To byla doba, než se ty skupiny dohrály, co? Už se to zdá jako věčnost, když Češi zazářili proti Švédům a slovenský šampionát začínal.
Zdlouhavá skupina je pryč, teď se během velmi krátké chvíle rozhodne o tom, jestli budou hokejoví příznivci na své reprezentace pyšní, nebo na turnaj rychle zapomenou.
Průběh letošních skupinových bojů snad nemohl být silnějším (sportovním) argumentem na změnu formátu turnaje.
Ve slovenských arénách se odehrálo 56 zápasů. Pouze jediný zápas dopadl překvapivou výhrou někoho z 9. - 16. pozice žebříčku na úkor týmu z první osmičky. Tím byl hned úvodní, domácím publikem vyhecovaný, úspěch slovenského mužstva v zápase USA. Za větší překvapení by se dalo ještě označit vítězství Němců nad Finy.
A dál? Šokem nakonec skončily už jen oba poslední rozhodující zápasy o sestup, kdy se nejslabší týmy turnaje nažhavily na jeden zápas, ten dotáhly k remíze a v následném nastavení či v nájezdech se na ně usmálo štěstí. A tak se příští rok opět setkáme s mužstvem, jehož první gól v šestém zápase se oslavoval, jako když se malé děťátko poprvé samo postaví a tatínek s maminkou si to budou pamatovat až do smrti..
Snížení na 14 týmů by bylo logickým vyústěním stále se rozevírajících nůžek, kdy debaklem neskončí zápas přední šestky s někým zezadu jen v den, kdy se favoritovi prostě totálně nechce.. Celkem dvanáckrát dokázal vítěz vstřelit sedm a více gólů. To je tedy každý pátý zápas.
Mistrovství je škarohlídy označováno za přehlídku béčkového hokeje. Podobné debakly, které přicházejí stále s větší jistotou, tento pohled jen utvrdí. A nemyslím si, že neúčastí zájmem o hokej nepolíbených Italů či nepřítomností pár stovek Rakušanů v hledišti nějak utrpí celkové číslo finálového ekonomického zisku jednotlivých mistrovství.
A teď k našim :)
Podobné střelecké hody, o kterých píšu výše, "zdobily" i některá utkání předchozích MS, jen se jaksi netýkaly českých týmů. Ty si sice dokázaly s trpajzlíky většinou poradit, ale tuhle 5:3, jindy 4:2, když se zadařilo, tak 6:1.. Ale abychom měli po skupinových bojích, ač byl rozdíl ve výkonnosti nejpropastnější za poslední roky, 39 gólů, to se před turnajem i přes slibnou soupisku jevilo spíš jako sci-fi.
Naše zápasy jsem si, přestože víc než polovina postrádala jakýkoliv náboj, alespoň díky těm gólům docela užíval. Ne. Nebaví mě, když je od první třetiny rozhodnuto a je to jenom o tom, kolik to bude. Ale když začnete zapisovat ty haldy gólů a asistencí do připravené tabulky a ta je tak krásně plná, jako u našeho prvního útoku, potěší to :D
Řekl bych, že během skupinové fáze jsme měli jen tři kritické okamžiky. Celý zápas s Ruskem, první třetinu s Lotyši a poslední se Švýcary. Před čtvrtfinále to není sice úplně málo, ale když to srovnáme s předchozími nemedailovými českými výběry, je to pořád krásné.
Trošku mě mrzí, že se pořád šíbuje útoky. Při zlatých časech (první Vídeň, Nagano, zlatý hattrick, druhá Vídeň) se trojice za turnaji vůbec nehýbaly. To se musel někdo zranit.. A jak se blížil konec, hrály líp a líp. Zaplaťpánbůh za to, že Miloš Říha alespoň nechal pospolu první útok Voráček, Simon, Frolík. Po brněnském turnaji to byly samé komentáře typu: "Kdo v té naší první lajně nahravačů bude dávat góly?", po prvních dvou zápasech to vypadalo na velké trápení Dominika Simona.. A ejhle. Vydrželi spolu, a všichni tři mají přes 10 bodů, tedy víc, než měl nejlepší Čech za posledních snad 15 let.
Za útočná představení a dobré výsledky jsme byli odměněni. Konečně nenarazíme ve čtvrtfinále na někoho, proti komu budeme outsider. Naopak, tím by měl být náš soupeř. Od Petrohradu 2000, kdy jsme vyřadili ve čtvrtfinále Lotyše, jsme neměli podobně lehkého protivníka.
A že jsou Němci nebezpeční? Že každý, kdo se dostane mezi nejlepších 8, už je silný, a tak dále?
Ano, použijeme-li opatrné fráze, tak ano. Ale nalijme si čistého vína, soudruzi.. Lehčího soupeře jsme dostat nemohli, a cokoliv jiného, než přesvědčivá výhra, by bylo obřím zklamáním. Prostě hrajme svůj útočný hokej a pak se nemusíme vůbec ohlížet na to, kdo proti nám bude stát.
Los turnaje nám nahrává i dál. Že jsou Rusáci o parník před ostatními, o tom se nemusíme bavit. A tak je dobře, že na ně v žádném případě nemůžeme narazit dřív, než ve finále.
Ještě tam nejsme, já vím. A k největším favoritům na boj o zlato taky nepatříme.
