Ano, byl to jen JEDEN zápas ze SEDMI, které prakticky o ničem nerozhodnou. Ten hlavní se bude hrát až za DVANÁCT dní... Takže ten, pro koho nemá cenu se stresovat či radovat u skupinových zápasů, neřkuli je pro něj MS v hokeji "béčkový" turnaj (ale co je potom mezinárodní "áčkový"?), nechť dále nečte...
A ano, včerejší nejlepší představení národního týmu na MS od čtvrtfinále 2015 v Praze nebude mít ve finále žádný bodový vliv na celkové umístění na šampionátu. Systém turnaje (a já se dnes nad jeho absolutní nelogičností vztekat nehodlám, to si nechám až po čtvrtfinále..) z prvních sedmi zápasů pro favority dělá spíše fázi přípravy. Lítat v oblacích, že letos máme tým na zlato, kvůli ošidnosti formátu MS nelze.
Ale to neznamená, že si necháme zkazit radost parádním vystoupením českého výběru. Skutečně, takhle jsem národní tým viděl od roku 2011 hrát snad jedině v tom čtvrtfinále v Praze, na kterém jsme osobně v hledišti ještě 30 minut po skončení společně se 17ti tisíci dalšími fans řvali: "Jááárda Jááágr" a kde Češi porazili Finy 5:3.
Konečně jsem měl pocit, že národní tým má "koule" a že se z nějakých Švédů nepo......, Že i když trochu ve druhé třetině vypadává z role, tak ví, co použít, aby se soupeři dostal zpátky "na kobylku". Zatím asi nemá cenu vynášet trenérský štáb v čele s Milošem Říhou do nebes. Přeci jen oproti svým předchůdcům mají ten luxus v podobě jednoho týdne na začlenění posil z NHL navíc. Ale reakce na včerejší vývoj... Za jedna!
Těžko říct, jestli Říhova slova na začátku sezóny o budování evropského jádra, která mě tedy značně zneklidňovala, byla jen účelnými frázemi, jak nedemotivovat hokejisty, objíždějící Euro Hockey Tour. Nebo jestli opravdu nevěřil tomu, že by se mu mohlo sejít tolik borců ze zámoří. Ale od té doby, co dejme tomu dva týdny před turnajem tvořil tým zařazováním a vyřazováním jednotlivých borců, zatím nešlápl vedle. Poskládaný celek vypadá opravdu dobře. Konečně nechybí ryzí střelci (což ukázal včera Vrána), máme rychlé a mladé dravce a taky zaplaťpánbůh několik frajerů, co se nebojí přitvrdit. Silnější týmy se s námi poslední roky moc nemazlili, často jsme byli za otloukánky, ale včera Jaškin, Gudas a Musil dokázali Švédy slušně rozhodit. Dokonce se nedostavila ani naše tradiční hra po rozích, ale kluci to pálili na bránu odkud to šlo.
Pecka! Takhle by to šlo!
Úvodní zápas jako ten včerejší se určitě pozitivně projeví i na sebevědomí českého výběru. Přeci jen, víra v úspěch dělá velkou část výsledku. Když si zpětně přehrajeme poslední čtvrtfinálová vystoupení našich výběrů, tak sebedůvěra šla jen z úst před zápasem, ale ty výkony na ledě pak byly hodně ustrašené. To by letos přijít nemuselo.
V rozpisu zápasů ve skupině, které jsou skoro stejné jako každý rok, nám zase nebude nahrávat fakt, že před čtvrtfinále budeme mít 4 lehčí soupeře. Tým to může trochu dostat na nižší level a ve čtvrtfinále by to pak mohl být přílišný výkonnostní šok.
A to je nejdůležitější úkol pro trenérský štáb. Vyburcovat hráče na takovou úroveň, aby čtvrtfinále zvládli stejným způsobem, jako včerejší nástup do zápasu se Švédskem. Motivátor Říha by to v kombinaci s velkým potenciálem mladého výběru mohl zvládnout, ne?
Ale nepředbíhejme.
