpak0RWwK7fqjXMCSUMYceyWwlR1d0rDw9MjjPgAyFkSzpetZ2LObVV0kIdPIDO1K3IZz5iWDMF_ifQtfUbdXQ7CX0IBQdf2hrSKWVt-I9lqSXR9N_LUYez062svyEFFksAhLpXMRaW4cysLyea8RmrYNh05Pa3NJLMhFw/s400/tour1.jpg"/></a></div>
<div> Pro Vingegaarda letos hrála jednoznačně síla jeho týmu. Jumbo Visma oproti Pogačarovu UAE mělo spoustu výborných pomocníků, bez kterých by Vingegaard například v té stále zmiňované jedenácté etapě Pogačara určitě tak neutahal. Naopak UAE, ač letos bylo určitě lepší než v minulých letech, značně prořídlo už během druhého týdne, a i taktika závodníků okolo Vingegaarda nabízela širší škálu možností, jak s jednotlivými dny naložit. Když se zpětně podíváme na průběhy etap, až jeden nabyde pocitu, že Jumbo vždy dokonale odhadlo, jak se budou zejména důležité horské dojezdy vyvíjet a vždy již od začátku každému ze závodníků dokázala určit takové pokyny, aby z toho Vingegaard mohl profitovat. Jemu vlastně stačilo držet se Pogačara a dvakrát mu nastoupit. Zatímco Tadej nastoupil snad pětadvacetkrát, a Jonas nebo jeho tým si jej hravě dojel, Vingegaard si vždy počíhal na to, až Pogačara utaví (nebo se utahá sám svými nástupy), a pak jej utrhl. A co se té pomoci týmových kolegů týče, já jsem třeba naprosto nepochopil, proč McNulty z Pogačarovy stáje v prostřední pyrenejské etapě, kdy se s ním drželi právě už jen Jonas s Tadejem, dotáhl brutální tempo až do cíle. To si mysleli, že Vingegaarda utaví? Tak to se nepovedlo. Spíš to uškodilo právě Pogačarovi.
<div> Koruna krále je ve správných rukou. Já ale nemůžu jinak, a v souvislosti nejen s letošním ročníkem musím zmínit ještě jedno jméno.
<div> Wout Van Aert.
<div> Je to DÉMON!!!<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgvjfh9A5agOxmuikVBA758FOLka--0PJQPs1HcEtFSPpKKNdTRwf_PL7ybVLkXFyNSZbW93B-tzJft5Kq8M22YJkV45s85jd8WFiCcjeZ-G-K5HyocFCgDdGWoP2l2Ur1u0n1PjA2vHz3Pd7vkT8rkyaKhxZc5-YJ7kkrJ5QEjSTlNalrzo9zDGuCT5g/s776/tour3.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: left; float: left;"><img alt="" border="0" width="400" data-original-height="449" data-original-width="776" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgvjfh9A5agOxmuikVBA758FOLka--0PJQPs1HcEtFSPpKKNdTRwf_PL7ybVLkXFyNSZbW93B-tzJft5Kq8M22YJkV45s85jd8WFiCcjeZ-G-K5HyocFCgDdGWoP2l2Ur1u0n1PjA2vHz3Pd7vkT8rkyaKhxZc5-YJ7kkrJ5QEjSTlNalrzo9zDGuCT5g/s400/tour3.jpg"/></a></div>
<div> Co tenhle závodník dokáže, to mi prostě hlava nebere. Dokonalý časovkář, jednou první, jednou druhý. Úchvatný tempař. Vítěz bodovací soutěže a držitel zeleného trikotu pro sprintery s monstrózním náskokem. A v kopcích rovněž skvělý. A to celé v závodě, kdy jezdil v týmu, kde se vše podřizuje celkovému úspěchu jiného závodníka. Opravdu mi v souvislosti s ním vyvstává na mysli jediná otázka: "Co by se stalo, kdyby tenhle cyklista jel Tour de France na celkové pořadí? Ano, v diskuzích pod cyklistickými články si tuto úvahu pokládá spousta lidí a většinou na to existují podobné odpovědi: "Je na horské etapy moc těžký."
<div> Tenhle argument je samozřejmě pádný, o tom žádná. Rovněž musíme vzít v potaz, že když se vyjížděly největší kopce, po tom, co Van Aert fantasticky pomáhal Vingegaardovi, si třeba posledních 10 kilometrů z balíku vystoupil a pak dojel na pohodičku s dvacetiminutovým odstupem. A tohle mělo určitě potom vliv na to, že byl v další etapě zase v úniku či jinak aktivní. Tedy mínusy máme dva - váha a neúčast o výhru do posledních metrů v kopcích. Já bych přidal ještě třetí - možná by ho to tak nebavilo, kdyby nemohl v každé etapě útočt.
<div> Jenže když někdo dokáže tři etapy vyhrát, ve třech být druhý, v jedné třetí, vyhrát bodovací soutěž a ještě x-krát dotáhnout některého ze svých kolegů z týmu do balíku či mu utrhnout největší soupeře, logicky vám vyvstává otázka, jak by si asi jako lídr týmu na celkové pořadí vedl?
<div> Přiznám se, že oblíbenějšího cyklistu momentálně v pelotonu nemám. A jestli bych si něco v budoucnu, kromě napínavých, předem nerozhodnutých Tour mezi Vingegaardem a Pogačarem přál, bylo by to právě to, aby Wout Van Aert bojoval jako lídr o pódium (a úspěšně). Trošku se obávám, že vzhledem k tomu, jak si jej Jumbo Visma pro jeho univerzálnost váží, nebude se mu asi z lukrativní smlouvy chtít utíkat. A radši bude dál dělat zajímavou jednu etapu za druhou (skutečně, mít takového domestika, to je jako mít nejlepšího kámoše, co se o vás vždycky postará) a svou všestranností pomáhat k celkovému vítězství jiným.
<div> Woute, Jonasi, Tadeji. Díky za letošní Tour. Díky vám byla naprosto vyjímečná. Až je mi líto, že na príští rok budu muset čekat víc než 11 měsíců. Milius Sporthttp://www.blogger.com/profile/14484430039215681293noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1234255115915809404.post-1678111892598746092022-07-19T05:10:00.003-07:002022-07-19T05:10:39.193-07:00Vingegaard nebo Pogačar?<div> Tour de France míří do svojí poslední třetiny. Po rovinatých, davy obložených etapách v Dánsku, kostkovém peklu na severu a po Alpských stoupáních s předehrou na Planině krásných dívek francouzské cyklistické dobrodružství vyvrcholí v Pyrenejích a potom v závěrečné časovce.
<div> Upřímně se přiznám, že během letoška prožívám krapet schizofrenní situaci. Co mi vždycky na Tour vadilo, byla hegemonie jednoho závodníka. Časy dnes již pro historii neexistujícího Armstronga, kdy jste už po půlce Tour věděli, že to zase vyhraje, nebo jasná vítězství Frooma hned od prvního kopce a poté nuda na čele pelotonu v podání dominantního Sky, byly pro diváka mnohdy útrpné. To samé jsem čekal teď v podání Tadeje Pogačara. Poté dechberoucí bratrokrádeži v poslední etapě před dvěma lety, kdy jako úplný benjamínek svlékl favorizovaného Rogliče, loni dominoval s víc než pětiminutovým náskokem. A letos, po prvních dojezdech do kopců, jsem naprosto nepochyboval, že uvidíme další Tadejovu one-man show. Nikdo mu nestačil a vždycky si v koncích etap dokázal ještě dojet pro nějaký ten vteřinový bonus. A jelikož je to pan časovkář, tak před poslední etapou, kterou bude zase právě jízda proti chronometru (už mi s tím lezou na nervy, nevím proč nedají ještě alespoň dvě etapy za to), by mu nějaká minuta, dvě, hravě stačila k tomu, aby získal žlutý dres na Champs Elysées dotřetice, a za rok znova, a pak zase, a... a prostě nuda..
<div> Jenže jedenáctá etapa všechno změnila. Nádherná bitva, kdy už 60 km před cílem Jumbo Visma svými nástupy zkoušelo Tadeje utahat, byla asi nejhezčí etapou Tour, kterou jsem kdy viděl. A na jejím konci, když se pět kilometrů před koncem zvedl Vingegaard a Pogačar za ním najednou nejel, jsem s úžasem ani nedýchal, že dosavadní hegemon je přeci jen člověk a i on má slabší den! No jo, jenže on ztratil tři minuty, a najednou je s dvouapůlminutovým náskokem Vingegaard favoritem. Ba co víc, závodníkem, který asi bude žlutý dres bránit z pomocí svého silného Jumbo teamu a sám, narozdíl od Pogačara, asi ani nehodlá útočit.
<div> Tak jsem si celou dobu přál, aby někdo Pogačara ohrozil, až se najednou dostal do situace, že už ztrácí celkem dost A najednou jsem se přistihl, že si vlastně přeju, aby se na Dána Tadej dotáhl a my před tou závěrečnou časovkou pořád trnuli napětím, kdo z nich (Gerraint Thomas a Romain Bardet prominou) nakonec to celkové pořadí vyhraje. A je pravda, že Pogačar, když byl lídrem, jezdil pořád aktivně. Ne jako Froome za času taktické dominance Sky či další pasivní leadeři, co ujeli na jednom kopci a potom se jenom vezli a hlídali si nástupy. Ostatně, i Vingegaard tak od převléknutí se do žlutého jezdí.
<div> Dramatu závěrečné části Tour by mohlo pomoci, že Vingegaardova stáj Jumbo-Visma se postupně rozpadá. Ztratil vrchaře Rogliče i Kruijswijka a tak si bude s útoky (a jako že je můžeme s jistotou očekávat) Tadeje Pogačara muset poradit sám.
<div> Favoritem je teď určitě Vingegaard. V předchozích letech v časovkách sice na Pogačara vždy nějakou tu půlminutku ztratil, ale vede před svým slovinským soupeřem před posledními pěti etapami o 2:22.
<div> A tak si všichni přejme, ať vidíme ještě velké drama. Ať není po další horské etapě už rozhodnuto. Letošní Tour je totiž nebývale dramatická a je to snad poprvé, co se očekávaný hegemon díky jednomu jedinému nepovedenému odpoledni může stát poraženým. Ale určitě se vzdát ještě nehodlá.
<div> No a komu věříte vy? Vingegaardovi? Pogačarovi?
<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgq13zgobypzrKTGyWvaR103AWdz1JSMOvy3I6EhWVb8jYoDQJqbDDIGAUiicQFF8mJezMAure_eWdu41A_0g4DafrsnPH_ncSqQHDAqm17uU7mKdkk55pZmT6Zj69PWadpbEAVsYKKotdKiwn2NQZH3bZyU7kaGzDEi4kqwVLH1AJ69xmwsx-dlLGeJw/s790/tdf.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" width="320" data-original-height="557" data-original-width="790" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgq13zgobypzrKTGyWvaR103AWdz1JSMOvy3I6EhWVb8jYoDQJqbDDIGAUiicQFF8mJezMAure_eWdu41A_0g4DafrsnPH_ncSqQHDAqm17uU7mKdkk55pZmT6Zj69PWadpbEAVsYKKotdKiwn2NQZH3bZyU7kaGzDEi4kqwVLH1AJ69xmwsx-dlLGeJw/s320/tdf.jpg"/></a></div>Milius Sporthttp://www.blogger.com/profile/14484430039215681293noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1234255115915809404.post-1765373999159649022022-07-14T05:56:00.002-07:002022-07-14T05:56:39.907-07:00Jaké šance bude mít Lojza na změny? A s čím začít hned?<div> Nejlepší vobla z mizerného menu. Tak nějak je všeobecně vnímána volba prezidenta českého hokejového svazu. V té, pro rekapitulaci, zvítězil sedmdesátník Alois Hadamczik, někdejší reprezentační trenér, a porazil své další čtyři kandidáty - Jiřího Šlégra, Dominika Haška, Bedřicha Ščerbana a Otakara Černého mladšího.
<div> Co jsem tak sledoval veškeré diskuze jak odborné tak neodborné široké veřejnosti, Šlégr se Ščerbanem byli vnímáni jako pokračování stávajících struktur, Haškovi byla vytýkána naprostá nezkušenost až naivita a Černý byl jako jediný "nehokejový" kandidát dopředu dehonestován jako nedostatečná persona. <div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhjfr-FFeqJm1TeE_dZ0IwYuzkAcrKp8eztq5B7qoor_DGiXEEqXdHsyWot1PA1CDS5kvvZ8hmLP45n39c_oLS-Ia7JvF9z46IQPTmyp9sbdnTvZFYWCMZG_zLmbGU-v0LVn-v2_MPEz3QA77bSh_AzTsvL0HOCQn_7lidoaeRXIZIztxzLWo8ketbH9g/s349/lojva.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: right; float: right;"><img alt="" border="0" width="320" data-original-height="194" data-original-width="349" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhjfr-FFeqJm1TeE_dZ0IwYuzkAcrKp8eztq5B7qoor_DGiXEEqXdHsyWot1PA1CDS5kvvZ8hmLP45n39c_oLS-Ia7JvF9z46IQPTmyp9sbdnTvZFYWCMZG_zLmbGU-v0LVn-v2_MPEz3QA77bSh_AzTsvL0HOCQn_7lidoaeRXIZIztxzLWo8ketbH9g/s320/lojva.jpg"/></a></div>
<div> Za sebe musím říct, že už jsem si moc přál změnu v čele, Tomáš Král se za dobu svojí funkce leda tak přežral do nechutna a za jeho působení se český hokej sesunul do průměru, kdy nejsme favority už ani proti Dánům, neřkuli Němcům či Švýcarům. Projekt akademií se nepovedlo nastavit nijak, peníze do výchovy mládeže tak nějak netečou a tak jsou často naši nejmladší donuceni skončit u florbalu, protože hokej je drahý a navíc jej ani netrénují fundovaní odborníci, neb je nikdo nedovede zaplatit. A tak je potom každý klub rád, když tréninky či výpravy zaplatí bohatý tatínek chlapců, kteří na to nikdy mít nebudou. A jak upozorňovala opravdu zvláštní postava českého hokeje, pardubický Petr Dědek, většina špičkových českých hráčů musela zvolit v mládí zahraniční cestu, a tedy byli vychováváni tak nějak "mimo systém".
<div> Teď tedy bude jako hlava řídit svaz Alois Hadamczik. Ten do současného vedení šil, co to šlo, a tak je na jednu stranu určitě fajn, že bude ve vedení někdo, komu současný stav fakt není jedno. V jeho věku i při stavu jeho konta z podnikatelských činností už by se snad nemuselo jednat o osobu, která bude za každou cenu upřednostňovat metodu "hlavně, abych z toho měl něco já a mí kámoši" a dojit už tak ubohou hokejovou kasu.
<div> Na druhou stranu ale asi nemůžeme čekat, že se jako mávnutím kouzelného proutku něco změní. Velký šéf by měl být kromě toho, že je vizionářem hlavně také velmi dobrým vyjednavačem. Protože získávat pro hokej peníze v dnešní době nebude jen tak a doba, která po tolika ekonomických ranách hokej čeká, bude krutá a zlá. A jak víme z minulosti, Lojza dovede občas trávit spoustu času sebechválou a kritikou ostatních, což mu ale při výběru správných lidí může značně uškodit. On bude potřebovat vybrat správné lidi, které hokejové prostředí stmelí. Bude potřebovat spoustu konstruktivních jednání, bude se potřebovat obklopit spolehlivými lidmi, kteří rovněž budou umět dostat na svou stranu ať už sponzory nebo správné lidi ve struktuře hokejového svazu. A to hlavně na té nejnižší úrovni, kde dnes máme opravdu tristní podmínky, trenéři to dělají mnohdy zadarmo ke své původní práci a mladí talenti se nemohou měřit s velkou kvalitou, protože juniorské soutěže mají přes dvacet účastníků. Talenty nemají při tak chabé konkurenci jak růst. A to všechno bude muset Hadamczik se svými podřízenými změnit. A k tomu prostě pouze upozorňování na to, že "já to říkám už dvacet let a vy jste mě nechtěli nikdo poslouchat" nepůjde.
<div> Budu Lojzovi držet palce.
<div> Jenže... Sic ryba vždycky smrdí od hlavy a výměna v čele bývá hlavním impulsem, těch lidí, které bude český hokej potřebovat zejména z pohledu kvalitní výchovy, je mnoho a mnoho. A je otázka, jestli vůbec svazový šéf má možnost nad všemi těmito strukturami dohlížet. Ač sám tvrdí, že se chce s kluby stýkat a aktivně s nimi mluvit, určitě sám, nebude-li vůle či peníze, mnoho nezmění.
<div> Ale alespoň fakt, že je ze současné pozice českého hokeje viditelně nešťastný, by mohl být tou nadějí, která by nám všem, co bychom zase rádi viděli vyrovnaný souboj nejlepších Čechů s nejlepšími Kanaďany, za pár let mohla přinést pozitivní posun. I mizernému vztahu dnešní mládeže ke sportu navzdory.
<div> No a kdybych mu měl poradit, čím na svou stranu aspoň na začátek dostat i hokejové fandy, kteří ho tam nechtěli? Jako první bych se na jeho místě zasadit za okamžitý návrat státního znaku na národní dresy. Ta slepice pije krev snad všem. Je to maličkost, ale s velkým dosahem. Přesně tím si noví manažeři získávají lidi na svou stranu.Milius Sporthttp://www.blogger.com/profile/14484430039215681293noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1234255115915809404.post-64864076573705078922022-07-14T03:21:00.001-07:002022-07-14T03:21:33.641-07:00Po 5 letech znovu na Rafově půdě, Roland Garros.<div> Už před dvěma lety jsme plánovali naší druhou návštěvu jediného normálně dostupného grand slamu, a to v Paříži. Ale protože se od té doby dva roky na Roland Garros nemohlo, jeli jsme až letos. A to na prostřední víkend, tedy na 3. kolo, a já, bez zbytku, výhradně ženského osazenstva, ještě na první den kola čtvrtého.
<div> Nepředpokládám že mnoho z vás by navštívilo se svými ratolestmi slavný Disneyland, ale určitě existuje mnoho míst, kam když je vypustíte, vidíte nefalšovanou dětskou radost se vším všudy. A když je potřebujete z atrakce odtáhnout, nebo se zavírá, spustí se pláč. Tak přesně takhle to vypadá, vypravíte-li se se mnou na Roland Garros. Jako dítě v Disneylandu!
<div> Těch kurtů!
<div> Těch hráčů!
<div> A ty velké obrazovky, a na nich různé zápasy!
