Představte si, že se jednou v životě rozhodnete našetřit si na pořádný tenisový zážitek. Konkrétně 170 liber, tedy asi 5100 Kč. A ještě k tomu máte to neskutečné štěstí, že vás mezi žadateli o vstupenky vylosují anebo si vystojíte celou noc frontu před areálem ve Wimbledonu, abyste viděli semifinále nejslavnějšího tenisového turnaje.
Dva dny před plánovaným nezapomenutelným dnem vám nečekaně vypadne ten, na něhož, jste-li opravdový milovník tenisu, se těšíte nejvíc, a to Roger Federer. Naštěstí druhá polovina pavouka proti sobě svede další dva velikány, kteří dohromady nasbírali 29 grandslamových titulů, a to Novaka Djokoviće a Rafu Nadala.
Usednete do areálu. Nejprve si jako předkrm máte dát první semifinále Kevin Anderson : John Isner. Tedy souboj mužů jediného, zato téměř nevrátitelného úderu, a to servisu. Předem si můžete vsadit, že uvidíte minimálně tři tiebreaky a říkáte si, že když už neuvidíte žádné pestré výměny, bude to alespoň drama.
Jenže to drama, které vám nejprve připadá vzrušující, se protahuje a protahuje. Během toho zápasu dostanete hlad poprvé.. A pokud na začátku třeba čtvrtého setu jdete pro něco na zub, doufáte, že další jídlo si dáte až před zápasem, na který čekáte. Tedy Nadal : Djoković. Jenže první zápas ještě nekončí, a vy nejspíše dostáváte hlad podruhé.. A potřebujete tak popáté na záchod.. Ale protože stav je v posledním setu 7:7, 8:8, zachvíli 11:11, nemůžete přeci odejít a propásnout ten rozhodující moment, díky kterému jeden z bombardérů poprvé dosáhne na wimbledonské finále. Jenže pátý set trvá už tři hodiny, celý zápas už šest a pořád nic!!! Drama, které vás do té doby možná svojí napínavostí vtáhlo, už vás tutově nebaví, vidíte eso, pak další, pak bod z podání, když už se výměna hraje na čtyři, pět úderů, tak chybu jednoho či druhého.
Šest hodin, třicet šest minut. Tolik musí uplynout času, než se ve čtyřicáté deváté hře rozhodující sady konečně Andersonovi, který působí přeci jen občas dojmem, že umí i něco jiného, než nahulit na druhou stranu brutální podání, podaří Isnera brejknout. Čtvrté nejdelší utkání tenisové historie končí.
Vy byste vlastně měli být šťastní, že za svoje peníze vidíte takovou bitvu.
Jenže vy jste nejspíše přišli na Djokoviče s Nadalem. A ti začnou až pozdě večer, po osmé hodině, pod uzavřenou střechou.
Zápas nádherný, jedna lepší výměna než druhá, jaký to kontrast s maratonem, který jste necelých sedm hodin museli sledovat. Bohužel, pořadatelé mají striktní TRADICI (oooo, jak to neobvyklé slovo pro Wimbledon), že zápas v 11 hodin tak jako tak musí přerušit, přestože třeba na US Open nebo v Austrálii se zápasy klidně hrají do tří do rána, dokud neskončí.
Za svých 5100 Kč sice uvidíte přes 10 hodin tenisu, kdo ale ze souboje Djokoviče s Nadalem postoupí, už se na vlastní oči nedozvíte... Jako byste si zaplatili striptýz, nádherná slečna (kdo chce, nechť si představí opačné pohlaví) by přišla, vlnila by se, kroutila by se, dloooouho by tančila, vy byste se těšili na vyvrcholení, a když by si začala sundavat spodní prádlo, musela by najednou odejít..
Wimbledonští pořadatelé jsou nenapravitelní ještěři. Sice konečně po nekonečných letech, kdy se kvůli dešti dohrávala finále i v pondělí, zastřešili centrkurt (jak je to muselo bolet, taková moderní věc!!!), ale aby nechali semifinále dohrát, to ne. Přeci už jednou řekli, že do jedenácti, tak do jedenácti!!!
Dnes tedy upaluji na golf hned dopoledne, abych se vůbec dostal ven. Od dvou dohrávka Nadal : Djoković, potom finále Serena : Angie a souběžně do toho England : Belgie o bronz na World cupu.
No a neděle bude nähmlich to samé. Ve tři finále Wimbledonu (nebude-li před ním ještě dohrávka z dneška), od pěti finále MS. A pozor, ještě do toho se jede Tour de France!! A právě v neděli se před vjezdem do Alp pojede do Roubaix. Tam na závodníky číhají ty proklaté kostky, na nichž toho nikdy nemůžete do celkové klasifikace mnoho získat, zato ztratit můžete v jedné vteřině vše.. Kolik favoritů už by z minulosti mohlo vyprávět...
