Nakonec nám ta skupinová fáze Eura vyvrcholila tak, jak to má vypadat. Drama mezi Švédskem a Polskem a hlavně závěrečná zápletka ve "skupině smrti", kdy sahali po senzačním postupu Maďaři, o kterých jsme si, když jsme je viděli naživo s Portugalskem říkali, že snaha je tak všechno, co můžou nabídnout. Němce vykoupil Goretzka, Francie s Portugalskem se v zápase tří penalt vzájemně udržela v turnaji a Ronaldo má na svém kontě po skupinové fázi pět gólů, celkově již na Eurech 14.
Musím se u sebemilence zastavit. Celou kariéru samozřejmě často trpím jako vy, když vidím jeho lásku k sebe samému, jeho časté plakání a všechny ty neduhy moderního fotbalisty, které má. Ale taky je na místě říct, že několikanásobným fotbalistou planety rozhodně nebyl jen tak zbůhdarma. Ano, dát gól je pro něj, jak se zdá, mnohdy větším štěstím, než výhra týmu, ale na druhou stranu, kdo s ním někdy hrál, většinou byl rád, že ho v týmu má. Malou ukázkou toho, že na hřišti není jenom pro to, aby čekal, až promění trestňák nebo pentli, byl první gól do sítě Německa. Vyhrál obrannou hlavičku po rohu soupeře, a potom za 14,5 vteřiny stihl přeběhnout sprintem do vápna soupeře, kde po Jotově přihrávce uklízel míč do brány. Můžem si o něm myslet, co chceme, i já ho tu několikrát posměšně hanil, ale jeho čísla i na velkých turnajích jsou okouzlující. 14 gólů na Eurech, 7 na MS, a hlavně - od roku 2004 nepřetržitě skóroval na každém turnaji. Možná si řeknete, že nebýt penalt... Tak to prrr, tyhle tři letošní jsou na ME jediné, všechny předchozí dal ze hry. Belgie ho asi pošle domů, takže na nějaké závratné číslo, blížící se Platiniho výkonu z roku 1984 (9 gólů v 5 zápasech) nejspíš nedosáhne, v šestatřiceti je ale pořád v neskutečné fazóně.
Český tým "spadl" na třetí místo, ale bude hrát v Budapešti. A to je moc dobře. Ano, Holanďani nás mohou rozebrat do posledního šroubku, a upřímně, dost bych se divil, kdybychom s nimi stíhali, ale české hráče čeká plné hlediště, do Budapešti to je kousek, a tak se čeští hráči alespoň jednou budou moci cítit skutečně jako na velkém šampionátu. No, a vás, a to je ta úplně nejpozitivnější zpráva z dnešního blogu, čeká další budapešťský report :) Tedy jestli se mi nezpozdí letadlo, protože tentokrát to mám hodně na knap. Přílet ve tři, fotbal v šest.. Ale těším se jak malý kluk.
Před play off si pojďme shrnout, jak to zatím s jednotlivými týmy vypadá.
FAVORITÉ:
Itálie. Předvedla jeden z nejkomplexnějších výkonů a nepočítám-li povinné poslední utkání s béčkem, kdy nepřeřadila ani na druhý rychlostní stupeň, hrála možná nejlepší fotbal. Jen je nutné vzít v potaz, že se zatím nesetkala s žádnou "těžkou váhou", protože Turci, Švýcaři ani Wales nejsou měřítkem. Ale teď je nečeká o nic těžší protivník, Rakousko. V případném čtvrtfinále se ukáže, jak na tom jsou. Tam už by číhala Belgie.
Belgie. Favoritem byla před turnajem, favoritem zůstává. Herně předčila všechny své skupinové soupeře, De Bruyne se postupem turnaje dostává do své sezónní pohody, na hrotu obr Lukaku, kádr pohromadě již šest let, stále ve formě... Zatím se Belgie nikterak nezdiskreditovala a nadále je jedním ze žhavých kandidátů na zlato.