<div> Táta vždycky říká: "Až jednou budu mít peníze, tak si taky pořídím ten fa-ce-bok" (takhle přesně to vyslovuje). Tak až budu "jednou mít peníze" já, tak pojedu na Roland Garros na celých 14 dní. Zatímco ostatní už po dvou dnech sezení na dřevěných židlích či lavicích bez opěradel začínala bolet záda a už to pro ně bylo tak akorát, já byl neutahatelný. A když jsem v půl desáté večer (v areálu jsme byli od tři čtvrtě na jedenáct dopoledne) zjistil, že se ještě nedohrál zápas Ruuda se Sonegem na kurtu č. 14 a šel okamžitě do hlediště, byla na mě použita naprosto neférová zákeřná zbraň.
<div> "Tak snad jsme chtěli koukat na to semifinále v hokeji, ne? Jako přece na něj nebudeme koukat od půlnoci." A za tím vším samozřejmě bylo, že už kvůli mně zbytek účastnic zájezdu nebude nadále odstřiženo od dat a na výsledek semifinále s Kanadou se prostě podívají a já si o záznamu bez vědomí výsledku můžu nechat jen zdát.
<div> Ano, i svoje dětičky určitě dostáváte z hřišť či poutí nějakými podobnými lstmi..
<div> Že jsem raději nedokoukal ten pětiseťák místo té šestigólové nakládačky...
<div> Právě souběh MS v hokeji a Roland Garros je od letoška (tenis se posunul o týden dříve, aby byl mezi RG a Wimbledonem větší počet týdnů) asi tou největší komplikací pro případné další návštěvy. Dívat se na medailové hokejové boje už se mi ze záznamu nebo na letištích na mobilu fakt nechce. Takže nezvýbá, než si příště vybrat čtvrtfinálové dny, to už bude po hokeji.
<div> Celé French Open jsem si s krásnými zápasy letos moc užil, jak ženské, tak mužské turnaje vyhráli zaslouženě nejlepší hráči. Swiateková by snad konečně mohla začít být tou stálicí a hvězdou, která současné labilní ženské špičce tolik chybí když to Barty tak rychle zabalila a Ósaka to psychicky nedává. A mluvit tu o Rafovi? Slova k jeho 22 titulům neexistují. A přiznám se, že ač jsem byl vždy hlavně RogerFan, teď přeju Rafovi, aby jeho počet grandslamových titulů byl co nejvyšší. I když, s tím jeho zdravím to bude čím dál horší a už se těch hlasů, že ho čeká hodně bolestivá doba po kariéře, rojí nějak nebezpečně moc. Ale hlavně, ať nemá nejvíc grandslamů Djoković, hlavně ať ne ten...
<div> A tak jedinými dvěma kaňkami na letošní pařížské tenisové slavnosti zůstávají pokles výkonnosti Češek (jediná ve třetím kole Muchová, a ta, bohužel, přímo před našimi zraky na kurtu Suzanne Lenglen, odkulhala s výronem během krásného zápasu s Anisimovou) a vlatně taky kotník, a to Zverevův. Hrál možná nejlepší tenis svojí kariéry, možná nejslavnější zápas, ve kterém mohl přemoci velikána Nadala, a ve kterém při naprosto vyrovnaném stavu došlápl tak, že má asi pro rok 2022 po tenise. Krásně jsme si vytáhli noťas na louku, vzali si lahvinku Ryzlinka, užívali si parádní utkání, a sic fandili Rafovi, šli jsme domů totálně skleslí a zklamaní, protože přesně takhle si Sascha dopadnout nezasloužil. Ten křik po tom dopadu, brrrr... Tohle se vždycky vryje do paměti a nechce to dlouho ven, tyhle ošklivé okamžiky.
<div> No a jsem zase u Djokoviće. Ten totiž sice na French Open vylítl už ve čtvrtfinále, ale po vyloučení Rusů a tedy Medvedeva, zranění Zvereva a stále se zvyšujících zdravotních problémech Rafy, mu na Wimbledonu možná odpadnou všichni tři nejbližší soupeři.
<div> Zde, kdyby si někdo chtěl atmosféru turnaje vychutnat přímo z areálu, je video z našeho pobytu na RG 2022 na youtube: <a href="https://www.youtube.com/watch?v=RB4PVQRnpBg%20" target="_blank"></a>
<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgw7uifVnjC_UORuCSwxWPptnH60bUK5h7wHT1Ale2RvWnnvIo0y2lNpmeoaPxwq3LNRcdQHhq82atItFW9bxis2veSrupZgGCsBxOh-YmnsAEhWCdg3RNwqajm6f3bp62gnrUF6XeWv2SUhccTWvDSfXHwXEwZ7R6ou8ahidAwUoawB2PAVHj-Krh6eA/s4032/20220527_145059.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" width="320" data-original-height="3024" data-original-width="4032" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgw7uifVnjC_UORuCSwxWPptnH60bUK5h7wHT1Ale2RvWnnvIo0y2lNpmeoaPxwq3LNRcdQHhq82atItFW9bxis2veSrupZgGCsBxOh-YmnsAEhWCdg3RNwqajm6f3bp62gnrUF6XeWv2SUhccTWvDSfXHwXEwZ7R6ou8ahidAwUoawB2PAVHj-Krh6eA/s320/20220527_145059.jpg"/></a></div><div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLF2ApjVkQE9dkMYMKb9KheKWME61XmgiSqU5u-gTLNZVWkE6JEJ_aNSgU_Bt9PqjlDHRc4RUJK1qAXEov4K5uovWXJN5rILXn5gcqZgNhwRBh7yqU12FrMqUpfsdsyzBQcrlFmV8XjqHathskMBmKAL5ZzewwnAgSCqS4Hz-d6rkqksfUviJCfbWe0A/s4032/20220527_180048.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" width="320" data-original-height="3024" data-original-width="4032" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLF2ApjVkQE9dkMYMKb9KheKWME61XmgiSqU5u-gTLNZVWkE6JEJ_aNSgU_Bt9PqjlDHRc4RUJK1qAXEov4K5uovWXJN5rILXn5gcqZgNhwRBh7yqU12FrMqUpfsdsyzBQcrlFmV8XjqHathskMBmKAL5ZzewwnAgSCqS4Hz-d6rkqksfUviJCfbWe0A/s320/20220527_180048.jpg"/></a></div><div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiKVVhwBDfEmlspoRyhMDHfNDui7Fyp6c5rbIOoyGFtxUKdBQFVFBuf3Fp7J6mz5J3Qpur8_ALYC1VzxzsJRHaFGzSAm8uxk1LEQh3gJuVxrMPgr7DRg-5EML33Ji0wtIuciE0GmqTQ0KwtXocfZ-rvdT_h_1wIZ80BgKOWOy1fMNUNkOijDK1eHu0aTg/s4032/20220528_122540.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" width="320" data-original-height="3024" data-original-width="4032" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiKVVhwBDfEmlspoRyhMDHfNDui7Fyp6c5rbIOoyGFtxUKdBQFVFBuf3Fp7J6mz5J3Qpur8_ALYC1VzxzsJRHaFGzSAm8uxk1LEQh3gJuVxrMPgr7DRg-5EML33Ji0wtIuciE0GmqTQ0KwtXocfZ-rvdT_h_1wIZ80BgKOWOy1fMNUNkOijDK1eHu0aTg/s320/20220528_122540.jpg"/></a></div><div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiz43G3tLL2L09XpYgz3Q8JfrcqFSjHUvhDcKCSNZ5t-bfdUIE9m_tKc5HyOELwqUa590463RdwUIRb8TDGCyux5hB9Nu3Rl1tSfmLtj5Ads21mbZiSpfRqb093aII46j7di0mrn-s7_iDgrsIIXVfdUg-cRINdokJ8EtghgJ8MBaAKRvzubHIwQM7m0w/s4032/20220529_133224.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" width="320" data-original-height="3024" data-original-width="4032" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiz43G3tLL2L09XpYgz3Q8JfrcqFSjHUvhDcKCSNZ5t-bfdUIE9m_tKc5HyOELwqUa590463RdwUIRb8TDGCyux5hB9Nu3Rl1tSfmLtj5Ads21mbZiSpfRqb093aII46j7di0mrn-s7_iDgrsIIXVfdUg-cRINdokJ8EtghgJ8MBaAKRvzubHIwQM7m0w/s320/20220529_133224.jpg"/></a></div><div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi3PjHEje77tb5_5zMrfP0hf_tT-WHVCJF8ylv05erSL27bljs6Ys5xfar-aeqZw7Qo3OQqKS2G8Z4zDlSFKBH1b2J43Z7wsTJrkUoZ8SZiyEIwivfITKOCFtXymVjgx6V175ciEFX_97kgPnXbv3T1dus2UKIQwre-4shRRwu2uqo4NzbffsgTLNh4rw/s4032/20220529_154228.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" width="320" data-original-height="3024" data-original-width="4032" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi3PjHEje77tb5_5zMrfP0hf_tT-WHVCJF8ylv05erSL27bljs6Ys5xfar-aeqZw7Qo3OQqKS2G8Z4zDlSFKBH1b2J43Z7wsTJrkUoZ8SZiyEIwivfITKOCFtXymVjgx6V175ciEFX_97kgPnXbv3T1dus2UKIQwre-4shRRwu2uqo4NzbffsgTLNh4rw/s320/20220529_154228.jpg"/></a></div><div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhPcVh2PakHzeBr0S1WkrU6Xq4T2Cb1PVsBwvKSCgULMEDS2v9w811kC218jxtDryUxwZNDDXlutu7wfYVQVJmKRUWHX1gQYSFjHzd1RvSz3izubI2j5fllJldOtdFGyet_N_vhDr2rZBB30kNL1no36lCuz_9dmpPjhdEmxbCjml_IAie3JU4GcnulGQ/s4032/20220527_140928.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" width="320" data-original-height="3024" data-original-width="4032" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhPcVh2PakHzeBr0S1WkrU6Xq4T2Cb1PVsBwvKSCgULMEDS2v9w811kC218jxtDryUxwZNDDXlutu7wfYVQVJmKRUWHX1gQYSFjHzd1RvSz3izubI2j5fllJldOtdFGyet_N_vhDr2rZBB30kNL1no36lCuz_9dmpPjhdEmxbCjml_IAie3JU4GcnulGQ/s320/20220527_140928.jpg"/></a></div>Milius Sporthttp://www.blogger.com/profile/14484430039215681293noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1234255115915809404.post-56277955267902244522022-06-03T04:05:00.003-07:002022-06-03T10:49:46.812-07:00Bronz je fajn, ale..<div> Desetileté čekání je u konce, český hokejový tým veze ze seniorské akce konečně medaili. Bronzovou.
<div> Stejně jako to poslední úspěšné bronzové utkání, rovněž ve Finsku, jsem jej kvůli Roland Garros neviděl, takže mi na to včera bylo řečeno: "Ty jseš jasnej, ty máš navždycky zákaz!" Chtěl bych jen připomenout, že rovněž semifinále jsem LIVE neviděl, takže za debakl od Kanady nemůžu.
<div> Určitě je fajn, že tenhle tým nepřijel s prázdnou. Už jen proto, že s dlouhotrvajícím neúspěchem klesá o dané odvětví, a to nejde jen o sport a hokej, zájem. Úspěšná zkušenost může rovněž některým reprezentantům zvednout sebevědomí do měsíců či roků příštích, přeci jenom, když víš "jak jsi to minule správně udělal", tak se hraje líp, než, když "to stejně zase určitě nevyjde, jako desetkrát předtím". Ideální by bylo, aby se velký úspěch povedl za dva roky, kdy bude šampionát v Praze. To by alespoň mohlo nastartovat nějaký ten boom v mládeži a přinést chuť do hokeje malých dětí, jakkoliv je to dnes pro peněženky jejich rodičů zátěží mnohdy neúměrnou.
<div> Šampionát se povedl už odepisovanému Romanu Červenkovi, který se stal při předchozích neúspěšných turnajích hromosvodem hněvu fanoušků, jemu patří megaobdiv za to, jak se i v osmatřiceti pořád dokáže držet v této formě. Vyhrál kanadské bodování o tři body! Mimochodem - víte, kdy naposled Čech ovládl tuto statistiku? Je to přesně čtvrt století, kdy si prvenství v produktivitě podělili Vůjtek s Procházkou, rovněž na finském turnaji (tam, kde nás tak nechutně nesportovně zbili frustráti z Kanady). Velkým oživením byl i příjezd Pastrňáka, a hrál-li by od začátku, nedělil by se o pozici nejlepšího střelce turnaje s dalšími hráči, ale ovládl by jej sám. Naše první lajna mě bavila, každé jejich střídání bylo zážitkem.
<div> Pak tu máme ale mnohá "ale". Nejsou to ani tak výkony ostatních nebodujících formací, protože v defenzivním systému až na výpadky se Švédy a druhou třetinu s Kanadou zvládli nepropadat. Největším "ale" zůstává fakt, že bronz na turnaji, u něhož vždycky záleží, kdo se sejde konkurenci, a na kterém pořád je jen pět, šest zemí, které reálně dokážou hrát tento sport na nejvyšší úrovni, je tak trochu povinností. Zvlášť uvědomíme-li si skutečnost, že v těch našich hnusných dresech se slepicí nastupovala víceméně česká hokejová elita. Chyběli jen Voráček, Palát, Chytil, Rutta, Nečas a Francouz. Jinak jsme měli k dispozici téměř to nejlepší, co momentálně můžeme na takový turnaj nabídnout. A přesto to pořád nestačilo na Finy, kterým v NHL zůstaly dvě desítky hokejistů či ve vzájemném utkání na Švédy, kteří by mohli povolat dvě ještě kvalitnější reprezentační mužstva. O Kanadě, která přijela jen s nějakým D výběrem, a přesto ukázala ohromnou sílu, ani nemusím mluvit. Nadále si taky musíme přiznat, že okolnosti turnaje tentokrát hrály jednoznačně v náš prospěch. Vyloučení byli Rusáci a tak jsme z naší nabité skupiny měli 75% šanci, že nenarazíme na jediný, opravdu velký tým z té druhé, Kanadu. Přes všechen respekt k Němcům, ty musíme, máme-li na turnaji Pastrňáka, Hertla a Červenku ve formě, kterou měl, prostě porazit. V zápase o bronz nám hrálo navíc výrazně do karet to, že americkému soupeři zbyli na soupisce jen čtyři obránci. A to se den po semifinále hraje fakt těžko...
<div> Co je nejdůležitější, aby si ta všechna "ale" dali dohromady odpovědní lidé v českém hokejovém svazu. Aby je to, že konečně máme medaili, neukojilo a neřekli si, že se vlastně v naší výchově nic špatného neděje, když pořád máme na medaili. Ne, děláme to u nás pořád na p...! Ale medaile může zase vlít naději do sebevědomí hráčů a může motivovat ty, kteří jsou teprve na začátku svojí hokejové cesty.
<div> Když oplzlý Král jmenoval do funkce Kariho Jalonena, jako hlavní důvod této volby uvedl, že český hokej potřebuje co nejrychleji medaili, aby zase stoupl zájem a nadšení pro hokej, a malí kluci ho zase chtěli ve velkém hrát. Fajn. To se povedlo. Ale teď taky budete muset zamakat vy tam na svazu, komunikovat účelně se státem či sponzory a případné finance nerozežrat pro sebe, ale systematicky je investovat do výchovy trenérů a hráčů a do vytvoření funkční struktury mládežnických klubů. <div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhScqF3yGvdgEoUQ6qvSdxubWtyylssGv5-x7uF5cnYBXDkOigLdJobB_xdHYV7HB9W7rveRq7UW7H_fO7c1chf1S8QvMPmvS0Gh9DP5O9F07Fcptd7wdq4Xz2Ol9AA_hdmkjQfkbyXF3nSWgCN-wVI6fnv2PK41D6h0BkuPQ83YtTmb1XdA1t6i-K8VQ/s1311/bronz.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" width="600" data-original-height="835" data-original-width="1311" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhScqF3yGvdgEoUQ6qvSdxubWtyylssGv5-x7uF5cnYBXDkOigLdJobB_xdHYV7HB9W7rveRq7UW7H_fO7c1chf1S8QvMPmvS0Gh9DP5O9F07Fcptd7wdq4Xz2Ol9AA_hdmkjQfkbyXF3nSWgCN-wVI6fnv2PK41D6h0BkuPQ83YtTmb1XdA1t6i-K8VQ/s600/bronz.jpg"/></a></div> Milius Sporthttp://www.blogger.com/profile/14484430039215681293noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-1234255115915809404.post-18318909475571762782022-05-26T23:09:00.002-07:002022-05-26T23:11:50.487-07:00Resumé fotbalové sezony, MS v hokeji - psáno cestou na Roland Garros<div> Nejaktuálnějším tématem sportovního světa je teď tenisové Roland Garros (potažmo blížící se, zákazy a neudělením bodů kontroverzní, Wimbledon) a českou společností rezonuje hokejový šampionát ve Finsku, já ale začnu dnešní blog ještě ohlédnutím za fotbalovou sezónou.
<div> K jejímu dohrání už chybí jenom sobotní finále Ligy mistrů v Paříži. Národní soutěže jsou už ale minulostí.
<div> Ta anglická byla letos nejdramatičtější, o titulu se rozhodovalo až v posledním kole. A je to taková škoda, že to Liverpool těm boháčům ze City neukradl! Chybělo 15 minut a Citizens mohli zažít unikátní hororový konec sezóny, kdy by nejdřív přišli o finále Champions League dvěma gòly v nastavení a pak by i ztatili náskok v Premier League prohrou s Aston Villou na vlastním stadionu v závěrečném kole. Stalo se jenom to první. Škoda. Nemam je rád. Tak alespoň, že v tom evropském finále nejsou a ropní boháči, cpoucí se do anglických velkoklubů (nebo do PSG) si za ty svoje petrodolary tu trofej zatím nekoupí.
<div> Drama do posledního kola nabídla i pro mě jinak skoro nekoukatelná Serie A. Výhru AC Milán v závěrečném zápase jsem si ale ujít nenechal. Protože Zlatan :) Titul v jedenačtyřiceti, je to pán!
<div> La Liga a Bundesliga byly rozhodnuté v předstihu (v Bayernem znehodnoceném Německu evergreen), ale zase nabídly dramata v boji o záchranu a jsem rád, že se mi udržela Mallorca.
<div> Český prales ubetonovala nekoukatelná Plzeň, závěr totálně nezvládla Slavia a trošku se obávám, že ten materiál, ze kterého Trpišovský byl schopen před dvěma, třemi lety sestavit při dokonalém výkonu evropsky konkurenceschopné mužstvo, začíná být v Česku vybrakovaný. Ale nebudu chodit kolem horké kaše - hlavním důvodem, proč jsem se ještě chtěl vracet k fotbalové sezóně je něco jiného. Rád bych totiž na tomto místě pogratuloval Spartičce za úspěšnou sezónu, za finále poháru, za famózní výkony, kterými se svým rozpočtem oslňuje fandy, a hlavně za tu jasnou vizi a dlouhodobou koncepci, kterou se svým možná stohlavým managementem nastavila! Bravo, jen tak dál, děláte nám radost! A hodně štěstí při výběru dalšího kandidáta na trenérské křeslo, který bude nejpozději příští jaro obdarován zlatým padákem. Schválně, měl mít touhle dobou ještě smlouvu Vrba, Jílek i Štramák nebo jenom posledně dva jmenovaní?? :D
<div>
<div> Asi můžeme pozvolna k hokeji.
