Ve vyhřátém australském Melbourne dnes vybuchla bomba. Tedy
ne taková, která se čas od času objeví na velkých zalidněných prostranstvích
v evropských městech jako Alláhův odkaz, ale naštěstí jen ta sportovní.
Tenisová. Ale jaká!! Novak Djokovič končí ve druhém kole Australian Open. Téměř
po pěti hodinách podlehl Denisu Istominovi. Hráči, který se nacházel před turnajem
až na 117. místě žebříčku a musel
bojovat o účast na turnaji v kvalifikaci. Třicátníkovi, který za celou
svou kariéru vyhrál jediný turnaj ATP.. Stalo se něco, co by se ještě před
rokem zdálo jako naprosto nemyslitelné. A zvlášť tady v Melbourne, kde
v posledních šesti letech Nole vždycky došel do finále a jen v roce
2014 v něm nestačil na Wawrinku. Nechci předbíhat, ale když si k tomu
přidáme i Djokerův poměrně brzký konec na loňském Wimbledonu, zdá se, že
éra jeho neohroženého vládnutí a dominance je minulostí. Australský trůn je
volný. Kurs Andy Murrayho na celkový triumf na turnaji, v němž byl pětkrát
ve finále, ale nikdy ho nevyhrál, tím vzrostl. Zatím jsem ho viděl jen
v částech jeho zápasů a úplně suverénně nepůsobil. Ale tak to u něho i během
vítězných turnajů bývá. Tak uvidíme.
Do třetího kola postoupil i Tomáš Berdych. Zítra ráno se
utká s Rogerem Federerem. Poslední roky je to každý leden během Australian
Open stejné. Novináři píšou o novém Tomášovi, který změnil trenéra, který jde
do nové sezóny znovu lepší, cítí se možná nejlépe v kariéře a bude chtít
konečně zaútočit na grandslamový titul. V době Federera, Nadala, Djokoviče
a Murrayho téměř mission impossible. Letos tomu není jinak. Vedle Gorana
Ivaniševiče udělal několik změn. Zmenšil nadhoz při podání a bude chtít hrát
útočněji. Nejsem tenisový odborník, ale vždycky se mi zdálo, že s Berdychovo
postavou by u něho minimálně ve Wimbledonu servis volej byl možná nejlepší
variantou. Místo toho pořád buší do míčku od základní čáry a i když je v tom
nesmírně dobrý, téměř neprohrává s papírově slabšími soupeři, na ty úplně
top hráče to nikdy nestačilo. Když se s nimi utkal, vydržel dva sety
vyrovnanou bitvu, a pak, dost často určitě i vinou psychiky, mu jeho stále
stejné zbraně pomalu odcházely. Žádný plán B, žádná změna hry, poklidný odchod
ze scény. Viděl jsem ho v části obou dosavadních australských zápasů.
Změna nadhozu je patrná, ale nějak extra útočnější mi nepřipadá. Nejsem si
jist, že po tolika letech na okruhu už bude schopen v jednatřiceti razantněji
změnit svoje tenisové myšlení. Rád bych se pletl, a dokonce mu i proti
Federerovi docela věřím, ale Murray už ve čtvrtfinále, případně Wawrinka v semifinále,
to se mi zdá jako příliš těžká cesta pro stálici tenisové top ten, která ale
nikdy nevybočila ze své tenisové komfortní zóny. Bohužel.
Komentáře
Okomentovat