Včera, v sobotu 19. ledna '19, jsem vstoupil do početné rodiny těch, kteří měli tu čest navštívit posvátný chrám její Výsosti, Realu Madrid.
Potom, co bylo jasné, že z pracovních důvodů vyrazím poprvé na španělskou půdu, hned jsem hledal termín, jak to spojit s návštěvou La Ligy. Cílem služebky bylo Baskicko, takže původní plán bylo buď Bilbao nebo San Sebastian. Osud tomu bohužel chtěl tak, že nebylo jiného termínu, než toho, kdy oba celky, i maličký Eibar, třetí do party z tamního okolí, hrály svoje zápasy venku. Nemožnost si prodloužit pobyt à la España až do neděle byl druhou ranou do mých plánů.
Ale když už jsem tu myšlenku nosil tak dlouho v hlavě... A když už hraje doma ten Real a budu v Praze, už přeci necouvnu!
Kdo mě zná, ví, že k mým běžným úchylkàm (jako např. velká ženská poprsí), màm i dost neobvyklých (např. láska ke slunci a k pětatřicetistupňovým výhním) a jednou takovou je i nezměrná touha dívat se na fotbal z co největší výšky. Drásají mě kamery v 10. řadě stadionů, které mají další desítky pater nad tv stanovištěm (na Bayernu, ve Wembley, nebo právě na Realu). O Jablonci, u kterého jsem díky tomu nevydržel sledovat ani jeden zápas letošní Evropské ligy, ani nemluvě. A pochopitelně, když už sháním lístek, tak ideálně na půlce!
Když jsem viděl stadion Santiago Bernabeu na fotkách, říkal jsem si: "Páni, to je nádhera! Šest pater ochozů, a jak strmě se zvedají! Jak to asi vypadá zeshora?" Jenže lístek do vysněného 6. patra za 105 EUR jsem nesehnal a musel vzít zavděk "pouze" patrem pátým, tedy druhým nejvyšším. A hlavně, nebylo k prodeji nic blíž půlicí čáře, než sektor na úrovni brankové čáry, za 80 EUR.
Hotel jsem si objednal 300 metrů od stadionu, takže stačilo vyrazit půlhodiny před zápasem. Stadion se nachází přímo v centru, obklopen ze všech stran budovami i silnicemi. Tedy žádná arena na pokraji města, jak se to teď poslední dobou stavívá.
Už jen ten výjezd po 16ti eskalátorech do toho pátého patra bral dech!! Stadion byl 20 minut před výkopem zaplněn zhruba z 10ti procent, tak jsem se nejprve ze svého přiděleného sektoru vydal až na to nejvyšší místo, na střed, pod střechu. To byl pohled!!!!! Tady chci zůstat! Všiml jsem si, že některá horní sedadla byla špinavá, jako by si na ně nikdo běžně nesedal! A došlo mi, proč. Když si člověk sedl, konstrukce střechy trochu zakrývala oba bližší rohy. Ale když jste si stoupli, vidět bylo všude! Tak to risknu, prostě budu klidně stât! A kraje sedadel jsou čistá, takže když se trochu nakloním, uvidím i vsedě! A na půlce! 100 metrů nad hřištěm!! 10 minut před koncem začali proudit lidé. A soudě podle chování to byli ve spoustě případů také Real-panicové. Bloudili pohledy, kam že to mají lístek.. A nakonec přišli 4, kteří je měli na ta špinavá místa. Třetí řada zeshora byla ale pořád prázdná... I tam jsem ale postupně musel uvolňovat místa. 2 minuty po začátku, když byla volná poslední 4 sedadla, přišla japonská tříčlenná rodina.. A pak už nikdo! Zůstávám!! JOGOOOO!!!!
Soupeřem Realu byla Sevilla FC. A v její bráně jediná česká bytost v celé slavné La Lize. Tomáš Vaclík. Že budu držet palce Seville bylo jasné už dlouho dopředu. Vždycky mi dělá radost, když si na dominátory Evropských lig někdo vyšlápne nebo jsou v herní a výsledkové krizi, jako momentálně Real. A kdyby se Vaclíkovi hned v první sezóně podařilo skončit před Realem.. Do zápasu vstupovali se stejným bodovým ziskem.