<div> O NHL se rozpovídám někdy příště, teď se zaměřím na světový šampionát. Minulý týden jsem se po příšerném zápase s Rakouskem neudržel a trošku se tu vyzvracel. Od toho dne uplynulo dost dní a odehrálo se pět zápasů. Ten nejdůležitější, zatím poslední, čtvrtfinálový, Jalonenův výběr zvládnul. Tedy možná by bylo lepší říct - první útok jej zvládnul. Stejně jako při skupinových výhrách se k němu totiž při střílení gólů nikdo další nepřidal. Vrána mlčí, Hertl taky, i když ten je obrovsky platný při bránění, to málokdo docení. Tak uvidíme, jak to nakonec dopadne. Jestli si Kanaďané Pastu a spol načtou a pohlídají a dopadne to jako ve skupině s Finy, kdy jsme až na dvě slušné pasáže vůbec neútočili, nebo to chlapci zvládnou, něco tam při přesilovce spadne a zase se nás bude před Vejmelkou i trochu držet štěstí jako při zápase s Amíky či v závěru proti Němcům. Každopádně jsme v rovnovážném stavu hráčů na ledě nedali gól už 8 třetin, což je trošku zneklidňující. Na druhou stranu, v právě probíhajícím play off nejlepší hokejové ligy světa taky drtivou většinu branek obstarají elitní útoky. A ten defenzivní styl, kterým se pod Jalonenem prezentujeme, přivedl Finy za poslední roky k titulu jak na MS, tak na olympiádě.
<div> Chtěl bych jen upozornit mé věrné sportovní spolusledovatele, že během finálových zápasů budu odstřižen z diskuzí, WhatsAppů a všeho podobného, takže mi ani nepište. Budu v hledišti Roland Garros a hokej budeme s účastnicemi zájezdu sledovat až po návratu ve večerních hodinách. Znát výsledek a přijít tím o napětí tedy nebude žádoucí ;)
<div>
<div> No a můžeme směle přejít k tenisu. Na French Open se vydáváme podruhé. Po pěti letech. Když jsem plánoval, které dny zvolit, rozhodl jsem se nakonec narozdíl od minulé návštěvy prvního a druhého kola dorazit na prostřední víkend i s pátkem. To se hraje třetí a čtvrté kolo, tedy už dochází k soubojům zajímavých hráčů, ale pořád je velká šance zajít si na Čechy. Tedy, přesně řečeno, na Češky, když mužská část bývá čechůprostá. No a samozřejmě, naschvál, je ve 3. kole jenom JEDNA!!! Listoval jsem zpětně grandslamovými pavouky, kdy naposledy tak málo našich přešlo dvě kola a zastavil jsem se až u Wimbledonu 2017. Tedy 18 grandslamů v kuse byly vždy ve 3. kole alespoň 2 Češky. Až do teď, kdy tam jedeme my. No není to k nasrání???
<div> Naštěstí si nás chce osud alespoň trošku udobřit a přihrál nám Karolínu Muchovou na kurt Suzanne Lenglen, kam dnešní páteční lístky máme. Snad jí v 11 hodin stihneme, letadlo, ve kterém blog na mobilu smolím, letělo včas a v 8:20 bychom měli dosednout.
<div> Velká škoda, že včera svůj senzační výkon proti světové čtyřce Tsitsipasovi nedotáhl k postupu do 3. kola Zdeněk Kolář. Ve druhé i čtvrté sadě měl několik setbolů, ale obě v tiebreaku prohrál a získal pro sebe jenom set třetí. Ale asi sám nečekal, když nastupoval do 1. kola kvalifikace, že za týden a něco bude 11 tisíc lidí v hledišti vyvolávat: "Kolar! Kolar! Kolar!" Říkal jsem si, proč na něj radši nevolají jménem, ale pak jsem si představil, jak asi Francouz vysloví slovo "Zdeněk"..
<div> Dnes bude na našem kurtu kromě Mušky ještě Rafa a Zverev, zítřejší a nedělní program ještě není znám. Tak snad nás čekají podobná dechberoucí dramata, když už případné finále hokejového šampionátu steávíme v letadle..
<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhoN5U73bdkgOCHYg2f7rx9e6aCwMzq2dcExGGNEairORc0XI5uTMdPybFsLi2IyNKO1LKuPjOK-hGgizZyPFKGGxR8sZMBskDQoEm3gLvPB82-E1h9zjlzmXnUdF5UrP9aTuiFCIxc1EKhNyrBMuJClVy43v-fbIjpp-aDJdYQnjo8bygn5tYBiylxmg/s1050/7705866.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" width="400" data-original-height="723" data-original-width="1050" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhoN5U73bdkgOCHYg2f7rx9e6aCwMzq2dcExGGNEairORc0XI5uTMdPybFsLi2IyNKO1LKuPjOK-hGgizZyPFKGGxR8sZMBskDQoEm3gLvPB82-E1h9zjlzmXnUdF5UrP9aTuiFCIxc1EKhNyrBMuJClVy43v-fbIjpp-aDJdYQnjo8bygn5tYBiylxmg/s400/7705866.jpg"/></a></div>Milius Sporthttp://www.blogger.com/profile/14484430039215681293noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1234255115915809404.post-78462867176300802772022-05-17T10:07:00.001-07:002022-05-17T10:07:59.204-07:00Tvl zase....<div> Byl jsem pevně rozhodnut, že letos zase po pěti letech pojedu na Roland Garros, nejlépe na prostřední víkend, abych viděl třetí a čtvrté kolo, kdy už se na tenisových grandslamech setkávají nasazení a vysoko postavení hráči, ale ještě stále je šance, že v pavouku zůstane spousta Češek.
<div> Když jsem ale začátkem února začal cestu plánovat dopodrobna a už jsem měl hotový kalendář sportovních událostí, zjistil jsem, že se onen prostřední grandslamový týden kříží se semifinále a finále MS v hokeji. (kam jsem mimochodem také přemýšlel, že bych se vydal) Ale potom, co mě zase náš reprezentační hokej během olympiády naprosto otrávil, přestal jsem se nějakým mistrovstvím zaobírat a v březnu celou Paříž koupil.
<div> Čím víc se ale MS blížilo, začal jsem mít takový ten rozpolcený pocit.. Co kdyby to přeci jen zase po dlouhé době vyšlo? Nový trenér, tým v přípravě šlapal, velká jména z NHL už jsou nebo ještě budou k dispozici, při postupu by z druhé skupiny nemusel číhat žádný velký soupeř.. A pomalu jsem začínal vymýšlet scénáře, jak si budu muset nastavit v Paříži režim letadlo, aby mě nikdo nenapsal, a jak všem účastníkům pařížského zájezdu budu klást na srdce, ať hlavně nelezou na internet a neříkají mi výsledek s tím, že po konci tenisového dne si dáme všechno re-live na noťasu na hotelu.
<div> Po dnešním představení českého národního týmu v utkání s Rakouskem je ale velice pravděpodobné, že nebude žádných krizových scénářů třeba. Žádná pohádková proměna se nekoná, to, co jsme museli trpět během posledních šampionátů i olympiády, je tu, tvl, zase!!!
<div> Zase hrajeme po mantinelech. Hráč na modré po vyhraném buly místo střely zajede do rohu, a tam se Češi pohybujou v útočném pásmu soupeře s pukem na holi nejčastěji. Hráči z extraligy, co se v přípravě vybičovali, aby si vybojovali postup, najednou téměř nestihají Rakušany (kteří by bez vyřazení Bělorusů ani v A skupině nehráli), a borci z NHL, na které jsem v sezoně koukal, jak válí, vypadají, že je hokej nebaví.
<div> Jakoby pro ty extraligové borce byla samotná účast na MS vrcholem, a pak už jsou buď utahaní, nebo s nárůstem výkonosti ostatních prostě nejsou konkurenceschopní ani při utkání s evropským podprůměrem. A hoši ze zámoří vypadají, že po přeletu do Evropy je poloprázdné haly a neznámá jména soupeřů utlumí na poloviční výkonnost.
<div> Rok co rok, s výjimkou roku 2019, to samé.
<div> V diskuzích se kritizují a odvolávají Růžičkové, Jandačové, Pešánové.. Ale jak vidno, v trenérech, ač třeba poslední dva jmenovaní mě s těmi rotováními sestavami rozpalovali do běla, to asi nebude. Mění se systém, mění se realizační tým, a dál hrajeme PÍČU...
<div> Nějakého víkendového roztěkání či dokonce sledování telefonu v hledišti Roland Garros se nejspíš tedy bát nemusím. A vzhledem k tomu, že ve skupině máme ještě Finy, USA a s podobným výkonem, jako dnes proti Rakousku, můžeme prohrát i s Lotyši, nemusí náš konec nastat ani ve čtvrtečním čtvrtfinále, ale dokonce už s koncem základních skupin v úterý.
<div> Samozřejmě, že budu moc rád, když se spletu.
<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1NMLRoYnKdKBkEvZRRC7RqcuVzRA3w4-HxO62jOO1J4JbaaTd0bEozu4IF9ArKI1XrsAVRrFRn6Kx7Ds_ELOyw_VjDeCUNHS71PovaW5yMYQtU7YEnmNhJCyd8t5XxH_PKrBjO5VIf_QWpXes83M965komhkDtqRV-VKkBfY5-E9T1mL2FWfv2cHHnA/s1600/Cze-Aut.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" data-original-height="694" data-original-width="1242" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1NMLRoYnKdKBkEvZRRC7RqcuVzRA3w4-HxO62jOO1J4JbaaTd0bEozu4IF9ArKI1XrsAVRrFRn6Kx7Ds_ELOyw_VjDeCUNHS71PovaW5yMYQtU7YEnmNhJCyd8t5XxH_PKrBjO5VIf_QWpXes83M965komhkDtqRV-VKkBfY5-E9T1mL2FWfv2cHHnA/s1600/Cze-Aut.jpg"/></a></div>Milius Sporthttp://www.blogger.com/profile/14484430039215681293noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1234255115915809404.post-13054083078407676492022-05-02T04:49:00.003-07:002023-02-20T10:50:12.138-08:00Obecně o posledních událostech<div> Dnes to vezmu tak nějak obecně, protože událostí bylo mnoho, ale času na rozepisování minimum..
<div>
<div> HOKEJ:
<div>
<div> Začnu návratem ke čtvrtku, kdy se Třinec stal potřetí za sebou mistrem extraligy. Měl jsem tu čest být přímo u toho, takže jsem konečně viděl Masarykův pohár na vlastní oči, když mi to bylo upřeno před sedmi lety v šestém zápase finále v Litvínově (Třinec jej vyhrál, a tak si Litvínov přebral pohár až u nich v areně). Je fajn, že s do finále dostala Sparta, protože do o2 arény chodím na hokej fakt rád, letos jsem si to dopřál celkem čtyřikrát a už se těším, až tu bude za dva roky MS. Co se týče Třince, nehrál žádnou ofenzivní podívanou, občas mě to tedy fakt nudilo, čekat na jejich góly do třetí třetiny, ale když se podíváte, jakým stylem se prezentovali třeba poslední vítězové světových mistrovství či olympiád, bývá to už pravidelným trendem. Úspěch slavívá celek bez individualit, ale s dokonale propracovaným systémem. Nic proti Jalonenovi na lavičce národního týmu, ale to, že se nástupcem Filipa Pešána nestal Václav Varaďa, strůjce třineckého impéria (samozřejmě s výraznou finanční podporou za zády), to prostě nepochopím. Tak snad někdy v budoucnu. Je to bez debat top trenér v Česku.
<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhy-GasUJ_OKL7_xoJZsGDrjDhlUihi-nurJDkhvsmfYbtROsxp_DSMnsuCVcJ2Ujyt1W54l9qzjtb01mfgPBpMnsNJNg774Z9RheWcyC-Tib1gtfI9S3twsImXmldiUl6uuB1NY_pSRi63tiLTmKAfC2dEhxrL-XwnMHl1nsSvhg5_RJC7qSDiYDRO_Q/s1212/spa1.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" width="600" data-original-height="706" data-original-width="1212" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhy-GasUJ_OKL7_xoJZsGDrjDhlUihi-nurJDkhvsmfYbtROsxp_DSMnsuCVcJ2Ujyt1W54l9qzjtb01mfgPBpMnsNJNg774Z9RheWcyC-Tib1gtfI9S3twsImXmldiUl6uuB1NY_pSRi63tiLTmKAfC2dEhxrL-XwnMHl1nsSvhg5_RJC7qSDiYDRO_Q/s600/spa1.jpg"/></a></div>
<div>
<div> Dnes v noci startuje play off NHL, takže sotva skončilo to české, přeorientuju se hezky na to zámořské. A těším se moc. Letos jsem NHL sledoval jako nikdy předtím, tak jsem opravdu zvědav, jak si úspěšné týmy základní části - Florida, Colorado nebo Carolina při vrcholu sezóny povedou. Ještě v lednu by pro mě Avalanche byli jasným favoritem, ale poslední dobou mi přijde, že jejich suverenita se trošku vytrácela. Už ve druhém kole by je mohla čekat Minnesota, tak jsem na střet Makara a spol. s Kaprizovem a spol. celkem zvědav. Přál bych si finále Minnesota : Tampa, nebo Minnesota : Rangers. Ale nezlobil bych se, ani kdyby finále hráli Calgary nebo Edmonton či na východě Florida. Hlavně ne Pittsburgh nebo Washington s tím Putinofilem (to je opravdu neskutečné, že může vesele hrát dál i přes veřejnou podpodru válečného zločince). A taky ne Los Angeles, hlavně za ty dresy! :D
<div>
<div> Před blížícím se mistrovstvím se pomalu krystalizuje sestava našeho nároďáku. Z NHL zatím přijede celkem slušný ansámbl v čele s Hertlem a Vránou, navíc se v prvním kole utká Boston s Carolinou, což by znamenalo, že by mohl přijet buďto Pasta nebo Nečas. Stejně tak jsou ještě další možné posily v souboji Toronta s Tampou, třeba Rutta by se do obrany rozhodně hodil. Uvidíme. Nejsou Rusáci, takže medaile bude viset tentokrát trošku níže. Už by to fakt chtělo. I když... O finálovém víkendu budu na Roland Garros, tak doufám, že nebudeme hrát po dvanácti letech finále zrovna v době, kdy mám sedět v letadle z Paříže do Prahy. To bych se musel odpojit od zbytku světa a ještě k tomu donutit zbylé tři spolucestující.. Což nevím..
<div>
<div> FOTBAL:
<div>
<div> Včera jsem měl tu čest sledovati boj o tuzemský fotbalový trůn přímo v Edenu. První s druhým, většího zápasu by se těžko člověk nadál. Souboje, nasazení, emoce, plný stadion, fauly, penalty.. To všechno tam bylo! Jen to, co je v názvu toho sportu tam chybělo. Fotbal. Tedy nic netradičního, po utkáních o český titul se bavíme o rozhodčích, o penaltách, ale nikdy ne o tom, jaká to byla podívaná.. Zaplať pánbůh za těch 15 vzorků růžových vín u Villy Richter na pražských schodech, které mi během nedělního odpoledne vytvořili hladinku dobré nálady, kterou mi ani ta pralesní holomajzna nemohla zkazit. Nic jiného jsem stejně ani nečekal. Nezbývá, než si zase povzdychnout: "A tohle nás bude reprezentovat v překole Ligy mistrů", ať už tam bude Slavia nebo Plzeň..
<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8nT4fD1l2xeBZ9xIlEfGw5TUpAT6niCpZkUQ1iPin8Mt76BwrpM8oHVIYzkLoALxMoft4tTSFrOEcBVkwYwubpySshYBGS8bmr2KXcTLw4a4c3tsq6O5wiJW1tXpfpfUdRKVzmknLy0DfbEADhx8YP_EeXJGJwdxEsnjkhtGdiQJyKWRkR_p-7jG9dQ/s849/prales2.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" width="600" data-original-height="489" data-original-width="849" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8nT4fD1l2xeBZ9xIlEfGw5TUpAT6niCpZkUQ1iPin8Mt76BwrpM8oHVIYzkLoALxMoft4tTSFrOEcBVkwYwubpySshYBGS8bmr2KXcTLw4a4c3tsq6O5wiJW1tXpfpfUdRKVzmknLy0DfbEADhx8YP_EeXJGJwdxEsnjkhtGdiQJyKWRkR_p-7jG9dQ/s600/prales2.jpg"/></a></div>
<div>
<div> Letošní Liga mistrů vrcholí a zatím to vypadá na anglické finále. Tedy, již takový evergreen posledních sezón. A pokud to někdo naruší, tak buď Real nebo Barca. A právě Real by to mohl být i letos. Upřímně - když po patnácti minutách jeho průchozí obrana propouštěla hráče City do jedné šance za druhou a prohrávali brzy 2:0, fakt bych si nepomyslel, že si můžou do odvety odnést přijatelnou prohru. Ale mají Benzemu.. Kde by bez něj byli. Přes třicet gólů v lize, rozhodující trefy v přechozích kolech jak proti PSG, tak proti Chelsea. Za mě jeden z kandidátů na Zlatý míč pro letošní sezónu. Samozřejmě zatím. Čeká nás zimní World Cup, který bude mít co do rozdělování trofejí hlavní slovo.
<div>
<div> Moc bych si přál, aby Evropskou ligu vyhrál West Ham, ale jak se čekalo, ke konci sezóny stále stejné jedenáctce dochází dech a tak to vypadá, že je čeká příští sezóna bez pohárů. Ale naděje umírá poslední, třeba to ve Frankfurtu ještě zvládnou otočit. Zaregistroval jsem se na lístky na finále do Sevilly. Šance na vylosování je malá, ale třeba se to povede. I když, pokud by bylo finále Frankfurt : Rangers, asi bych se toho vzdal.
