Poslední letošní.. (asi)

Přátelé, nudím se na letišti v Istanbulu (tedy tak mizerné WiFi připojení, to bych skoro v roce 2020 fakt už nečekal, hlavně, že se cpou do EU...) a tak tu máte asi letos naposledy pár mých oslavných i brblajících řádků.

Slavia má před sebou sice ještě bitvu v Dortmundu, ale protože už jí o nic nepůjde (já vim, koeficient, prestiž, bla bla bla, kecy do novin.... ...známe českou povahu, že...?), tak můžeme její vystoupení směle vyhodnotit už teď.
Jako.. Jsou to dva body, to je prostě málo. Ale tentokrát, ač bývám často na ty naše nekopy přísný, bych slávistické vystoupení hodnotil pozitivně. Pořád se musíme podívat, kdo proti nim stál. Barcelona a Inter jsou na čele svých ligových soutěží. V Evropě moc lépe hrajících mužstev nenajdete. Dortmund mívá letos výpadky, pořád je to ale extratřída a dejme tomu, top 20 na světě. Tak co jsme mohli čekat? Ano, Trpiš mohl svým hráčům natlouci do hlav pěkně po česku hluboký obranný blok (tedy v překladu: celá 11ka max 25 metrů od vlastní brány) a hrát "na brejky" (neboli se třikrát ve dvou hráčích dostat na hranici vápna soupeře). Třeba by uhrál ty remízy tři, dvakrát doma 0:0 a lidi by sice počítali body, ale bolely by z toho oči. Slavie se ale rozhodla poměřit s giganty jako rovný s rovným a fyzickou a běhavou hrou dokázala hrát 4 naprosto otevřené mače. To, že proti Interu byla ještě v pátém zápase ve hře o postup, potřebovala vyhrát a tak hrála na Lautara a Lukaka vzadu jeden na jednoho, se sice mohlo zdát jako ryzí magořina, ale kdo se bojí... ..no však to přísloví znáte.
Jsem na tisíc procent přesvědčen, že víc nám žádný český klub momentálně není schopen nabídnout.
Slavie skončí poslední, zbytek Evropy si nějakého týmu z východu asi ani nevšiml, ale český fotbalista se přesvědčil, že když maká, nic nevypustí a věří ve svoje síly (pomiňme teď tu bohužel rozhodující koncovku), může se občas i týmu velkých hvězd vyrovnat.
Slávisti si, doufám, sebevědomí přenesou do další části sezóny. Na jaře by díky absenci v pohárech mohli i pošetřit nějaké síly a pak to třeba pořádně rozbalit v červnu na Euru :D

.. a tím mohu volně přejít ke druhému tématu. Los Eura minulý víkend mi moc radosti neudělal. Doufal jsem ve skupinu v Budapešti a Mnichově nebo v Amsterdamu a Bukurešti. Člověk by se podíval na pěkné či nové moderní fotbalové arény a ve východních zemích by i ušetřil. V Rumunsku už jsem měl pěkně "vygůglenou" dvouhodinovou cestu do Constanty na pláž k Černému moři...
A realita? Skotská zima! Průměrná teplota v červnu 15 stupňů, 4 hodiny deště denně.. A hlavně - Hampden Park. Tedy stadion s atletickou dráhou! Proč to proboha nedali do Celtic Parku, kam se vejde ještě o 3 tisíce lidí víc a kde je nádherný, strmý, uzavřený kotel??
Lístek mám na druhý zápas, a pak na ten třetí, na který se naše repre přesune do Londýna, do Wembley. Proti Anglii. Tam už jsem byl. A bylo to 0:5... Jediné, proč to tenkrát tolik nebolelo, bylo těch 10 piv a několikero panáčků.. To zase budou výdaje.. A to mají  v tom Skotsku 550 golfových hřišť.. Tam jet a nezahrát si. No to by bylo jako mít v ložnici Tessu Fowler a nesáhnout jí na ňadra.. Ne, to nejde..

Ať taky pořád nepíšu o tom fotbale...
ESTER!! Je to tu! Konečně k tomu dosud spíše šťastnému a ojedinělému olympijskému vítězství přidala i triumf ve světovém poháru! A postarala se o další zápisy do dějin. Je první vítězkou svěťáku ve snowboardu a ve sjezdovém lyžování. Taky je nově jedinou Češkou, která dokázala vyhrát sjezd. A taky jako první naše krajanka vyjela na trať závodu jako vedoucí žena disciplíny v alpském lyžování.
Že je to málo?
No, nikdo ještě nevyhrál křišťálový glóbus (ten se dává za celkové vítězství v disciplíně či celém světovém poháru) ve dvou sportech!
Že je to nemožné?
Ne.. Pro tuhle holku ne. Pro tu zkrátka limity neplatí!

V listopadu dal tenisu definitivně vale Tomáš Berdych. Nedoceněný hráč, který jen tak mimochodem 8 let v kuse neopustil top desítku, hrál finále Wimbledonu, semifinále všech 3 dalších grandslamů, a vyhrál Davis Cup. Krásná kariéra. Jejím jediným kazem bylo to, že se holt narodil do doby pánů Federera, Nadala a Djokoviče. Na dotaz, co teď bude vlastně dělat, když mu ta kariéra skončila, odpověděl s úsměvem: "Cestovat" A pak že prý po sportovní kariéře přichází prázdnota.. Pche! Na světě je tolik míst, co stojí za to vidět..
Po příštím Australuan Open to samé udělá moje oblíbená Caroline Wozniacki. Taky už zjistila, že jí po dvaceti letech dřiny život mimo kurty baví víc, než se od rána honit za tenisákem. Ona si navíc ten svůj grandslamový sen, na který tak dlouho čekala, splnila v Melbourne před dvěma lety. To mě bude navždy mrzet, v Thajsku na ostrovech jsem v době jejího nervydrásajícího finále nenašel jediný stream a její životní okamžik jsem tak nemohl sledovat naživo. To jí naštěstí nijak netrápí. Tak hodně štěstí ve "zbytku" života, Caroline :)

A závěrem i vám přeju hezký a šťastný konec roku 2019 :)
Ať si v té prosincové věčné noci a šedivém zbytku dne s mlhou, deštěm, větrem a chladem, mezi nenažranými spoluobčany ve frontách na vánoční dárky, na něž si někteří z nich museli půjčit, aby je pak obdarovaní odložili někam dozadu do skříně, najdete klid na načerpání sil a energie do toho roku příštího :)

Ghí!!

Komentáře