ČESKÁ FOTBALOVÁ REPREZENTACE VYHRÁLA V SOUTĚŽNÍM UTKÁNÍ 6:0.
Taky jste si během loňského roku začali myslet, že tuhle větu už nikdy neuslyšíte? Přiznám se, že i dnes před utkáním s tradičním otloukánkem všech evropských kvalifikací, San Marinem, mě trošku hlodala nejistota. Přeci jen, v posledním období se náš nároďák dokázal neprosadit proti spoustě slaboučkým soupeřům. Zaplaťpánbůh, pod horou Monte Titano to neplatilo, a po záživném prvním poločase, a povinném druhém, nepřipustili Češi další mizérii. Přesto, že se jednalo o setkání s fotbalovými amatéry, rozhodně mi výše výsledku udělala radost!
Moc důvadů k juchání jsme si od výkvětu tuzemského fotbalu v nedávných měsících neužili. V létě trapné Euro, na podzim impotentní kvalifikace.
Možná si, pokud budete ve čtení následujících rádků pokračovat, řeknete, jestli jsem nepožil nějakou omamnou, veselou mysl navozující, drogu. Ale já tu teď budu tvrdit, že by přeci jen mohlo být lépe. A zdaleka to nebude jen na základě dnešního povinného vítězství.
Proč?
Za prvé - kvalifikační pozice po tomto utkání se výrazně zlepšila. Momentálně jsme druzí, a když budeme večer držet palce Norům v Severním Irsku, aby neprohráli, bude naše postavení ve skupině najednou nečekaně nadějné. Na první místo se samozřejmě nemá cenu dívat, to si pro sebe uzmou Němci, Ale ta druhá barážová příčka je stále reálná. Chce to určitě vyhrát v Ázerbajdžánu, a třeba ještě nějakou šťastnou shodou okolností v Severním Irsku nebo Norsku (alespoň s jedním ze soupeřům). Jasně, v případné baráži by nás mohlo čekat nějaké peklo v podobě třeba Itálie nebo Portugalska, ale také jsou tam skupiny, kde zatím druhou příčku drží Černá Hora, Slovinsko nebo Irsko..
Za druhé - přeci jen nám někteří talentovaní borci, kteří v mladém věku naštěstí utekli ze zaostalého českého prostředí, aby si přivykli na úplně jiné nároky, pomalu dorůstají. Hlavně borci z Itálie, Schick a Jankto nebo Černý z Ajaxu, který minulý týden zazářil hattrickem v dresu jednadvacítky. Brzy naší ligu opustí i další možná budoucí naděje, Barák. Jasně, oproti těžkým vahám z velkých nároďáků to je ještě spíš takový čajíček, ale když ze své cesty tihle hráči nesejdou, a budou dál makat, mohl by Jarolím přeci jen nějaký ten materiál v rozhodující podzimní fázi kvalifikace k dispozici mít. A když to nevyjde, budeme se pořád moci držet naděje do dalšího kvalifikačního cyklu.
A ještě k Jarolímovi. Za mě palec nahoru. Již na podzim, ač to dopadlo výsledkově bídně, jsem byl přesvědčen, že z toho, co měl k dispozici, vybral to aktuálně nejlepší. A toho se držel i tento týden. Sází na hráče v aktuální formě. Další, čeho si cením, je jeho komunikační úroveň. Óóó, jaká to slast po jeho předchůdci Vrbovi. Ten si musel brát na tiskové konference skoro léky na uklidnění (protože proti aroganci ještě nic nevymysleli), aby setkání s novináři zvládl. Jarolím v minulosti taky párkrát při rozhovorech nezapřel tvrdou hlavu, ale přeci jen dost vyzrál. Ví s čím pracuje, ví v jaké situaci repre převzal, a nemusí dělat z okolí blbce, když se ho ptají na neúspěchy.