<div>
<div> TENIS:
<div>
<div> Antuková sezóna pomalu vrcholí a už za tři týdny tu máme Roland Garros. Jeho pořadatelé se viditelně nechtějí vzdát největších hvězd, takže nebudou dělat cavyky ani s Novakovým neočkováním, ani se sankcemi pro Rusáky či Bělorusy. Za mě dobře. Máme lístky na pátek, sobotu a neděli o prostředním víkendu, takže chci vidět ty nejlepší. Jelikož se bude jednat o třetí a čtvrté kolo, existuje velká pravděpodobnost, že ještě budou v turnaji nějaké Češky. Po jejím velkém entrée na amerických betonech jsem doufal, že uvidím velkou českou naději do budoucna Lindu Fruhvirtovou, po přechodu na antuku ale jakoby její hra zatím postrádala prvky té nejvyšší kvality. Sledoval jsem celé její dva zápasy na oranžovém povrchu a zatím jsou tam velké rezervy. Ale snad je to jen otázkou času. Stejně jako u její mladší sestry. Ale nejen holky Fruhvirtovic jsou nadějemi českého tenisu. Schválně, vygooglete si momentální pořadí WTA rankingu do 18 let. V první desítce najdete hned pět českých vlajek!! Smůla pro mudrlanty, co tvrdí, že ženský tenis se nedá sledovat. Vaše škoda, budete o ty krásné zážitky v příští dekádě ochuzeni..
<div>
<div> RUSÁCI:
<div>
<div> Nemůžu ae závěrem ještě nezmínit o toliko propíraném vyřazování Rusáků ze sportovního světa. Je naprosto nepřijatelné, aby jejich kolektivy působily na jakýchkoliv mistrovstvích. Co se ale individuálních sportovců týče, tam už tuto kolektivní vinu tak jednoznačně nevidím. Co může takový Medvedev dělat s tím, že hlavou jeho státu je chorý mozek? Snažil jsem se to vnímat ze svého pohledu. I my jsme si naší zemi schopni zvolit psychopaty, vždyť pohleďme na naše politické špičky. A tak se ptám, chtělo by se vám makat celý život na nějakém snu, a když by se vám ho povedlo dosáhnout, tak by vám ho sebrali, protože jste ze stejné země, jako někdo, kdo rozpoutal válku? No úplně vidím, jak si konečně kupuju ten byteček s výhledem na moře na jihu Španělska, se stadionem v dochozí vzdálenosti a najednou budu z teploučka vyhnán za to, že hlava mého rodného státu někam svrhla bombu.. Nevím, no... Pokud nikdo z nich viditelně nepodporuje Putina, pak vyřazení všech jednotlivců úplně podporovat nedokážu.. Ale chápu, situace je to složitá a žádné řešení nepovede ke spokojenosti všech..
Milius Sporthttp://www.blogger.com/profile/14484430039215681293noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1234255115915809404.post-15757991044118018272022-03-26T01:25:00.004-07:002022-03-26T08:51:18.334-07:00Očekávaně...<div> Přátelé, zajímalo by mě, jestli některý z vás, kdo fotbal aktivně sleduje, očekával, že by snad česká fotbalová reprezentace mohla barážový dvojzápas zvládnout a postoupit na zimní mistrovství světa do Kataru.
<div> Předpokládám, že až na notorické a občas realitu nevnímající optimisty (nebudu jmenovat, že pane Šumný) si nikdo příčetný nemohl myslet, že by snad repre v sestavě, kterou měla na toto období k dispozici, mohla zvládnout dvě venkovní utkání po sobě. A protože ze mě český fotbal a hokej udělaly poměrně značného pesimistu (ovšem po dosažených výsledcích se jen ukáže, že realistu), ulehl jsem ve čtvrtek s noťasem v takové té smířené náladě s nějakou tou špetkou doufání někde vzadu v mysli, že se to třeba všechno sejde a dokopeme to až do penalt..<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEguSMEZZUOMoTW5xg3PRnBHagFEL0uGDd4JwZ5Y8wKJ_8HGjCbF6BARdU4p4ewcdD-oDsnqziJI-5VxOsutxluFo2SI40VuwKE-6K0CDc2pKvWaI_Ll9fxVtMwGeBi9NdecZV4QCK9OtMQu0YSXcJjvJbSkZt6H1Bo1PB5S3SnWzL7ck0w9KnqfWAtRTQ/s1301/czeswe.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: left; float: left;"><img alt="" border="0" width="400" data-original-height="687" data-original-width="1301" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEguSMEZZUOMoTW5xg3PRnBHagFEL0uGDd4JwZ5Y8wKJ_8HGjCbF6BARdU4p4ewcdD-oDsnqziJI-5VxOsutxluFo2SI40VuwKE-6K0CDc2pKvWaI_Ll9fxVtMwGeBi9NdecZV4QCK9OtMQu0YSXcJjvJbSkZt6H1Bo1PB5S3SnWzL7ck0w9KnqfWAtRTQ/s400/czeswe.jpg"/></a></div>
<div> Nakonec ta realita zas až tak trudná nebyla, náš švédský protivník měl viditelné potíže s nerozehraností jeho v klubech lavičku leštících hráčů, a tak k tomu zdolání prvního ze dvou krůčků zase toliko daleko nebylo. Torzo poměrně úspěšného týmu z Eura se s tím popasovalo s maximálním úsilím, jenže po prostřídáních už tam ta kvalita z naší strany nebyla opravdu téměř žádná a k penaltové naději kvůli jedné švédské povedené akci nakonec nedošlo. Na MS tak budeme jako již tradičně chybět a tak se zase můžeme těšit za dva roky na Euro, kam se při množství 24 kvalifikovaných týmů pravděpodobně zase probojovat zvládneme.
<div> Když nám na podzim vytáhli při losu z osudí Švédy a Poláky (ten třetí tým, co je momentálně smazán nejen ze sportovní mapy budu s prominutím ignorovat), a bylo jasné, že nás případně oba souboje čekají na venkovní půdě, řekl jsem si tenkrát jediné: "Musíme mít Schicka. A potom bude dobré mít Coufala, Součka a Baráka ve formě. Jo a taky by to chtělo, aby byla v pohodě obrana." Jenže protože ta první, naprosto klíčová podmínka, tedy mít k dispozici střelce snad 80 % všech důležitých gólů z posledních dvou let a jediného opravdu top hráče, vzala už na konci února za své, byl jsem už před samotným barážovým rozuzlením totálně otráven. Když se potom rozpadla obrana a ještě vypadl rychlostně vybavený Coufal, musela by se na nás snést opravdu nehorázná kopa štěstí a Švédové by museli mít den blbec. Gól Kuchty byl nakonec sporně neuznán, a tak ani toho štěstíčka nám dopřáno nebylo. Je fakt škoda, že když už máme zase po deseti či patnácti letech opravdu top fotbalistu, který by klidně mohl hrát v nejlepších evropských klubech, je na tom trošku jako Tom Rosický a jeho zdravotní odolnost není bůhvíjaká. Přeci jenom, za necelé poslední tři sezóny v Německu byl zraněný určitě šestkrát, sedmkrát, vždycky tak na 3 - 4 týdny. A to mu nejenom znemožňuje atakovat vysněnou korunu krále střelců bundesligy (jakkoliv je jeho střelecké konto úchvatné), ale hlavně to taky trošku bude srážet jeho pozici při případném jednání o velkém přestupu, které by určitě v létě on i jeho agent rádi podstoupili. Je to k vzteku. Mít Schicka, naše šance na postup by nebyla 2 %, ale třeba 30 %..
<div> A protože toto bude poslední World Cup s normálním, atraktivním systémem osmi skupin po čtyřech, byla to, alespoň pro mě osobně, poslední šance vidět náš tým na pěkném, kvalitním, světovém mistrovství. I když v Kataru, i když v zimě. <div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEglLvMGrAb0faAax0QCfeyBPms8vQGXDrLhNngvPTVzeexJt8YonO8pJabwSqW3mmut7cHVYMrVtWhyg9DxMOa0LwrDImLds8EkpMZ3jJznwT-KD3sBl_W8ireLJJUFGFeYteePYLancpGLKE0WOq8J_CpmRP1BXs15q0iAPsiQMK8m3CDk-mXcZJKluA/s344/czeswe2.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: right; float: right;"><img alt="" border="0" width="320" data-original-height="213" data-original-width="344" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEglLvMGrAb0faAax0QCfeyBPms8vQGXDrLhNngvPTVzeexJt8YonO8pJabwSqW3mmut7cHVYMrVtWhyg9DxMOa0LwrDImLds8EkpMZ3jJznwT-KD3sBl_W8ireLJJUFGFeYteePYLancpGLKE0WOq8J_CpmRP1BXs15q0iAPsiQMK8m3CDk-mXcZJKluA/s320/czeswe2.jpg"/></a></div>
<div> No a tím, že tam naši chlapci očekávaně nebudou, nejspíš i padl můj plán o desetidenním teple na přelomu listopadu a prosince v Kataru. První vlna prodeje pro nezúčastněné týmy totiž skončila, když jsem byl v Kostarice. A to jsem na stránky FIFA lezl skoro co čtrnáct dní, abych zjistil, jak bude prodej probíhat. Naposledy jsem tam byl někdy v lednu, a pořád tam bylo "tickets information will be available soon". A najednou, o dva měsíce později, nákupní okno k 8. březnu ukončeno.. Jebat...
<div> Ale tak.. Třeba se tam tolika lidem, když uvidí, jaké ubytovací kapacity zatím Katar poskytuje, ani nebude chtít. V prosinci bylo možné najít jen čtyři dostupná ubytování v oblasti Dauhá na týden z přelomu listopadu a prosince, a nejlevnější bylo za 17000,- na noc. Tak na to bych se tak jako tak stejně vy.....Milius Sporthttp://www.blogger.com/profile/14484430039215681293noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1234255115915809404.post-60425720768138435602022-02-21T05:41:00.001-08:002022-02-21T05:41:21.106-08:00Olympijské review<div> Dobojováno. Medaile rozdàny, hry slavnostně zakončeny a olympijský oheň se po šesti letech strávených v Asii konečně přesune do Evropy. Ne, nemějte mi to za zlé, ale fakt se nemůžu dočkat, až si olympiádu zase budeme moci užít jako opravdový svátek jak pro samotné aktéry, tak pro sportu rozumící fanoušky. Toho jsme se během asijské třídílné mise nedočkali. Právě skončené hry sice napsaly mnoho ryze sportovních příběhů, které navždy změnily život nespočtu medailových hrdinů, nejen já si je ale hlavně budu pamatovat jako událost v příšerných mrazech, mnohdy ohrožujících zdraví samotných sportovců a jako parodii na olympijskou atmosféru, kterou činilo na povel vlaječkami mávající čínské stádečko v prořídlých hledištích.
<div> Budu se ale po zbytku blogu snažit se od tohoto pocitu oprostit a zkusím nějak v kostce vypíchnout to nejzajímavější.
<div> Nejprve z globálu.
<div> Hokejem začnu, i když se u kvalitou a obsazením podřadného turnaje nebudu zastavovat na dlouho. Dvě nejdůležitější přání pro závěrečné boje se mi vyplnily. Slováci mají bronz a Rusáci nevyhráli. My můžeme bratom iba tiše závidět, vsadili na mládí, makali, a dočkali se odměny. Sice to neznamená, že teď je vše ve slovenském hokeji zalito sluncem, pořád by na spočítání Slováků v NHL stačily prsty na jedné ruce, ale alespoň mohou doufat v nějaké budoucí hvězdy. Slafkovský bude stát na draftu hodně vysoko. Celkem jsem zvědav, jakou křivku výkonnosti jeho kariéra nabere. Vypadá to minimálně hodně slibně.
<div> V biatlonu dominovali Norové, Johannes Bö má 4 placky (pamatuju si to dobře? bloguju v letadle, takže na net se teď nedostanu, tak jestli má 5, omlouvám se), Roeiselandová ještě o jednu více. Všimněte si, že i když se ve větrných závodech hovořilo o loterii, pro vavříny si stejně došli nejlepší závodníci v sezóně. Když funguje hlava na střelnici a je naběháno, není co řešit. Celkem překvapuje značný ústup Němců, naopak se zase začali nebezpečně, hlavně ve štafetách, zvedat Rusáci. Přeci jenom bych těm na čtvrtým pozicích udělal malý ceremoniál, ať si to užijou dřív, než v roce 2024, kdy se na něco třeba přijde.
<div> Dominantní byl se třemi medailemi i v bězích Bolšunov, tak snad se tady taky nebudou upravovat výsledky. Jinak tedy ty podmínky pro běžce a biatlonisty, za to by měl někdo dostat přes hubu. No jo no.. Ale když se to musí nacpat Číně... Snad v roce 2034 nebudou naopak padat běžci vedrem na umělém sněhu na písku v Kataru nebo v Abú Dhabí. Co? Myslíte, že se to nemůže stát, aby byla zimní olympiáda v poušti? No, asi máte pravdu, nejdříve si přeci jenom asi zaplatí tu letní..
<div> Alpskému lyžování dominovali Švýcaři - poslední dobou dávají Rakušákům celkem na frak, a to hlavně v rychlostních disciplínách. Naproti tomu absolutně nečekaně vyhořela Shiffrinová. Kdyby někdo vypisoval kurs, že ve třech svých nejsilnějších disciplínách nedojede, muselo by to být tak 1:500. (týmovou soutěž jsem nestihl, nevím, jestli si nespravila náladu tam). Ale i tohle je sport, holt i takové okamžiky, které Michaela ještě nikdy v kariéře nezažila, přináší.
<div> Ve skocích už jsem tu psal o úspěších Fettnera, hodně na poplach asi bijou v Polsku. Vlajková loď jejich zimních sportů má letos zástavu sotva na půl žerdi.. Jsem zvědav, jestli to český trenér Michal Doležal ustojí. Ani bych neřek'
<div> Hvězdou snowboardových soutěží byla Ailing Eileen Hu, dítě z čínsko-amerického manželství. Se vlastně celkem divím, že od nějakých fanatiků, ať už protiamerických nebo protičínských, nedostávala dnes toliko populární výhrůžky na sociálních sítích. Což je fajn. Jen taková nesportovní odbočka - Ku je dalším důkazem, že když se u ženy spojí asijské a bílé rysy, občas to dopadne fakt moc dobře :D
<div> Ledovým sportům, ať už na ovále nebo v korytě, rozumím stejně jako motorovým vozidlům (tedy vůbec), tak je hodnotit nebudu. Krasobruslení se mi hodnotit nechce, minule jsem se o něm rozepsal dost. Snad jen připojím komentář z diskuzí pod články o Valijevové, který mě pobavil, že olympijské hry jsou čím dál více soubojem čínských a ruských laboratoří.
<div> No, možná se ještě nějaká ta "čistota" provalí.
<div> Nakonec vyhráli pořadí národů Norové, tak tam snad opravy ve velkém nehrozí, snad už ty jejich problémy s astmatem pořešili...
<div> Zhodnotit čínské zápolení musíme i z českého pohledu. Konečná bilance 1-0-1-3-1-2 (počet prvních až šestých míst) je celkem mizérie, nikoliv však neočekávaná. Co je ale do očí bijící? Jediným mužem, který se o osm umístění v top 6 přičinil, a to ještě napůl, byl Tomáš Paul, zbytek a taky polovinu jeho úspěchu, dokázaly ženy. Trend, kdy mužské neúspěšné sportovce válcují ženy, už je dlouhodobější. Asi ta česká lenost přeci jen něžná pohlaví tak nepostihuje. O systému sportovní výchovy nejlépe vypovídá fakt, že zlato získala závodnice, kterou musel ze svého dotovat Janek Ledecký, aby mohla trénovat po světě. Bronz získala sedminásobná medailistka, kterë za 16 let toliko úspěšného reprezentování země české nikdo nedokázal postavit ani tu jednu zatracenou rychlobruslařskou halu... Dále to asi rozvádět netřeba.
<div> Možná, že když se na zimní OH dostane e-sport nebo nějaká soutěž pro youtubery, třeba "Stteamuj ve sněhu", tak se nějaká medaile navíc urodí.
<div> Tož sportu zdar! Už může na stadion 50% kapacity, tak šup, gaučáci, vyražte s děckama na fotbal nebo na hokej! Ať mají inspiraci, ať brzy nenastane návrat české výpravy úplně bez medailí. <div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEj7dXyAU2wcbeJPK4w5jVGQdzg_oXXeI9UFRp6Jo6jlqaNg5MWxs_fqgvsJtRa4_eX9p7Ol9ktfYP_P2n9PW_Vcdu7IdvzXbbymuwEhjqgaL3qFiVBkvTLilRo1zy9hLT1_shvU6ACRr3rMKhTtX_CyE-36CZVWFXUn1zToE6gbzowYbSLe0b12rH0xwg=s960" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" width="400" data-original-height="540" data-original-width="960" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEj7dXyAU2wcbeJPK4w5jVGQdzg_oXXeI9UFRp6Jo6jlqaNg5MWxs_fqgvsJtRa4_eX9p7Ol9ktfYP_P2n9PW_Vcdu7IdvzXbbymuwEhjqgaL3qFiVBkvTLilRo1zy9hLT1_shvU6ACRr3rMKhTtX_CyE-36CZVWFXUn1zToE6gbzowYbSLe0b12rH0xwg=s400"/></a></div>Milius Sporthttp://www.blogger.com/profile/14484430039215681293noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1234255115915809404.post-37369230325836343872022-02-15T10:42:00.002-08:002022-02-15T13:59:16.909-08:00Olympijský blog č. 2, nikterak pozitivní...<div> Přátelé, předně bych chtěl upozornit, že psaní druhého olympijského blogu jsem na úterý měl naplánováno už dávno, takže to není tak, že bych se teď potřeboval vypsat ze splínů, které dnešní české olympijské fiasko v mnohých z nás vyvolalo. Ale nevylučuji, že tím bude nálada tohoto sloupku značně ovlivněna...
<div> Tichá a zvláštní čínská olympiáda má za sebou dvě třetiny, zbývá posledních pět dní.
<div> Hokejový turnaj zná svých osm čtvrtfinalistů a v českých restauracích, domácnostech, firmách a na internetových diskuzích se zuří a hojně se volá: "Pešán ven!". A já mám tedy na všechny z vás, jakkoliv se dá souhlasit, že avizovaný spasitel českého hokeje zklamal, kardinální otázku. "Koho za něj?" Co může změnit na lavičce národního týmu stojící člověk s tím, v jakém stavu je český hokej? Naučí snad trenér reprezentace české hokejisty zakončovat či lépe bruslit? Má snad možnost vybrat brankaře, co zavře svojí svatyni tak, jako to na zlatých turnajích uměli Turek, Hašek nebo Vokoun? Ano, souhlasím, sympaticky nepůsobí. Většina kritiků mu vyčítá, že tam jenom stojí a žvýká, nežije s týmem, spoustě lidí pije krev svým krapet arogantním výrazem. Mě vytáčel během loňského lotyšského šampionátu stupidním rotováním sestavy a letos tím, jak on i celý realizační tým v čele s Petrem Nedvědem nejspíš "bravurně komunikovali" s hráči, které vybírali na olympiádu. Jo, souhlas, udělal mraky chyb. A ať jde od válu, za ty dva turnaje si rozhodně žádné pokračování nezaslouží (stejně jako všichni jeho asistenti a generální manažer).
