Když jsem někdy minulé pondělí zahlédl ve sportovním zpravodajství sestřih prvních zápasů play off NHL, a uviděl z poloviny zaplněné hlediště, vrátila se mi okamžitě chuť do sledování hokejových přenosů. Od té doby jsem se snažil zápasy (během dne ze záznamu) z NHL nevynechávat. Je to balzám na fanouškovu duši. I těch "trapných" 5000 diváků, co je zatím vpuštěno například v Bostonu, dělá z hokeje hned úplně jiný sport. No a přenosy zápasů Floridy s Tampou, kde už je přes 10 tisíc lidí... Konečně!
Série Bostonu s Washingtonem, která začala třemi prodlouženími, docela nečekaně skončila jasně 4:1 pro medvědy. David Pastrňák první tři zápasy střílel, co to šlo, dřel, ale góla ne a ne dát. Povedlo se mu to až při 24. ráně, ve čtvrtém zápase. No a viděli jste, co potom provedl s obranou a brankařem Washingtonu v pátém utkání, kdy otevíral v druhé třetině skóre? To si pusťte, to stojí za to.
Výborně hraje Colorado, to nepovolilo St. Louis ani jeden zápas. No a hodně mě baví i série Vegas s Minnesotou a už zmíněná mezi Tampou a Floridou. V době, kdy plodím tento blog (úterý, 5:00), ještě nevím, jestli už obě série skončily, či ne. Ligtning zatím v mém záznamu vedou 1:0, a zase ta atmosféra.. :) Docela bych Tampě přál obhajobu, aby si ten titul užila i před publikem, loňské play off v bublině muselo být spíš za trest.
Naproti tomu, kanadské série, kde zůstává hlediště prázdné, jsem, stejně jako celou předchozí sezónu, ještě ani jednou neviděl.
No a po těchto konečně příjemných pocitech u sledování sportu s diváky, po jejich opětovném návratu i na tribuny v Premier League (a hned je ten fotbal o ničem jiném), přišly přenosy z hokejového mistrovství světa..
Sázka na Rigu letos IIHF přišla velmi draho. Kdyby se turnaj konal skoro kdekoliv jinde v Evropě, kde hokej někoho zajímá, už by pravděpodobně nějaké to procento hlediště zaplněné být mohlo. Ne tak v Rize (alespoň zatím). No a tak jsem s pivkem usedl k prvnímu zápasu s Ruskem, a po těch přenosech z NHL najednou neměl chuť se dívat už po pár minutách. Za plexisklem černo s pár světlými body, které dělají nakreslení panáci na sedačkách, zřetelné zvuky hokejek, bruslí, puku, hráčů... No a do toho ještě ta hra, kterou zatím český nároďák předvádí..
Co to hrajeme za hokej?
Sice jsme bez medaile už skoro celé desetiletí, přesto jsme si ale v posledních letech mohli říct, že se na tu naší hru postupně alespoň zase dá koukat. V Bratislavě jsme hráli útočně, v Dánsku rok před tím to také nebylo zlé... Když jsem si tedy pustil ty poslední přípravné zápasy z o2 arény a podíval se na soupisky ostatních týmů, skoro jsem nepochyboval, že na tomhle turnaji bez atmosféry, který bych já osobně snad radši zrušil, než hrál v halách duchů, musíme tu medaili udělat. Kurs 6 na celkovou výhru Čechů v turnaji jsem zkombinoval s tisícovkou, aby mě alespoň něco vyhecovalo, se na ten zbytečný šampionát dívat. První dva dny jsem to ještě podpořil dvěma tikety, kde byly výhry Kanady nad Lotyši, Švédů nad Dány a druhý den výhra Švédů nad Bělorusy.. Ano, tušíte správně, od té doby na sázkařské stránky až do konce MS nevlezu..
