Když se ještě vrátím k víkendovým sportovním událostem, chce se mi zvracet. A poslední dobou čím dál tím častěji. Z Rusáků. Z jejich přístupu nejen k dopingové aféře, která hýbe sportovním světem. Z jejich reakcí, jejich vysmívání se ostatním, kdykoliv se pro nedostatek důkazů začne mluvit o tom, že se zastavuje vyšetřování jejich kauzy. Z jejich neustálého obviňování všech okolo, že se snaží tento velký národ pouze politicky lynčovat. A čerstvě z posledního případu, kdy si ruský novinář Dmitrij Gubernijev začal zpívat na tiskové konferenci IBU: "No doping, no cry", a poslal do světa zprávu, že Češi, Američani a Fourcade nebudou nadále špinit čistý ruský sport. A že ruští sportovci opět všechny porazí.. A kdy při víkendovém biatlonovém přenosu nepokrytě fandil Němkám, když porazili Gábinu, protože se vyjádřila v tom směru, že když je většina dopingových případů z jedné země, je to podezřelé.
Nezažil jsem komunismus jinak, než jako nevnímavé dítě, takže ve mě nebyl zakořeněn ten odpor k Rusům, se kterým jsem se občas setkal u starší generace. Naopak se našlo dost sportovců, které jsem měl nebo mám rád. Marat Safin, Dmitry Vassiliev, Pavel Bure, Pavel Datsyuk, Svetlana Kuznetsova.. A mohl bych pokračovat.. I znám osobně pár Rusů, kteří jsou v pohodě. Rovněž jsem nikdy neměl úplně rád to sortování typu, že když ten je z téhle země, tak je určitě takový.. Navíc si myslím, že i my Češi jako národ máme spoustu neduhů a umíme si v zahraničních zemích svým chováním taky "udělat jméno"..
Žel, ač to říkám nerad, má averze proti moloďcům a děvočkám z rozlohou největšího státu naší planety tak nějak postupně roste.. A roste..
Kvůli zážitkům z exotických dovolených, kdy vás Rus je schopen zašlápnout, protože vás zkrátka vůbec nehodlá respektovat, že tam jste. Kdy nehodlá použít jakýkoliv jiný jazyk než svůj mateřský a je schopen vyřvávat "ty něponěmaješ?" na kohokoliv místního. Kdy si zabere tři stoly, pět lehátek na pláži, a cpe si na talíř tolik jídla, kolik by nesnědl ani celý zájezd, a které následně nedojí a nechá je v lepším případě na stole, v horším pod ním. Pokračovat netřeba, myslím, že k moři cestuje většina z nás. Na kreativitu v oblékání a "decentního" líčení ruských slečen, nechť si založí blog má drahá polovička, myslím, že příspěvků by bylo dost :D :D. Já razím názor, ať si každý nosí co chce, to můj názor na lidi zas až tolik neovlivňuje.
Ale mám nemilý zážitek i z nedávného MS v hokeji u nás. Byl jsem na 11 zápasech, na všech mužstvech pražské skupiny, seděl jsem vedle Fina během našeho čtvrtfinálového vítězství nad Suomi.. A všechno friendly, podávání rukou, focení se, ťukání pivkem, "good luck for next game", atd.... Než přijeli na semifinále Rusáci. Řev, strkání se v davu, roztahování se u stolků, na sedačkách, ignorace kohokoliv jiného, než jich samotných, prosté buranství.. Vrcholem byl pak blonďatý Ivan přede mnou, když jsem během semifinále zafandil "Jú Es Ej! Jú Es Ej!" a on se na mě otočil se zataženou pěstí a proslovem: "Molči, nas tu mnogo" nebo něco podobného. Ruštinou nevládnu, takže už si to přesně nepamatuju. Po tom, co dali Rusové v poslední třetině čtyři góly jsem se rozhlédl a viděl jich spoustu s nataženými prostředníčky směrem k fanouškům, oblečeným v jiných než ruských dresech. Po utkání ve fanzóně se sešlo spoustu fans od Švédů po Kanaďany a společně si zpívali vlastní písně, učili se pokřiky těch druhých, hymny.. Jen museli skousnout neustálé dosti agresivně probíhající vychloubání Rusů, kteří měli svoje hloučky. Až to začalo smrdělo bitkou. Tak jsem šel raději na vlak dřív. Všem známý nesportovní finálový odchod hokejistů bez podání rukou po nakládačce od Kanady mi ten "zážitek" ještě znásobil.
