Brambory.
Opět bez medaile. 7 let, 9 turnajů. Český hokej prodloužil své nejdelší historické čekání na cenný kov.
Věční hudralové to "stejně věděli", realisti smutní, protože k medaili tentokrát opravdu stačilo snad jen trochu štěstí a pozitivní povahy mají i po turnaji dobrou náladu, protože Češi hráli krásný hokej a dalo se na to dívat.
Běžně patřívám spíš do té skupiny realistů či mírných pesimistů, abych nebyl na konci zbytečně rozladěn. Tentokrát se ale musím připojit k těm, kteří po dalším turnaji, který vyvrcholil dvěma střelecky impotentními zápasy, spíše chválí.
Co se tomu týmu vlastně dá vytknout?
Nasazení? To těžko.
Neatraktivní hokej? To už vůbec ne.
Střelecká mizérie stejně jako minulé roky? Ani to ne, přestože poslední dva zápasy se to zlomilo v náš neprospěch.
Tento český výběr byl, a to bez debat, nejlepším mužstvem od roku 2011. Hokej v jeho podání bavil a přestože tam byly hlušší pasáže, před všemi zápasy se dalo říct, že se člověk může těšit, protože máme na vítězství.
Tak mě hra českých hráčů těšila, že i já jsem byl před vyřazovací fázi téměř přesvědčen, že získáme medaili. A tak jsem chtěl být u toho, až jsem se na poslední chvíli skutečně vypravil na semifinále s Kanadou a viděl národní tým naživo. Seděl jsem za bránou, kam náš tým útočil v první a třetí třetině a z tohoto netradičního pohledu nechápal, co všechno kanadský brankář Murray je schopen chytit. Až jsem pobavil slovenské pány vedle sebe, když jsem na něj po asi pětatřicáté chycené střele křičel: "Už se kurva propadni do brankoviště a zmiz!"
Muž v brankovišti.
To byla možná nakonec ta hlavní proprieta, která rozhodla o lepším postavení našich soupeřů v posledních dvou zápasech.
Ve zlatých letech, pamatujete-li dobře, jsme také ve vyřazovacích bojích nestříleli bůhví kolik branek. Ale měli jsme Haška, v Petrohradu Čechmánka, ve Vídni a v Německu Vokouna... A ti měli ten rok takovou fazonu, že vychytali ve vyřazovacích bojích i ty největší tutovky soupeře. A tak zatímco český tým letos vypálil v posledních dvou zápasech 90 střel a dal jen tři góly, naši přemožitelé jich tolik nepotřebovali.
Jakoby v těch finálních fázích obou posledních zápasů v hlavách našich srdnatě bojujících hráčů přeci jen byl ten strach z toho, že oni soupeřova brankáře snad ani překonat nemůžou. Bronzové nájezdy, v nichž čtveřice Čechů jakoby vůbec nevěděla, co mají na Vasilevského vymyslet, tak nějak symbolizovaly střelecký komplex, který si z brankařů soupeře za ty marné minuty dobývání naši vytvořili.. Naproti tomu soupeři strach z českých mužů v brankovišti prostě mít nemohli. To není nic ani proti jednomu z nich, ale být v naší bráně jeden ze tří zmiňovaných zlatých brankářů, odvážim si tvrdit, že by dnes hokejisté mířili Prahou na střeše autobusu směrem na Staromák.
Říhovi možná bude širší veřejnost vyčítat rotování sestavou a odstavení nadějných Vrány a Chytila, ale v kabině jsme nebyli a ti "jeho" Zohornovci nakonec v těch nejdůležitějších bitvách zas tak zle nezahráli.
Pozitivní na tomto turnaji bylo to, že z české hry mohl mít člověk po tolika letech zmaru zase radost. Turnaj nepřinesl medaili, ale přinesl zážitek a pocit naděje.
Dělat závěry, že se náš hokej zvedá, po mistrovství světa asi úplně nejde, ale obávat se nějakého dalšího úpadku snad taky nemusíme.
Věřme slovům o tom, že hráči věřili hernímu stylu, který po nich trenéři chtěli a rádi přijedou, pokud to půjde, znovu. Realizační tým by se pro příští rok měnit neměl a snad si z letošního mistrovství přenesou další zkušenosti do toho, který bude za rok ve Švýcarsku.Gratulace týmu Finska. Zajímalo by mě, kolik sázkařů je dalo na mistry. Suomi neměli žádné posily z NHL, ale všichni dokázali dodržet systém, který jim naordinoval Jukka Jalonen. Jejich výhra je snad ještě větším překvapením, než byly nedávné stříbrné švýcarské cesty.
Nějak nám na těch mistrovství platí, že mají týmy svá zlatá místa. Pro Finy je to Bratislava. V Praze se zase tradičně radovává Kanada, Vídeň je zlatým městem pro Česko.
Český hokej ještě jeden velký úspěch v letošní sezóně zaznemenat může. Davidové Krejčí a Pastrňák už v úterý začnou finálovou bitvu o Stanley Cup proti St. Louis. Když už to nevyšlo na Slovensku, tak snad nějaká ta česká radost vytryskne alespoň v zámoří.
Komentáře
Okomentovat