Uznávám, že můj dnešní blog se opíral hlavně o to, co bych si přál, a tak je možná prosluněnější, než je realita, ale.. ..kdo se občas nezasní? :D :D
Taky jste si během loňského roku začali myslet, že tuhle větu už nikdy neuslyšíte? Přiznám se, že i dnes před utkáním s tradičním otloukánkem všech evropských kvalifikací, San Marinem, mě trošku hlodala nejistota. Přeci jen, v posledním období se náš nároďák dokázal neprosadit proti spoustě slaboučkým soupeřům. Zaplaťpánbůh, pod horou Monte Titano to neplatilo, a po záživném prvním poločase, a povinném druhém, nepřipustili Češi další mizérii. Přesto, že se jednalo o setkání s fotbalovými amatéry, rozhodně mi výše výsledku udělala radost!
Moc důvadů k juchání jsme si od výkvětu tuzemského fotbalu v nedávných měsících neužili. V létě trapné Euro, na podzim impotentní kvalifikace.
Možná si, pokud budete ve čtení následujících rádků pokračovat, řeknete, jestli jsem nepožil nějakou omamnou, veselou mysl navozující, drogu. Ale já tu teď budu tvrdit, že by přeci jen mohlo být lépe. A zdaleka to nebude jen na základě dnešního povinného vítězství.
Proč?
Za prvé - kvalifikační pozice po tomto utkání se výrazně zlepšila. Momentálně jsme druzí, a když budeme večer držet palce Norům v Severním Irsku, aby neprohráli, bude naše postavení ve skupině najednou nečekaně nadějné. Na první místo se samozřejmě nemá cenu dívat, to si pro sebe uzmou Němci, Ale ta druhá barážová příčka je stále reálná. Chce to určitě vyhrát v Ázerbajdžánu, a třeba ještě nějakou šťastnou shodou okolností v Severním Irsku nebo Norsku (alespoň s jedním ze soupeřům). Jasně, v případné baráži by nás mohlo čekat nějaké peklo v podobě třeba Itálie nebo Portugalska, ale také jsou tam skupiny, kde zatím druhou příčku drží Černá Hora, Slovinsko nebo Irsko..
Za druhé - přeci jen nám někteří talentovaní borci, kteří v mladém věku naštěstí utekli ze zaostalého českého prostředí, aby si přivykli na úplně jiné nároky, pomalu dorůstají. Hlavně borci z Itálie, Schick a Jankto nebo Černý z Ajaxu, který minulý týden zazářil hattrickem v dresu jednadvacítky. Brzy naší ligu opustí i další možná budoucí naděje, Barák. Jasně, oproti těžkým vahám z velkých nároďáků to je ještě spíš takový čajíček, ale když ze své cesty tihle hráči nesejdou, a budou dál makat, mohl by Jarolím přeci jen nějaký ten materiál v rozhodující podzimní fázi kvalifikace k dispozici mít. A když to nevyjde, budeme se pořád moci držet naděje do dalšího kvalifikačního cyklu.
A ještě k Jarolímovi. Za mě palec nahoru. Již na podzim, ač to dopadlo výsledkově bídně, jsem byl přesvědčen, že z toho, co měl k dispozici, vybral to aktuálně nejlepší. A toho se držel i tento týden. Sází na hráče v aktuální formě. Další, čeho si cením, je jeho komunikační úroveň. Óóó, jaká to slast po jeho předchůdci Vrbovi. Ten si musel brát na tiskové konference skoro léky na uklidnění (protože proti aroganci ještě nic nevymysleli), aby setkání s novináři zvládl. Jarolím v minulosti taky párkrát při rozhovorech nezapřel tvrdou hlavu, ale přeci jen dost vyzrál. Ví s čím pracuje, ví v jaké situaci repre převzal, a nemusí dělat z okolí blbce, když se ho ptají na neúspěchy.
Uznávám, že můj dnešní blog se opíral hlavně o to, co bych si přál, a tak je možná prosluněnější, než je realita, ale.. ..kdo se občas nezasní? :D :D
Komentáře
Okomentovat