Asi i proto mě tak nějak všechny ty ruské komentáře ke kauze státem řízeného dopingu, ve kterých není ani náznak sebereflexe, jen neustálé napadání "závistivých" ostatních, zvedá mandle.
Můžete si o mně myslet co chcete, já se snažím měřit všem stejně. A nikdy jsem nebyl pro kolektivní vinu a to se ani touto kauzou nemění. Ale poslední dobou mě přezíravost a neférovost Rusů stále více svádí k zamyšlení, jestli by sportu přeci jen neprospělo, kdyby si od nich mohl na nějaký čas odpočinout.
Nezažil jsem komunismus jinak, než jako nevnímavé dítě, takže ve mě nebyl zakořeněn ten odpor k Rusům, se kterým jsem se občas setkal u starší generace. Naopak se našlo dost sportovců, které jsem měl nebo mám rád. Marat Safin, Dmitry Vassiliev, Pavel Bure, Pavel Datsyuk, Svetlana Kuznetsova.. A mohl bych pokračovat.. I znám osobně pár Rusů, kteří jsou v pohodě. Rovněž jsem nikdy neměl úplně rád to sortování typu, že když ten je z téhle země, tak je určitě takový.. Navíc si myslím, že i my Češi jako národ máme spoustu neduhů a umíme si v zahraničních zemích svým chováním taky "udělat jméno"..
Žel, ač to říkám nerad, má averze proti moloďcům a děvočkám z rozlohou největšího státu naší planety tak nějak postupně roste.. A roste..
Kvůli zážitkům z exotických dovolených, kdy vás Rus je schopen zašlápnout, protože vás zkrátka vůbec nehodlá respektovat, že tam jste. Kdy nehodlá použít jakýkoliv jiný jazyk než svůj mateřský a je schopen vyřvávat "ty něponěmaješ?" na kohokoliv místního. Kdy si zabere tři stoly, pět lehátek na pláži, a cpe si na talíř tolik jídla, kolik by nesnědl ani celý zájezd, a které následně nedojí a nechá je v lepším případě na stole, v horším pod ním. Pokračovat netřeba, myslím, že k moři cestuje většina z nás. Na kreativitu v oblékání a "decentního" líčení ruských slečen, nechť si založí blog má drahá polovička, myslím, že příspěvků by bylo dost :D :D. Já razím názor, ať si každý nosí co chce, to můj názor na lidi zas až tolik neovlivňuje.
Ale mám nemilý zážitek i z nedávného MS v hokeji u nás. Byl jsem na 11 zápasech, na všech mužstvech pražské skupiny, seděl jsem vedle Fina během našeho čtvrtfinálového vítězství nad Suomi.. A všechno friendly, podávání rukou, focení se, ťukání pivkem, "good luck for next game", atd.... Než přijeli na semifinále Rusáci. Řev, strkání se v davu, roztahování se u stolků, na sedačkách, ignorace kohokoliv jiného, než jich samotných, prosté buranství.. Vrcholem byl pak blonďatý Ivan přede mnou, když jsem během semifinále zafandil "Jú Es Ej! Jú Es Ej!" a on se na mě otočil se zataženou pěstí a proslovem: "Molči, nas tu mnogo" nebo něco podobného. Ruštinou nevládnu, takže už si to přesně nepamatuju. Po tom, co dali Rusové v poslední třetině čtyři góly jsem se rozhlédl a viděl jich spoustu s nataženými prostředníčky směrem k fanouškům, oblečeným v jiných než ruských dresech. Po utkání ve fanzóně se sešlo spoustu fans od Švédů po Kanaďany a společně si zpívali vlastní písně, učili se pokřiky těch druhých, hymny.. Jen museli skousnout neustálé dosti agresivně probíhající vychloubání Rusů, kteří měli svoje hloučky. Až to začalo smrdělo bitkou. Tak jsem šel raději na vlak dřív. Všem známý nesportovní finálový odchod hokejistů bez podání rukou po nakládačce od Kanady mi ten "zážitek" ještě znásobil.
Asi i proto mě tak nějak všechny ty ruské komentáře ke kauze státem řízeného dopingu, ve kterých není ani náznak sebereflexe, jen neustálé napadání "závistivých" ostatních, zvedá mandle.
Můžete si o mně myslet co chcete, já se snažím měřit všem stejně. A nikdy jsem nebyl pro kolektivní vinu a to se ani touto kauzou nemění. Ale poslední dobou mě přezíravost a neférovost Rusů stále více svádí k zamyšlení, jestli by sportu přeci jen neprospělo, kdyby si od nich mohl na nějaký čas odpočinout.
Krásně napsáno!!
OdpovědětVymazat