CINK!
Hned první den, kdy se v Pchjongčchangu rozdělovaly cenné kovy, má česká olympijská výprava tzv. "založeno". Už neodjede z Koreje s prázdnou. Oddychnout si můžou i všichni v biatlonovém týmu, který vypadal začátkem sezóny ne úplně dobře, zdecimován předsezónními událostmi, ale jak vidno, opravdu věděl, kdy mají mít závodníci topformu. Veronika Vítková, která se musela léta krčit ve stínu slavnější kolegyně, Bohyně Gabriely, si konečně pověsí na krk individuální olympijskou medaili.
Velký úspěch se nerodil lehce. A rovněž já jsem byl během jeho sledování vystaven spoustě obtíží. Začalo to už ranním připomenutím mé drahé, že ve 12:00 jdeme k panímámě na oběd. Na místo, kde je sport cizím slovem. A ještě v čase, kdy se kříží biatlon s rychlobruslařským závodem, který rovněž sliboval český medailový útok. Tvůrce programu olympijských soutěží bych chtěl pořádně pokárat. Od devíti do půl dvanácté jen jeden hokejový (a ještě ženský) zápas, zato od půl dvanácté do půl třetí pět souběžně probíhajících medailových závodů. Zlatem by mě museli obdarovat, kdyby mě oslovili s tvorbou "olympic schedule"... Štěstí, že byt, v němž jsem nakonec oslavoval první velkou medaili, disponuje třemi televizemi. Když jsem konečně usedl, přišla další komplikace. Pan režisér by zasloužil pár facek. Pět minut v záběru Herrmannová, tři minuty po startu Dahlmeierová.. "Uvidíme vůbec tu naší kombinézu?", ptá se mě má nejdražší, rovněž znepokojená kvalitou přenosu... Ano.. Při druhé střelbě, a pár vteřin před cílem se režisér rozvzpomněl, že existuje "nějaká Vítková". Žena, která sice už dvakrát letos byla ve sprintu na stupních vítězů, ale to jej zjevně netrápilo. Tisíckrát škoda, že Česká televize nemá možnost split screenu na střelnici, jako to bývá ve světovém poháru. Tenhle rozhlasový způsob sledování značně snižuje zážitek a napětí ze závodu..
Vítková byla brzy třetí a na trati zbývalo ještě spoustu závodnic. Celou dobu jsem čekal, která z nich nakonec Veroniku odsoudí k bramborám. I krásná Dorothea, která se jinak těší mým velkým sympatiím, si ode mě dnes vysloužila pokřik: "Poser to!" Během oběda na návštěvě asi ne úplně ideální chování, ale už mě nějaký ten rok znají :D
Už se každopádně nemusíme strachovat, že bude Česko čekat na medaili tak dlouho, jako před dvěma roky v létě v Riu.
Časově to vyšlo tak, že se jízda Martiny Sáblíkové nakonec s biatlonem nekryla. Bohužel, mašina na medaile a záruka úspěchů posledních let skončila půl sekundy od medaile. Na pěti kilometrech už to Martina nedopustí, to si můžeme být jisti :)
Těšil jsem se i na skokanský závod. Byl nervydrásající. A to doslova. Jen bych řekl, že hlavním zdrojem náporu na nervovou soustavu diváků byla spíš délka závodu a průtahy mezi jednotlivými skoky, nežli jeho samotný průběh. I když závěr byl parádní. Po veleskoku v druhém kole si pro zlato nakonec doletěl Wellinger, a světe div se (!), je to závodník, na kterého jsem si vsadil!
Zítra bude program mnohem bohatší. Na snowboardu půjde o první medaile, stejně tak u lyžařů v boulích, a už ve tři ráno se budu pokoušet o zázrak, vydržet vzhůru u sjezdu. K obědu se pak bude zase servírovat biatlonový sprint.
