Co bych to byl za Gabčofila, kdybych nově zvolené královně českého sportu nepopřál k vítězství v anketě sportovec roku.
Myslím, že korunka je ve správných rukou. Někdo může namítat, že teď Koukalová nezávodí, a tak by neměla mít nárok. Alespoň jsem pár takových komentářů četl. Bullshit! Titul sportovec roku často získají závodníci za konkrétní, nejčastěji olympijský, úspěch. Stačí k tomu mnohdá jeden úspěšný závodní den, přestože samozřejmě podstupovali celoživotní dřinu, aby svého velkého momentu dosáhli.
Paradoxně měla Gábina mnohem úspěšnější rok 2016, ale tehdá "dojela" na olympijský triumf sympaťáka Lukáše Krpálka. Sportovce roku si ale zaslouží. Co si budeme nalhávat, je to hlavně ona, kdo přilákal k televizním obrazovkám ty masy diváků, které udělaly z biatlonu téměř národní sport. Právě kombinace vítězství ve světovém poháru či mistrovství světa s jejím vzhledem a trochu bohémskou povahou, pro mnohé tak atraktivní (a pro některé zcela naopak) z ní udělaly nejen sportovní ikonu v Česku i ve světě. Až právě její dosavadní neúčast v této sezóně dokázala odhalit, jak velký rozdíl je v úspěšnosti českého biatlonu s ní či bez ní. Ať už na olympiádě bude nebo ne, i kdyby se už nedostala ani jednou na pódium v žádném závodě, biatlon jí bude navždy vděčný za to, co pro před pár lety okrajový zimní sport dokázala udělat.
Druhá skončila čtvrtá sestra, nestárnoucí Bára Špotáková, jejíž vítězství v oštěpařském finále mistrovství světa v atletice v Londýně byl pro mě jeden z největších sportovních zážitků uplynulého roku. Snad jen moje první osobní návštěva grandslamu, a Nadal naživo, to přebije.
Ani několikatýdenní pobyt na prvním místě světového žebříčku nestačil Karolíně Plíškové na lepší, než třetí místo. To změní až případný grandslamový titul, bez něj to bude prostě vždycky málo.
Kdybych volil top 10 já, celkem bych se s novináři shodl. Pořadí by bylo asi následující:
1. Gabriela Koukalová, 2. Barbora Špotáková, 3. Karolína Plíšková, 4. Ester Ledecká, 5. Adam Ondra, 6. Josef Dostál, 7. Martin Fuksa, 8. Martina Sáblíková, 9. Ondřej Synek, 10. Jakub Vadlejch
Kromě výhry Gabči ve sportovci roku mi udělala radost i další zpráva. A vyšla z úst Daniela Křetínského! Sparta bude pokračovat ve filozofii, kterou započala na podzim. Tedy na lavičce dál Andrea Stramaccioni a další internacionalizace Sparty! Já jen doufám, že to bude se stejnými výsledky a stejně zábavnými pozápasovými rozhovory, jako v druhé polovině roku 2017. Kdo se ale asi tak neraduje, jsou skalní fans. Uvidíme, jak svůj klub "podpoří" na jaře. Jestli budou stejně "povzbuzující" jako na podzim, raději bych obyvatele domů, bezprostředně sousedící se stadionem na Letné, během jarních utkání vždy vystěhoval ven. Mohlo by se jim stát, že vzhledem ke vznícení fotbalového stánku Sparty po podpálení vlastními fanoušky, ve svých bytech uhoří... Jen by mě při současném trendu, kterým se ACS od léta ubírá, zajímalo, na co má rudý klub tu tolik úspěšnou akademii..
Tím se rovnou dostávám k poslední věci, kterou nelze nezmínit, a to je konec kariéry posledního opravdu velkého českého hráče v poli, který ještě (ač už jen občas) běhal po fotbalových trávnících. Jaká to škoda, že od roku 2008 Tomáš Rosický nemohl naplno rozvinout talent, který od té doby žádný český hráč ani náznakem nedostal. Krásné časy v Dortmundu, kdy si podmanil bundesligu, i ty první sezony v Arsenalu, na to se bude krásně vzpomínat. A na ty pardání výkony v reprezentaci, na ty samozřejmě rovněž...Tomáši, díky!!!
Doufám, že Rosa, který ještě vyrůstal v době, kdy některé mladé fotbalové hvězdy měly trochu jiné ambice, než si koupit Ferrari a zajít si každý týden k holiči, využije svých zkušeností ze zahraničí a inteligentní myšlení pro dobro českého fotbalu. Tedy prací ať už ve Spartě, nebo třeba i na svazové úrovni. Nějak mi přijde, že úspěšní hráči z minulé generace se sice rádi nechají pozvat do kdejaké televizní debaty, ale jinak ty nabyté zkušenosti žádnou důležitou prací pro fotbal nezúročují.
Komentáře
Okomentovat