CIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIINK!!!!!!!!
Mise splněna!
Ester(minátor) Ledecká, žena, kvůli níž poprvé změnila ČT název večerních sportovních novin na "Branky, body, Ester" definitivně vstoupila do síně slávy olympijského sportu. Budoucí sportovkyně roku České republiky 2018 má druhé zlato z Pjong-čchangu. Tentokrát z disciplíny, v níž byla favoritkou, a během jejíhož průběhu jsem vůbec nebyl nervózní. V ani jedné ze čtyř vyřazovacích jízd nebylo pochybu, že nikoho nenechá čuchnout. S prstem v nose předjela všechny soupeřky a přepisuje dějiny. Jako první žena (a od roku 1928 první člověk) vyhrála ve dvou sportech na jedné olympiádě. Německý reportér, přestože jela proti jeho krajance, se přiznal, že jí fandil, aby mohl být živě svědkem tohoto neuvěřitelného momentu. Zcela logicky ponese zítra vlajku české výpravy během závěrečného ceremoniálu letošních olympijských her.
Děkujeme Ester.
Až jednou zestárneme, budeme svým dětem a v hospodě "mladejm" vyprávět, "jaký to tenkrát bylo, když Ledecká vyhrála ty dvě zlatý.."
Hlavně, ať zůstane stále svá. Taková, jaká je teď, taková, že jí to přináší ovoce v podobě neobyčejných sportovních výkonů. Až se na jejím úspěchu bude chtít namastit kdejaký funkcionář, politik nebo bůhvíkdo další, nechť si trhnou nohou. Nechť si všichni tito uvědomí, že dvojnásobnou olympijskou vítězkou není kvůli žádnému českému sportovnímu tréninkovému centru, lyžařskému svazu nebo propracovanému systému výchovy mládeže. Za jejím úspěchem stojí jen a jen silná (a nákladná) podpora její rodiny od raného mládí. Nikdo jiný než její nejbližší a nynější trenérský tým nemá nárok byť jen pomyslet na to, že by měla skákat a pískat jak by si teď jistě přáli. Paradoxně je to i trochu smutné, že žádný z našich úspěšných sportovců poslední doby není produktem mládežnické výchovy. Vždy se jedná o jednotlivce s podobnou cestou, jako je ta, kterou pracně ušla Ester..
Jediným českým kolektivním sportem na zimních či letních hrách tak zůstává hokej. A ten nám ani dnes radost neudělal. Pokračuje doba čtvrtfinálovo-bramborová. Čekání na medaili z velkého turnaje už se protáhlo na sedm turnajů za sebou. Takhle dlouhou dobu bez medaile český hokej nepamatuje. Dnes se naši chlapci rozstříleli až v době, kdy měl soupeř bezpečný náskok. Můžeme možná naříkat na ten trapně neuznaný gól (po mnohem méně závažném postavení hráče v brankovišti, než bylo to včerejší ruské, kdy branka platila), ale já si myslím, že ani tak by už čeští hokejisté ztrátu nedohnali. Škoda.
Za tři měsíce se bude v Dánsku konat trochu lépe obsazené mistrovství světa. Věřit, že se prokletí neúspěchů konečně zlomí, se bude napříč českými městy zase. Jen se obávám, že staré bolístky, tedy neschopnost v zakončení a věčnou hru po rozích, nikdo tak rychle nevyléčí..
Na závěr ještě gratulace k 8. místu Martina Jakše na klasické 50ce, to je senzační úspěch. Stejné umístění Nikoly Zdráhalové v hromadném závodě v rychlobruslení (to byla slušná haluz, tahle nová disciplína) jakbysmet.
Mise splněna!
Ester(minátor) Ledecká, žena, kvůli níž poprvé změnila ČT název večerních sportovních novin na "Branky, body, Ester" definitivně vstoupila do síně slávy olympijského sportu. Budoucí sportovkyně roku České republiky 2018 má druhé zlato z Pjong-čchangu. Tentokrát z disciplíny, v níž byla favoritkou, a během jejíhož průběhu jsem vůbec nebyl nervózní. V ani jedné ze čtyř vyřazovacích jízd nebylo pochybu, že nikoho nenechá čuchnout. S prstem v nose předjela všechny soupeřky a přepisuje dějiny. Jako první žena (a od roku 1928 první člověk) vyhrála ve dvou sportech na jedné olympiádě. Německý reportér, přestože jela proti jeho krajance, se přiznal, že jí fandil, aby mohl být živě svědkem tohoto neuvěřitelného momentu. Zcela logicky ponese zítra vlajku české výpravy během závěrečného ceremoniálu letošních olympijských her.
Děkujeme Ester.
Až jednou zestárneme, budeme svým dětem a v hospodě "mladejm" vyprávět, "jaký to tenkrát bylo, když Ledecká vyhrála ty dvě zlatý.."
Hlavně, ať zůstane stále svá. Taková, jaká je teď, taková, že jí to přináší ovoce v podobě neobyčejných sportovních výkonů. Až se na jejím úspěchu bude chtít namastit kdejaký funkcionář, politik nebo bůhvíkdo další, nechť si trhnou nohou. Nechť si všichni tito uvědomí, že dvojnásobnou olympijskou vítězkou není kvůli žádnému českému sportovnímu tréninkovému centru, lyžařskému svazu nebo propracovanému systému výchovy mládeže. Za jejím úspěchem stojí jen a jen silná (a nákladná) podpora její rodiny od raného mládí. Nikdo jiný než její nejbližší a nynější trenérský tým nemá nárok byť jen pomyslet na to, že by měla skákat a pískat jak by si teď jistě přáli. Paradoxně je to i trochu smutné, že žádný z našich úspěšných sportovců poslední doby není produktem mládežnické výchovy. Vždy se jedná o jednotlivce s podobnou cestou, jako je ta, kterou pracně ušla Ester..Jediným českým kolektivním sportem na zimních či letních hrách tak zůstává hokej. A ten nám ani dnes radost neudělal. Pokračuje doba čtvrtfinálovo-bramborová. Čekání na medaili z velkého turnaje už se protáhlo na sedm turnajů za sebou. Takhle dlouhou dobu bez medaile český hokej nepamatuje. Dnes se naši chlapci rozstříleli až v době, kdy měl soupeř bezpečný náskok. Můžeme možná naříkat na ten trapně neuznaný gól (po mnohem méně závažném postavení hráče v brankovišti, než bylo to včerejší ruské, kdy branka platila), ale já si myslím, že ani tak by už čeští hokejisté ztrátu nedohnali. Škoda.
Za tři měsíce se bude v Dánsku konat trochu lépe obsazené mistrovství světa. Věřit, že se prokletí neúspěchů konečně zlomí, se bude napříč českými městy zase. Jen se obávám, že staré bolístky, tedy neschopnost v zakončení a věčnou hru po rozích, nikdo tak rychle nevyléčí..
Na závěr ještě gratulace k 8. místu Martina Jakše na klasické 50ce, to je senzační úspěch. Stejné umístění Nikoly Zdráhalové v hromadném závodě v rychlobruslení (to byla slušná haluz, tahle nová disciplína) jakbysmet.
Komentáře
Okomentovat