<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiX8Rgl-daqq9TpkV0eV8-vvuLa4ywb25G1sdJL7yn2RQT8hwK5cxOhxUJy49kM-Gl1g284WBwpKHMZDSMmlGr4EgLl1w3TRAXlgWfsEiHBtya8OY31-YVg-j_KubPKRJPMQgqezQG58tm62nLJCSy6NxkAD1K4xLgD4JLlBztzu3YyspjJkGjECVlBhg=s1086" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: right; float: right;"><img alt="" border="0" width="400" data-original-height="567" data-original-width="1086" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiX8Rgl-daqq9TpkV0eV8-vvuLa4ywb25G1sdJL7yn2RQT8hwK5cxOhxUJy49kM-Gl1g284WBwpKHMZDSMmlGr4EgLl1w3TRAXlgWfsEiHBtya8OY31-YVg-j_KubPKRJPMQgqezQG58tm62nLJCSy6NxkAD1K4xLgD4JLlBztzu3YyspjJkGjECVlBhg=s400"/></a></div>
<div> Ale to, jaké máme hokejisty, není vizitkou repre trenéra. To je vizitkou českého hokeje jako organizace. A vlastně i tak celkově přístupu české společnosti k samotnému sportu. Do důležitých svazových funkcí velkých sportů se vždycky dostanou žáby na prameni, vyžírkové, estébáci, kteří ve funkci akorát přiberou čtyřicet kilo, přežírají se ve VIPkách, dosadí si na důležité posty své kámoše, a o ten sport, o něž se mají starat, jim jde až na posledním místě. Hlavně se udržet co nejdéle u korýtek, moci přidělovat peníze z dotací tam, kam si zrovna vyberou, a chrochtat si při velkých akcích s dalšími kravaťákami nad kaviáry a drahými šampaňskými. Taková je naše společnost. Takoví jsme my, Češi. Děti ke sportu nevedeme, peníze rozhazujeme do pofidérních projektů, do mládežnických týmů neinvestujeme, malá děcka ani nedostanou v klubech výstroj, tak se radši dají na levný florbal, na sídlištích nikdo žádnou ledovou plochu v zimě nevyrábí... Nebo snad vídáte někde venku děti s hokejkami, i když zrovna není zima, že by aspoň hráli s tenisákem? Co si pamatuju, tak před dvaceti lety takových plácků bylo spoustu. Teď na jejich místech jsou parkoviště nebo obchody.
<div> A ač hokejové sestavy, co jsou na letošních olympiádách, můžeme označit u Kanady jako Q výběr, u Ameriky H výběr, u Finů a Švédů nějaký D výběr, a u nás B výběr, a tedy není to ukazatel té nejvyšší kvality daných zemí, pořád nelze přehlížet, že hokejově nestačíme už celou dekádu.
<div> Člověk by si i kajícně přál, ať se to pos...., že když přijde pořádný průser, tak se třeba konečně něco změní, ostatně spoustě klubů v kolektivních sportech sestupy pomohly k odrazu k lepším zítřkům. Ale u českého hokeje se zatím na nic podobného spoléhat nedá.
<div> Nebo se snad něco změnilo, když jsme od roku 2005 začali totálně zaostávat v juniorských šampionátech?
<div> Ne.
<div> Vidíme od předáků z českého svazu, od pana Krále či jím nominovaných expertů nějakou veřejnou debatu, co a jak děláme pro to, abychom neskončili na úrovni Francie a Rakouska?
<div> Ne.
<div> Probírá se hojně v médiích systém výchovy české mládeže aby se tím vytvářel na odpovědné osoby a hokejový svaz tlak a nutil je k analýzám a vyjádřením, proč uvadáme?
<div> NE!
<div> Takže vážení, i kdybychom postavili na lavičku národního týmu Jona Coopera (v posledních dvou sezónách dovedl Tampu k výhře ve Stanley Cupu), tak bude čtvrtfinále maximem, pokud se zrovna nesejdou top hráči z NHL a u ostatních týmů tito nebudou moci přijet.
<div> Já osobně tipoval před olympiádou konec v osmifinále a pouze pět vstřelených gólů. Český tým jich dal 10 (i když šest Rusákům, kteří už měli jasný postup), takže mě vlastně příjemně překvapil... Současný výběr nejlepších českých hokejistů v Evropě na víc nemá. Víc si nezaslouží. Ne ti hráči, ne ten trenér. Český hokej si to nezaslouží.
<div>
<div> V depresi je i český, zejména mužský, biatlon. Mezi lety 2013 a 2015, kdy se rozbujel zájem o biatlon napříč celou Českou republikou, jsme si mnuli ruce. A všichni doufali, že se na kombinaci běhu se střelbou vrhne roj dětí, budeme mít z čeho vybírat, a natrvalo se usadíme ve společnosti největších velmocí. Tak to se asi nepovedlo. Dnešní mužská štafeta, která byla o kolo dostižena už během třetího úseku, tak nějak symbolizuje současnou kvalitu nejlepších českých závodníků. A tak to spíš vypadá, že do pěti let se biatlon u nás vrátí na periferii zájmu. Davidová to možná po olympiádě zabalí a nějak to na zástupy talentů v mládežnických kategoriích nevypadá. Někde asi udělali soudruzi chybu. Zatímco ostatní se neskutečně zlepšují, Češi jakoby zůstali stále v roce 2015. Ale biatlon je atraktivní i bez našich závodníků, tak si to nenechme zkazit.
<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhcodeipBUzSidrP6exxuIeKUCvlpCSx9CgQ_FH1Up6cEOLTAKrOzZby6igEQfEJLXycneCkAlW-tPAD9fdCyacWP_CYre6VooEZQRyjXtPGMDGGEfWEtERCuuKD3ipNY4FzslVzTjH20UIPPBe-lKr_Vyv8hOL10DJ0Eou7p49E2JIHVoLpToMnOYlmQ" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" data-original-height="606" data-original-width="1062" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhcodeipBUzSidrP6exxuIeKUCvlpCSx9CgQ_FH1Up6cEOLTAKrOzZby6igEQfEJLXycneCkAlW-tPAD9fdCyacWP_CYre6VooEZQRyjXtPGMDGGEfWEtERCuuKD3ipNY4FzslVzTjH20UIPPBe-lKr_Vyv8hOL10DJ0Eou7p49E2JIHVoLpToMnOYlmQ"/></a></div>
<div> Když si to teď po sobě čtu, je to tedy hodně depresivní čtení. Tak něco pozitivního.
<div> Krásný závod jsme mohli sledovat ve slalomu žen. Drama jak řemen. Petra Vlhová po neúspěchu v obřím slalomu po prvním slalomovém kole figurovala až daleko od medailí, s velkým odstupem. Ale v druhém kole se zlepšila, a čekala v cíli, jak to dopadne. Nejlepší závodnice udělaly vždy velké chyby, Hectorová, která by jinak tutově přijela před Vlhovou, uklouzla, a tak jsme nakonec mohli my, co sledujeme každý lyžařský závod v sezoně, mohli vidět něco nevídaného. A to Petru s totálním výbuchem radosti a emocí. Tedy něco, co jinak běžně nedělá. Dojede, vyhraje, usměje se, obejme soupeřky, a jde na další závod. Takže konečně výtrysky radosti. Dostalo mě to.
<div> Ester měla po snowboardovém zlatu minimum času na přechod k lyžím, přesto jí chybělo v Super G 14 setin k medaili. Kdyby nejela hned s dvojkou, třeba by jí měla. Ale na "kdyby" se v lyžování nehraje, takže jej nemá cenu používat ani po úterním sjezdu při úvaze, jak by to dopadlo bez její chyby v závěru. Vedla... :(
<div> Teď se trošku rozepíšu o tom, jak mě jednotlivé sporty baví, či nebaví.
<div> Docela by mě zajímalo, jestli někdo z vás vydrží se zaujetím sledovat běžecké závody. Kromě sprintů to je tak nehorázná nuda! Závody rozhodnuté v polovině, nic se tam neděje.. Hrůza. To mi ale asi zkazil biatlon, nějak tam ta střelba a přesýpání pořadí chybí.
<div> Rychlobruslení mě nikdy nijak extra nebavilo, nebýt Martiny, asi bych z něj nic moc neviděl, short track je pak snad nejdebilnější sport, co na zimních OH je. Každou jízdu nějaký ten Korejec, Japonec nebo Kanaďan upadne, a zajímavé, vždy to na letošní olympiádě rozhodčí rozhodnou ve prospěch Číny (to ale čerpám pouze z několika na sobě nezávislých zdrojů z internetových diskuzí, sám jsem neviděl nic).
<div> Ač už to není co bývalo, stále mě baví skoky. Radost mi udělal Manuel Fettner, kterému jsem vždycky fandil, ale byl to závodník na hraně světového a kontinentálního poháru. Už chtěl letos končit, ale nakonec měl docela formu, že si ještě jednu sezónu střihne. A přijede v sedmatřiceti se zlatou z družstev a stříbrnou z malého můstku.
<div> Bavil mě i skeleton, z těch sportů v ledovém korytu je takový nejrozmanitější, nejsou to jen jízdy s minimálními rozdíly (ale já bych hlavou napřed teda nikdy jet nemoh´). Tam jsme díky Fernstädtové od medaile zase tak daleko nebyli. <div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgbeaoereLi5QDzQUzxrVUFDCRjt-rxGYQm3i618c0sipish4HP3R471KpbZwrBQLwzJI-hY6jSm2tvnO3WHQ9rssNtWUXgbi8aNG3Jy44WDErBDvlgGYO28fonp1mBwCb-u0V-JGlDRsqyIXX-pE7lKmZoeT_AwZ14qnEiLLn5jPqOGeZZ24YfYhWtdA" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: left; float: left;"><img alt="" border="0" data-original-height="289" data-original-width="406" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgbeaoereLi5QDzQUzxrVUFDCRjt-rxGYQm3i618c0sipish4HP3R471KpbZwrBQLwzJI-hY6jSm2tvnO3WHQ9rssNtWUXgbi8aNG3Jy44WDErBDvlgGYO28fonp1mBwCb-u0V-JGlDRsqyIXX-pE7lKmZoeT_AwZ14qnEiLLn5jPqOGeZZ24YfYhWtdA"/></a></div>
<div> Nejvíc mě ale vždycky pobaví reakce mé drahé, když vidí saně dvojic :D :D. Když zjistila, že tam dokonce i jedou bratři, položila mi otázku: "No dovedeš si představit, že sedíš každej den bráchovi na vejcích?". No a když pak ještě našla obrázek dvou růžově oděných, myslím, že od té doby mi je ve svých snech nevěrná a užívá si trojku.
<div> Snowboard i akrobatické lyžování je celkem fajn, jen mi přijde, že už těch disciplín začíná být moc. Na co je slopestyle, big air i aerials? Nechal bych jenom slopestyle, všechno ostatní je jen jeho zkrácenina a vlastně oproti tomu dost nuda. Škoda, že nemohla jet Samice, zrovna letos byly ve snowboardcrossu poprvé i týmové soutěže, takže mohla mít ty placky i dvě. Ta smůla, co si na český tým v téhle disciplíně v Pekingu zasedla, to nevymyslíš. Eva zlomené kotníky, její náhradnice si zlomila ruku při pádu v osmifinále. Nejlepší muž, Kubičík, si při prvním tréninku v Číně naštípl holenní kost, na poslední chvíli se za něho do Pekingu vydal Houser, aby ho hned umístili kvůli covidu do karantény a nezávodil..
<div> Co mě bavilo, byly taneční páry v krasobruslení. Není to samý skok a důraz na atletiku, ale je to fakt elegantní a dobře to vypadá (samozřejmě hlavně ty tanečnice). Naproti tomu na samotné chlapy se dívat moc nedá, jednak to je samý Asiat a ty od sebe nerozeznám, a hlavně je to samý skok. Chybí mi staré dobré časy Philippa Candelora a Stéphana Lambiela.
<div> Ženské krasobruslení se nakonec stane populárním a sledovaným z úplně jiného důvodu, než by si zasloužilo. Zase jsme u toho. Rusáci a doping. Je to fakt už únavné a trapné. A stále dokola. Tyhle "režimy", jako Rusko nebo Čína, co neustále potřebují ukazovat světu svojí vyjímečnost a sílu prostřednictvím sportu, to bude vždycky neštěstí (ovšem šampionáty a olympiády jim jsou přidělovány neustále). Ano, je nám do toho h...., nemusíme se přeci starat o to, co se kde na světě děje, jak fungují společnosti jednotlivých zemí. Ale přeci jen jsme pořád lidi. Živé bytosti. A pro ruský režim jsou jejich vlastní lidé při sportu často jen prostředkem pro demonstraci svojí síly. A neštítí se k tomu zneužít děti. Poslední olympiády vyhrávaly patnáctileté, šestnáctileté Rusky. Ještě před dvacátým rokem své kariéry končily. Teď vyšlo najevo, že současná nejlepší krasobruslařka, 15letá Valijevová neprošla dopingovým testem a v jejím těle našli trimetazidin. Nebudu tu psát, co to je za lék, kdyžtak si to najděte. Samozřejmě z ruské strany přichází to, co pokaždé. Výmluvy, zapírání a vyjádření o komplotu celého zbytku světa.
<div> Valijevová pochází ze skupiny trenérky Tutberidzeové. Ta se zabývá vyhledáváním talentů v Rusku, ze kterých pak "vyrábí" patnáctileté šampionky. Pro těla těchto ještě stále dětí je totiž mnohem jednodušší naučit se krasobruslařské skoky a tak se z ženské kategorie čím dál víc stává dětská, kdy pak dospělé a starší závodnice nemají šanci těmto "gumovým" děckám konkurovat. Tutberidzeová dokonce podle informací, co se mi povedlo najít ně několika serverech, přímo vybírá děti, které mají genetické růstové vady, aby nevyrostly či měly co nejdéle dětskou postavu. Teď se naplno odhalilo, že do nich ještě k tomu cpou látky, co jsou pro jejich zdraví krajně nebezpečné. Takové dítě sotva něco vezme vědomě, navíc ještě ruské. Prostě věří dospělým, že to, co mu dávají, mu pomáhá a udělá z něj šampiona. Ani si nedovedu představit, že by taková ruská čtrnáctiletá holka, ve které je od začátku budovaná soutěživost, řekla: "Já si to nevezmu." Takže tu máme naprosto vzorové zneužívání dětí. Valijevová (tedy lidé okolo ní) nakonec uspěla s odvoláním u arbitráže a byla zatím připuštěna k závodu. Zejména proto, že je v ochranné věkové lhůtě. Tak proč tedy soupeří s dospělými? I z tohoto důvodu doufám, že se podaří prosadit, že od příštích olympijských her bude muset být všem krasobruslařkám nejméně 17 let. <div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgdffYSXU7xKAlMhb2W9oYbJchVeAbEJp0jGSp_MxIzml_0J1efpYVslmOExR5iUkWfmR65Yok_is7pQKUb43ToMxy5yrA0JnJZH9qVQhpr1pB-c1c4AEA1x4B7yIOZzXux3uYInN6WzwgLhotMKHYud08CDBYBKQbiD3nQLMJN_1D3u9EeqM2ApzcnZw=s819" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: left; float: left;"><img alt="" border="0" width="320" data-original-height="538" data-original-width="819" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgdffYSXU7xKAlMhb2W9oYbJchVeAbEJp0jGSp_MxIzml_0J1efpYVslmOExR5iUkWfmR65Yok_is7pQKUb43ToMxy5yrA0JnJZH9qVQhpr1pB-c1c4AEA1x4B7yIOZzXux3uYInN6WzwgLhotMKHYud08CDBYBKQbiD3nQLMJN_1D3u9EeqM2ApzcnZw=s320"/></a></div>
<div> Co to ale pro takové dítě musí být za stres.. Skandál ponese hlavně její jméno. Hlavně, že se dospělí nažerou a Rusko si nahoní ego, jak mají nejlepší sportovce. Vzhledem k tomu, že jsou stále ještě v podmínce, klidně bych sáhnul pro kompletní potrestání na jedny letní a jedny zimní olympijské hry. Ano, jsem proti kolektivní vině, kvůli tomu by dejme tomu třeba takový tenista Medvedev, co tam tráví minimum času, přišel o letní hry, což si nezaslouží. Ale už se s nimi ta hra hraje moc dlouho a vidíme, že nelegální praktiky při cestách k úspěchům mají prostě už ve svojí DNA. Potrestat a hotovo.
<div> Tak jsem si to po sobě přečetl znovu, tentokrát celé, a vidím, že jsem to s tou pozitivitou moc nevylepšil.
<div> No jo no... Tak snad asi už aby bylo teplo.. Milius Sporthttp://www.blogger.com/profile/14484430039215681293noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1234255115915809404.post-67440519716506280112022-02-08T11:19:00.000-08:002022-02-08T11:19:54.763-08:00Resumé první třetiny olympijské "klauniády" a první jasné zlato od "mimoně" :)<div> Asi to nebude nic nečekaného, když napíšu, že jsem zase před začátkem olympidády přemýšlel, že jí budu víceméně ignorovat. Klauniáda v komunistické zemi, kde zimní sporty nemají téměř žádnou tradici, bez diváků, se stupidními covidovými pravidly, přestože ve zbytku světa (tedy až na země, kde se covidový byznys stále vyplatí, nebo tam, kde vládnou sociopati) už se od restrikcí opouští, s pořadateli ve skafandrech, s každodenním testováním, na místě, kde se muselo sportřebovat tisíce hektolitrů toliko ubývající životodárné vody, jen aby bylo na čem lyžovat... Do toho ještě zářez v podobě neúčasti hráčů NHL.. Takto si "sportovní svátek" nepředstavuju.
<div> No jo, ale nikdy jsem míchání politiky a sportu neměl rád, a tak zatínám zuby a sleduju. A snažím se si z toho brát to hezké. Ze zeměpisného hlediska je to zajímavý pohled na ta horská střediska s téměř oranžovými horami plnými drobných holých dřevin pouze s navozeným sněhem. Pár diváků nakonec v těch jinak hezky vypadajících halách je, mráz je sice velký, ale ten k zimě patří.. No a protože venku je už 14 dní jenom vichr, dešťo-sněhové přeháňky, a tradiční středoevropské šedivo (bůh žehnej loňské zimě a zatrať všechny, kdo zakázali loni lyžování), tak ani není jiného zbytí, než fandit. <div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhqIhnTAk9gGH9lDkSvJR8xcXSCSoHiSaru9tZ8cAMrfNvJbxtLXpknn5vAwTnZsDUnIGxEZtn1hoGIs6lUzBZEeEntTQR8UhUii_cbGkxsbzvOhBYE-dH6kyP6Z7ON3bDNpCl5gtwGx20rtujGT7Am-gZKJ9tFct2q-FlV5jQCqsrqPAZfeX5cC2O6bA=s1105" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: left; float: left;"><img alt="" border="0" width="400" data-original-height="763" data-original-width="1105" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhqIhnTAk9gGH9lDkSvJR8xcXSCSoHiSaru9tZ8cAMrfNvJbxtLXpknn5vAwTnZsDUnIGxEZtn1hoGIs6lUzBZEeEntTQR8UhUii_cbGkxsbzvOhBYE-dH6kyP6Z7ON3bDNpCl5gtwGx20rtujGT7Am-gZKJ9tFct2q-FlV5jQCqsrqPAZfeX5cC2O6bA=s400"/></a></div>
<div> Po první třetině tedy krátké resumé.
