První česká prohra, rozpaky a ostuda při hymnách

           Úvod turnaje v podání repre byl něco jako flashback do roku 2011. Včerejší klání proti Rusku bylo naopak spíše jako sledovat český národní tým,  verzi 2014 či 2017.

            Přišla první prohra. První rozpaky.

A taky můj první letošní nervový záchvat u šampionátu. Během čtvrté přesilovky českého týmu a asi tak pětadvacátého vyhození ruským týmem v početní nevýhodě od začátku zápasu. Jestli jsem po prvním utkání trochu euforicky psal, že takhle dobře jsme nezahráli 8 let, po třech zápasech musím s politováním říct, že mizernější hru v početní převaze českého týmu si taky jen tak nepamatuju.

         Jako nikdy hokej nehrající jsem si před turnajem značně neodborně říkal, když si Miloš Říha trochu posteskl nad nedostatkem centrů: „No a co? Tak tam bude hrát někdo z křídla, vždyť dobrý hráč tam zahraje v pohodě, ne?“

Teď už to chápu. Ta bilance na buly!!! Jediný, kdo nemá výrazně zápornou statistiku, je Kovář. Ostatní hráči na centru jsou v této disciplíně bohužel  velice špatní. Trenéři sice mají ještě přes týden na vylepšení hry v přesilovce, dovednost na vhazování ale za tu dobu asi vylepší jen sotva. Už aby se do hry zapojil Faksa, ten, ač to není bůhvíjak produktivní hráč, je na buly výborný..

Četl jsem komentáře, že se nic neděje, že lepší prohrát teď, aby to tým trochu uzemnilo, a tak dále.. Dovolím si nesouhlasit. A to hlavně proto, že hned po zápase z českých úst nejednou zaznělo: „Měli jsme z nich přílišný respekt..“

A to je přesně to, co k úspěchu na turnaji potřebujeme tedy úplně nejméně! Respekt ze soupeře. To je jen jiným slovem pojmenovaný „strach“! Jak jsem psal v předchozím příspěvku, vytvoříme-li si podvědomý pocit, že se bojíme velkých týmů nebo velkých zápasů, je to v háji..

Večer svedli statečný boj s Kanadou slovenští hokejisté. Prohrát gólem vteřinu před koncem po tak strhujícím zápase, to bolí.

To ale neomlouvá totální stupiditu celého košického stadionu při závěrečné kanadské hymně. Už odpoledne se několik jednodušších jedinců s českými dresy v hledišti stejně trapně projevovalo při hymně Ruska. Ač dokážu zášť proti neoblíbenému národu pochopit, tyhle projevy během národních písní jsou jen ukázkou tuposti . To se prostě nedělá. Přitom dokážeme tak fantasticky fandit... Pohoršujeme se nad Rusáky, když utečou od přebírání medailí, když zatajují dopingové případy, když se chovají jako burani, ale tím, že pískáme při hymně jakéhokoliv soupeře (přeci jen, už u nás jejich tanky dávno nejezdí a tipnul bych si, že pískajících pár blbců tu dobu ani nezažila) se pouze ukazujeme v ubohém světle my sami. No a to co předvedlo večer sborově košické publikum, to je na pokutu od IIHF a výhrůžku: „Jestli tu ještě někdy chcete hokejový šampionát, tak tohle bylo naposledy.“  K dobrému publiku patří i umění prohrát a ocenit soupeře. Proč to Slovákům většinou nejde?

Potom Češi a Slováci nebrečme, když nás západ míchá do jednoho pytle s východem. Tohle by se například v Německu opravdu nikdy nestalo..