Nikdy se nevzdávej!

To nevymyslíš!
A schválně - zajímalo by mě, kolik se našlo bláznů, co před odvetami semifinále vsadili na postupy obou anglických týmů, po prvních zápasech ztrácejících.

Jestli si dobře pamatuju, tak naposledy jsem večer nekoukal na fotbal v pondělí, devětadvacátého dubna. Protože to ale víceméně znamená odloučení od drahé polovičky (prostě i po osmi a půl letech - fotbal NE, to už asi nepředělám), chtěl jsem využít jasného výsledku z Barcelony, úterní fotbal oželet a raději spolu vyrazit do společnosti. Ještě k tomu, když nemá mít Liverpool k dispozici Salaha a Firmina. Ráno s pořádným bolehlavem (vína, rumy...) jsem se chtěl na idnes podívat na výsledek sedmého utkání St. Louis s Dallasem, a tam to na mě vyběhlo.. "Neskutečné!" "Úchvatné".
Myslel jsem, že se mi to zdá... Před dvěma lety jsem udělal podobnou věc při odvetě Barcelona : PSG, kdy jsem nechtěl ztrácet čas s tou odvetnou formalitou po úvodní výhře Paříže 4:0. (odvetu vyhrála Barca 6:1) Měl jsem na sebe neskutečnou zlost!!
Takhle - jsem samozřejmě rád, že Liverpool postoupil. Hned jsem sjel záznam. V první půli sice Messiho družina hrála ještě poměrně dobře, ale po změně stran to byl soubor chodců, který se naprosto nezmohl na žádný odpor. A to narozdíl od soupeře mohli o víkendu všechny opory pošetřit (a prohrát ve Vigu, bojujícím o záchranu).. Ale radši bych to viděl LIVE, protože bych si slušně zařval.. Být v úterý fandou Reds a ještě přímo na stadionu, to musel být zážitek na celý život.
Ten čtvrtý gól, to jsem snad ještě nikdy neviděl, že by tým naprosto nereagoval na rozehrávku rohu.
V plné nahotě se ukázalo, jak je současná Barcelona souborem jednoho muže. Když to nevyjde Messimu, není tam nikdo, kdo by ho zastoupil. Když v lize několikrát v posledních zápasech nenastoupil od začátku, byli katalánci bezzubí a až jeho příchod v druhém poločase většinou zlomil výsledek na jejich stranu.

Ve středu jsem již nic neponechal náhodě. Ale o poločase už jsem byl docela unaven a koketoval s myšlenkou, jestli to nezabalím. Ale memento včerejška nebo poločasového usnutí u odvety Slavie na Chelsea mě u fotbalu udrželo.
Být fandou nebo hráčem Ajaxu muselo být ten večer moc bolavá záležitost. Tohle jen tak nepřebolí. Hotová noční "moura".

Sice jsem fandil Ajaxu (s rizikem, že to ve finále bude docela boj, komu vlastně držet palce), protože ten svůj kádr neudrží a na další úspěch si bude muset možná počkat dvacet let, ale Tottenhamu to nakonec nelze nepřát. Dojatý plačící Pochettino, aplaudující fans Ajaxu i po prohře... Ufff, nic pro citlivé povahy. Rozespalost byla tu tam a do půlnoci mi to v hlavě šrotovalo na plné obrátky.

Na fotbal se často nadává, ale to, co umí nabídnout Liga mistrů ve svých závěrečných kolech, to je něco, pro co se vyplatí ho milovat. Myslím, že neexistují lepší fotbalové zápasy, než právě vyřazovací fáze téhle soutěže.
Včera se to ukázalo. Jak měl Mohammed Salah na tričku - "Never give up!"
Někdy se prostě vyplatí věřit. A ne, jako kdosi, nevěřit, nedívat se, a potom litovat.
Nikdy se nevzdávej!