Byli jednou jeden tatínek a maminka. A těm
se narodil synáček. Tomášek, pojmenovali ho.
Hned po narození se u jeho kolíbky sudičky
rozhodly, že mu šikovné nožičky dají. Když přemýšlely, čím dalším jej obdařit,
proletělo kolem hejno ptáků a malému Tomáškovi hlavičku pokakalo. A hovínka se
vsákla do jejího nitra..
Malý Tomášek se šikovnými nožičkami brzy
umně do míče kopal. Než ze svého narozeninového dortu 18 svíček sfoukl, již
hrál nejvyšší český prales. Za Baníček Ostrava.
Povahy však prudké, v hlavičce
nakálíno. Ideální to zboží pro podobné typy přitahující spolek z Prahy,
s velkým S ve znaku. Tomášek ovšem svými obrannými kvalitami brzy i
tento klub přerostl a do světa vydělávat se vydal. Nejprve na apeninský
poloostrov, poté do země, která fotbal Zemi dala, do Anglie.
Všude svými kopacími schopnostmi vynikal a
nebezpečné útoky soupeřů odvracel. Dokonce tak umně, že jej rodnou vlast
reprezentovat vyzvali!
S nevyzpytatelnou myslí ovšem rovněž
pácháním hříchů nešetřil! Červený obdélníček mu za to ukazovali! A to celkem
osmnáctkrát! A několik dalších utkání jej za to hrát nenechali!
Tomášek si nicméně i přesto na krásné
živobytí vydělal. Koupil si několik pěkných autíček a mohl se spokojeně vrátit
zpět na ToaLetnou do klubu svého srdce, s oním S na znaku.
V jeho rudém dresu, již trochu
stárnoucí a s fotbalovým umem pomalu se vytrácejícím, nadále svými
prudkými výpady okolí častoval. Tu udeřil pána, který na něho velkým snímacím
přístrojem mířil, tu ošklivému, příliš blízko stojícímu jinému pánovi, s
odlišnou barvou oděvu, než měl v ten moment on, míč do obličeje hodil. Klub
svého srdce tím o pralesní vítězství připravil.
„Blikanec“, říkat mu začali!
I ten spolek s S ve znaku, jinak podobná
individua s otevřenou náručí vítající, trpělivost ztratil. Poslední aktivní rok
Tomášek do míče na jihu země české kopal. Tam, jak jinak, po vznětlivé hádce po
níž mu červený obdélníček zase ukázali, skončit musel..
Tomášek ale ve svém životě nejen do míče
kopal!
A nejen při kopání „blikal“!
Tři ženy, svému intelektu odpovídající, si
za život našel.
Své tělo si na mnoha místech drsně
pokreslil. A na lidi prosté při tom myslel! Angličtinou plnou chyb na svých
kresbách taktně naznačoval, že jedním z nich jest, aby se tak méněcenní
necítili! Jak šlechetný byl!!
Opojné moky pil, přesto svá autíčka říditi
chtěl! Dvakrát jej při tom chytili a "ty ty ty" hrozili!
Své opuštěné ženy a jejich děti zlomky
svých vykopaných milionů živiti měl, přesto tak nečinil!
Svou druhou opuštěnou ženu jejími
vlastními hanbatými stránkami obdařit chtěl, se svou třetí, rovněž hlavičkou
plnou výkalů vybavenou, princeznou, krásný dárek promyslili, s pochopením se
však nesetkali!
Ženě známé autíčko prodal, přes milion v
Korunách českých utržil, leč jeho vlastníkem nebyl a činem tímto jí oloupil!
Pravidly se Tomášek během svého života
nezaobíral. Říditi se buďto fotbalovými nebo občanskými zákony se nehodlal!
Líčení před soudním dvorem zúčastňovat se neobtěžoval. S hlavičkou plnou kakání
všechny nabyté miliony prohýřit dokázal..
Červený obdélníček za „blikance“ při
kopání do míče dostávat zvyklý byl.
Jenže teď již do něho nekope.
A tak 15 měsíců v žaláři mu vyměřili! Hačnout
do jizby smrduté a temné si půjde!
Pohádka o Tomáškovi tedy má svůj šťastný a
spravedlivý konec!
Nebo to ještě není konec? Bude mít příběh ještě
"blikavější" vyvrcholení?
Komentáře
Okomentovat