Dva dny před plánovaným nezapomenutelným dnem vám nečekaně vypadne ten, na něhož, jste-li opravdový milovník tenisu, se těšíte nejvíc, a to Roger Federer. Naštěstí druhá polovina pavouka proti sobě svede další dva velikány, kteří dohromady nasbírali 29 grandslamových titulů, a to Novaka Djokoviće a Rafu Nadala.
Usednete do areálu. Nejprve si jako předkrm máte dát první semifinále Kevin Anderson : John Isner. Tedy souboj mužů jediného, zato téměř nevrátitelného úderu, a to servisu. Předem si můžete vsadit, že uvidíte minimálně tři tiebreaky a říkáte si, že když už neuvidíte žádné pestré výměny, bude to alespoň drama.
Jenže to drama, které vám nejprve připadá vzrušující, se protahuje a protahuje. Během toho zápasu dostanete hlad poprvé.. A pokud na začátku třeba čtvrtého setu jdete pro něco na zub, doufáte, že další jídlo si dáte až před zápasem, na který čekáte. Tedy Nadal : Djoković. Jenže první zápas ještě nekončí, a vy nejspíše dostáváte hlad podruhé.. A potřebujete tak popáté na záchod.. Ale protože stav je v posledním setu 7:7, 8:8, zachvíli 11:11, nemůžete přeci odejít a propásnout ten rozhodující moment, díky kterému jeden z bombardérů poprvé dosáhne na wimbledonské finále. Jenže pátý set trvá už tři hodiny, celý zápas už šest a pořád nic!!! Drama, které vás do té doby možná svojí napínavostí vtáhlo, už vás tutově nebaví, vidíte eso, pak další, pak bod z podání, když už se výměna hraje na čtyři, pět úderů, tak chybu jednoho či druhého.
Šest hodin, třicet šest minut. Tolik musí uplynout času, než se ve čtyřicáté deváté hře rozhodující sady konečně Andersonovi, který působí přeci jen občas dojmem, že umí i něco jiného, než nahulit na druhou stranu brutální podání, podaří Isnera brejknout. Čtvrté nejdelší utkání tenisové historie končí.
Vy byste vlastně měli být šťastní, že za svoje peníze vidíte takovou bitvu.
Jenže vy jste nejspíše přišli na Djokoviče s Nadalem. A ti začnou až pozdě večer, po osmé hodině, pod uzavřenou střechou.
Zápas nádherný, jedna lepší výměna než druhá, jaký to kontrast s maratonem, který jste necelých sedm hodin museli sledovat. Bohužel, pořadatelé mají striktní TRADICI (oooo, jak to neobvyklé slovo pro Wimbledon), že zápas v 11 hodin tak jako tak musí přerušit, přestože třeba na US Open nebo v Austrálii se zápasy klidně hrají do tří do rána, dokud neskončí.
Za svých 5100 Kč sice uvidíte přes 10 hodin tenisu, kdo ale ze souboje Djokoviče s Nadalem postoupí, už se na vlastní oči nedozvíte... Jako byste si zaplatili striptýz, nádherná slečna (kdo chce, nechť si představí opačné pohlaví) by přišla, vlnila by se, kroutila by se, dloooouho by tančila, vy byste se těšili na vyvrcholení, a když by si začala sundavat spodní prádlo, musela by najednou odejít..
Wimbledonští pořadatelé jsou nenapravitelní ještěři. Sice konečně po nekonečných letech, kdy se kvůli dešti dohrávala finále i v pondělí, zastřešili centrkurt (jak je to muselo bolet, taková moderní věc!!!), ale aby nechali semifinále dohrát, to ne. Přeci už jednou řekli, že do jedenácti, tak do jedenácti!!!
Dnes tedy upaluji na golf hned dopoledne, abych se vůbec dostal ven. Od dvou dohrávka Nadal : Djoković, potom finále Serena : Angie a souběžně do toho England : Belgie o bronz na World cupu.
No a neděle bude nähmlich to samé. Ve tři finále Wimbledonu (nebude-li před ním ještě dohrávka z dneška), od pěti finále MS. A pozor, ještě do toho se jede Tour de France!! A právě v neděli se před vjezdem do Alp pojede do Roubaix. Tam na závodníky číhají ty proklaté kostky, na nichž toho nikdy nemůžete do celkové klasifikace mnoho získat, zato ztratit můžete v jedné vteřině vše.. Kolik favoritů už by z minulosti mohlo vyprávět...
Komentáře
Okomentovat