O víkendu to bylo přesně půl roku, co jsem naposledy usedl k blogování. V zimě jsem neměl potřebu, neb jsem vstřebával krásy exotických krajin, a od března zase nebylo o čem. Tedy bylo by, ale tento blog je především sportovní..
Letos jsme přišli o jistoty, o nichž jsme si ani neuvědomovali, za jaké jistoty je považujeme. Sám jsem si v lednu dal dlouhé hodiny práce s kalendářem sportovních akcí, které jsem si prošpikoval barvičkami, přidal k nim ještě lety a cesty, kdy a jak na nějakou z nich pojedu, a pak...?
Pak se změnil svět. Tedy alespoň se to říká.
Nebudu se tady dlouhosáhle rozepisovat o svém názoru na tuto pandemii, většina z nás (tedy mluvím za tu část mně podobnou, ne za tu část tvorů, jejichž život postrádal nějaký smysl a nebyli s to, najít si nějaký koníček či jiný smysl života, a uměle vytvářený strach je vlastně NĚJAKÝM pocitem, a ten je teď naplňuje) už toho má plné zuby. Snad jen tedy pár údajů, které si ale soudný člověk dokázal dohledat sám. I když uznávám, v době téhle krize bylo jakékoliv se spolehnutí na nějakou relevantnost informací nereálné. Bylo to dáno částečně tím, že světová parabola strachu v počátcích epidemie opravdu nedávala jistoty, co vlastně může přijít, a zejména věčnou touhou médií se předhánět v senzačnosti a touhou co nejvíc šokovat. Právě sdělovací prostředky já osobně považuji za největší zlo během pandemie. Že je seriózní novinařina v době expanze internetu a rostoucím počtu různých zpravodajství dávno potlačována touhou po co největší sledovanosti či počtu kliknutí, to už jsme si zvykali. Ale že se budou média až takhle předhánět v tom, kdo vyvolá v těch 40 % populace (teď mluvím o české), co nemá vlastní názor a jen papouškuje, co "řikali v televizi" větší vlnu strachu i v době, když už jsme věděli, že žádný vražedný mor se nekoná, to mě neskutečně vytáčí. Ale zpět k číslům. Na světě od začátku roku zemřelo 26 milionů lidí. Ale dalších 62 milionů se jich už narodilo! S virem covid virem jich podle potvrzených čísel k dnešku zemřelo 408 tisíc. To není ani jedno procento podílu. V Česku průměrně umře denně cca 310 lidí. Na toto číslo se CELKOVÝ počet úmrtí s covidem vyšplhalo téměř až po čtvrt roce. Průměrně přibyde každý rok na Zemi o 70 milionů přemnoženého tvora homo sapiens více. Člověk devastuje planetu, v zoo vidíte u dvou ze třích zvířat cedulku "velmi ohrožený druh", a přesto se najednou celý svět zastaví, protože by z těch 70 milionů mohlo být třeba jenom 68.. Už jsme si v téhle době zvykli říkat, že cena lidského života je nejvyšší. Tak já, tedy, pardon, možná sobecky, říkám - ne, není. A rozhodně ne, pokud se zbylých 99ti procentům lidstva na planetě má vzít to, na čem si zakládají, co si vybudovali, a co mají rádi. A uvrhneme-li další miliony z nich třeba na hranici bídy. A to můžeme u těch současných 408 tisíc úmrtí s jistotou říct, že takových 400 tisíc by zemřelo při jakémkoliv jiném běžném virovém onemocnění, neb jejich zdravotní stav už nebyl dobrý a zubatá už stála stejně za rohem. Prostě staří lidé umírají, tak to je, a tak to bude.
...a to jsem psal, že se o pandemii nebudu rozepisovat. Snad mi to po té půlroční pauze odpustíte :D
Sportovní akce se od března rušily. Tak jsme si vyslechli od spousty gaučových povalečů, že sport, kultura a cestování je zbytnou věcí, a tak je přeci můžeme (klidně navždy), oželet.
Tak to NASRAT!
Jak by to tedy mohlo se sportem v nejbližší době vypadat?