<div> Ničím jiným, než dnešním očekávaným triumfem "mimoně" (tak se nazvala sama na tiskovce, potom co se přiznala, že ani nevěděla, že už žádnou další jízdu nepojede a má fakt zlato!) Ester, začít nemůžu. Psal jsem tu již mnohokrát, jak mě ta holka baví, její obojživelnost, kterou i po těch již bezmála šesti letech, co kombinuje lyže a snowboard, stále spousta sportovních expertů bere jako něco "mimozemského". Ester tráví víc než dvě třetiny času před sezónou i v jejím průběhu na dvou prknech, tedy na lyžích, přesto její dnešní triumf ukázal, že i třetina času jí bohatě stačí na to, aby s "prstem v nose" povodila zbytek slalomářek na snowboardu. Jo, když má někdo všechny předpoklady k tomu to umět, ještě navíc to hrozně moc chce umět, dělá všechno proto, aby to uměl a má tým, který umí zařídit, aby to uměl, tak se pak soupeřky mohou přetrhnout, ale je jim to houby platné. Všechny do jedné (kvalifikaci jsem neviděl) byly hned od začátku pozadu a z přemíry snahy jedna jak druhá vyletěly z dráhy ještě před cílem. Vlastně mám, drahá Ester, jednu výtku!! Nejvíc mě na těch sportovních zážitcích baví ty nervy, které k těm krásným úspěchům vedou! Jenže u tebe už od první jízdy vím, že to bude bez stresu! Ale já ti to odpouštím! :) Díky za první placku.<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEj59ky3q1kagVKKCs8PGM_jjwHAA5cUOJ0EXIB5TXILkyW2WYX87ApYbI_2ARWbeZOXEqVA8DkiJJEV6JsoBhfm2pDjIw6JXVy_hMWSxEX12n1j9Rn3uZTWZVZEiCZ5IH7CXD2qZgp0aaFizct-J2_8EqyRKzu4ihuh23QOed_CSAUfIXU2hbtlmp9_ug=s739" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: right; float: right;"><img alt="" border="0" width="400" data-original-height="456" data-original-width="739" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEj59ky3q1kagVKKCs8PGM_jjwHAA5cUOJ0EXIB5TXILkyW2WYX87ApYbI_2ARWbeZOXEqVA8DkiJJEV6JsoBhfm2pDjIw6JXVy_hMWSxEX12n1j9Rn3uZTWZVZEiCZ5IH7CXD2qZgp0aaFizct-J2_8EqyRKzu4ihuh23QOed_CSAUfIXU2hbtlmp9_ug=s400"/></a></div>
<div> Už dva dny před ofiko zahájením jsme mohli sledovat manžele Paulovy v curlingu smíšených párů. Mě ten sport vždycky bavil, ale tohle bylo vůbec poprvé, co jsem s curlingovými kameny viděl v akci nějaké Čechy! Při své premiéře rozhodně nezklamali. Porazili například Nory, kteří nakonec skončili stříbrní. Turnaj byl vyrovnaný, bylo vidět, že může každý porazit každého. Tedy až na Italy. Co předváděli ti dva, to bralo dech. A Stefania Constantini? No comment :) :) <div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgpufjG75OsQiZSzQmYh-Br0zpcVbJ9Gmsh047_xwHei369kQAWvCR_SvATENFC-xncSPXE0MLxGIAKBPDa_OVPri2axhQIJV6k8jzTw9EVYUnml5SmlRPjqEj_GTt0is_JkyFcoFjcHhAQ6aBKamu9K9fppjZvROmJD7uH9mIldTkCTf0zZWPDnB6Y1Q=s1229" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: right; float: right;"><img alt="" border="0" width="400" data-original-height="668" data-original-width="1229" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgpufjG75OsQiZSzQmYh-Br0zpcVbJ9Gmsh047_xwHei369kQAWvCR_SvATENFC-xncSPXE0MLxGIAKBPDa_OVPri2axhQIJV6k8jzTw9EVYUnml5SmlRPjqEj_GTt0is_JkyFcoFjcHhAQ6aBKamu9K9fppjZvROmJD7uH9mIldTkCTf0zZWPDnB6Y1Q=s400"/></a></div>
<div> Hokejistky si dneska bohužel asi zařídily páteční konec, protože na Ameriku kromě Kanady nikdo další nemá. Ten rozdíl mezi severoamerickými celky a zbytkem světa je jedna z dvou věcí, co z ženského hokeje dělá méně atraktivní sport. Protože na tom úzkém kluzišti, co je teď v Pekingu, ten jejich hokej je i celkem rychlý a koukatelný. Dokonce jsem si asi dvě hodiny po shlédnutí záznamu jejich prvního utkání pustil Litvínov v Pardubicích a přišlo mi to pomalejší :D :D. Druhé, co ženský hokej sráží, je ta těžkopádná a pomalá střelba. Nic nejde nahoru, nic nejde prudce z první... Možná by stálo v počátcích tohoto sportu za to, kdyby se někdo zamyslel nad tím, že by jim dali lehčí puk a lehčí hokejky (něco jako třeba v atletice ženy hází s lehčí koulí či kladivem). Nepadalo by potom 90 % gólů po šourácích po ledě. Naše holky bohužel na neschopnost v zakončení doplácí asi nejvíc. Všechny soupeřky krásně přebruslí, ale před bránou je to tragédie. Zakončení v hokeji i ve fotbale dělá ten hlavní rozdíl mezi elitou a průměrem, české mužské týmy by mohly vyprávět a už zítra to s Dány při naší tradiční hře po rozích nejspíš uvidíme v praxi.. Ach jo.. Ještě, že mi je to bez hráčů NHL úplně jedno, jak to dopadne. Od začátku sezóny jak blbec sleduju všechny sestřihy a záznamy z NHL, stavím si olympijské sestavy, a pak budu koukat na totálně neznámé Američany i Kanaďany a na český tým s Michaelem Špačkem v prvním útoku.. To je jak zlého snu :( Alespoň, že máme zase na hrudi ten národní znak místo té Scania-slepice.
<div> Že by měli nějakou medaili biatlonisti, moc nečekám. A jestli jsem viděl nějakou reálnou naději, pak to byla Markéta v individuálu. Ještě teď mě bolí v krku z toho řevu zmaru, když si odstřelila zlato dvacátou střelou. Vypadala po závodě celkem vyrovnaně, ale až si zaleze někam do klidu, tak slzičku uroní, hůř už se snad o zlato přijít nedá. Karlos dneska naopak v individuálu po té příšerné smíšené štafetě docela potěšil. Čekal jsem, že se odstřelí, přeci jen je to zelenáč. Ale to, že se dokázal běžecky držet třeba Tarjeie Bö a i s jednou chybou by pravděpodobně byl desátý, je pozitivní. Každou mladou naději hlavně v mužské části reprezentace potřebujeme jako sůl. <div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEghVbu1Yy6Pg8oEoCKs0abb7BjpIQ-LYZvHcYZKiXdNuIOr6YZyMD9F3f8vHCCekTM8-CF1Rgsh9g_UDZP4Lxw9aoEjUUGjPyoYMoRdSzB-J2mxJDJPcFQQXMP5v4i6ERbFsy5D6wytDNspZ7tK7NzmKdPoPzN0pzEyVV7gV8g7OgBtvyy9L9D06yWljQ=s809" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: right; float: right;"><img alt="" border="0" width="400" data-original-height="469" data-original-width="809" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEghVbu1Yy6Pg8oEoCKs0abb7BjpIQ-LYZvHcYZKiXdNuIOr6YZyMD9F3f8vHCCekTM8-CF1Rgsh9g_UDZP4Lxw9aoEjUUGjPyoYMoRdSzB-J2mxJDJPcFQQXMP5v4i6ERbFsy5D6wytDNspZ7tK7NzmKdPoPzN0pzEyVV7gV8g7OgBtvyy9L9D06yWljQ=s400"/></a></div>
<div> Z ostatních závodů mě zatím nejvíc překvapilo, jak vyhořely Vlhová i Shiffrinová v obřím slalomu. Celkově se v alpském lyžování hodně padá a nedokončuje, holt je vidět, že znát kopec je jedním z nejdůležitějších atributů při cestách k úspěchům. No.. Výhoda pro Ester! :) Přeci jen jí v některých těch závodech ve svěťáku pořád limituje, že soupeřky sjely závodní pisty mnohem víckrát.
<div> Čtvrté místo Martiny Sáblíkové z rychlobruslařské trojky je sice trošku smutné, ale před jejím hlavním závodem, před pětkou, je to dobrá zpráva. Po tom jejím nešťastném pádu se prý dokonce těsně před závodem cítila tak mizerně, že se chtěla odhlásit. Takže to tam pořád je. Koneckonců už před čtyřmi lety byla na 3000 m bramborová a potom nejdelší trať zvládla nejlépe. Ve čtvrtek po obědě uvidíme.
<div> Závěrem přidávám časový harmonogram na příštích pět dní :)
<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhv1uwlJj_HVFMFxjwSPvw4gKNjLBzTIdr5H3oL0tDZhjrrrKBpCEn9VfR2IgS455SeU1dWfvhXUsOqDpiutCNgD3RinyiDTmYjRjdVc_RSh0dWWrP-m_VKAi9T_V6aHv4rZk0-DzVfjD0Xcgye8ZtaqQR0EDWu_6TzESLYIUqDJ5ia1k7q7DASSt6RWA" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" data-original-height="1179" data-original-width="2395" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhv1uwlJj_HVFMFxjwSPvw4gKNjLBzTIdr5H3oL0tDZhjrrrKBpCEn9VfR2IgS455SeU1dWfvhXUsOqDpiutCNgD3RinyiDTmYjRjdVc_RSh0dWWrP-m_VKAi9T_V6aHv4rZk0-DzVfjD0Xcgye8ZtaqQR0EDWu_6TzESLYIUqDJ5ia1k7q7DASSt6RWA"/></a></div>Milius Sporthttp://www.blogger.com/profile/14484430039215681293noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1234255115915809404.post-16313075572339753882022-01-30T07:18:00.004-08:002022-01-30T08:45:37.462-08:00Rafa - 21!<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjdGLSl3P4kSZLK2C_UR4efJeGsuutVb2udoVf-V9DSeCWyRxjhXRUGdsewcwDQf2UsG6qXh0jDPF613QmuEnN41RJHU0Gy4xlRIm1CFk_h9Rqnl4AWv0AWOdILpVRhgN_kZ2yGKFovadKV8JuN8Xf4BPaL5euFRobk0ro-yYAUSCqvZ8aK5zB-xmL_6A=s611" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" width="600" data-original-height="372" data-original-width="611" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjdGLSl3P4kSZLK2C_UR4efJeGsuutVb2udoVf-V9DSeCWyRxjhXRUGdsewcwDQf2UsG6qXh0jDPF613QmuEnN41RJHU0Gy4xlRIm1CFk_h9Rqnl4AWv0AWOdILpVRhgN_kZ2yGKFovadKV8JuN8Xf4BPaL5euFRobk0ro-yYAUSCqvZ8aK5zB-xmL_6A=s600"/></a></div>
<div> Přesně toto je ten případ, kdy se sportovní blázen, jako já, drží, aby se dojetím nerozbrečel. Jestli někdo z vás koukal na dnešní finále Australian Open od prvního míčku, jako já, tak by mě zajímalo - našel se z vás někdo, kdo už během prvního setu věřil, že má Nadal nějakou šanci to vyhrát? Jestli jo, tak je jenom o málo menší blázen, než sám Rafa..
<div> Půl roku se Nadal potácel od procedúry k procedúře a sám vyjádřil pochybnost, jestli ještě bude schopen nastupovat na tenisových turnajích. A tak se před turnajem, potom co nebyl vpuštěn Djoković, favorizovali spíš Medvedev, Zverev nebo Tsitsipas.
<div> Když jsem viděl, jak se Nadal sotva ploužil při čtvrtfinálové pětisetové bitvě se Shapovalovem, ptal jsem se sám sebe, jestli náhodou neodstoupí z turnaje už před semifinále. Ale Berrettini na tom byl, ač o 10 let mladší, po pěti zápasech fyzicky ještě hůř, a tak se Rafa zase dostal do finále Australian Open, kde vyhrál jen jednou, před 13 lety, a potom už sbíral jenom finálové porážky.
<div> Finále Wimbledonu 2008 Federer : Nadal společně s Česko : Nizozemsko na Euru v Portugalsku a otočeným finále MS v hokeji 2001 Česko : Finsko mám stále na žebříčku tří nejemotivnějších sportovních zážitků v životě. Ale tenhle mač se památné bitvě Rogera s Rafou téměř vyrovná. Navíc to všechno podtrhuje fakt, jak se Nadal stal celosvětově oblíbeným sportovcem. Kamkoliv přijede, vždycky mu lidi fandí. A sami jste mohli vidět, jak za ním celá Rod Laver Arena stála. Na druhou stranu klobouk dolů před Medvedevem. Lidi proti němu byli už s Kyrgiosem, pak i s Aliassimem, s Tsitsipasem... Rusákům se prostě nefandí. Ale Daniil si to podle mě nezaslouží. I tou závěrečnou řečí ukázal, že je to nejen pan hráč, ale i mentálně vyzrálý jedinec. Ano, měl tam pár rozhovorů s rozhodčími, ale když vám lidi neustále vyřvávají do druhého podání, to se nelze divit. Rafa měl ale ve finále obrovskou podporu a i s její pomocí se po prohraném tiebreaku druhého setu vzepjal k famóznímu výkonu a s pomocí trochu se horšícího servisu jeho soupeře dojal celý sportovní svět. Jestli jste někdo vydržel v přenosu Eurosportu dál, tak jste po emotivních komentářích hostů v takzvané "kostce" mohli vidět prostřih na španělské komentátorské duo. Alex Corretja se okamžitě rozbrečel a téměř nebyl schopen mluvit.
<div> Řeknu to upřímně. Vždycky jsem doufal, že nejvíc grandslamů v historii bude mít Roger. Ale po zrušeném Wimbledonu 2020, což byla asi jeho poslední šance na jednadvacátý titul, už mám přání jediné - ať to prostě neni Djoković. Ať je to Rafa. Ať vyhraje i v Paříži.
<div> Jestli je někdo schopen ve skoro šestatřiceti letech po půl roce bez tenisu otočit finále z 0:2 a odehrát pět a půl hodiny v takové kvalitě, notabene proti stále perfektně hrajícímu Medvedevovi, tak si místo na piedestalu tenisové historie jednoznačně zaslouží. Ano, i Djoker otočil loni finále v Paříži z 0:2. Ale viděli jste v očích široké veřejnosti takové dojetí? Ne. Prostě to je jenom Djoković. Narozdíl od Rogera a Rafy si cestu do srdcí většiny fandů nenašel. Tak snad nenajde ani tu cestu na historický vrchol.
<div> A própos - po dnešním zisku jednadvacátého titulu je to poprvé, co vede samostatně někdo jiný, než Roger.
<div> Rafa21, muchas gracias!! Díky za tento zážitek!! Milius Sporthttp://www.blogger.com/profile/14484430039215681293noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1234255115915809404.post-90858462182423893962022-01-18T07:53:00.001-08:002022-01-18T23:09:41.613-08:00NoVax DjoCovid se přepočítal<div> Slušná blamáž, co?
<div> Sportovní rok 2022 začal podobně jako ten předchozí, a to jsem asi nejen já doufal, že bude loni s covidohysterií konec. Není a hraje zase hlavní roli. A první velká oběť letošního roku je hned ta největší, alespoň co se tenisové hierarchie týče. Do sítí covidových pravidel a hlavně svého vlastního pocitu nedotknutelnosti se zamotal Novak Djoković, nebo chcete-li NoVax DjoCovid.
<div> Párkrát jsem si tu "od plic" ulevil, jak strašně mě pravidla, která si lidstvo během pandemie nastavilo, rozčilují, omezují a jak se s nimi těžko smiřuju. Takže by se dalo čekat, že nic jiného, než nesouhlas s postupem australských úřadů, se v mém blogu (mimochodem prvním po pěti měsících, až tak jsem ztratil chuť psát) neobjeví.
<div> Omyl, vážení. Djokovič má, co si zaslouží, jakkoliv jsem v úplném začátku kauzy kroutil nad přístupem úřadů Austrálie hlavou.
<div> Ano, počínání Australanů během těch téměř dvou let, co uniknul z čínských laboratoří ten shit, je pro mě nepochopitelný. Zavírání lidí v celých městech, když se objeví byť jediný případ, sáhodlouhé lockdowny, zákazy vycházení a megapřísná opatření, které vláda u protinožců zavedla, nepochopím ani kdyby byly na ulicích ty Flégry a podobnými maniaky slibované mrazáky. Být australským občanem, jehož blízký se nemůže vrátit rok do země, kde jinak celý život žije, přestože existovaly i před vakcínou mechanismy, jak zjistit, zdali dotyčný může vir přenášet, modlil bych se denně za to, aby někdo do vládní budovy přinesl nálože s výbušninou. Jako cizinec, který ve své zemi, i přes její groteskní a chaotické vedení, taková nařízení nezažil, jsem si vždycky při přečtení toho, jak to v Austrálii chodí, jen ťukal na čelo. Ač jsem před pandemií o Austrálii snil jako o zemi, kam se rozhodně chci letět podívat, teď bych se jí vyhnul obloukem. A pokud bych tam musel, rozhodně bych se ujistil, co všechno musím před vstupem splnit.
