Potřetí za sebou. Počtvrté za posledních pět let.
Real Madrid je dále vládcem fotbalové Evropy. Ani Liverpool, ač jsem mu včera před zápasem věřil, nedokázal bílý balet na cestě k dalšímu triumfu v Lize mistrů zastavit.
Včerejší finále psalo velké příběhy.
Pohádkový pro fans Realu, ale hlavně pro Garetha Balea, který za půlhodiny dokázal dát dva góly a ten první nůžkami z hranice velkého vápna. Neskutečné. Rozhodnout finále něčím takovým, na to není slov. Musel jsem ten moment vrátit a dokonce zavolat svou fotbal nesnášející drahou polovičku, aby se na to přišla podívat.
Krásný i pro Zinedina Zidana. Za dva a půl roku získat jako trenér třikrát trofej v Champions League, to, a to si dovolím tvrdit, už nikdo nikdy nezopakuje.
Bohužel, těch tragických bylo v Kyjevě ale včera večer asi víc, než těch pohádkových.
Nejprve skončil mač pro možná nejlepšího hráče celé letošní sezóny napříč všemi kontinenty, Mohameda Salaha. Odehrál sotva půl hodiny, než ho strhnul Ramos na zem (jaktože se nepískal faul??) a poranil mu rameno. A tímto momentem rovněž dosti povadly naděje Liverpoolu, který, dokud byl Egypťan na hřišti, působil živějším dojmem než Real. Od jeho odchodu to byl madridský klub, kdo ovládal finálovou bitvu. Vypadá to, vzhledem k tomu, že se buď jedná o zlomené rameno, nebo klíční kost, že Salah přijde i o World Cup. To je průšvih nejen pro celý Egypt. Zrovna na něj jsem se tak těšil.. Ach jo..
Další slzy ronil jen o pár minut později Carvajal, pro kterého zápas po zranění taky skončil ještě v první půli. V těchto momentech jsme mohli vidět něco symbolického. Fotbal je sice brán jako týmový sport, ale pro oba hráče jakoby zbytek finále přestal existovat. Zalezli do kabin a tam si nejspíš se slzami protrpěli svou osobní tragédii.
Předpokládám, že slzy nakonec doma před zrcadlem bude ronit i Ronaldo, protože sice vyhrál Ligu mistrů, ale ve finále NEDAL GÓL, nemohl strhnout dres, a to je u něho to nejdůležitější.
Smutný byl večer i pro Jürgena Kloppa, velkého sympaťáka, který prohrál už své šesté fotbalové finále..
Tím nejdeprimovanějším ze všech ale bude zajisté Loris Karius. Přiznám se, že takhle zabitý zápas gólmanem jsem dlouho neviděl. A podobné důležitosti určitě nikdy. Udělat v největším utkání své kariéry dvě takové příšerné minely, to je ta nejhorší noční můra, kterou jako gólman můžete zažít. Tu první, kdy poslal míč do nohou Benzemy, tu prostě nechápu. Po včerejším vinařském koštu si z prvního poločasu pamatuji jen to, že jsem po celém obýváku vylil šťávu, ale to, jak nechápavě koukám dokola na opakované záznamy tohoto momentu, si pamatuji přesně. Hned ráno jsem si celé finále pouštěl celé znovu, abych se přesvědčil, že se mi to večer nezdálo. A i za střízliva ta chvíle působila naprosto stejně. Stejně nepochopitelně.. Upřímně - nepřeju si nic jiného, aby Kariusova kariéra nabrala takový směr, že bude moci tento večer v budoucnu odčinit. Ani si nechci představovat, jak mu teď je. A ještě pár dní bude.
Hlavu vzhůru, Lorisi, je to jenom sport, snad se ti to jednou vrátí a budeš po velkém zápase za hrdinu...
Real Madrid je dále vládcem fotbalové Evropy. Ani Liverpool, ač jsem mu včera před zápasem věřil, nedokázal bílý balet na cestě k dalšímu triumfu v Lize mistrů zastavit.
Včerejší finále psalo velké příběhy.
Pohádkový pro fans Realu, ale hlavně pro Garetha Balea, který za půlhodiny dokázal dát dva góly a ten první nůžkami z hranice velkého vápna. Neskutečné. Rozhodnout finále něčím takovým, na to není slov. Musel jsem ten moment vrátit a dokonce zavolat svou fotbal nesnášející drahou polovičku, aby se na to přišla podívat.
Krásný i pro Zinedina Zidana. Za dva a půl roku získat jako trenér třikrát trofej v Champions League, to, a to si dovolím tvrdit, už nikdo nikdy nezopakuje.
Bohužel, těch tragických bylo v Kyjevě ale včera večer asi víc, než těch pohádkových.
Nejprve skončil mač pro možná nejlepšího hráče celé letošní sezóny napříč všemi kontinenty, Mohameda Salaha. Odehrál sotva půl hodiny, než ho strhnul Ramos na zem (jaktože se nepískal faul??) a poranil mu rameno. A tímto momentem rovněž dosti povadly naděje Liverpoolu, který, dokud byl Egypťan na hřišti, působil živějším dojmem než Real. Od jeho odchodu to byl madridský klub, kdo ovládal finálovou bitvu. Vypadá to, vzhledem k tomu, že se buď jedná o zlomené rameno, nebo klíční kost, že Salah přijde i o World Cup. To je průšvih nejen pro celý Egypt. Zrovna na něj jsem se tak těšil.. Ach jo..
Další slzy ronil jen o pár minut později Carvajal, pro kterého zápas po zranění taky skončil ještě v první půli. V těchto momentech jsme mohli vidět něco symbolického. Fotbal je sice brán jako týmový sport, ale pro oba hráče jakoby zbytek finále přestal existovat. Zalezli do kabin a tam si nejspíš se slzami protrpěli svou osobní tragédii.
Předpokládám, že slzy nakonec doma před zrcadlem bude ronit i Ronaldo, protože sice vyhrál Ligu mistrů, ale ve finále NEDAL GÓL, nemohl strhnout dres, a to je u něho to nejdůležitější.
Smutný byl večer i pro Jürgena Kloppa, velkého sympaťáka, který prohrál už své šesté fotbalové finále..
Tím nejdeprimovanějším ze všech ale bude zajisté Loris Karius. Přiznám se, že takhle zabitý zápas gólmanem jsem dlouho neviděl. A podobné důležitosti určitě nikdy. Udělat v největším utkání své kariéry dvě takové příšerné minely, to je ta nejhorší noční můra, kterou jako gólman můžete zažít. Tu první, kdy poslal míč do nohou Benzemy, tu prostě nechápu. Po včerejším vinařském koštu si z prvního poločasu pamatuji jen to, že jsem po celém obýváku vylil šťávu, ale to, jak nechápavě koukám dokola na opakované záznamy tohoto momentu, si pamatuji přesně. Hned ráno jsem si celé finále pouštěl celé znovu, abych se přesvědčil, že se mi to večer nezdálo. A i za střízliva ta chvíle působila naprosto stejně. Stejně nepochopitelně.. Upřímně - nepřeju si nic jiného, aby Kariusova kariéra nabrala takový směr, že bude moci tento večer v budoucnu odčinit. Ani si nechci představovat, jak mu teď je. A ještě pár dní bude.
Hlavu vzhůru, Lorisi, je to jenom sport, snad se ti to jednou vrátí a budeš po velkém zápase za hrdinu...
Komentáře
Okomentovat