Na náš prales lidi nikdy moc nechodili, takže tam ten šok z prázdných tribun zase tak velký není. Co ale nechápu, jsou ta nařízení o omezení. Připustím-li tedy (ač mi to moc nejde), že je opravdu třeba omezit počet lidí na stadionech, tak potom nechápu současné postupné uvolňování nařízení. Nejprve bude do 300 lidí, potom do 500 lidí, potom do 1000... Jak to vypadá v praxi? Na diváky zbývá momentálně kolem 250 míst. Tak se naženou všichni do jednoho sektoru, tam sedí vedle sebe, a zbytek stadionu zeje prázdnotou.. Je to normální? Je takový problém udělat zvyšovat množství návštěvníků po procentech, vždy rovnoměrně rozdělených po sektorech? A postupně to číslo zvyšovat? Mluví se o tom, že česká liga něco podobného plánuje. Tak snad to co nejdřív klapne. Bundesliga, nejspíš od září (do té doby budou stadiony prázdné), plánuje pouštět právě nějaké to procento, např. na stadion se 60 tisíci sedadly pouštět třeba 40 tisíc.
V Anglii je zatím fotbal s diváky v nedohlednu. Pokud by ale nebyli ani do konce roku schopni lidi na stadiony pustit, pak už to bude vážný problém. Hlavně pro kluby, neb tam je podíl ze vstupného nejvyšší. A hlavně - v červnu tam má být Euro a to doufám bez diváků nikoho pořádat nenapadne.
Španělé startují tento víkend, informace ohledně budoucího přístupu lidí na stadion jsem se zatím nikde nedočetl.
V Itálii se uvažuje o malém procentu lidí po jednotlivých sektorech, a postupné zvyšování.
Já bych měl jeden nápad pro náš svaz - až se bude hrát baráž, pusťte plný stadion. Budete mít tři týdny do začátku dalšího ročníku na posouzení, zdali je to opravdu tak nebezpečné. Když se podíváme třeba na jiná místa v republice, tam se shromažďujeme už vesele dál, protože přirozeně se lidi budou bát jenom nějakou chvíli. Pak už to žádné články o druhých až pátých vlnách nezachrání, každý na to začne sr..t.
Horší problém má hokej. NHL chce sezónu dohrát, a ty další (zatím jsem viděl plán na další dvě) začít v lednu. Tím pádem by bylo play off na podzim. Hokeji v zámoří by to pomohlo i kvůli tomu, že by se vyřazovací boje přestaly křížit s dalšími populárními sporty jako je hokej a baseball. Pro evropského fanouška by to byl naprosto zásadní problém. Žádní hráči NHL ani na MS, ani na olympiádě. Přiznejme si, pořádat takové turnaje naprosto postrádá smysl. Teď je na IIHF, co s tím provede. Logicky by vycházelo přesunutí MS na říjen či listopad. Evropské ligy by za sebou měly start základní části (a hráči tak po náročných play off neodříkali nebo nebyli dobití, jako tomu občas bývalo teď), NHL by měla krátce po skončení a někteří hráči by si mohli sezónu prodloužit. Olympiáda je ale nejspíš pasé. Tak by bylo od NHL fajn, kdyby příští světový pohár nepojala jako exhibici a prezentaci svojí značky, ale udělala, třeba uprostřed sezony v květnu, desetidenní turnaj pro 10 nejlepších zemí s nejlepšími hráči světa. Protože jinak reálně hrozí, že nejlepší hráče planety v národních barvách dlouho neuvidíme. V době, kdy válí za mořem Pastrňák, Kubalík či Hertl a do hvězdy dorůstá Nečas, je to fakt pruda...
Nezodpovězené otázky zůstávají v tenise. Roland Garros, pěkně arognantně po francouzsku, se nacpalo na konec září (s jedním zastřešeným kurtem v této roční době - hodně štěstí), New York se stále nevzdal vidiny uspořádat US Open v řádném termínu (start poslední týden v srpnu). Tam se obávám. To by se celý svět musel změnit v přístupu k viru tak jak ho vidím já. Kdo chce, ať jde kam chce, riziko si nese každý sám :D Vzhledem k tomu, jak to teď v Americe je, bych možná i to US Open oželel. Kdo ví, co bychom zase slyšeli za plky v různých prohlášeních...
Věřme, že se svět zase vrátí do normálu. Alespoň ten sportovní. Jestli by mohla pandemie přinést nějaká pozitiva, pak uvědomění, jak zbytečně přeplácené některé hvězdy jsou. V době, kdy začnou přicházet miliony lidí o práci, by se mohly některé asociace a kluby zamyslet nad tím, jestli ta finanční sportovní spirála nemá být redukována nějakými platovými stropy. Ač jsem proti zbytečným restrikcím, zrovna tahle by mohla být prospěšná.
Ale on sportovní svět zase bude jako dřív, uvidíte.