<div> Djokovič, jako jeden z nejbohatších sportovců této planety, kolem sebe má nepočítaně lidí, kteří mu vstupní informace mohou zjistit. A pokud se Austrálie rozhodne, že nic jiného než očkování jako podmínku vstupu na svoje území neuznává, jakkoliv se to dnes při omicronové variantě a krátkodobé účinnosti vakcín může zdát nelogické, nebudu nad tím dál špekulovat a buď si vakcínu nechám píchnout, nebo prostě návštěvu nejmenšího kontinentu oželím. Já vím, honba za rekordním 21. titulem je něco, co ambicióznímu Djokovičovi nemůžeme vyčítat. Ale stejně jako obětoval hodiny a hodiny tréninku, mohl snad obětovat i ta dvě píchnutí. Ano, jako mladý a zdravý sportovec se asi covídku bát nemusí. Ale vakcíny přeci taky ne. A to, že má trošku zvláštní pohled na svoje tělo a je příznivcem alternativní medicíny je sice polehčující okolnost při tom, pokud ho chceme soudit, vlády jednotlivých zemí to ale při vší úctě k panu Djokovičovi fakt nezajímá. Ani to, že má trauma ze všech nepřírodních zásahů do svého organismu, a že když mu operovali rameno, probrečel prý pak několik dní, protože to byl první zásadní nepřirozený zásah pro jeho tělo, který do té doby v životě podstoupil.
<div> Novak měl možnost do Austrálie neletět. A na svých sociálních sítích postnout svůj postoj, že nežli by se nechal očkovat, tak raději oželí svůj toliko oblíbený turnaj. Posílilo by to jeho kredit mezi těmi, kteří si ho váží za svůj neochvějný postoj, nerozčílil by ani ty, co nemohou antivaxery vystát.
<div> Vybral si ale ten nejhorší způsob. Vymyslet si prosincový covid (opravdu někdo věří, že by ho dostal zrovna takhle těsně před turnajem?) a uhrát svojí účast před australskými úřady na základě výjimky. Jenže covid je dva roky po svém propuknutí už více než hra o zdraví lidí hra politická, no a tak si svou polívčičku před lockdowny zdeptanými Australany samozřejmě neváhal přihřát premiér Morrison. Zbytek téhle kauzy, která nemá žádné vítěze, jen poražené, a tím hlavním je Novak, který se potom chytil do pasti svého výmyslu, už znáte.
<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEh81BWu2WQy1F85dhoNwOkVDpCqGXq_0nw4NjDraM7WCDiKe92oSaKNGZZ-GIVFo_ROENJ_Xqve9OCAQy6rwhZ_oFkcaxje6SWvNriNw_ZV5CyyivnG1bDXuChnkay9ik4_u9bWJswWOZ0BqEPIFqajaB8brYmgMXr8jzlx6CJGb7rWgoJgKoIBFDqMgQ=s774" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" width="320" data-original-height="429" data-original-width="774" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEh81BWu2WQy1F85dhoNwOkVDpCqGXq_0nw4NjDraM7WCDiKe92oSaKNGZZ-GIVFo_ROENJ_Xqve9OCAQy6rwhZ_oFkcaxje6SWvNriNw_ZV5CyyivnG1bDXuChnkay9ik4_u9bWJswWOZ0BqEPIFqajaB8brYmgMXr8jzlx6CJGb7rWgoJgKoIBFDqMgQ=s320"/></a></div>
<div> Opravdu by mě zajímalo, jak se v Djokovičově týmu plán na cestu do Austrálie vyvíjel. Proč nedomysleli datum údajného prodělání covidu do detailu a ještě zatajovali pozdější cestu do Španělska na vstupním formuláři? Fakt si mysleli, že jenom proto, že umí pinkat do balónku nejlíp na světě, ho pustí s tolika nesrovnalostmi do země? Jak by ho tam ten "obyčejný lid", který si bez vakcinace nemůže dopřát skoro ničeho, uvítal s otevřenou náručí? Opravdu by mu nevadilo, že by ho místní vypískali, protože pro něj neplatí pravidla, jako pro všechny ostatní? Potom žije v bublině, a to né v karanténní, ale ve své vlastní, nedotknutelné.
<div> Negativní postoj k očkování se dá u některých lidí tak nějak pochopit. Navíc, když jeho krátkodobý účinek a nově se měnící varianty, dávají odpůrcům poměrně slušný argument. Ale pořád to je, i když ne dokonalá, zbraň, jak alespoň trochu tuhle hysterii zmírnit. A hlavně, každá země má nějaká pravidla. Pokud je nechci respektovat, neměl bych se tam cpát. Potom se mi nemůže stát, že uslyším, že je ve "veřejném zájmu" (strašná fráze, co??), abych daný stát opustil.
<div> Novak si ale myslel, že je nadčlověk, a v tom se přepočítal. Není. I když mu jde k duhu, kolik toho už v životě věnoval na charitu, pořád by mělo platit, že pravidla vstupu na něčí území dodržujeme všichni.
<div> Podobný přístup hodlá zaujmout i Francie, přísná pravidla pro očkování platí i pro USA. Pokud tedy Novak nevyměkne, bude se muset kvůli svému 21. rekordnímu titulu soustředit asi pouze na Wimbledon.
<div> Možná se tím nejlepším tenistou všech dob stane. Ale že si ho celý svět bude pamatovat jako špatného lháře, tomu už asi nezabrání. Milius Sporthttp://www.blogger.com/profile/14484430039215681293noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1234255115915809404.post-73726894607474178592021-08-27T05:45:00.003-07:002021-08-27T05:45:36.007-07:00Marnost, marnost, marnost, marnost....<div> To to ale čeští zástupci v předkolech evropských fotbalových pohárům vytřeli soupeřům zrak, není-liž pravda? (kdo si byť jen na vteřinku zapochyboval, jestli je to ironie, nechť se zastydí)
<div> Po EURU jsme byli malinko v euforii, že to s tím českým fotbalem zase tak zlé není. Čtvrtfinále nás potěšilo, repre si sáhla na maximum, někteří hráči i z české ligy, hlavně Slavie, zahráli nadprůměr a když se to znásobilo pozitivním pocitem po výměny předsedy českého fotbalového svazu, jeden měl pocit, že to u nás s fotbalem bude zase dobré.
<div> Načež jsme se během předkol opět podívali do zrcadla, abychom zjistili, že realita je stále velmi, velmi trudná.
<div> Pět českých pohárových zástupců.
<div> Dva v Lize mistrů, jeden v Evropské lize, dva v nově vzniklé konferenční lize (u které jsem si říkal, že bude pro týmy spíš za trest, než za odměnu).
<div> A ani jeden z nich do toho svého poháru, ve kterém začínal, nepostoupil. Nebylo-li by možnosti pádů do nižších pohárových úrovní, už by tam české kluby nebyly. Slavia, LuftJardou prohlášena za nejlepší klub východní Evropy, prohrála obě předkola. Slovácko skončilo na prvním soupeři někde z tramtárie, Jablonec měl kliku, že po pádu z EL dostal opravdu sloubolinkou Žilinu, Sparta má štěstí, že po prohraném předkole Ligy mistrů naprosto nepochopitelné pravidlo znamenalo, že už o další pohár hrát nemusí (něco mi říká, že by jinak taky skončila v konferenční lize), a Plzeň přežila dvě předkola s amatéry, než promr***a dvougólový náskok proti CSKA Sofia. K tomu je ještě nutné přidat fakt, že oba přemožitelé našich zástupců v bojích o Ligu mistrů skončily na příštím soupeři, a ten bude ve své skupině totálním outsiderem. Ostatně, i loňský slávistický přemožitel, Midtjyland, uhrál potom jediný bodíček...
<div> Sečteno podtrženo - marnost, marnost, marnost, marnost, marnost, marnost... Patříme do fotbalového suterénu.
<div> Samozřejmě by nebylo úplně fér se teď třeba vozit po Slavii, když už tři roky statečně a poměrně dobře reprezentuje český fotbal, ale na to, kolik peněz lije do kádru, mi některé její zápasy přijdou až směšné. Na jednu stranu se snaží prezentovat jako dokonalá značka, ale pak v obou odvetách nejdůležitějších zápasů sezóny nasadí útočníka, který nedal 7 let v pohárech gól, a v brance si drží kluka, který jí sice v minulosti nejednou podržel, ale momentálně vypadá jako ochutnávač dortů v cukrárně a s míčem si těžce nerozumí.
<div> Jindřich Trpišovský si právem vysloužil vysoký kredit a neoficiální post trenérské jedničky v Česku. Ale jak se zdá, jeho tvrdý dril a atleticky zaměřené myšlení může být právě v předkolech kontraproduktivní. Slavie těží ze své výborné fyzičky spíše v pozdější fázi sezóny, což ovšem letos zužitkuje maximálně v nově vzniklém, nejnižším pohárovém patře. A ačkoliv samozřejmě posuzuju věci pouze z televize či ze stadionu, přeci jenom už mi začíná vadit, že běhavost a hlavně bránění požaduje i od útočníků. Když pak pochválí Standu Tecla, že je krásné, že se do té šance alespoň dostane, tak si jenom povzdychnu, kde jsou ty časy, kdy jsem si jeho slov vážil. Jako fakt budeme obdivovat někoho, komu nahrají beci soupeře do brejku na bránu soupeře, že se dostal až před brankaře, přestože jako útočník opakovaně nedokázal jasnou šanci proměnit?
<div> Co vlastně trénují naši mládežničtí trenéři? Zakončení to jistě nebude. Jinak by nebylo možné, že až na Schicka je u všech elitních českých fotbalistů tou nejslabší stránkou jejich výkonnosti právě chování před brankou soupeře. Přestřílet soupeře ve dvojzápase 33:4, ale dát jenom jeden gól, a trefit se mezi tři tyče jen v pěti případech, přestože každý den několik hodin už přes deset let kopu do míče... Ne, to mi prostě hlava nebere. Může se to stát. Ale ne stávat pravidlem.
<div> Ale všechno zlé je pro něco dobré. Máme tři týmy v nejslabším poháru, ale koeficient za jednotlivé zápasy se počítá ve všech stejně. Takže se mohou činit, aby třeba za dva, tři roky někdo z nich potřeboval k postupu do Ligy mistrů třeba jenom jedno jediné předkolo. A aby měl nějakým zázrakem v tom dvojzápase štěstí, a my měli podruhé v posledních patnácti sezónách někoho v Lize mistrů. V elitní společnosti. Na kterou koukáme ze stále zvětšující a zvětšující se vzdálenosti..
<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnW4CL9Pr66Bfz8xe9emZJcO2b_ffwMUguW6f9Om8qIQ7Esy-xQzuQX7K0oKp1NzuDGURHCFeSNcWo2KEExK96cg2MWxpJRF11J1qqv44O3lyFabJ6mWHEqR1vpFRiyh3DJfqTSxJnNHVe/s751/marnost.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" width="600" data-original-height="479" data-original-width="751" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnW4CL9Pr66Bfz8xe9emZJcO2b_ffwMUguW6f9Om8qIQ7Esy-xQzuQX7K0oKp1NzuDGURHCFeSNcWo2KEExK96cg2MWxpJRF11J1qqv44O3lyFabJ6mWHEqR1vpFRiyh3DJfqTSxJnNHVe/s600/marnost.jpg"/></a></div>. Milius Sporthttp://www.blogger.com/profile/14484430039215681293noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1234255115915809404.post-59961097259777169272021-08-11T22:03:00.000-07:002021-08-11T22:03:39.906-07:00Jak jsem (ne)sledoval olympiádu<div> "Olympijské hry budou dle oficiálních nařízení úplně bez diváků", zaznělo nikoliv neočekávané finální stanovisko organizačního výboru tokijských her někdy 14 dní před jejím startem.
<div> "Ne, na to se fakt dívat nebudu!", zněla moje jednoznačná odpověď.
<div> Díky Euru jsem se zase mohl ponořit do sportovních zážitků před (někde zčásti) zaplněnými tribunami a je to tak obrovský rozdíl, že jsem se opravdu nehodlal vracet do nedávných depresivních časů s prázdnými tribunami. Byl jsem naprosto pevně rozhodnut japonskou olympiádu opravdu nesledovat a jen tak letmo zjišťovat, jak to občas v některém tom sledovaném sportu dopadá. Jak bude vypadat ta atletika? A co chudáci baskeťácí, po tolika letech na OH, a před prázdnou halou? Ne. Fakt ne.
<div> První olympijský víkend jsem byl na Mallorce, takže mému předsevzetí nic nebránilo. Nikdy se mi nestalo, že bych neměl rozpis a nevěděl předem kdo, kdy, s kým a kde bude hrát. Tentokrát nic. <div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEidp710uv96mPmiTeIlgtAXoToLXt9KG9phUNLIY5rNnotja_IsQaSJgPKtL2tXDO9Q7hbaCmqOUDQGdUUoFulx9GAPdMKiF0SIAuIMEi9zb6gQ4reS0ovVRJX2TNSAQd_1r3F5FAEovv_D/s668/00oh.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: right; float: right;"><img alt="" border="0" width="320" data-original-height="452" data-original-width="668" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEidp710uv96mPmiTeIlgtAXoToLXt9KG9phUNLIY5rNnotja_IsQaSJgPKtL2tXDO9Q7hbaCmqOUDQGdUUoFulx9GAPdMKiF0SIAuIMEi9zb6gQ4reS0ovVRJX2TNSAQd_1r3F5FAEovv_D/s320/00oh.jpg"/></a></div>
<div> Až třetí den jsem si ráno jen ze zvědavosti pustil Ondřeje Cinka na horských kolech. A vida, tam nějací lidi byli. No, a když se dostal na třetí místo, začal jsem fandit, jak jinak. Pak píchnul, a vida, byl jsem nasr..... Tedy, jedno mi to nebylo. No a pomalu jsem si pouštěl alespoň finále našich závodníků. A jak tak nějak hezky ten první týden přibývaly zlaté medaile, tak jsem si uvědomil, že to vlastně sleduju docela často a u některých sportů ta absence lidí je fakt jedno. Jako u toho legendárního souboje Liptáka s Kosteleckým nebo i u těch vodních slalomářů.
<div> No a jak se blížily konce skupin v basketu, ve volejbale a v házené, začal jsem, jako při ostatních olympiádách, sledovat i to. Tak se alespoň podívám na pěkné holky, jak se řežou v házené nebo v dalších sportech.
<div> Nakonec to dopadlo tak, že posledních 6 dní už jsem si večer zahvězdičkovával očekávané události a dokonce se budil v půl třetí na kanoistická finále.. Takže sportovní postiženost mě nakonec dohnala, sledoval jsem i ženský fotbal skoro všechny zápasy (níže pochopíte proč) a i když nadále odmítám prožívat třeba fotbaly nebo hokeje před prázdnými tribunami, zažil jsem několik opravdu emotivních chvil.
<div> Tady jest první olympijský žebříček, a to pět největších zážitků, které jsem během tokijských her zažil.
<div> 5) Adam Ondra, když lezl poslední disciplínu, na vzdálenost. Jak se mu nepovedl ten boulder, bylo jasné, že potřebuje dolézt nejvýše ze všech. Když několikrát visel jenom za dvě končetiny, fakt jsem skoro nedýchal. Že to nedopadlo medailově, je hlavně kvůli tomu boulderu, ale tedy, jak jsem žádným fandou lezení nebyl, tak tohle byla trefa do černého. Krásný sport.
<div> 4) Prskavcovo zlato. To, jak si namazal na chleba všechny svoje soupeře, bylo úžasné. Jel naprosto bez zábran, sledoval jsem to na zahradě, sám, a řval jako pošuk. Taky sám. Ale zážitek parádní.
<div> 3) Světový rekord Yulimas Rojasové v trojskoku. Celou soutěž skákala neskutečně, ale všechny dlouhé skoky přešlápla. Světový rekord se od roku 1995 neposunul a už několikrát se zdálo, že se našla ta pravá závodnice, co jej posune, ale nikomu se to nepovedlo. V posledním pokusu už měla jisté zlato, takže jsem už s nějakým posunutím rekordu nepočítal, a nakonec z toho bylo 15,67 a můj řev, tentokrát doma. Pecka! Miluju, když v atletice někdo změní historii..
<div> 2) Zlato Lukáše Krpálka. Všechny zápasy začal tak nějak nemastně neslaně, se žlutou kartou, a vždycky to dokázal zvládnout. Ve finále to ale dlouho nevypadalo a už jsem upřímně čekal, že tu svojí bájnou metu, dvě zlata ve dvou nejtěžších hmotnostních kategorií, nedobude. Dobyl. Taky na zahradě, taky sám, a taky řev na celou kolonii. Krpálek je prostě úkaz. Tak signifikantní vzor klaďase prostě jen tak nenajdete. Tomu to opravdu nelze nepřát.
<div> 1) Carsten Warholm, 400 m překážek za 45,94. Finále se běželo někdy ve 4:30, já s ještě opuchlýma očima okamžitě po probuzení ve čtvrt na šest zapnul telefon a nastavil si záznam hned na tenhle závod. Kevin Young udělal svěťák na překážky 46,78 v roce 1992 a co si tak pamatuju, o tomhle rekordu jsem si vždycky říkal, že nechápu, jak ho mohl zaběhnout. Zlata se rozdávaly mnohokrát i za 48,50, když se někdo dostal pod 48 vteřin, už to byla událost. A pak přijde ještě k tomu bílý běžec, a všechny historické statistiky rozcupuje na padrť. V červnu nejdřív ten letitý rekord o 8 setin posunul, takže šance, že při načasování formy by ho mohl na olympiádě ještě zlepšit, tu byla. Ale o třičtvrtě vteřiny??? Naprosto mě to vystřelilo s postele. Jako řvát v půl šesté ráno, když ani nejde o českou medaili, to jsem nedokázal. Jednak proto, že jsem ještě neměl probuzené hlasivky, ale hlavně proto, že mi to hlava nebrala a jen jsem v úžasu potichu opakoval: "Ty pí..., ty pí...., to neni možný, to neni možný, ty pí.... 45,94, čtyřicet pět devadesát čtyři, no ty pí..."
<div> Letní olympiáda mě sice nikdy nebaví tak, jako ta zimní. Je to ale vždycky událost, na které poznám sportovce z odvětví, která jinak příliš nesleduju. A jak jsem psal, fakt rád sleduju ženské kolektivní sporty. Volejbal jsem letos flákal a díval se až od čtvrtfinále, ale když jsem viděl ty Italky... Mmmm... Hned jsem zalitoval. Proto jsem žádné závěrečné zápasy už propásnout nehodlal.
<div> Druhý dnešní žebříček tak věnuji všem pánům. Pokud nesledovali nebo neznali, zde je pět vyvolených, které jsem před olympiádou neznal, a jejichž instagram jsem hned po jejich "poznání" projížděl. :)
<div> 5) Szandra Szollosi-Zacsik - házená, Maďarka
<div> 4) Rosamaria Montibeller - volejbal, Brazilka
<div> 3) Janja Garnbret - olympijská vítězka v lezení, Slovinka
<div> 2) Elena Pietrini - volejbal, Italka
<div> 1) Adriana Leon - fotbal, Kanaďanka... Ano, nikdy bych neřekl, že se mi někdy bude líbit fotbalistka, ale tahle malá blondýnka..
