Ve čtvrtfinále bylo lepší prohrát..

Nebylo by lepší, kdyby čeští mladíci čtvrtfinálové utkání s Finy nakonec prohráli? Řekl bych, že ano. Následná dvě utkání se zámořskými celky, v nichž Češi inkasovali 7 a 9 branek, naprosto devalvovaly jakákoliv pozitiva, která šťastné vítězství ve čtvrtfinále přineslo.
Hned druhý den po postupu do semifinále se na idnes objevil článek: "Český hokej konečně povstává.." Reagoval jsem na to panu pisálkovi, že stačilo, aby dva nájezdy (tudíž pouhá dovednostní soutěž, která nereflektuje výkonnost jednotlivých hráčů) dopadly jinak, a titulek jeho sloupku by zněl: "Český hokej je nadále v bahně.." A že by bylo dobré počkat na hodnocení až po konci turnaje.
Čtvrtá příčka je sice lepší umístění než čtvrtfinálové vyřazení, v některých zápasech to z českého pohledu směrem dopředu vypadalo určitě lépe, než v předchozích U20 turnajích, ale stačilo pár minut sledovat srovnání s Američany a Kanaďany, a jakékoliv myšlenky na nějaké budoucí probuzení jdou stranou.
Když jsem slyšel některé komentáře samotných hráčů, která zněla až příliš pozitivně na to, že schytali dva tak příšerné debakly, jen mě to utvrdilo v tom, co je v nadpisu mého dnešního, raději krátkého, příspěvku..