Únorové summary

Krapet jsem to blogování v únoru zanedbával. Nečekaně se oteplilo do takové míry, že mě to vylákalo ven. Před psaním dostaly přednost první delší venkovní běhy. Tak jsem si v jinak nevlídném únoru, kdy se běžně třikrát postavím na pás, dvakrát jdu do hospody, a pak na čtrnáct dní ulehnu pod deku s teplým čajem a léčivy, naběhal rekordních 83,5 km. To je součet všech mých naběhaných únorových kilometrů za předchozí 4 roky! Jelikož jsem se po dvou letech zase rozhodl mučit na maratonu (5. května), snad se ty nastřádané vzdálenosti budou hodit..

Ale v únoru se děly pro svět důležitější sportovní události, nežli retardovy běhy..

Začnu světovým šampionátem ve sjezdovém lyžování. Už jste zapomněli, že se vůbec konal? Ani se nedivím. Ani já bych jej skoro ani nezmiňoval. Sjezdy se zkracovaly na směšné vzdálenosti, kdy trvaly kolem minuty, žádný český zázrak, jako na Olympiádě, se nekonal, přenosy běžely v pracovní dny dopoledne či v brzkém odpoledni.. 

Něčím však Åre do dějin vešlo. Stalo se rozlučkovým místem dvou legend, které tomuto sportu daly vale. Lindsey Vonn a Aksel Lund Svindal. 

Určitě jste si o nich spoustu věcí přečetli, asi netřeba je nějak zvlášť představovat. Za Svindala hovoří 35 výher v SP, dva velké křišťálové globy za celková vítězství, 4 olympijské medaile, 9 z mistrovství světa.. Vonnová, to je dokonce rekordmanka, co se počtu triumfů v SP týče - všechny soupeřky dokázala porazit celkem 82x! Celkový SP ovládla 4x, má doma 18 malých globů za výhru v disciplíně, 3 medaile z olympiády a 8 dalších z MS.

Toho všeho dosáhli tito dva i přesto, že jejich chorobopis je možná delší, než listina jejich vítězství. Sjezdaři, a jsou-li ještě k tomu specialisté na nejrychlejší disciplíny, to mají jako nedílnou součást jejich kariéry - každý jejich pád probíhá v podobné rychlosti, jakou se řítí auto po dálnici. 

Lindsey fatálně upadla ve své kariéře několikrát, stav jejích kolen byl takový, že by se na ta dvě prkna běžný smrtelník raději už nikdy nepostavil, přesto se vždycky dokázala vrátit v oslnivé formě. Přiznám se, že v posledních letech, kdy už vinou problémů s koleny tak nezářila, už jsem u jejích jízd trnul a jenom si přál, aby neskončila v záchranných sítích s přetrhanými vazy. I v Åre, v úvodním Super G, se rozšvihala, skončila v bariérách a traťoví komisaři jí museli pomáhat na nohy. Ale stejně jako po celou kariéru - zvedla se, a ve svém posledním závodě kariéry, o čtyři dny později, a hlavně, po tolika zraněních a pauzách, skončila na stupních vítězů s medailí na krku.

Svůj poslední závodní sjezd, v šestatřiceti letech, ozdobil medailí i Svindal. Za poslední roky toho promarodil možná více, než najezdil. Měl jsem skoro na krajíčku, když k němu soupeři po zisku poslední medaile chodili s jeho vlastní podobiznou na hlavě jako gesto velkého respektu k tomuto jinak vždy skromnému závodníkovi. 

Světový pohár v alpském lyžování, prostředí, v němž je respekt k soupeřům tak nějak automatický už vzhledem k tomu, že jsou všichni stále jednou nohou v nemocnici, ztratil dvě velké osobnosti. Díky lyžařskému Bohu, že jim dopřál to nejdůstojnější rozloučení. Takové, které si za svůj přínos pro tento sport nepochybně zasloužili.

V únoru, ač zimním měsíci, se i naplno rozjely všechny fotbalové soutěže. Jak ty ligové, tak i ty nejprestižnější, mezinárodní.

Co se 4 největších lig týče (a můžu se konečně směle považovat za odborníka, když u nich dřepím víkend co víkend), italskou a španělskou můžeme pomalu prohlásit za rozhodnutou. 

Juventus má nedostižný náskok, a přestože se na jeho zápasy skoro nedá dívat, jak nudí, nejspíš si připíše 8. titul v řadě. Jeho dominance dost zabíjí i tak ne zrovna atraktivní Serii A. Sleduji jí hlavně kvůli českým hráčům, ale téměř všichni skončili poslední týdny na lavičkách a nehrají. Před reprezentačním hitem ve Wembley žádný důvod k přehnaným očekáváním..

