Kvalifikace na EURO (tedy ta její normální část) je za námi.
Jak jsem po počátečním debaklu a trošce hysterie mezi diváckou obcí
proklamoval, nakonec jí česká reprezentace úspěšně zvládla a mezi závěrečnou čtyřiadvacítkou
chybět nebude. No.. Zvládla.. Když tak poslouchám a čtu ty názory všude
okolo, tak po prohře v Bulharsku spíš převládá pocit, že český postup je
jen dílem opravdu jednoduché skupiny. Něco na tom bude. Konkurence Bulharů,
Kosova a Černé Hory dělal z účasti na EURO spíš povinnost. Ta je splněna,
to je hlavní. Mouchy to mělo, a to pěkné hejno, ale v současné době si
snad nikdo z nás ani myslet nemohl, že to proběhne bez problémů.
Kvalda ukázala, že jedině výkonem na hranici možností a s výběrem
opravdu malé skupinky těch, kteří jsou sehraní a tím konkurenceschopní, můžeme. OBČAS můžeme.
Na pravidelné vyrovnané bitvy s lepšími to nebude, ale EURO je krátkodobý
turnaj, zápas blbec může sednout na kohokoliv, a tak jsou nějaké předčasné
teorie, jak tam dopadneme, asi zbytečné. Potvrdil se i fakt (viz Bulharsko či
přátelák se Severními Iry), že český hráč je stejný, jako většina jeho krajanů
v jiných sférách. Prostě – když nemusíme, tak nemakáme. To se mi vždycky
líbí, ty zavrhující komentáře, jak tam „jeli na výlet“ „na nákupy“ a jsou „ostudou
národa, protože to sprostě odchodili“… Ale no tak… Kolikpak těch autorů
podobných plivanců jsou při svém povolání tak svědomití? …bych si tipnul, že
jak se nikdo nedívá, alou na cigáro a když jim někdo řekne: „Nemusíte to dělat,
ale bylo by to hezké“, tak dají ruce do kapes a čekají na „padla“.Jaroslav Šilhavý se bude muset modlit, aby v zimním přestupovém termínu přestoupilo ven co nejméně Slávistů a aby se dal dohromady Schick a pod Nagelsmannem v Lipsku nenastupoval pouze po minutkách. Když mu současná kostra zůstane, zas taková deprese by to být nemusela.
Chce to samozřejmě i štěstí při losu, protože naše skupina může vypadat třeba takhle: Španělsko, Francie, Česko, Srbsko, ale třeba i takhle: Ukrajina, Holandsko, Česko, Gruzie.
Čtyři účastníky pozná EURO až poslední týden v březnu,
což mi hlava nebere. Nechápu, proč nemůže být play off ligy národů dřív. To
jako fandové dané země budou čekat až skoro do dubna a potom teprve shánět
letenky a hotely? Nevím no… Navíc i pro dvanáct účastníků čtyř skupin to bude znamenat, že ještě dva a půl měsíce před začátkem EURA nebudou vědět, s kým vlastně ten jeden zápas hrajou.. (v tabulce vidíte zatím jisté pozice ve skupinách, v jednotlivých losovacích koších a města, v nichž se hraje, modré týmy jsou domácí)
Až se bude příští sobotu losovat, budu mít jediné přání.
Nehrát ve skupině A. Dva zápasy v Baku, to by byla pro všechny fandy
opravdu „odměna“. Bez přestupu se tam z Česka nedostanete a už teď jsou
letenky přes 7000,-. A to se dá čekat, že kdybychom tam opravdu „spadli“,
poleze to na dvojnásobek. Ubytování taky nic levného. Takže ideál – dostat se
buďto do eFka, kde jsou sice Němci, ale znamená to jeden zápas v Mnichově a
dva v Budapešti. Všechno krásně na dojezd. Druhá dobrá varianta je Céčko.
Jeden zápas v Amsterdamu z Holandskem a dva zápasy (jeden s Ukrajinou)
v Bukurešti. Teplo a levno, tam už by se i ten týden vyplatil.
Ještě je tu jedna věc, v kterou budu doufat. Aby nám
vývoj turnaje přihrával do cesty týmy v bílém, žlutém či zeleném. Ať nikdy
nenastoupíme v tom, v čem v Bulharsku.
Jak si může vedení svazu dovolit nechat pro národní dres
reflexní zelenou? Jak takhle zhovadilost vznikla? Přišla s tím Puma? Nebo
jí o to požádaly pomazané hlavy ze svazu? Čí je to úlet? Jako sorry, ne že bych
byl nějaký extra konzervativec, ale jsou věci, na které se prostě nesahá. A to
jsou státní symboly. Jako by nestačilo to, co máme už sedmým rokem na Hradě,
teď ještě budeme hrát v reflexních vestách. A ta úsměvná teorie o tom, že
to má být lípa… Není pochyb, že po tom, co se tyhle dresy pro příští dvouletý
cyklus vytvořily, musel být sakra oříšek vymyslet teorii, co to má
jako vlastně znamenat. Lepší bylo říct: „symbolizuje to zelené ochranné vesty, neboť se
bez nich na našich kvalitních silnicích často neobejdete..“ Bylo by to
vtipnější a pravdivější, hnusnou pachuť by to ale z úst nevyhnalo.Berbrova podržtaška Malík potom řekne do novin: „My jsme věděli, že to vyvolá emoce. Ale to jsme tak trochu chtěli. My se toho nebojíme.“ Neboli volně přeloženo: „Všechny tim nasereme, ale to my děláme rádi..“
Tak určitě… Mistři svého oboru, znechucující fotbal stále širšímu spektru lidí, se pár dní po dalším fajnovém víkendu plném křiklavých chyb sudích ve prospěch stále stejných týmů, zase projevili.
Komentáře
Okomentovat