V první půli se Vaclík zapotil jenom jednou, hned zkraje krásně zasáhl. Jinak Real nikterak nebezpečný nebyl, naopak to byla Sevilla, kdo měla z brejku tutovku. A tak jsem se hlavně bavil Japoncem vedle mě. A náramně! Byl viditelně velkým fandou bílého baletu. Při jakémkoliv náznaku šance výskal takovým zvláštním vysokým tónem a tleskal rychlostí asi 15ti tlesků za vteřinu stylem, který připomínal pětileté děcko na pískovišti. Pochopitelně všechno dokonale zdokumentoval, ale to i já.
Poločas 0:0. A dalo by se říct, že hrál Real tužku. To bych ovšem nesměl občas vidět český fotbal. Tohle sice bylo na Real málo, ale pořád to byla bída s parádními přihrávkami a zpracováním míče, které oku lahodí.
Abych nezapomněl - místo pod střechou má na San Bernabeu ještě jednu obrovskou výhodu. Hlavně v zimě, a je-li, jako včera, nějakých 5 stupňů.. Na střeše jsou ohřívače vzduchu, posázené ve dvou řadách kolem dokola. Je to opravdu znát. Hlavně když se pak vydáte ven! To by bylo terno na nějakém stadionu u nás, když tu hrajeme 2 měsíce v mínusech..
Ve druhé půli Real Sevillu zmáčkl. Probrali se i diváci na stadionu a byl to konečně pořádný hukot. Sevilla úplně přestala existovat.
Kdybych seděl doma u Digi TV, přál bych si, aby Sevilla ten bod ukopala. Ale když už se budu chlubit, že jsem byl na Realu, nechci přeci, aby si ze mě všichni dělali prdel, že to bylo 0:0. Real nakonec spasil výstavní střelou ze 30 metrů Casemiro, v nastavení ještě zaslouženou výhru zpečetil Modrič.
Byl to jedinečný zážitek. Zase si můžu odškrtnout další stadion a zapsat si nový rekord v návštěvě na fotbale, jejíž jsem byl součástí. A tak trochu je mi vždycky smutno, proč na takový stadion a fotbal nemůžu jít někde za humny..
Ale co.. Český svaz nám zařídil na březen do Prahy Brazilce a hlavně - čtyři dny předtím nastoupí naše repre na půdě svaté, ve Wembley!
Plán pro další odškrtnutí je tedy jasný!
Ale když už jsem tu myšlenku nosil tak dlouho v hlavě... A když už hraje doma ten Real a budu v Praze, už přeci necouvnu!
Kdo mě zná, ví, že k mým běžným úchylkàm (jako např. velká ženská poprsí), màm i dost neobvyklých (např. láska ke slunci a k pětatřicetistupňovým výhním) a jednou takovou je i nezměrná touha dívat se na fotbal z co největší výšky. Drásají mě kamery v 10. řadě stadionů, které mají další desítky pater nad tv stanovištěm (na Bayernu, ve Wembley, nebo právě na Realu). O Jablonci, u kterého jsem díky tomu nevydržel sledovat ani jeden zápas letošní Evropské ligy, ani nemluvě. A pochopitelně, když už sháním lístek, tak ideálně na půlce!Když jsem viděl stadion Santiago Bernabeu na fotkách, říkal jsem si: "Páni, to je nádhera! Šest pater ochozů, a jak strmě se zvedají! Jak to asi vypadá zeshora?" Jenže lístek do vysněného 6. patra za 105 EUR jsem nesehnal a musel vzít zavděk "pouze" patrem pátým, tedy druhým nejvyšším. A hlavně, nebylo k prodeji nic blíž půlicí čáře, než sektor na úrovni brankové čáry, za 80 EUR.
Hotel jsem si objednal 300 metrů od stadionu, takže stačilo vyrazit půlhodiny před zápasem. Stadion se nachází přímo v centru, obklopen ze všech stran budovami i silnicemi. Tedy žádná arena na pokraji města, jak se to teď poslední dobou stavívá.
