Roman Berbr byl zatčen!
Když jsem tu zprávu poprvé četl, musel jsem se nejprve podívat na datum, jestli není 1. dubna, a potom na ještě další tři zpravodajské servery, zdali to není nějaký hackerský útok na stránku, na kterou zrovna koukám. Nebyl.
V prvním momentě po zjištění, že se to opravdu stalo, jsem se asi jako každý fotbalový fanoušek zaradoval. Konečně! Táhni. Zm*de..
Jenže když člověk bedlivě sledoval další události, tak se počáteční euforie pomalu vytratila..
Berbr sice odstoupil ze všech svých fotbalových funkcí (což tedy znamená, že asi i sám musel dojít k názoru, že policii narozdíl od členů fotbalových komisí nezastraší). To samé udělala i jeho partnerka Dagmar Damková. Ale dál?
„Náčelníkovi“, jak tohoto estébáckého šmejda, původně rovněž fotbalového rozhodčího v 1. lize, nazývali ve fotbalovém zákulisí, zlomila vaz aféra s třetiligovým Vyšehradem. Ovlivňování výsledků za stotisícové částky na úrovni ČFL. Nominace rozhodčích na objednávku.
Ale co víme dalšího? Ono se už skoro třicet let mluví o Berbrově zákulisním vlivu, dosazování vlastních lidí, zejména bývalých rozhodčích, do fotbalových funkcí v krajích a tím získávání moci při hlasováních. Zastrašování těch klubů, které nejedou podle Berbrových not pomocí zářezů od sudích. V nižších soutěží se málokdo z nás orientuje, ale jak prozradila předsedkyně České asociace fotbalových hráčů Markéta Haindlová v pořadu Tiki Taka (tam, kde se tak krásně rozlítil herec Pavel Nečas, že i 30 let po převratu tu máme na vrcholných funkcích estébácké svině), když kandidovala na funkci proti Berbrovi, všechny kluby z nižších soutěží, co jí podpořily, následně prohrávaly a ve velké míře i sestoupily o ligu níže. V nejvyšší soutěži patří k pravidelným kritikům poměrů ve fotbale Teplice. Tak se podívejte například na statistku penalt, kterým za poslední 3 sezóny čelily. Kopalo se proti nim šestnáct penalt od podzimu 2017. Samy kopaly jen sedm. To je počet, na který se dostane Plzeň během půl roku.
Je paradox, že dvou nejvyšších soutěží se obvinění netýkala. Předpokládám, že předávání úplatků na benzínkách, jako to provozoval s Rogozem a za co byli také obviněni, se v nejvyšších patrech nenosí. Tam to chodí jinak. Rozhodčí si svými dlouhodobými „výkony“ na objednávky v nižších soutěží vysluhují postup výše. Takže aby se dostali až do 1. ligy, musí už být „prověření, že vědí, jak pískat“. Už dobře vědí, které týmy jsou „silnějším psem, který mr*á“ a taky musí mít dostatečné zkušenosti, aby chyby byly co možná nejméně vidět. Nejčastěji se tlačí týmy pískáním drobných zákroků v oblasti pokutového území, pískáním útočných faulů při nebezpečných standardkách a podobně. Fotbalová pravidla, u kterých se u každé druhé penalty může říct, že „si jí rozhodčí obhájí“, jsou pak ideálním nástrojem na úpravy výsledků správným směrem. Když se náhodou zatlačí na pilu tak, že jsou z toho donebevolající chyby, dostanou rozhodčí na pár kol trest, ale pak se jim to častějšími nominacemi zase vynahradí. Takový Ardeleánu, ten by mohl vyprávět. Proto bych neočekával, že při dalších výsleších by uteklo něco z nejvyšší soutěže.
No ale vrátím se k začátku dnešního blogu, proč mě vlna pozitivismu po zatčení Berbra opustila.
Hlavním orgánem českého fotbalového svazu je výkonný výbor. Ten se skládá z 12ti lidí (po odstoupení Berbra s Damkovou má tedy aktuálně jen 10 členů). Ale všichni tito lidé museli přeci vidět, co a jak se děje. Muselo jim přeci být jasné, podle jakých not se hraje. Jsou-li tito lidé ochotni spolupracovat s někým takovým, jako je právě „Náčelník“, měli by po jeho zatčení okamžitě odstoupit. Předseda FAČR, nastrčená loutka a Berbrova podržtažka, místo toho koktal na tiskové konferenci o tom, jak musí „oni všichni, co zavírali oči, teď pracovat na očistě fotbalu“. Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!!!!!!!!!! Tihle lidi????
Teď je možná největší příležitost za poslední dvě dekády, jak alespoň trošku v očích fanoušků a veřejnosti udělat z fotbalu něco jiného, než nedůvěryhodný odpad. Pokud by se posbírali bývalí fotbalisté či trenéři s nějakými těmi manažerskými dovednostmi (jakkoliv jich mezi bývalými fotbalisty asi zrovna davy nebudou), mohli začít od píky měnit struktury fotbalové asociace České republiky. A když už nic jiného, alespoň by si člověk u televize řekl, že snaha byla. Přeci jenom se snadněji ztotožníte třeba s Poborským, než s nějakým přitloustlým kravaťákem, který nikdy nekopl do míče.. Malíkovo vyjádření ale potvrdilo to, co jsme bohužel očekávali.. Chobotnici se možná usekla hlava, ale chapadla zůstanou.
V tomhle stavu „bezvládí“, protože považovat Malíka za „šéfa“ snad nemůže nikdo ani z legrace, se spíš mezi těmi ostatními rozhoří boj o zákulisní vliv a o to, zůstat u koryta (přeci jen, třeba lístky zadarmo pro kamarádíčky na zápasy Eura, o to nikdo nechce přijít, že?). Nepochybně se tak spíš najde několik podobných, kteří už se za Berbrova působení pěkně „zaučili“.
A tak, ač bych rád končil v této době odnětí svobody nějakými povzbudivými řádky, nemůžu. V pozitivní změnu českého fotbalového prostředí věřím asi tak, jako tomu, že Carlos Vémola složí závěrečné zkoušky na filozofické fakultě..
Komentáře
Okomentovat