Letos jsme přišli o jistoty, o nichž jsme si ani neuvědomovali, za jaké jistoty je považujeme. Sám jsem si v lednu dal dlouhé hodiny práce s kalendářem sportovních akcí, které jsem si prošpikoval barvičkami, přidal k nim ještě lety a cesty, kdy a jak na nějakou z nich pojedu, a pak...?
Pak se změnil svět. Tedy alespoň se to říká.
Nebudu se tady dlouhosáhle rozepisovat o svém názoru na tuto pandemii, většina z nás (tedy mluvím za tu část mně podobnou, ne za tu část tvorů, jejichž život postrádal nějaký smysl a nebyli s to, najít si nějaký koníček či jiný smysl života, a uměle vytvářený strach je vlastně NĚJAKÝM pocitem, a ten je teď naplňuje) už toho má plné zuby. Snad jen tedy pár údajů, které si ale soudný člověk dokázal dohledat sám. I když uznávám, v době téhle krize bylo jakékoliv se spolehnutí na nějakou relevantnost informací nereálné. Bylo to dáno částečně tím, že světová parabola strachu v počátcích epidemie opravdu nedávala jistoty, co vlastně může přijít, a zejména věčnou touhou médií se předhánět v senzačnosti a touhou co nejvíc šokovat. Právě sdělovací prostředky já osobně považuji za největší zlo během pandemie. Že je seriózní novinařina v době expanze internetu a rostoucím počtu různých zpravodajství dávno potlačována touhou po co největší sledovanosti či počtu kliknutí, to už jsme si zvykali. Ale že se budou média až takhle předhánět v tom, kdo vyvolá v těch 40 % populace (teď mluvím o české), co nemá vlastní názor a jen papouškuje, co "řikali v televizi" větší vlnu strachu i v době, když už jsme věděli, že žádný vražedný mor se nekoná, to mě neskutečně vytáčí. Ale zpět k číslům. Na světě od začátku roku zemřelo 26 milionů lidí. Ale dalších 62 milionů se jich už narodilo! S virem covid virem jich podle potvrzených čísel k dnešku zemřelo 408 tisíc. To není ani jedno procento podílu. V Česku průměrně umře denně cca 310 lidí. Na toto číslo se CELKOVÝ počet úmrtí s covidem vyšplhalo téměř až po čtvrt roce. Průměrně přibyde každý rok na Zemi o 70 milionů přemnoženého tvora homo sapiens více. Člověk devastuje planetu, v zoo vidíte u dvou ze třích zvířat cedulku "velmi ohrožený druh", a přesto se najednou celý svět zastaví, protože by z těch 70 milionů mohlo být třeba jenom 68.. Už jsme si v téhle době zvykli říkat, že cena lidského života je nejvyšší. Tak já, tedy, pardon, možná sobecky, říkám - ne, není. A rozhodně ne, pokud se zbylých 99ti procentům lidstva na planetě má vzít to, na čem si zakládají, co si vybudovali, a co mají rádi. A uvrhneme-li další miliony z nich třeba na hranici bídy. A to můžeme u těch současných 408 tisíc úmrtí s jistotou říct, že takových 400 tisíc by zemřelo při jakémkoliv jiném běžném virovém onemocnění, neb jejich zdravotní stav už nebyl dobrý a zubatá už stála stejně za rohem. Prostě staří lidé umírají, tak to je, a tak to bude.
...a to jsem psal, že se o pandemii nebudu rozepisovat. Snad mi to po té půlroční pauze odpustíte :D
Sportovní akce se od března rušily. Tak jsme si vyslechli od spousty gaučových povalečů, že sport, kultura a cestování je zbytnou věcí, a tak je přeci můžeme (klidně navždy), oželet.
Tak to NASRAT!
Jak by to tedy mohlo se sportem v nejbližší době vypadat?
Na náš prales lidi nikdy moc nechodili, takže tam ten šok z prázdných tribun zase tak velký není. Co ale nechápu, jsou ta nařízení o omezení. Připustím-li tedy (ač mi to moc nejde), že je opravdu třeba omezit počet lidí na stadionech, tak potom nechápu současné postupné uvolňování nařízení. Nejprve bude do 300 lidí, potom do 500 lidí, potom do 1000... Jak to vypadá v praxi? Na diváky zbývá momentálně kolem 250 míst. Tak se naženou všichni do jednoho sektoru, tam sedí vedle sebe, a zbytek stadionu zeje prázdnotou.. Je to normální? Je takový problém udělat zvyšovat množství návštěvníků po procentech, vždy rovnoměrně rozdělených po sektorech? A postupně to číslo zvyšovat? Mluví se o tom, že česká liga něco podobného plánuje. Tak snad to co nejdřív klapne. Bundesliga, nejspíš od září (do té doby budou stadiony prázdné), plánuje pouštět právě nějaké to procento, např. na stadion se 60 tisíci sedadly pouštět třeba 40 tisíc.