Pokud víkendové El Classico v Madridu nevyhraje Real, může i Barcelona pomalu oslavovat. Alespoň, že ten podzimní rozjezd favoritů ve španělské La Lize byl mírný a dlouho to bylo na čele vyrovnané. Od listopadu ale Barca, až na těch pár drobných zakolísání, sebevědomě míří k titulu.

To v Německu a Anglii to bude jiná káva.

Liverpool a Manchester City dělí jediný bod. O Vánocích Citizens v tom bláznivém režimu pěti zápasů ve dvou týdnech klopýtali, Liverpool válel, a zdálo se, že jeho triumfu po 29ti letech nebude stát nic v cestě. Poslední kola ale Reds dost ubrali a najednou tu máme drama, které se rozčísne nejspíš až v závěrečných kolech.

Bundesligu konečně po sedmi letech jasně už od začátku nevede Bayern. Dortmund měl famózní podzim, ale jako by mu během zimní přestávky někteří hráči trochu zamrzli, zatím to v odvetné fázi sezóny skřípe.. Sice pořád o tři body před Bayernem vede, ale náskok byl už i devítibodový a kdybych si musel vsadit, asi bych se přiklonil k tomu, že i po sedmé za sebou bavorský gigant Bundesligu vyhraje. Ale doufám, že ne. 

Torzu českých krajánků v top 4 ligách svými výkony vévodí Pavel Kadeřábek. Sleduju Hoffenheim téměř týden co týden a Kadeř opravdu válí. Hned za něj bych zařadil Tomáše Vaclíka, který se v Seville napevno usadil v bráně a za pár dní jej uvidíme v Edenu proti Slavii. 

Tím volně přejdu k Evropské lize. Přiznám se, že jsem čekal spíš postup Plzně a konec Slavie, nakonec to dopadlo obráceně. Po domácí remíze v Edenu, kde jsem pěkně vymrzl a viděl přímo na stadionu už druhou evropskou slávistickou bezgólovou remízu v řadě (a celkově tam neviděl naživo gól už pět poločasů) jsem udiveně sledoval, jak parádně Trpišovského sestava zahrála v Genku v odvetě. Přemýšlím, kdy jsem naposledy viděl podobný výkon českého týmu v Evropě.. Před třemi lety, když Sparta zaválela v osmifinále EL výhrou 3:0 na Laziu.
Liga mistrů má své odvetné zápasy na programu teprve příští týdny. Mračna se stahují nad Dortmundem a dost překvapivě i nad Juventusem. Jeho hráči mi svým chováním v zápase na Atlétiku tak pili krev, že jsem byl šťastný, že jdou do odvety s dvougólovým mankem.
Poprvé nám do Ligy mistrů dorazilo i video. Jediná velká soutěž, která jej tak stále ještě nevyužívá, je Premier League. Moc jsem se těšil, až konečně moderní technika udělá fotbal spravedlivějším a ubyde diskuzí, simulací a zdržování... Byl jsem naivní.. Ale VAR (tedy Video Assistant Referee) se budu obšírněji věnovat v některém z následujících blogů.

Rozloučím se hokejem. V NHL se nám zranila naše největší hvězda, David Pastrňák. Při odchodu ze sponzorské večeře si 11. února zlomil palec, a přestože původní optimistické předpoklady mluvily o dvou týdnech (což jsem se dost divil, sám jsem belhal přes měsíc), ještě pořád není zpátky. Na jednu stranu je to škoda, že si nevylepší svoje do té doby výborné statistiky ze základní části. Spíš bych ale řekl, že by mu to mohlo do závěru sezóny pomoci. Trochu si odpočine a do play off nastoupí už trochu rozehraný a přesto o něco odpočatější než konkurence. A protože MS v Bratislavě se tentokrát hraje pozdě, a až bude čtvrtfinále, budou hrát NHL už jen čtyři celky, může být tahle událost nakonec přínosná i pro nároďák.
Jako fanoušek Litvínova nejspíš uvidím v neděli v o2 areně letos svůj tým naposled. Ani přes výborný start do soutěže se nepovedlo zastavit pád posledních sezon. Pět kol před koncem byl odvolán hlavní trenér a přestože to nikdo neřekne na plnou "hubu" a do klubu nevidíme, všechny indicie nasvědčují tomu, že si kabina dělá věci po svém.. V českém hokejovém prostředí, kde je nouze o kvalitní hokejisty, je prý běžné, že hráč dává trenérovi najevo, že je hlupák, a že si to bude dělat tak, jak chce sám. Často to potom vede k tomu, že trenéři se svéhlavými hráči, za něž bohužel nemají náhrady, nic nezmůžou.. To se potom nedivme, že to s naším hokejem jde od desíti k pěti.
Ale je tu jedna pozitivní zpráva! The God is back! Jaromír Jágr se pomalu rozehrává a v květnu v Bratislavě snad konečně dovede český hokejový tým k vytouženým medailím.
A proto si pojďme zatipovat - kolik bodů získá Jaromír Jágr na MS v Bratislavě? :)