<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEglTdHV5L7tyN3kQri6yYWwHIsLL2aUf0In1F6sSWCIlA_hZMR7tJx4ZWvWL8Mj_crfqCW0hquTKHt74gjMXelHSmrohd5WgiTKj5KLIyoq4F54pzntUQR07SXrDbhkYj8moyl1VFfPR51V/s847/5.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" width="320" data-original-height="433" data-original-width="847" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEglTdHV5L7tyN3kQri6yYWwHIsLL2aUf0In1F6sSWCIlA_hZMR7tJx4ZWvWL8Mj_crfqCW0hquTKHt74gjMXelHSmrohd5WgiTKj5KLIyoq4F54pzntUQR07SXrDbhkYj8moyl1VFfPR51V/s320/5.jpg"/></a></div>
<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgg9DcJyhsLMq0n-I2oGx9ryA3Gl-CqIOJHaPnXFoBB4rPITvXPPvVe83VZHfW9RhODIALe-ZsbthkBZ4ZLG8JQhZ4IWKKDDNm0rnDpqBPa5n66rn5FWDfsNES576eJw9aU_Ozf8tLPNH5S/s725/4.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" width="320" data-original-height="527" data-original-width="725" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgg9DcJyhsLMq0n-I2oGx9ryA3Gl-CqIOJHaPnXFoBB4rPITvXPPvVe83VZHfW9RhODIALe-ZsbthkBZ4ZLG8JQhZ4IWKKDDNm0rnDpqBPa5n66rn5FWDfsNES576eJw9aU_Ozf8tLPNH5S/s320/4.jpg"/></a></div>
<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgsyk2Q17BQ8GCNCaiFgsAe9rPz7sbVkju1o5xQUfjPyXL9AH8npuXUQ8_RdjTvWMh3ZTPiCbJ3ncKsKHCvF0SKf5IelGQOsQJ20xHH7-eeLBczQR034f4RQd05JssUpqXQTOQI2SBmDB8d/s712/3.bmp" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" width="320" data-original-height="405" data-original-width="712" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgsyk2Q17BQ8GCNCaiFgsAe9rPz7sbVkju1o5xQUfjPyXL9AH8npuXUQ8_RdjTvWMh3ZTPiCbJ3ncKsKHCvF0SKf5IelGQOsQJ20xHH7-eeLBczQR034f4RQd05JssUpqXQTOQI2SBmDB8d/s320/3.bmp"/></a></div>
<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEheLLhrk_-ySqpPbfwVuZZ_Ps8P_PvYndkH1fzQwtVILC5QFewzzSjaR9zFrXUSCMBZx9KZvF7jnLpSgYSWXb9zK8AJegydw105kDu2PVPQfcyBP6FF2CArNYTO67GaOkjWB8tHjFEbK9yF/s863/2.bmp" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" width="320" data-original-height="533" data-original-width="863" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEheLLhrk_-ySqpPbfwVuZZ_Ps8P_PvYndkH1fzQwtVILC5QFewzzSjaR9zFrXUSCMBZx9KZvF7jnLpSgYSWXb9zK8AJegydw105kDu2PVPQfcyBP6FF2CArNYTO67GaOkjWB8tHjFEbK9yF/s320/2.bmp"/></a></div>
<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgh6WWnBTbsOSMAbO4v0M-KDjTycdBcOvvYoOQchHrsW_G-tvQXkmBhkbELHTTTWpjuKO1WqcBWS_h_n0yQ1TL1kdTrKhc6XfRLfAKMIgCAqIkBZFBgRYq_dXT7O9A29gBZv2iDw7Jfz267/s863/1.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" width="320" data-original-height="565" data-original-width="863" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgh6WWnBTbsOSMAbO4v0M-KDjTycdBcOvvYoOQchHrsW_G-tvQXkmBhkbELHTTTWpjuKO1WqcBWS_h_n0yQ1TL1kdTrKhc6XfRLfAKMIgCAqIkBZFBgRYq_dXT7O9A29gBZv2iDw7Jfz267/s320/1.jpg"/></a></div>
<div> Ač tedy bez diváků, nakonec mě odložená olympiáda přeci jen o nějaké ty zážitky a pěkné pohledy obohatila. A českým fandům přinesla i dost radosti. 11 medailí, z toho 4 zlaté, a celkově 18. místo je slušná vizitka.
<div> Za tři roky u anglicky nemluvících žabožroutů v Paříži bych chtěl být naživo u toho, přestože jsem vzhledem k jejich neochotě nemluvit ničim jiným, než tou jejich hnusnou francouzštinou, říkal, že už tam nepojedu. Ale to se samozřejmě nestane. Vždyť se tam do té doby bude ještě třikrát hrát Roland Garros a taky MS v Ragby 2023... :)
Milius Sporthttp://www.blogger.com/profile/14484430039215681293noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1234255115915809404.post-5977462407832973622021-07-12T05:13:00.001-07:002021-07-12T08:59:06.291-07:00EURO BLOG 12 - závěrečné shrnutí, spravedlivý vítěz a karma<div> Hotovo, dobojováno. Vítězem Eura 2020, hraném v roce 2021, zčásti i v Asii, se před na hymnu bučícím publikem stala zaslouženě Itálie.
<div> Dopadlo to, jak muselo. Karma zafungovala. A jak už tak bývá tradicí, o radost připravil přezíravé Angličany penaltový rozstřel.
<div> Garreth Southgate byl tím, kdo, když naposledy hostila Euro Anglie, zpackal rozhodující penaltu. Tenkrát, v roce 1996, na tom památném turnaji, kde Češi slavili stříbro, byl jediným z 12 semifinálových exekutorů, kdo svůj penaltový pokus neproměnil. Po 25 letech to byl zase on, kdo udělal rozhodující omyl v rozstřelu. Protože, sorry, poslat na poslední tři penalty nejdůležitějšího zápasu anglické historie za půlstoletí tři frajery, z nichž dva se za závěrečnou minutu, kdy je poslal na hřiště, nedotkli míče a tomu dalšímu je 19, to mi připadá jako pominutí mysli.
<div> Jadon Sancho a Marcus Rashford, přestože v sezóně oplývali parádní formou, proseděli celý evropský turnaj víceméně na lavičce. Rashford dostal šanci pětkrát naskočit na poslední minutky, Sancho dokonce jen třikrát. Nenasbírali ani sto minut. Southgate, stejně jako třeba Jaroslav Šilhavý, je opatrný obranář a jen málokdy mění zaběhnuté stereotypy. Na svojí sestavě lpěl i přesto, že do útoku toho Anglie moc nepředvedla a některé kreativní hráče, které mu podsouvala široká veřejnost, do zápasů posílal jen sporadicky. A právě dva takové potom pošle minutu před koncem finále, aby proměnili rozhodující penalty.<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUg1dCqN8ug0sgZjHg_Y_4Ram4Ku19e54bmjf0iwr8eAeb-e43E6H8MXkUtt0EBTWxt-vs23Jom1PCw1Kk1kxKfDFf5cV8cgTe_VDlF2kyG3NlbQzMO_Dyw9ZLXVywjvALJGUXl_RlQ-5X/s810/0_GettyImages-1328241117.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: left; float: left;"><img alt="" border="0" width="320" data-original-height="539" data-original-width="810" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUg1dCqN8ug0sgZjHg_Y_4Ram4Ku19e54bmjf0iwr8eAeb-e43E6H8MXkUtt0EBTWxt-vs23Jom1PCw1Kk1kxKfDFf5cV8cgTe_VDlF2kyG3NlbQzMO_Dyw9ZLXVywjvALJGUXl_RlQ-5X/s320/0_GettyImages-1328241117.jpg"/></a></div>
<div> Co jako čekal? Jak asi hráči, kteří se nedostanou do toho zápasového laufu, do té bojovné nálady, můžou potom unést tu tíhu okamžiku? Během turnaje je prakticky nepotřeboval a najednou jim, v jejich stále raném věku, naložil takovou obří zodpovědnost? Je jasné, že ani jeden z nich by si v té chvíli nedovolil říct: "Trenére, já nejdu, vždyť jsem proseděl turnaj na lavičce".
<div> Southgate to nepochybně od bláznivých anglických novinářů schytá.
<div> Samotné finále bylo klasickou závěrečnou bitvou velkých turnajů. Rychlý gól byl tentokrát spíš kontraproduktivní, neboť Anglie po Shawově pěkně zvládnutém voleji rezignovala na cokoliv jiného, než na ubránění jednogólového výsledku. Už proto jsem rád, že jim to nevyšlo. Chápu, že tým, co vede dvacet minut před koncem, se stáhne do defenzivy, ale aby tak činil od úplného počátku zápasu, to není hodné velkého finále. Naštěstí Italové byli ve druhé části dostatečně kreativní a dokázali vyrovnat. Penaltová loterie potom dopadla tak, jak už jsou v Anglii zvyklí. Trapně.
<div> Co se týče sympatií k Angličanům jsem se tu rozepsal v předchozím blogu. I v závěrečném zápase jsme se v zemi, která bývala domovem fair play a gentlemanství, dočkali bučení na hymnu finálového soupeře. Po závěrečné penaltě jsme si díky režisérovi neužili toliko přitažlivé bezprostřední radosti italských vítězů, ale dívali jsme se na kyselé domácí obličeje a uplakané neúspěšné exekutory. Stříbrnou medaili, kterou Anglie nevybojovala přes padesát let, si "gentlemani" okamžitě sundavali z krků, asi pro ně žádnou cenu nemá, těžko říct.. A pohár zvedali Italové už před prázdným hledištěm. Proč by nabubřelci koukali na předání někomu, kdo je nezajímá..
<div> Když jsem se zamyslel nad penaltovými neúspěšnými anglickými exekutory, kteří byli všichni tmavé pleti, napadlo mě: "Kdy asi přijde první rasistický brek?", toliko populární v současné Británii a zbytku "vyspělé Evropy"?
<div> Bum - půl osmé ráno, a už na mě z internetu svítí nadpis "Angličtí neúspěšní střelci byli terčem rasistických urážek na sociálních sítích."
<div> Kdyby penaltu nedali Kane nebo Maguire, taky by pod svým twitterem či instagramem měli pěkných pár nadávek a výhrůžek smrtí jim či jejich rodině, tak to v dnešní době, kdy každý anonymní chudák může napsat, co se mu zlíbí, prostě chodí. Ale o tom by nikdo nepsal. Nejsou černí.
<div> Nerad tyto věci komentuju, přeci jen to asi nedokážu jako obyvatel nemultikulturní země posoudit. Ale už mi to hledání rasismu úplně ve všem fakt leze na nervy. Maďaři dostanou 100 000 EUR pokuty a zavření stadionu na dva zápasy za to, že se neuctivě projevují k jiné kultuře a barvě pleti. Anglický svaz dostane třetinu, přestože jejich fans dělají při hymnách to samé, a hlavně v každém zápase!! Z mého pohledu je to stejně nechutná xenofobie, jako když budu bučet na černocha. Je to trapné, ubohé a buranské. Ale přesto se na to pohlíží značně odlišnými brýlemi. Pak jsem asi "divnej", ale rozumět tomu asi nikdy nezačnu a hlavně ani nechci.
<div> Ale zpátky k samotnému fotbalu.
<div> Šampionem jsou Italové zaslouženě. Jak to tak bývá, ve všech 7 zápasech měsíčního turnaje se nikdy nevyhnete výkyvům. Osmifinále s Rakouskem bylo trápení, semifinále se Španěly i finále s Anglií rozhodla penaltová loterie. Ale vyhrál tým, který se snažil hrát nápaditě. Skvělí Chiellini s Bonuccim vzadu. Výborný přechod dopředu, perfektní Spinazzola, nejlepší hráč turnaje do svého čtvrtfinálového zranění. Bezchybný Donnaruma v brance, ultrarychlý a technicky skvěle disponovaný Chiesa vepředu. Italům jsem to přál už po prvních dvou zápasech a klaplo jim to. <div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdMSs9ukKhYWGHEKeT-GYjij_rhFTvSLNnbfKZqf0Jay97hhx3fHFLnZ9Cw2dxaA0JHg_hDrKt-rLfPZyuBXyCMnIMgsgaW2DIb9DguRWbV2DPVgLHwqD-IqBNcv8ISqguOsBjm3TEB0so/s1920/SIOXA6P3MVPVTGCXMEBLWUSDC4.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: right; float: right;"><img alt="" border="0" width="400" data-original-height="1298" data-original-width="1920" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdMSs9ukKhYWGHEKeT-GYjij_rhFTvSLNnbfKZqf0Jay97hhx3fHFLnZ9Cw2dxaA0JHg_hDrKt-rLfPZyuBXyCMnIMgsgaW2DIb9DguRWbV2DPVgLHwqD-IqBNcv8ISqguOsBjm3TEB0so/s400/SIOXA6P3MVPVTGCXMEBLWUSDC4.jpg"/></a></div>
<div> Klobouk dolů před Robertem Mancinim. Squadra Azzurra se ostudně nedostala na poslední mistrovství světa a během těch tří let z ní nový lodivod dokázal vytvořit naprosto perfektně fungující stroj. Opravdový tým.
<div> A taky první soubor (to jen tak pro zajímavost), který vyhrál dva penaltové rozstřely na jednom Euru.
<div> Celkově se dá kvalita šampionátu hodnotit pozitivně. Rozjelo se to do slušných obrátek a některá utkání byla dechberoucí. Bylo parádní zase vidět plné tribuny. Člověk skoro zapomněl. Jestli zase dojde k zavírání tribun, pak to bude definitivně beze mě, už se k tomu nikdy nechci vracet (a letošní tokijskou olympiádu duchů vynechám).
<div> Ve výčtu kladů musím začít rozhodčími. Až na tu semifinálovou trapárnu se Sterlingovou penaltou to byl naprosto nejlépe odpískaný turnaj, co se od devadesátek na šampionáty dívám. Minimum chyb, žádná divná rozhodnutí, VAR se do toho pletl fakt jenom v nejnutnějších případech, ignorace polehávání. Super. Snad se tenhle trend povede i nadále. A i u nás. Listinu rozhodčích nově zvolený Radek Příhoda pěkně pročistil, takže potenciál tu je :)
<div> Pro české fandy byl největším kladem samozřejmě čtvrtfinálový úspěch českého nároďáku. Za daných podmínek to berme jako maximum, čeho nyní můžeme dosáhnout. A rozhodně bychom se neměli chvástat, že jde náš fotbal nahoru. Ano, teď se díky dobré práci Slavie povedlo několik dobrých přestupů a urodilo se pár stabilních členů kádru. A vyletělo i pár překvapivých. Celkově se však základna dětí stále snižuje a ani nechci domýšlet, jaký nedostatek nás čeká po tom roce a půl, kdy měly české děti prakticky zakázané se hýbat. Hřiště zarůstají plevelem a fotbal si navíc pod Berbrvládou o žádnou vlnu pozitivního zájmu ani neříkal. Teď by to chtělo využít toho, že se zase o českém týmu mluví pozitivně a přilákat děti. A hlavně spojit kvalitní mladistvý materiál v krajích do jednoho místa, kde se o ně budou starat opravdoví odborníci.
<div> Kladně musíme hodnotit i herní trend. Týmy, co betonovaly, většinou neuspěly, naopak útočná hra často znamenala úspěch. Padlo celkem 142 gólů a průměr 2,79 gólu na zápas je suverénně nejvyšší za posledních 40 let. Což je fajn.
<div> Zápory už jsem tu popisoval v předchozích článcích. Turnaj po celé Evropě (a v Asii) je nespravedlivý paskvil a po této zkušenosti už se k němu fotbalová asociace určitě nikdy neodhodlá. Na jednu stranu UEFA zadala nominovaným zemím podmínku, aby pustily nějaké diváky na stadiony, na druhou stranu ale nedokázala být tvrdá ohledně zbytečných podmínek třeba v Anglii, kam nesmyslně nemohli fandové soupeře. Když už viděla, jak jsou schopni zaplnit stadiony oběma fanouškovskými tábory jinde, mohla být odvážnější a turnaj prostě z Británie přesunout. Ale to by nesměla jít tak na ruku anglické asociaci.
<div> Další věc, která mě během celého Eura štvala, byl ten nesmyslný počet pěti (či v případě prodloužení) šesti střídání. Tím zůstali kolikrát na hřišti z původní sestavy jen čtyři hráči do pole (většinou obrana). Zápasy se tolika změnami kolikrát rozdrobily, rozbila se jejich plynulost a i když výjimky se našly, většinou četná střídání žádné úchvatné změny tempa či kvality nepřinesly. Spíš naopak. Bohužel, fotbalová asociace prodloužila tohle pravidlo až do konce roku 2022 a tak se asi bude aplikovat i na MS v Kataru. Doufám, že po tom se vrátí k původním třem změnám. Sledovat v závěru zápasu úplně jinou jedenáctku, než tu, co zpívala hymny, je divné.
<div> No a když pominu těch pár problémů, které mám s fotbalem jenom já, jako jsou kamery příliš nízko nebo to, že se dnes skoro z každého tečovaného gólu dělá vlastňák (úplně bych je zrušil a počítal je jenom, když si srazí míč do brány neatakovaný obránce při centru), bylo letošní Euro z mého pohledu už bez dalších negativ. V karanténě žádný tým neskončil, lidi se na tribunách bavili, máme zase po sedmnácti letech nejlepšího střelce turnaje, takže "za mě dobrý".<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiBZTwo95wOIN4-SY0zpekSDZrvo6MK09zlqadLMdewcqLbok5DX-n5N3M_FRZxsEAeKz52KlU8scp5yxemSm76yAwealps-x9bcpRd0o2bNo5phM8VnuT7JcS2UG0s24WujEhkLXc01WlB/s615/0_Hungary-Portugal.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: left; float: left;"><img alt="" border="0" width="320" data-original-height="439" data-original-width="615" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiBZTwo95wOIN4-SY0zpekSDZrvo6MK09zlqadLMdewcqLbok5DX-n5N3M_FRZxsEAeKz52KlU8scp5yxemSm76yAwealps-x9bcpRd0o2bNo5phM8VnuT7JcS2UG0s24WujEhkLXc01WlB/s320/0_Hungary-Portugal.jpg"/></a></div>
<div> Nezbývá, než závěrem ještě jednou vyslovit přání, aby návrat diváků do hledišť během Eura ukázal, že když se dodrží pár důležitých pravidel, není už třeba stadiony zavírat. A nechat fotbal zase padnout do tiché deprese. Protože není nic lepšího, než když se můžete radovat se svým týmem přímo na stadionu. Jedno nedělní odpoledne v Budapešti mě v tom zase utvrdilo :)Milius Sporthttp://www.blogger.com/profile/14484430039215681293noreply@blogger.com0