Co mě zaráží nejvíc je fakt, že český tým odehraje celou přípravu na uzounkém ledě o velikosti NHL. Potom přijede do Rigy, a tam na hráče čeká "letiště". To to náš realizační tým nevěděl? A proč je novináři nekonfrontují a tuto nepříjemnou otázku jim nidko nepoloží? Kluci z NHL, Kubalík a Vrána, nejspíš na podobném ledě nehráli dva roky. A najednou se ten tým, který v přípravě vypadal tak nadějně, na tom obřím prostoru naprosto ztrácí, zakládání útoků katastrofa, u televize to vypadá, že nikdo neví, kam si najede ten druhý.. Bránění oslabení další hrůza... (Mimochodem, neříkala IIHF někdy před dvěma lety, že do dvou, tří let, by se všechno mělo už hrát podle jednotného scénáře jako v NHL? Tedy úzké ledy, stejná pravidla?)
Ono by se dalo říct, že je to jedno. Tak se nám holt tenhle turnaj bez atmosféry nepovede, lepší, než abychom takhle vyhořeli třeba až se bude hrát v Praze. No jo, ale za necelých 9 měsíců tu bude jiný turnaj. A ten bude sakra důležitý. Olympijský. A jestli se něco nepo..., tak i v plné palbě, se všemi hvězdami z NHL. Po osmi letech se tak fandové mohou těšit na to NEJ, co může hokej nabídnout (exhibici zvanou Světový pohár, hranou na konci léta, za významnou akci nepovažuji).
Když byl do funkce jmenován Pešán, zdálo se mi to, vzhledem k jeho poměrně progresivním názorům, jako docela dobrá volba. Jeho jmenování v době, kdy ještě vedl nároďák Říha, sice mohlo působit jako slušný podraz, ale my do zákulisí nevidíme, a Říha byl přeci jen občas trošku svéráz, takže je otázkou, jak to s tím jeho informováním o této změně bylo. Po přípravě jsem si říkal, že Pešán moc dobře ví, co dělá, a že hlavně kvůli respektu k jeho osobě by se před tou olympiádou hodilo, aby tým pod ním hrál dobře. Jaká je realita po třech zápasech, vidíme sami. A co asi většině lidí vadí nejvíc, je jeho projev. Pořád se tváří stejně, žvýká a žvýká, s týmem nežije, neraduje se, nerozčiluje se... Nemyslím si, že poskakovat tam jako čertík má nějaký pozitvní význam. Ale když pak vidíte ten mdlý projev týmu, do toho ta prázdná hala, na lavičce žádné emoce, po gólu se hráči tak skromně radují.. Nevím. Může to být tím, že v tomhle tichu se prostě nevybičujete. Ale pro atmosféru v hokejové zemi, kde podpora fandů může týmu přidat hodně energie, je asi docela důležité, aby se lidi s týmem a potažmo trenérem nějak ztotožnili. A to se zatím, a to opravdu výrazně, nedaří.
V tom dementním systému, kterým se MS v hokeji už sedm let hraje, je důležité, jak se vám daří ve třech hracích dnech z celkových šestnácti. Takže se pořád může stát, že to na tým sedne až příští čtvttek, a potom, vzdor mizerné hře po dobu dvou týdnů, bude slavit.. Ale způsobem, kterým český tým hrál v prvních třech zápasech, se toho dne D poprvé v historii nemusíme ani dočkat. Což by právě před olympiádou znamenalo velký problém pro plány a strategii českého svazu ohledně Pešánova reprezentačního působení. Těžko by po takovém průšvihu získal respekt nejen fandů, ale i samotných hráčů. Už i včerejší rozčílené reakce expertů v jinak opatrné, věčně nekritické, České televizi, leccos značí.
Závěrem alespoň nějaké pozitivum na lotyšském šampionátu. Na jedné straně sice nevidíme téměř žádné hvězdy, některé týmy tam mají nějaké D, či E-výběry (u Kanady bychom prý mohli zalovit až v druhé části abecedy), ale alespoň se po dlouhé době nedají výsledky předpovídat, a standartní scénář se stále stejnými postupujícími a vysokými debakly, se letos nekoná. Jeho neobvyklá zamotanost je tak alespoň nějaký důvod, proč ho sledovat.
Komentáře
Okomentovat