Krásné počasí.
Nádherná Kodaň.
Úchvatný zápas s Ruskem s Pastrňákovým rozhodnutím v prodloužení.
Pětidenní návštěva hlavního dánského města s hokejovou náplní nám přinesla krásné zážitky. Po středeční plážové procházce a ochutnání místního Carlsbergu jsme se v sobotu vydali vstříc centru Kodaně. Byl jsem unešen. Dánové měli svátek, takže jsme se mohli pokochat tím, jak si dokážou užít slunečný letní den. Mraky běhajících všeho věku a pohlaví, ještě větší množství cyklistů, spousty lidí na březích buďto kanálu ve městě nebo moře, nepočítaně míst na slunění, ať už s lehátky, či šikovně vytvořenými tak, aby na nich mohli blonďáci chytat bronz. A do toho všudypřítomné pivo nebo vínko. Dánové se toho skutečně nebojí. Jsou opravdu aktivní. To máte pocit, že tu neběhají a nejezdí na kolech snad jen batolata. Podle toho také těla nejen mladých Dánů a Dánek vypadají!!! Potkali-li jsme někoho s pupkem, měl na sobě český dres :D :D
Nechali jsme se atmosférou Kodaně vsáknout. Ochutnal jsem úžasné růžové (třikrát) a v kombinaci s dvojciferným počtem Carlsbergů a parádního hokejového zápasu s Rusy už si jen matně pamatuji, že zpívající Češi málem radostí zbourali fanzónu. Tu atmosféru po utkání, tu bych přál každému zažít!
Po euforickém čtvrtku přišel poněkud pekelný pátek. Mé tělo mi dalo jasně najevo, že množství alkoholu přesáhlo únosnou míru a večerní utkání s Bělorusy si dopřeji bez piva. Zatímco ve čtvrtek jsem se v hale potil, v pátek při poloviční návštěvě a snad i vinou ještě doznívající zimnice jsem v kraťasech vyloženě trpěl. Druhou polovinu zápasu mě nezahřál ani ten přátelský hokej. Alespoň, že se mi povedlo před halou během příchodu na utkání ulovit Radka Gudase pro společné foto :)
Sobotu jsme opepřili výletem do nedalekého švédského Malmö. Od roku 2000, kdy byl vytvořen most, spojující Skandinávii s pevninou, netrvá cesta ani hodinku.
V neděli jsme se s prosluněnou Kodaní rozloučili a na jednostrannou partii našich s Francouzi už jsem koukal zase doma.
Výlet do Kodaně, a to nemusíte jet za hokejem, můžu všem jen doporučit. Možná je malinko dražší, ale na to si Čech, který jede na sever nebo na západ od našich hranic, asi už zvykl..
A teď k hokeji...
Před začátkem turnaje jsem zastával názor, že mi je úplně jedno, jak dopadneme, protože chci vidět mladé hráče, aby se oťukali a v budoucnu třeba jednou vyhráli titul. Jak ale turnaj postupuje a hlavně po příjezdu obou Davidů v jejich famózní formě, je (alespoň pro mě) všechno jinak.
Český národní tým šlape a hraje velmi atraktivní hokej. Než přijeli Pastrňák s Krejčím, odehráli jsme dva nadějné úvodní zápasy a hrozný zápas se Švýcary se snad padesáti vyloučenými. Když jsme se ve fanzóně bavili s ostatními českými fanoušky před duelem s Rusy, byli jsme tak nějak zajedno, že bychom "bolševika" rádi potrápili, ale asi to nedopadne. Bostonské duo ale pozvedlo náš kurs mnohem výše. Rusy porazili prakticky sami a nejvýraznější byli i v těch dalších dvou zápasech. Předpokládejme, že i dneska s Rakouskem budou hlavní útočnou silou.
Ano, ostatní formace jsou poněkud pozadu, Červenka a Faksa jsou českou veřejností docela kritizováni a obrana, bude-li hrát proti Kanadě nebo USA, bude mnohem více pod tlakem a tak se dá čekat, že stejně jako na začátku bude chybovat. Na naši elitní formaci asi soupeři nasadí hlídací psy, typické obranáře, a zbylé pětky zatím schopnost rozhodnout zápasy neukázaly.
Ale já mám pořád takový ten vnitřní pocit, že tohle mužstvo je úplně jiné, než ta, co se trápila předchozí roky. Neptejte se mě proč, nedokážu na to odpovědět. Favoritem čtvrtfinále (a to, že narazíme na Dány, je nepravděpodobné) nebudeme. Ale proč by to zase jednou nemělo vyjít? Medaile už v minulosti získaly slabší týmy, než jaký máme letos my...