V Anglii je zatím fotbal s diváky v nedohlednu. Pokud by ale nebyli ani do konce roku schopni lidi na stadiony pustit, pak už to bude vážný problém. Hlavně pro kluby, neb tam je podíl ze vstupného nejvyšší. A hlavně - v červnu tam má být Euro a to doufám bez diváků nikoho pořádat nenapadne.
Španělé startují tento víkend, informace ohledně budoucího přístupu lidí na stadion jsem se zatím nikde nedočetl.
V Itálii se uvažuje o malém procentu lidí po jednotlivých sektorech, a postupné zvyšování.
Já bych měl jeden nápad pro náš svaz - až se bude hrát baráž, pusťte plný stadion. Budete mít tři týdny do začátku dalšího ročníku na posouzení, zdali je to opravdu tak nebezpečné. Když se podíváme třeba na jiná místa v republice, tam se shromažďujeme už vesele dál, protože přirozeně se lidi budou bát jenom nějakou chvíli. Pak už to žádné články o druhých až pátých vlnách nezachrání, každý na to začne sr..t.
Horší problém má hokej. NHL chce sezónu dohrát, a ty další (zatím jsem viděl plán na další dvě) začít v lednu. Tím pádem by bylo play off na podzim. Hokeji v zámoří by to pomohlo i kvůli tomu, že by se vyřazovací boje přestaly křížit s dalšími populárními sporty jako je hokej a baseball. Pro evropského fanouška by to byl naprosto zásadní problém. Žádní hráči NHL ani na MS, ani na olympiádě. Přiznejme si, pořádat takové turnaje naprosto postrádá smysl. Teď je na IIHF, co s tím provede. Logicky by vycházelo přesunutí MS na říjen či listopad. Evropské ligy by za sebou měly start základní části (a hráči tak po náročných play off neodříkali nebo nebyli dobití, jako tomu občas bývalo teď), NHL by měla krátce po skončení a někteří hráči by si mohli sezónu prodloužit. Olympiáda je ale nejspíš pasé. Tak by bylo od NHL fajn, kdyby příští světový pohár nepojala jako exhibici a prezentaci svojí značky, ale udělala, třeba uprostřed sezony v květnu, desetidenní turnaj pro 10 nejlepších zemí s nejlepšími hráči světa. Protože jinak reálně hrozí, že nejlepší hráče planety v národních barvách dlouho neuvidíme. V době, kdy válí za mořem Pastrňák, Kubalík či Hertl a do hvězdy dorůstá Nečas, je to fakt pruda...
Nezodpovězené otázky zůstávají v tenise. Roland Garros, pěkně arognantně po francouzsku, se nacpalo na konec září (s jedním zastřešeným kurtem v této roční době - hodně štěstí), New York se stále nevzdal vidiny uspořádat US Open v řádném termínu (start poslední týden v srpnu). Tam se obávám. To by se celý svět musel změnit v přístupu k viru tak jak ho vidím já. Kdo chce, ať jde kam chce, riziko si nese každý sám :D Vzhledem k tomu, jak to teď v Americe je, bych možná i to US Open oželel. Kdo ví, co bychom zase slyšeli za plky v různých prohlášeních...
Věřme, že se svět zase vrátí do normálu. Alespoň ten sportovní. Jestli by mohla pandemie přinést nějaká pozitiva, pak uvědomění, jak zbytečně přeplácené některé hvězdy jsou. V době, kdy začnou přicházet miliony lidí o práci, by se mohly některé asociace a kluby zamyslet nad tím, jestli ta finanční sportovní spirála nemá být redukována nějakými platovými stropy. Ač jsem proti zbytečným restrikcím, zrovna tahle by mohla být prospěšná.
Ale on sportovní svět zase bude jako dřív, uvidíte.
Jé, můj syn by hrozně chtěl hrát florbal. Bohužel to teď moc nejde, kvůli všem těm opatřením, tak snad se vše co nejdříve zklidní a bude moct začít hrát. Leto si dokonce k Vánocům od Ježíška přál nějaké vybavení. Nejlepší jsem sehnala tady. Radila jsem se i s kamarádem a říkal, že jsem vybrala dobře.
OdpovědětVymazat