Většinou se snažím na tomhle černožlutém místě hledět na
sportovní svět trošku s nadhledem a zamýšlet se nad komentovanými
událostmi trošku zeširoka, abych mohl později, když si třeba článek přečtu,
říct, že jsem to popsal docela rozumně.
Dnes nic takového dělat nebudu. Jsem velice nasr…., a tento
stav se bude odrážet i v následujících řádcích.
Letošní fotbalová Liga mistrů bude zas a znovu (a tedy
tradice zůstane zachována) bez českého klubu. Opět tedy můžeme zapomenout na
vysoké příjmy z UEFA a dva naše kluby (že budou jen dva se rozhodne tento,
nejpozději příští čtvrtek v zápasech Plzně, uvidíte..) budou hrát jen
Evropskou ligu.
Upřímně – co by tam Slavia dělala? Viděl jsem jí letos
počtvrté – a všechny zápasy hrála příšerně. A jestli jsem ta první utkání (spíš
jsem to tak chtěl vidět) omlouval tím, že se její hráči sehrajou, teď už
nezbývá než konstatovat, že žádný zázrak v její hře čekat nemůžeme. To, co
stačí na českou zpomalenou soutěž, nemá ani na podprůměrný tým zvenčí. (sorry, ale přesně tohle Apoel byl) Je vlastně úplně
zbytečné se dívat na los. Novinářské články vždy nabízí varianty, koho že by
český tým mohl v příštích kolech potkat, s kým má šanci atd.. JE TO
ÚPLNĚ JEDNO!! Český fotbal prohrává s albánským, srbským, rumunským,
kyperským.. Vlastně je nepochopitelné, že se pořád držíme na nějaké 15. příčce v evropském
koeficientu. Jak je možné, že v úplně všech zápasech působí soupeř našich
elitních týmů mnohem pohyblivěji, mrštněji a fotbalověji? Ať narazily Slavia,
Sparta nebo Plzeň letos na kohokoliv, byly už v těch nejzákladnějších atributech
na hony horší!! A to nehovořím o schopnosti zpracovat míč, obejít jeden na
jednoho, poslat přesný centr.. A pokud jsme doufali, že letošními na naše
poměry megalomanskými nákupy zvenčí se úroveň hry českých klubů výrazně zvedne,
můžeme se zase uklidnit. Buďto nebyly týmy schopny sehnat opravdu kvalitně
pohybující se hráče (možná Biabiany a Ben Chaim budou výjimkou) nebo se
vytypované posily (pokud měly vůbec natrénováno či nebyly zraněné) okamžitě
adaptovaly na úroveň svých nových spoluhráčů. Včera to bilo do očí!! Jeden
příklad za všechny. Slávista Frydrych měl v jeden moment třikrát šanci
nacentrovat. První centr kopl na nejbližšího hráče. Měl štěstí, míč se k němu
odrazil podruhé. Než jej zpracoval, měl před sebou soupeře. Rychle se snažil
nahrát dozadu (kam taky jinam), ale přihrál soupeři. Měl opět štěstí a míč se k němu
zase odrazil a měl třetí šanci. Následovalo další pětivteřinové zpracovávání
míče a už měl opět za zády soupeře, takže nemohl už dělat nic jiného než
upadnout. Což udělal a jen čekal, jestli z toho bude alespoň ta vymodlená
standardka.. Tlak Slavie včera vypadal následovně – přihrávky na půlce, do
strany, a zpátky. Pokus obejít jeden na jednoho – naprosto nepředstavitelná
věc. Rychle a přesně ve dvou nebo ve třech vykombinovat – sci-fi. Ne, s tímhle
do Ligy mistrů nechoďme..
Fotbal přináší českému fanouškovi, prahnoucí po tom zase
vidět tuzemský ať už reprezentační či klubový tým v pěkné a vyrovnané bitvě
s kvalitním soupeřem, čím dál tím větší zármutek. Závidím všem vám, kterým
je tahle hra jedenáct na jedenáct úplně volná. Všem těm, kteří když vidí nějaký
můj odkaz na nový článek na blogu si řeknou: „..ježiš, zase ten blbeček s těma
jeho dementníma starostma..“ Jste taaaak šťastní lidé!!!
Už aby začal ten biatlon…
Komentáře
Okomentovat