Dvě strany mince případu "Kedel"

  Tož dobrá.. Sice jsem se zařekl, že sport bez diváků nestojí za pravidelné sledování a že nebudu ztrácet čas při sepisování mých myšlenek, ale několik posledních fotbalových událostí se jen tak bez komentáře přejít nedá. A vzhledem k tomu, že mě vás pravidelně čte sotva dvacet, a minimálně pět už se dožadovalo jak jinak než fundovaného pohledu odborníka nad odborníky :D (a když si něco žádá čtvrtina, to už je významný počet), tak se tedy do těch neveselých úvah pustme...

  Ještě jste na fotbal nezanevřeli? Tak to blahopřeji. Já letos strávil suverénně nejmenší počet minut s fotbalem na monitoru či v tv snad za posledních 20 let (a ani nebudu komentovat, kolikrát jsem byl přímo na stadionu..) Jenže když jsem v březnu během kvalifikačních zápasů zjistil, že znám sotva polovinu základní sestavy Itálie, úplně mě zamrazilo. Ani jsem raději nedumal nad tím, kdy se to naposledy stalo.

  Zápasy Slavie jsem ale nepropásnul. Udělala další výborný fotbalový výsledek, podruhé za tři sezóny postoupila do čtvrtfinále. Žel, mluvilo se úplně o něčem jiném.

  O případu "Kedel". Dnešní blog tedy věnuju jemu.

  Po takové události člověk potřebuje opravdu několik dní či týdnů, aby si srovnal v hlavě, co se vlastně stalo. Během samotného utkání Slavie na Rangers jsem byl vzteky bez sebe. Kvůli chování hajzlů v modrých dresech Rangers, po jejich brutálních faulech, kdy mohli zmrzačit brankáře Koláře, i po dalších nechutných faulech, kdy bylo už na první pohled jasné, že jim tečou nervy. Skoty jsem vždy měl za velké fotbalové gentlemany, pamatuju si, jak skvěle jsme si pokecali s fandy v kiltech po jejich prohře v Praze v kvalifikaci na Euro 2000, jak jsem obdivoval jejich zpěvy na stadionech i jejich fotbalové srdce i přes časté technické nedostatky. Co ale předvedl tým Glasgow Rangers v odvetě osmifinále se Slavií, to byla totální nechutnost. Byli vzteky bez sebe, že je vyřadí tým odněkud z ruské Prahy (nebo kde to na tom východě vlastně je). Samý brutální faul. Kopali do hráče na zemi, dokonce i prý nadávali Stanciuovi do cigánů. Jenže byli to slávisti, kdo měl i přes tyto jejich excesy v ruce trumfy. Mohli si ty neohrožené frajírky, co už asi rok neprohráli v té své podprůměrné skotské lize a tak vlastně neví, co to prohra je, namazat na chleba. Smát se jim do obličeje a vesele se radovat z postupu. Jenže, Slavia udělala tu největší chybu, kterou v téhle, jak mi tady v Česku říkáme, zvrácené době, mohla udělat. A konkrétně Ondřej Kúdela. Dal podlým Skotům ten nejlepší dárek, který jim jako útěchu za vyřazení mohl dát. Rozběhl se k protihráči a pošeptal mu do ucha něco, co kromě něj nikdo jiný nemohl slyšet. Jenže, mělo to jednu, a to zásadní, vadu. Byl to černoch (sorry za malé "č", ale zrzouna taky nepíšu s velkým "Z"). A v ten moment přestalo být všechno ostatní důležité. Zhrzení poražení z Rangers dostali náboje, jak těm póvlům z východu pořádně zavařit, a to co následovalo, víme všichni.