Nádherná Kodaň.
Úchvatný zápas s Ruskem s Pastrňákovým rozhodnutím v prodloužení.
Pětidenní návštěva hlavního dánského města s hokejovou náplní nám přinesla krásné zážitky. Po středeční plážové procházce a ochutnání místního Carlsbergu jsme se v sobotu vydali vstříc centru Kodaně. Byl jsem unešen. Dánové měli svátek, takže jsme se mohli pokochat tím, jak si dokážou užít slunečný letní den. Mraky běhajících všeho věku a pohlaví, ještě větší množství cyklistů, spousty lidí na březích buďto kanálu ve městě nebo moře, nepočítaně míst na slunění, ať už s lehátky, či šikovně vytvořenými tak, aby na nich mohli blonďáci chytat bronz. A do toho všudypřítomné pivo nebo vínko. Dánové se toho skutečně nebojí. Jsou opravdu aktivní. To máte pocit, že tu neběhají a nejezdí na kolech snad jen batolata. Podle toho také těla nejen mladých Dánů a Dánek vypadají!!! Potkali-li jsme někoho s pupkem, měl na sobě český dres :D :D
Nechali jsme se atmosférou Kodaně vsáknout. Ochutnal jsem úžasné růžové (třikrát) a v kombinaci s dvojciferným počtem Carlsbergů a parádního hokejového zápasu s Rusy už si jen matně pamatuji, že zpívající Češi málem radostí zbourali fanzónu. Tu atmosféru po utkání, tu bych přál každému zažít!Po euforickém čtvrtku přišel poněkud pekelný pátek. Mé tělo mi dalo jasně najevo, že množství alkoholu přesáhlo únosnou míru a večerní utkání s Bělorusy si dopřeji bez piva. Zatímco ve čtvrtek jsem se v hale potil, v pátek při poloviční návštěvě a snad i vinou ještě doznívající zimnice jsem v kraťasech vyloženě trpěl. Druhou polovinu zápasu mě nezahřál ani ten přátelský hokej. Alespoň, že se mi povedlo před halou během příchodu na utkání ulovit Radka Gudase pro společné foto :)
Sobotu jsme opepřili výletem do nedalekého švédského Malmö. Od roku 2000, kdy byl vytvořen most, spojující Skandinávii s pevninou, netrvá cesta ani hodinku.
V neděli jsme se s prosluněnou Kodaní rozloučili a na jednostrannou partii našich s Francouzi už jsem koukal zase doma.
Výlet do Kodaně, a to nemusíte jet za hokejem, můžu všem jen doporučit. Možná je malinko dražší, ale na to si Čech, který jede na sever nebo na západ od našich hranic, asi už zvykl..
A teď k hokeji...
Před začátkem turnaje jsem zastával názor, že mi je úplně jedno, jak dopadneme, protože chci vidět mladé hráče, aby se oťukali a v budoucnu třeba jednou vyhráli titul. Jak ale turnaj postupuje a hlavně po příjezdu obou Davidů v jejich famózní formě, je (alespoň pro mě) všechno jinak.
Český národní tým šlape a hraje velmi atraktivní hokej. Než přijeli Pastrňák s Krejčím, odehráli jsme dva nadějné úvodní zápasy a hrozný zápas se Švýcary se snad padesáti vyloučenými. Když jsme se ve fanzóně bavili s ostatními českými fanoušky před duelem s Rusy, byli jsme tak nějak zajedno, že bychom "bolševika" rádi potrápili, ale asi to nedopadne. Bostonské duo ale pozvedlo náš kurs mnohem výše. Rusy porazili prakticky sami a nejvýraznější byli i v těch dalších dvou zápasech. Předpokládejme, že i dneska s Rakouskem budou hlavní útočnou silou.Ano, ostatní formace jsou poněkud pozadu, Červenka a Faksa jsou českou veřejností docela kritizováni a obrana, bude-li hrát proti Kanadě nebo USA, bude mnohem více pod tlakem a tak se dá čekat, že stejně jako na začátku bude chybovat. Na naši elitní formaci asi soupeři nasadí hlídací psy, typické obranáře, a zbylé pětky zatím schopnost rozhodnout zápasy neukázaly.
Ale já mám pořád takový ten vnitřní pocit, že tohle mužstvo je úplně jiné, než ta, co se trápila předchozí roky. Neptejte se mě proč, nedokážu na to odpovědět. Favoritem čtvrtfinále (a to, že narazíme na Dány, je nepravděpodobné) nebudeme. Ale proč by to zase jednou nemělo vyjít? Medaile už v minulosti získaly slabší týmy, než jaký máme letos my...
Komentáře
Okomentovat