Tak schválně, přiznejte se. Kdo z vás by to na začátku roku tipoval. Anebo ještě jinak - kdo z vás ho vůbec na začátku roku znal? :D Já, a to si dovolím říct a snad mi mou opovážlivost opomenete, že znám světové tenisty poměrně dobře, jsem jméno Carlos Alcaraz zaznamenal až někdy na jaře, kdy se začal posouvat žebříčkem strmě nahoru a na antukových turnajích porážet největší favority. Na jeho loňské čtvrtfinále US Open jsem narazil až tou dobou zpětně, protože jsem celou dobu loňského amerického grandslamu strávil v Řecku a vyjímečně jej sledoval jen opravdu okrajově.
Ale je tomu tak, dámy a pánové, od tohoto týdne máme novou světovou jedničku. Carlos Alcaraz, devatenáct let. A nejspíš ten, který, nebude-li jeho zdraví proti, by měl pomalu převzít žezlo od dvě dekády obdivovaných hrdinů a legend. Těch, jichž se někteří pořád nechtějí vzdát a naopak druzí tvrdí, že dominance Rogera a teď Rafy s Novakem už bylo dost. Za mě musím říct, že Rafova vítězství jsem oslavoval zejména proto, že chci, aby tím nejlepším v počtu vítězných grand slamů všech dob nebyl právě Djokovič (argument, co by, kdyby, si strčte někam). Ale jinak už se taky moc těším na dobu, až bude listina šampionů přeci jen trošku rozmanitější.
Prorokovalo se to Raoničovi. Potom Zverevovi s Thiemem. Částečně se to podařilo loni Medvedevovi. Ale až Alcarazova strmá cesta z druhé stovky až na piedestal za dvanáct měsíců je tou skutečnou návnadou, že se nám zrodila nová superstar.
Letošní US Open jsem si opravdu užil. Vzhledem k plánované abstinenci a odpočívání ve finálové fázi tréninku na sobotní půlmaraton jsem měl mraky času na to, aby mi žádný důležitý zápas neutekl. (ale na září už fakt s...., zase průdušky, běžecká forma s přicházejícím chladem spíš mizí než přichází). To, co nabídla závěrečná kola v mužském pavouku, bralo dech, a až na pár staromilců, co budou pořád opakovat, jak by to jinak vyhrál Novak, si tenis musel užívat každý, kdo ho má tak rád, jako já :D.
Pokud se zaměříme jen na samotného Alcaraze, tak během svojí cesty pro pohár zaznamenal několik pozoruhodných milníků:
* Na kurtu strávil dohromady 23 hodin a 40 minut. Tím stanovil nový rekord v celé grand slamové historii.
* Zvládl tři třísetové bitvy za sebou. To se od Edberga v roce 1992 nikomu nepovedlo. Z těch vyčnívá hlavně ta čtvrtfinálová se Sinnerem, který vedl 2:1 a 5:3 a přesto nevyhrál (a po vedení 2:0 na sety a prohře s Djokovičem ve stejné fázi turnaje ve Wimbledonu má asi o černou můru postaráno).
* Až do finále odehrál osm tiebreaků a všechny prohrál! To se také nikdy nestalo. A až právě ve finále ten rozhodující, ve třetím setu, dokázal poprvé na turnaji sebrat pro sebe.
* Od roku 2016 nikdo nezískal titul po odvráceném mečbolu (opět čtvrtfinále se Sinnerem).
* Ve věku 19 let a 129 dnů se stal druhým nejmladším vítězem US Open v historii (mladší byl jenom Sampras v roce 1990)
* Stal se teprve třetím hráčem v historii, který celý turnaj vyhrál při své první nebo druhé účasti.
* Vítězstvím na US Open se stal nejmladší světovou mužskou jedničkou historie.
Závěrem musím říct, že i ženský turnaj byl mnohem zajímavější, když se do semifinále dostaly hned tři hráčky top ten. Škoda toho finále, kdy se Ons Jabeur, asi podobně jako Sinner při svých čtvrtfinále, znovu stejně jako v tom Wimbledonském zalekla tíhy okamžiku. Jak sama poznamenala, jejím největším strašákem je právě nezvládání klíčových finálových momentů. To vítězka Iga Swiatek, ta tím evidentně netrpí. Třetí finále grandslamu, třetí pohár. Také ještě ve značně raném věku, v květnu jí bylo teprve jednadvacet.
Teď čeká tenisty takový ten čas, kdy se kromě finálového turnaje ATP a WTA zase tak moc důležitých a velkých turnajů nehraje a kdy, a to platí zejména pro dámy, občas forma daného roku mizívá v nenávratnu. U čerstvých vítězů US Open se ale asi ničeho takového nedočkáme. Spíše naopak. Carlitos, nuevo número uno, by teď mohl tenisovému světu kralovat mnohem déle, třeba jako jeho vzor, velký Rafa. Nechme se překvapit.
Komentáře
Okomentovat