  Jako občan České republiky je moje první reakce na novodobou rasistickou hysterii podobná jako většiny mých krajanů. Nastavit za takovou nadávku minimální trest na deset zápasů a udělit za úmyslné a promyšlené napadení po zápase stop na tři zápasy a za kop, po němž praskne někomu lebka, stop na zápasy čyři, to je v mých očích opravdová zhovadilost. Co víc, Kúdelovi nikdo jiný, než Kamara, kterému to říkal do ucha, rozumět nemohl. To snad každý příčetný "posuzovatel" ze strany UEFA musel uznat. A přesto, Čechu div se, trest pro Kúdelu je za ono domnělé a nedokázatelné pošeptání vyšší, než součet trestů za úmyslný (jak to popsala většina aktivních fotbalistů, tak jim, i když jsem si úmyslností úplně jist nebyl, věřme) kop do hlavy a napadení pěstí v tunelu po utkání. Za to, že Slavii Rangers přes půlhodiny nepustili do kabin, dostali pokutu směšných 9000 EUR. Korunu tomu nasadily informace ze žaloby, kterou psal Kamarův právník, kde figurovalo jméno obviněného "Kedel". Můžeme se jen domnívat, kdo všechno asi může dělat v Británii právníka. Kdyby se stoper Slavie jmenoval Rachahandratath nebo Nchouchukanoukou, tak to ještě pochopím, ale neumět opsat ani šestipísmenné jméno? Minimálně to svědčí o značné přezíravosti.

  Zajímalo by mě ale, zda si UEFA uvědomuje, že tímto verdiktem může vytvořit dost nežádoucí precedens. De facto vzkazuje všem hráčům na hrací ploše asi toto: "Můžete spoluhráči úmyslně prokopnout lebku či ho po zápase plánovaně zbít, ale hlavně jej rasově neurážejte". Tento problém, který je jakýmsi novodobým komplexem západního světa z jejich otrokářské historie, je braný mnohem vážnějí, než případné možné fyzické zranění s doživotními následky. To ale teď může způsobit, že každý tým může zvolit taktiku, kdy řekne hráčům tmavé pleti ve svém týmu: "Vyprovokuj je, však oni už ti něco řeknou.." Fakt je to dobře?

  Jenže ona ta událost má i druhou stranu mince. A to tu, že nesmíme v žádném případě opomenout fakt, že se ta věc prostě neměla stát! Všichni dnešní, ať už mladí či hotoví fotbalisti, nejen z Česka, sní o tom, jak budou jednou hrát v té slavné Anglii. Nebo když se to nepovede, tak alespoň hrát Ligu mistrů proti někomu z Anglie, Španělska nebo Německa. Určitě mezi tyto hráče patřil i Ondřej Kúdela, přestože dnes už tyto ambice ve svých 34 letech mít nemůže. No a jestliže mám takové ambice, měl bych si také zjistit informace o tom, jak to v těchto zemích chodí. Je jasné, že my Češi s naší historií, kdy jsme nikdy nezotročovali žádné jiné kultury, nemůžeme současnou západní přecitlivělost nikdy pochopit. Ale na to se nás nikdo ptát nebude. Hraješ v Anglii? Hraješ evropské poháry? Tak si zjisti nejen to, se kterou hvězdou by sis mohl vyměnit dres, ale taky to, co se v těch zemích "nosí" a "nenosí". A jaké jsou regule UEFA, tedy orgánu, který, a na to by neměli hráči ani trenéři zapomínat, všechny, tedy i české kluby, za případné postupy do svých soutěží štědře platí (a tím jim pomáhá k vysokým výplatám).

  V tomhle udělal Kúdela kardinální chybu a ta ho teď bude stát životní reprezentační zážitek. Ať je jakkoliv absurdní, že byl odsouzen bez důkazů, ať už byl pod vlivem jakýchkoliv emocí, šeptat v současném světě jakémukoliv černému hráči cokoliv do ucha je debilita na entou. Budiž to pro všechny české profesionály varováním, že problém rasismus, ať už jej vidíme jako obrácený či přitažený za vlasy, musí brát v potaz v každém okamžiku. A to i navzdory faktu, že dopustit se nějakého rasistického přečinu je dnes jednodušší než kdy v historii, a že jej afroamerické etnikum (a mnohdy účelně) umí najít i tam, kde my bychom jej nikdy nehledali.

  Případ "Kedel" ještě nepřestal rezonovat, a už přišla pro fotbalové fans další jobovka. Vyhlášení nezávislé Superligy 12ti evropskými velkokluby. A následné reakce UEFA.

  Ale o tom raději až příští týden.