Nic nového pod sluncem.
Na každoročním sedmnáct dní trvajícím hokejovém šampionátu s jedním jediným nejdůležitějším dnem, v němž se povětšinou mažou veškeré předchozí události, skončil český národní tým opět ve čtvrtfinále.
Čekání na medaili bude pokračovat i sedmým rokem a na další šanci zakřičet si na náměstích a v restauracích při závěrečných bitvách budeme mít zase až (nebo už?) za dvanáct měsíců, kdy se turnaj bude konat na Slovensku.
I letos mě to mrzí, ale po porážce s Američany mám přeci jen krapet jiný pocit, než v těch několika předchozích letech. Po vyřazeních na minulých turnajích na duších spousty fanoušků zůstala deprese z toho, jaký rozdíl byl mezi hrou Čechů a nejlepších týmů. Český hokej na letošním světovém šampionátu oku lahodil a viděli jsme spoustu hráčů, kteří (doufejme) v časech příštích opět naší vlajku pozvednou na medailovou úroveň.
Včerejším zápasem s USA jsem byl ale narozdíl od předchozích zápasů zklamán. To, že jsme si zase nechali, stejně jako v prvních utkáních turnaje, utéct začátek, nechápu. Ale asi je to daň za nezkušenost většiny našich beků i útočníků. Američané měli přeci jen více mazáků a během zápasu se to projevilo. Českým hráčům patří obdiv za to, že se do zdánlivě ztraceného zápasu dokázali vrátit. Bohužel, v koncovce to ve třetí třetině zase zaskřípalo, Romanu Červenkovi prázdnou bránu budou připomínat asi ještě za deset let, a Patrick Kane se po Hronkově pádu dvakrát pobízet nenechal.
Spousta rádoby odborníků z gauče kritizovala trenéra Jandače po celou dobu jeho působení u národního týmu. Že vybírá špatné hráče, že rotuje sestavou, že tohle, že támhleto.. Trenér bývá v našich končinách na ráně jako první (tentokrát je až druhý, za kapitánem Červenkou). Za výběr hráčů na letošním turnaji bych se ho chtěl zastat. Moc jiných možností neměl, snad jedině vyřazení Frka mě trochu zklamalo. Hodně čtu, že měl vzít ještě více mladých, proč nejel Zadina a Kaut atd.. Ono jen s teenagery se ale asi hokejový šampionát hrát nedá! Mix, který trenérský štáb letos vybral, byl ok. Mladí si to osahali, vedle zkušenějších spoluhráčů zjistili, že se dá hrát s každým a snad si sebevědomí přenesou do dalších let kariéry. Jedna věc mě ale zarazila. Do kabiny nevidím a jaké pokyny hráči dostali, to nevím. Rozdíl mezi plánem Američanů jak zastavit naše největší hvězdy a tím naším, jak to samé provést s protivníkovými esy, byl markantní. Pastrňák s Krejčím přes osobní obranu téměř nemohli dýchat, zato Kane si bruslil útočným pásmem jak se mu zachtělo. Těžko říct, jestli to bylo jen nezvládnuté našimi hráči, nebo trenéři nijak zvláštní taktiku nestanovili. Pokud je pravda druhá varianta, pak si to musí trenérský štáb vyhodnotit jako selhání.
Léta nám je za příklad dáván finský hokej. Jak tam báječně pracují s mládeží a kolik talentů dokázali za poslední roky vyprodukovat. No a vidíte. Systém turnaje je stejně sejmul. Ve skupině dokázali rozstřílet Kanaďany i Američany, ale po porážkách s Dány a Němci ve skupině ten nejdůležitější zápas taky nezvládli. Ve čtvrtfinále vypadli už na olympiádě a stejně tak na loňském šampionátu. Od roku 2011 žádný titul nezískali a mají jen dvě stříbra. V Herningu si od Švýcarů nechali dát ve druhé třetině rychle po sobě jdoucí tři fíky a končí.
Titul budu přát Američanům. Jednak bychom vypadli s vítězem a oni na nějaký úspěch čekají už hodně dlouho. V lednu nečekaně zemřel jejich generální manažer Jim Johansson a tak tentokrát dali dohromady výběr toho nejlepšího, co bylo k mání a budou chtít výhrou uctít jeho případnou památku.
Po čtvrtfinále nemůžu nechat bez komentáře atmosféru zápasů v Herningu. Pohled do hlediště jak při našem zápase s USA, tak během večerního Finsko : Švýcarsko, byl tristní. Pár hloučků, jinak prázdné sedačky. Až se zase bude René Fasel tlouci do prsou a prohrabávat si vesele knír, jakou krásnou akcí ten jeho turnaj 16ti hokejových zemí každý rok je, nechť si nechá poslat fotky buďto z těchto čtvrtfinále, nebo třeba loni z Paříže. Ne, hokej v 16ti zemích opravdu lidi nezajímá. Naopak. Přestože se neustále snaží přesvědčovat širokou veřejnost, že se hokejový svět vyrovnává, není to pravda. Rozdíl mezi nejhoršími a nejlepšími byl letos tak markantní, že byly dvojciferné výsledky opravdu nedůstojné. A jaký je opravdu zájem v těch menších zemích, kdyby tam nejezdili fanoušci těch nejlepších, jsme mohli vidět na vlastní oči. Během pobytu v Kodani jsme ani během dánských zápasů na žádném místním televizním kanále nenašli, že by se vysílal hokej. Asi by opravdu stálo za zamyšlení, zdali turnaj nezredukovat alespoň na 14 týmů... Ale to asi Fasel nevyslyší...