Zatím nás dnes čeká Norsko. Tedy první nutné zlo v podobě slabšího soupeře. Na předchozích turnajích jsme většinu zápasů s těmito výběry sice vyhrávali, ale průběhy zápasů dost často nebývaly hladké. To mohlo způsobovat ty navenek neviditelné červíčky pochybností o vlastních schopnostech hráčů, kteří potom vylezli na povrch ve čtvrtfinále. Letos bych tedy prosil pokud možno demolice! :)
A ano, včerejší nejlepší představení národního týmu na MS od čtvrtfinále 2015 v Praze nebude mít ve finále žádný bodový vliv na celkové umístění na šampionátu. Systém turnaje (a já se dnes nad jeho absolutní nelogičností vztekat nehodlám, to si nechám až po čtvrtfinále..) z prvních sedmi zápasů pro favority dělá spíše fázi přípravy. Lítat v oblacích, že letos máme tým na zlato, kvůli ošidnosti formátu MS nelze.
Ale to neznamená, že si necháme zkazit radost parádním vystoupením českého výběru. Skutečně, takhle jsem národní tým viděl od roku 2011 hrát snad jedině v tom čtvrtfinále v Praze, na kterém jsme osobně v hledišti ještě 30 minut po skončení společně se 17ti tisíci dalšími fans řvali: "Jááárda Jááágr" a kde Češi porazili Finy 5:3.
Konečně jsem měl pocit, že národní tým má "koule" a že se z nějakých Švédů nepo......, Že i když trochu ve druhé třetině vypadává z role, tak ví, co použít, aby se soupeři dostal zpátky "na kobylku". Zatím asi nemá cenu vynášet trenérský štáb v čele s Milošem Říhou do nebes. Přeci jen oproti svým předchůdcům mají ten luxus v podobě jednoho týdne na začlenění posil z NHL navíc. Ale reakce na včerejší vývoj... Za jedna!
Těžko říct, jestli Říhova slova na začátku sezóny o budování evropského jádra, která mě tedy značně zneklidňovala, byla jen účelnými frázemi, jak nedemotivovat hokejisty, objíždějící Euro Hockey Tour. Nebo jestli opravdu nevěřil tomu, že by se mu mohlo sejít tolik borců ze zámoří. Ale od té doby, co dejme tomu dva týdny před turnajem tvořil tým zařazováním a vyřazováním jednotlivých borců, zatím nešlápl vedle. Poskládaný celek vypadá opravdu dobře. Konečně nechybí ryzí střelci (což ukázal včera Vrána), máme rychlé a mladé dravce a taky zaplaťpánbůh několik frajerů, co se nebojí přitvrdit. Silnější týmy se s námi poslední roky moc nemazlili, často jsme byli za otloukánky, ale včera Jaškin, Gudas a Musil dokázali Švédy slušně rozhodit. Dokonce se nedostavila ani naše tradiční hra po rozích, ale kluci to pálili na bránu odkud to šlo.
Pecka! Takhle by to šlo!
Úvodní zápas jako ten včerejší se určitě pozitivně projeví i na sebevědomí českého výběru. Přeci jen, víra v úspěch dělá velkou část výsledku. Když si zpětně přehrajeme poslední čtvrtfinálová vystoupení našich výběrů, tak sebedůvěra šla jen z úst před zápasem, ale ty výkony na ledě pak byly hodně ustrašené. To by letos přijít nemuselo.
V rozpisu zápasů ve skupině, které jsou skoro stejné jako každý rok, nám zase nebude nahrávat fakt, že před čtvrtfinále budeme mít 4 lehčí soupeře. Tým to může trochu dostat na nižší level a ve čtvrtfinále by to pak mohl být přílišný výkonnostní šok.
A to je nejdůležitější úkol pro trenérský štáb. Vyburcovat hráče na takovou úroveň, aby čtvrtfinále zvládli stejným způsobem, jako včerejší nástup do zápasu se Švédskem. Motivátor Říha by to v kombinaci s velkým potenciálem mladého výběru mohl zvládnout, ne?Ale nepředbíhejme.
Zatím nás dnes čeká Norsko. Tedy první nutné zlo v podobě slabšího soupeře. Na předchozích turnajích jsme většinu zápasů s těmito výběry sice vyhrávali, ale průběhy zápasů dost často nebývaly hladké. To mohlo způsobovat ty navenek neviditelné červíčky pochybností o vlastních schopnostech hráčů, kteří potom vylezli na povrch ve čtvrtfinále. Letos bych tedy prosil pokud možno demolice! :)
Komentáře
Okomentovat