Ale jestli ta placka nevyjde ani s tím letošním týmem, tak pak už tedy nevím kdy...
Zdlouhavá skupina je pryč, teď se během velmi krátké chvíle rozhodne o tom, jestli budou hokejoví příznivci na své reprezentace pyšní, nebo na turnaj rychle zapomenou.
Průběh letošních skupinových bojů snad nemohl být silnějším (sportovním) argumentem na změnu formátu turnaje.
Ve slovenských arénách se odehrálo 56 zápasů. Pouze jediný zápas dopadl překvapivou výhrou někoho z 9. - 16. pozice žebříčku na úkor týmu z první osmičky. Tím byl hned úvodní, domácím publikem vyhecovaný, úspěch slovenského mužstva v zápase USA. Za větší překvapení by se dalo ještě označit vítězství Němců nad Finy.
A dál? Šokem nakonec skončily už jen oba poslední rozhodující zápasy o sestup, kdy se nejslabší týmy turnaje nažhavily na jeden zápas, ten dotáhly k remíze a v následném nastavení či v nájezdech se na ně usmálo štěstí. A tak se příští rok opět setkáme s mužstvem, jehož první gól v šestém zápase se oslavoval, jako když se malé děťátko poprvé samo postaví a tatínek s maminkou si to budou pamatovat až do smrti..
Snížení na 14 týmů by bylo logickým vyústěním stále se rozevírajících nůžek, kdy debaklem neskončí zápas přední šestky s někým zezadu jen v den, kdy se favoritovi prostě totálně nechce.. Celkem dvanáckrát dokázal vítěz vstřelit sedm a více gólů. To je tedy každý pátý zápas.
Mistrovství je škarohlídy označováno za přehlídku béčkového hokeje. Podobné debakly, které přicházejí stále s větší jistotou, tento pohled jen utvrdí. A nemyslím si, že neúčastí zájmem o hokej nepolíbených Italů či nepřítomností pár stovek Rakušanů v hledišti nějak utrpí celkové číslo finálového ekonomického zisku jednotlivých mistrovství.
A teď k našim :)
Podobné střelecké hody, o kterých píšu výše, "zdobily" i některá utkání předchozích MS, jen se jaksi netýkaly českých týmů. Ty si sice dokázaly s trpajzlíky většinou poradit, ale tuhle 5:3, jindy 4:2, když se zadařilo, tak 6:1.. Ale abychom měli po skupinových bojích, ač byl rozdíl ve výkonnosti nejpropastnější za poslední roky, 39 gólů, to se před turnajem i přes slibnou soupisku jevilo spíš jako sci-fi.
Naše zápasy jsem si, přestože víc než polovina postrádala jakýkoliv náboj, alespoň díky těm gólům docela užíval. Ne. Nebaví mě, když je od první třetiny rozhodnuto a je to jenom o tom, kolik to bude. Ale když začnete zapisovat ty haldy gólů a asistencí do připravené tabulky a ta je tak krásně plná, jako u našeho prvního útoku, potěší to :D
Řekl bych, že během skupinové fáze jsme měli jen tři kritické okamžiky. Celý zápas s Ruskem, první třetinu s Lotyši a poslední se Švýcary. Před čtvrtfinále to není sice úplně málo, ale když to srovnáme s předchozími nemedailovými českými výběry, je to pořád krásné.
Trošku mě mrzí, že se pořád šíbuje útoky. Při zlatých časech (první Vídeň, Nagano, zlatý hattrick, druhá Vídeň) se trojice za turnaji vůbec nehýbaly. To se musel někdo zranit.. A jak se blížil konec, hrály líp a líp. Zaplaťpánbůh za to, že Miloš Říha alespoň nechal pospolu první útok Voráček, Simon, Frolík. Po brněnském turnaji to byly samé komentáře typu: "Kdo v té naší první lajně nahravačů bude dávat góly?", po prvních dvou zápasech to vypadalo na velké trápení Dominika Simona.. A ejhle. Vydrželi spolu, a všichni tři mají přes 10 bodů, tedy víc, než měl nejlepší Čech za posledních snad 15 let.
Za útočná představení a dobré výsledky jsme byli odměněni. Konečně nenarazíme ve čtvrtfinále na někoho, proti komu budeme outsider. Naopak, tím by měl být náš soupeř. Od Petrohradu 2000, kdy jsme vyřadili ve čtvrtfinále Lotyše, jsme neměli podobně lehkého protivníka.
A že jsou Němci nebezpeční? Že každý, kdo se dostane mezi nejlepších 8, už je silný, a tak dále?
Ano, použijeme-li opatrné fráze, tak ano. Ale nalijme si čistého vína, soudruzi.. Lehčího soupeře jsme dostat nemohli, a cokoliv jiného, než přesvědčivá výhra, by bylo obřím zklamáním. Prostě hrajme svůj útočný hokej a pak se nemusíme vůbec ohlížet na to, kdo proti nám bude stát.
Los turnaje nám nahrává i dál. Že jsou Rusáci o parník před ostatními, o tom se nemusíme bavit. A tak je dobře, že na ně v žádném případě nemůžeme narazit dřív, než ve finále.
Ještě tam nejsme, já vím. A k největším favoritům na boj o zlato taky nepatříme.
Ale jestli ta placka nevyjde ani s tím letošním týmem, tak pak už tedy nevím kdy...
Komentáře
Okomentovat