Už jen ten výjezd po 16ti eskalátorech do toho pátého patra bral dech!! Stadion byl 20 minut před výkopem zaplněn zhruba z 10ti procent, tak jsem se nejprve ze svého přiděleného sektoru vydal až na to nejvyšší místo, na střed, pod střechu. To byl pohled!!!!! Tady chci zůstat! Všiml jsem si, že některá horní sedadla byla špinavá, jako by si na ně nikdo běžně nesedal! A došlo mi, proč. Když si člověk sedl, konstrukce střechy trochu zakrývala oba bližší rohy. Ale když jste si stoupli, vidět bylo všude! Tak to risknu, prostě budu klidně stât! A kraje sedadel jsou čistá, takže když se trochu nakloním, uvidím i vsedě! A na půlce! 100 metrů nad hřištěm!! 10 minut před koncem začali proudit lidé. A soudě podle chování to byli ve spoustě případů také Real-panicové. Bloudili pohledy, kam že to mají lístek.. A nakonec přišli 4, kteří je měli na ta špinavá místa. Třetí řada zeshora byla ale pořád prázdná... I tam jsem ale postupně musel uvolňovat místa. 2 minuty po začátku, když byla volná poslední 4 sedadla, přišla japonská tříčlenná rodina.. A pak už nikdo! Zůstávám!! JOGOOOO!!!! Soupeřem Realu byla Sevilla FC. A v její bráně jediná česká bytost v celé slavné La Lize. Tomáš Vaclík. Že budu držet palce Seville bylo jasné už dlouho dopředu. Vždycky mi dělá radost, když si na dominátory Evropských lig někdo vyšlápne nebo jsou v herní a výsledkové krizi, jako momentálně Real. A kdyby se Vaclíkovi hned v první sezóně podařilo skončit před Realem.. Do zápasu vstupovali se stejným bodovým ziskem.
V první půli se Vaclík zapotil jenom jednou, hned zkraje krásně zasáhl. Jinak Real nikterak nebezpečný nebyl, naopak to byla Sevilla, kdo měla z brejku tutovku. A tak jsem se hlavně bavil Japoncem vedle mě. A náramně! Byl viditelně velkým fandou bílého baletu. Při jakémkoliv náznaku šance výskal takovým zvláštním vysokým tónem a tleskal rychlostí asi 15ti tlesků za vteřinu stylem, který připomínal pětileté děcko na pískovišti. Pochopitelně všechno dokonale zdokumentoval, ale to i já. Poločas 0:0. A dalo by se říct, že hrál Real tužku. To bych ovšem nesměl občas vidět český fotbal. Tohle sice bylo na Real málo, ale pořád to byla bída s parádními přihrávkami a zpracováním míče, které oku lahodí.
Abych nezapomněl - místo pod střechou má na San Bernabeu ještě jednu obrovskou výhodu. Hlavně v zimě, a je-li, jako včera, nějakých 5 stupňů.. Na střeše jsou ohřívače vzduchu, posázené ve dvou řadách kolem dokola. Je to opravdu znát. Hlavně když se pak vydáte ven! To by bylo terno na nějakém stadionu u nás, když tu hrajeme 2 měsíce v mínusech..
Ve druhé půli Real Sevillu zmáčkl. Probrali se i diváci na stadionu a byl to konečně pořádný hukot. Sevilla úplně přestala existovat.
Kdybych seděl doma u Digi TV, přál bych si, aby Sevilla ten bod ukopala. Ale když už se budu chlubit, že jsem byl na Realu, nechci přeci, aby si ze mě všichni dělali prdel, že to bylo 0:0. Real nakonec spasil výstavní střelou ze 30 metrů Casemiro, v nastavení ještě zaslouženou výhru zpečetil Modrič.
Byl to jedinečný zážitek. Zase si můžu odškrtnout další stadion a zapsat si nový rekord v návštěvě na fotbale, jejíž jsem byl součástí. A tak trochu je mi vždycky smutno, proč na takový stadion a fotbal nemůžu jít někde za humny.. Ale co.. Český svaz nám zařídil na březen do Prahy Brazilce a hlavně - čtyři dny předtím nastoupí naše repre na půdě svaté, ve Wembley!
Plán pro další odškrtnutí je tedy jasný!
Komentáře
Okomentovat