Na každoročním sedmnáct dní trvajícím hokejovém šampionátu s jedním jediným nejdůležitějším dnem, v němž se povětšinou mažou veškeré předchozí události, skončil český národní tým opět ve čtvrtfinále.
Čekání na medaili bude pokračovat i sedmým rokem a na další šanci zakřičet si na náměstích a v restauracích při závěrečných bitvách budeme mít zase až (nebo už?) za dvanáct měsíců, kdy se turnaj bude konat na Slovensku.
I letos mě to mrzí, ale po porážce s Američany mám přeci jen krapet jiný pocit, než v těch několika předchozích letech. Po vyřazeních na minulých turnajích na duších spousty fanoušků zůstala deprese z toho, jaký rozdíl byl mezi hrou Čechů a nejlepších týmů. Český hokej na letošním světovém šampionátu oku lahodil a viděli jsme spoustu hráčů, kteří (doufejme) v časech příštích opět naší vlajku pozvednou na medailovou úroveň.
Včerejším zápasem s USA jsem byl ale narozdíl od předchozích zápasů zklamán. To, že jsme si zase nechali, stejně jako v prvních utkáních turnaje, utéct začátek, nechápu. Ale asi je to daň za nezkušenost většiny našich beků i útočníků. Američané měli přeci jen více mazáků a během zápasu se to projevilo. Českým hráčům patří obdiv za to, že se do zdánlivě ztraceného zápasu dokázali vrátit. Bohužel, v koncovce to ve třetí třetině zase zaskřípalo, Romanu Červenkovi prázdnou bránu budou připomínat asi ještě za deset let, a Patrick Kane se po Hronkově pádu dvakrát pobízet nenechal.Spousta rádoby odborníků z gauče kritizovala trenéra Jandače po celou dobu jeho působení u národního týmu. Že vybírá špatné hráče, že rotuje sestavou, že tohle, že támhleto.. Trenér bývá v našich končinách na ráně jako první (tentokrát je až druhý, za kapitánem Červenkou). Za výběr hráčů na letošním turnaji bych se ho chtěl zastat. Moc jiných možností neměl, snad jedině vyřazení Frka mě trochu zklamalo. Hodně čtu, že měl vzít ještě více mladých, proč nejel Zadina a Kaut atd.. Ono jen s teenagery se ale asi hokejový šampionát hrát nedá! Mix, který trenérský štáb letos vybral, byl ok. Mladí si to osahali, vedle zkušenějších spoluhráčů zjistili, že se dá hrát s každým a snad si sebevědomí přenesou do dalších let kariéry. Jedna věc mě ale zarazila. Do kabiny nevidím a jaké pokyny hráči dostali, to nevím. Rozdíl mezi plánem Američanů jak zastavit naše největší hvězdy a tím naším, jak to samé provést s protivníkovými esy, byl markantní. Pastrňák s Krejčím přes osobní obranu téměř nemohli dýchat, zato Kane si bruslil útočným pásmem jak se mu zachtělo. Těžko říct, jestli to bylo jen nezvládnuté našimi hráči, nebo trenéři nijak zvláštní taktiku nestanovili. Pokud je pravda druhá varianta, pak si to musí trenérský štáb vyhodnotit jako selhání.
Léta nám je za příklad dáván finský hokej. Jak tam báječně pracují s mládeží a kolik talentů dokázali za poslední roky vyprodukovat. No a vidíte. Systém turnaje je stejně sejmul. Ve skupině dokázali rozstřílet Kanaďany i Američany, ale po porážkách s Dány a Němci ve skupině ten nejdůležitější zápas taky nezvládli. Ve čtvrtfinále vypadli už na olympiádě a stejně tak na loňském šampionátu. Od roku 2011 žádný titul nezískali a mají jen dvě stříbra. V Herningu si od Švýcarů nechali dát ve druhé třetině rychle po sobě jdoucí tři fíky a končí.
Titul budu přát Američanům. Jednak bychom vypadli s vítězem a oni na nějaký úspěch čekají už hodně dlouho. V lednu nečekaně zemřel jejich generální manažer Jim Johansson a tak tentokrát dali dohromady výběr toho nejlepšího, co bylo k mání a budou chtít výhrou uctít jeho případnou památku.
Po čtvrtfinále nemůžu nechat bez komentáře atmosféru zápasů v Herningu. Pohled do hlediště jak při našem zápase s USA, tak během večerního Finsko : Švýcarsko, byl tristní. Pár hloučků, jinak prázdné sedačky. Až se zase bude René Fasel tlouci do prsou a prohrabávat si vesele knír, jakou krásnou akcí ten jeho turnaj 16ti hokejových zemí každý rok je, nechť si nechá poslat fotky buďto z těchto čtvrtfinále, nebo třeba loni z Paříže. Ne, hokej v 16ti zemích opravdu lidi nezajímá. Naopak. Přestože se neustále snaží přesvědčovat širokou veřejnost, že se hokejový svět vyrovnává, není to pravda. Rozdíl mezi nejhoršími a nejlepšími byl letos tak markantní, že byly dvojciferné výsledky opravdu nedůstojné. A jaký je opravdu zájem v těch menších zemích, kdyby tam nejezdili fanoušci těch nejlepších, jsme mohli vidět na vlastní oči. Během pobytu v Kodani jsme ani během dánských zápasů na žádném místním televizním kanále nenašli, že by se vysílal hokej. Asi by opravdu stálo za zamyšlení, zdali turnaj nezredukovat alespoň na 14 týmů... Ale to asi Fasel nevyslyší...
Komentáře
Okomentovat