Olympic blog 2

CINK!
Druhý závodní den, druhá česká (a zase biatlonová) medaile! O takovém začátku her jsme mohli jen snít. A 5 tipovaných medailí už se zdá jako mírně podhodnocený odhad :)
Sprint mužů v korejském Pchjončchangu bude navždy zaryt v paměti Michala Krčmáře a už na něj do smrti nezapomene. Nádherný stříbrný zážitek. I pro nás u obrazovek, přestože rakouský režisér se opět snažil nám jej co nejvíce otrávit. Zabírat skoro dvě minuty Rastorgujevse, nemajícího šanci ani na první desítku, zatímco Michal bojuje o medaili, to bylo těžce na pěst. Alespoň, že jsme nepřišli o tu poslední minutu a parádní závěr v podání Bimba. Jeho stříbro je, to si nemusíme nalhávat, velkým překvapením. Na stupních vítězů stál ve světovém poháru jen jednou, takže se mu ten zatím nejlepší výsledek podařilo zapsat v pravý čas. Když se řítil cílovou rovinkou, řvali jsme doma jak šílenci :) Jojo, tohle jsou přesně ty okamžiky, kvůli kterým se člověk na sport dívá. A moc jsem se těšil na ten rozhovor, protože tak nějak jsem očekával, že to bude se slzami. To byl doják. Kam se hrabou Top Gun nebo Forrest Gump..
Kdo bude chtít na dnešní den určitě co nejdřív zapomenout, jsou Martin Fourcade a Johannes Bö. Dominovali celé sezóně, Francouz dokonce v osmnácti (!!) po sobě jdoucích závodech nechyběl na stupních vítězů, a ejhle! První střelba, oba tři omyly, a bylo po nadějích! Nejspíš se ale můžeme těšit na to, že v zítřejší stíhačce, do níž vyběhne Fourcade jen se ztrátou něco přes 20 vteřin, udělá všechno pro to, aby se nic podobného už neopakovalo.
..a zítra už přichází první problém s termíny závodů.. Dovolenou si teď nemůžu dovolit, takže přemýšlím, jak to zítra udělat, abych nepřišel o další možný biatlonový zážitek. Původní plán byl jasný, v 11:15 začnu obědovou pauzu a během té shlédnu ženský stíhací závod, do něhož půjde Verča ze třetí pozice na startu. Muže si pak dám doma ze záznamu.. No jo, ale to jsem nepočítal s tím, že to dneska tak parádně zvládne Michal Krčmář! Obávám se, že do nějakých pěti, než se dostanu domů, na ten závod čekat nevydržím.... Stejně tak vůbec nevím, v kolik vlastně zítra ráno vstávat, abych stihl ze záznamu jak Pančochovou ve slopestylu, tak obří slalom žen.
Po prvních dvou dnech si ale musíme, a bohužel se to dalo čekat, postesknout nad tím, jaká je v Koreji během závodů atmosféra. Je mi jasné, že Asie je momentálně jediný kontinent, který se nezdráhá vzít na svá bedra břímě v podobě obřích nákladů, které s sebou pořádání téhle akce přinásí. Je to ale často opravdu tristní pohled. Prázdné tribuny, kolem tratí nikdo... Když to člověk srovná se světovými poháry v Evropě.. Nevím, no.. MOV by se měl zamyslet, co udělat pro to, aby o olympijské hry zase stály tradiční země. Připravovat se čtyři roky na závod, během kterého vás poté povzbuzuje jen hrstka kolegů z olympijské vesnice.. To je prostě špatně. A to se za čtyři roky zimní hry přesunou do podobně exotického Pekingu.. Nic proti Asiatům, ale kolik z nich těmto sportům opravdu rozumí? Koho z nich vůbec zajímají? A kolik fanoušků z tradičních zemí se bude trmácet přes půl světa? ..když si ještě k tomu uvědomíme, že zatím žádná olympiáda nebyla v Kataru, který pokud se o nějaké pořádání čehokoliv ucházel, vždy mu to bylo (nehledě na vedra či absenci jakékoliv sportovní tradice) přiděleno... Slovy klasika: "velký špatný!"




Komentáře