Jojo, prudiči nebudou daleko od pravdy, když o včerejším zápase budou mluvit jako o holomajzně. A ano, můžeme souhlasit i s těmi, kdo budou vykřikovat, že jsme měli štěstí, že je zázrak, že s fotbalem, jakým hrajeme, jsme ve čtvrtfinále.
Ale no a co?? Vážení, mně je to úplně jedno! Jsme tam a basta, na to, jak k tomu došlo, se historie ptát nebude. Kolik z vás si u stříbrného Eura 96 v Anglii řekne: "Vždyť jenom bránili"? Asi si většina vybaví euforii z postupů, Poborského lob a jak naši zdravili před finále královnu, nežli to, že ve skupině s Německem a potom v play off s Portugalci a Francií téměř nevystřelili na bránu.
Nikdo nemohl čekat, že by Češi disponovali nějakou technickou dominancí, přesto se podařilo něco, čemuž málokterý realista věřil. Vyřadili jsme Holandsko, navzdory tomu, že jejich soubor má více fotbalového talentu, a že skupinou prošel hladce, třemi výhrami. 
Když se rýsovala možnost, že můžeme hrát v nedaleké Budapešti, bylo jasné, že tu existuje přes rok nemyslitelná šance vidět na narvaném stadionu repre, navíc na Euru a v osmifinále. Jako člen fanklubu jsem otravoval telefonicky lidi ze svazu už tři dny předem, dvě letenky s možností storna jsem měl nakoupené během druhého poločasu Švédů s Poláky a čekal. Nakonec se zadařilo, byť v počtu jednoho kusu, a z narozeninového víkendu, navzdory poněkud rozpačité reakci osoby mně nejbližší, jsem vyrazil do Budapešti podruhé, tentokráte ale na naše chlapce.
S dosavadní bilancí 0-1-3 z velkých turnajů a s vědomím, jak hrají oranjes, a jak naši, jsem si přál jediné. Alespoň si zařvat gól, a nebýt už třeba po poločase v beznadějné situaci třeba s třígólovým mankem.
Všichni dobře víte, jak to nakonec dopadlo. Ač jsem po bezgólovém poločase nevěřil, že můžeme vyhrát, přišly dva po sobě jdoucí klíčové momenty, při kterých se fotbalový pánbůh otočil k soupeři pozadím, a všechno už pak šlo jako po másle. Nejdřív fantastický pád Vaclíka pod nohy unikajícího soupeře, a pak de Ligtovo zaváhání, ruka a videem vyvolaná červená (jasná). Životní výkon předvedl Holeš. Jako, přiznám se, ani jsem před Eurem nečekal, že bude hrât. Natož takhle. Na tento zápas tutově nikdy nezapomene. Stejně tak zbytek týmu, stejně tak já. Myslim, že jedno video (na konci blogu) udělá víc, než dalších několik odstavců. Jen bych chtěl poznamenat, že takhle hystericky rozhodně nekřičím. Samsung trapně zkresluje a ten hlas a částka taky nesouhlasí!!
Když už jsem se tu minule obul do Šilhavého, sluší se ho, když si to zaslouží, teď pochválit. Sice tomu trochu nahrál trest pro Bořila a zranění Daridy, ale našel odvahu ma drobné změny (vyndal Jankta) , Barák i Ševčík zahrâli dobře a takticky připraven byl náš tým znamenitě. Před turnajem jsme se s duem Čelůstka - Kalas ve středu obrany báli průchoďáku, ale celý tým před nimi brání dobře a holt, když máme jedinou ofenzivní hvězdu a jinak dělnïky musíme na to "po dělnicku". Ale jenom dva obržené góly je super vizitka. 
Imbecilové z UEFA, uplaceni petrodolary z Asie, nacpali čtvrtfinále do Baku. Co na to říct, no.. Mohlo se hrát na jakékoliv atraktivnější a hlavně bližší adrese, takhle většina asi zase zasedne k telce. Měli se alespoň pochlapit, a za ty ázerbajdžánské prachy fandům z Dánska i z Česka zařídit spoje zadarmo..
Dánové samozřejmě jsou pro čtvrtfinále krásný los. Není to Belgie nebo Francie. Ale já bych byl s optimismemm rozhodně opatrný, posledním dvěma soupeřům nasázeli čtyřku. Ale já se bojím vždycky a fotbalový pesimismus bych mohl rozdávat.
Naštěstí v Budapešti jsem se spletl, nevěřil jsem, ale byla z toho výhra. A na tu nikdy nezapomenu :)
https://www.instagram.com/tv/CQqjez2FmIH/?utm_medium=copy_link
Komentáře
Okomentovat