Tak co, načasoval Ondra Moravec formu podobně jako Veronika? :)
Hned první den, kdy se v Pchjongčchangu rozdělovaly cenné kovy, má česká olympijská výprava tzv. "založeno". Už neodjede z Koreje s prázdnou. Oddychnout si můžou i všichni v biatlonovém týmu, který vypadal začátkem sezóny ne úplně dobře, zdecimován předsezónními událostmi, ale jak vidno, opravdu věděl, kdy mají mít závodníci topformu. Veronika Vítková, která se musela léta krčit ve stínu slavnější kolegyně, Bohyně Gabriely, si konečně pověsí na krk individuální olympijskou medaili.
Velký úspěch se nerodil lehce. A rovněž já jsem byl během jeho sledování vystaven spoustě obtíží. Začalo to už ranním připomenutím mé drahé, že ve 12:00 jdeme k panímámě na oběd. Na místo, kde je sport cizím slovem. A ještě v čase, kdy se kříží biatlon s rychlobruslařským závodem, který rovněž sliboval český medailový útok. Tvůrce programu olympijských soutěží bych chtěl pořádně pokárat. Od devíti do půl dvanácté jen jeden hokejový (a ještě ženský) zápas, zato od půl dvanácté do půl třetí pět souběžně probíhajících medailových závodů. Zlatem by mě museli obdarovat, kdyby mě oslovili s tvorbou "olympic schedule"... Štěstí, že byt, v němž jsem nakonec oslavoval první velkou medaili, disponuje třemi televizemi. Když jsem konečně usedl, přišla další komplikace. Pan režisér by zasloužil pár facek. Pět minut v záběru Herrmannová, tři minuty po startu Dahlmeierová.. "Uvidíme vůbec tu naší kombinézu?", ptá se mě má nejdražší, rovněž znepokojená kvalitou přenosu... Ano.. Při druhé střelbě, a pár vteřin před cílem se režisér rozvzpomněl, že existuje "nějaká Vítková". Žena, která sice už dvakrát letos byla ve sprintu na stupních vítězů, ale to jej zjevně netrápilo. Tisíckrát škoda, že Česká televize nemá možnost split screenu na střelnici, jako to bývá ve světovém poháru. Tenhle rozhlasový způsob sledování značně snižuje zážitek a napětí ze závodu..
Vítková byla brzy třetí a na trati zbývalo ještě spoustu závodnic. Celou dobu jsem čekal, která z nich nakonec Veroniku odsoudí k bramborám. I krásná Dorothea, která se jinak těší mým velkým sympatiím, si ode mě dnes vysloužila pokřik: "Poser to!" Během oběda na návštěvě asi ne úplně ideální chování, ale už mě nějaký ten rok znají :D
Už se každopádně nemusíme strachovat, že bude Česko čekat na medaili tak dlouho, jako před dvěma roky v létě v Riu.
Časově to vyšlo tak, že se jízda Martiny Sáblíkové nakonec s biatlonem nekryla. Bohužel, mašina na medaile a záruka úspěchů posledních let skončila půl sekundy od medaile. Na pěti kilometrech už to Martina nedopustí, to si můžeme být jisti :)
Těšil jsem se i na skokanský závod. Byl nervydrásající. A to doslova. Jen bych řekl, že hlavním zdrojem náporu na nervovou soustavu diváků byla spíš délka závodu a průtahy mezi jednotlivými skoky, nežli jeho samotný průběh. I když závěr byl parádní. Po veleskoku v druhém kole si pro zlato nakonec doletěl Wellinger, a světe div se (!), je to závodník, na kterého jsem si vsadil!
Zítra bude program mnohem bohatší. Na snowboardu půjde o první medaile, stejně tak u lyžařů v boulích, a už ve tři ráno se budu pokoušet o zázrak, vydržet vzhůru u sjezdu. K obědu se pak bude zase servírovat biatlonový sprint.
Tak co, načasoval Ondra Moravec formu podobně jako Veronika? :)
Komentáře
Okomentovat