Francie. Nezářila, ale nutno říct, že už má za sebou zápasy s Portugalskem a Německem, což ostatní favorité říct nemohou. Francouzi zatím pokaždé během těch svých dvou posledních úspěšných turnajů gradovali formu až v play off. Švýcary asi sejmou, pak by je čekal vítěz Španělsko : Chorvatsko. Tam se ukáže. Ale hráči už vědí, jak v takových utkáních hrát, a tak je stále Francie top favorit.
FAVORITÉ S OTAZNÍKEM:
Španělsko. Nudilo, i když zakončilo skupinu pětigólovou demolicí Slováků. Hodně mladý tým nastupoval ve třicetistupňových vedrech v Seville, kde žádná extra atmosféra nebyla, třeba to při přejezdu do trochu příjemnějších fotbalových teplot (teď je čeká Kodaň) bude lepší. To jejich držení míče mi pije krev, ale pořád je nutné brát je v potaz. Asi ke zlatu nedojdou, ale mávnout nad nimi rukou nelze.
Německo. Chybělo 8 minut, aby podruhé za sebou vypadli na šampionátu už ve skupině. Na jedné straně sehráli parádní zápas s Portugalci, ale s Maďary se natrápili a Francouze skoro neohrozili. Pořád se u nich opakuje, jaké je to turnajové mužstvo. A navíc, už mají dva opravdu těžké soupeře z sebou. Havertz a Gosens navíc hrají v perfektní formě. Teď pojedou do Wembley a postaví se Anglii. Tam se ukáže.
Anglie. Stále stejná píseň. Přichází červen, velká očekávání celé země, a národní tým, plný hvězd a nadějných mladíků, hraje pěší fotbal a hráči jsou po šedesátizápasové sezóně jako zpomalený film. Skóre 2:0 ze tří zápasů. Ani jednou nehráli v top tempu déle, než nějakých 20 minut. Jestli se to proti Němcům nezmění, zase bude celá Anglie, jako každé dva roky, v depresi. Já jim tedy už moc nevěřím.
NEBEZPEČÍ ZE ZÁKRYTU:
Portugalsko. Sice je to obhájce, jako top favorit ale nepřijel. A ani jím není po skupině, protože vyfasoval čtyřku od Němců a i proti Francii to vzadu nebyla zrovna jistota. Navíc je čeká hned v osmifinále Belgie, takže možná to nejtěžší. Ale už několikrát ukázali, že je neradno podceňovat, pořád mají kvalitní hráče, pětigólového Ronalda, a mohou "ze zákrytu" udeřit.
Nizozemsko. Na velkém turnaji po šesti letech, s dravým, mladým a velmi pružně hrajícím týmem. Může se klidně stát, že nám v Budapešti naloží tři, čtyři góly, nidko by se nemohl divit. Žádného silného protivníka ale ještě nepotkali, navíc měli v zádech po celou dobu skupinových bojů velmi pěknou domácí kulisu, nemuseli složitě cestovat. Moc se o nich nemluvilo, ale když porazí Čechy, turnajový pavouk je k nim potom i dál hodně milosrdný. Finále určitě není nereálné.
NĚKDO DALŠÍ?
Pokud by nevyhrál někdo, o kom jsem psal v předchozích třech kategoriích, asi by to byl velký šok. Finalisté posledního MS, Chorvaté, zatím nezáří. Navíc jsou v té těžké polovině pavouka. Dánové hráli hezky, ale dlouho neefektivně, navíc, bez kodaňského publika budou asi o něco slabší. Švédové hrají nenápadně, žádný útočný festival, ale tvrdá soubojová defenziva. Ale že by došli až někam pod vrchol? Bylo by to překvapení. Česko, Rakousko, Švýcarsko, Ukrajina a Wales by měli být spíše komparzisty.
Co by se tak muselo stát, aby český tým opravdu uspěl? Ve skupině odehrál slušné pasáže. Druhý poločas proti Skotům, s dvougólovým vedením v zádech, sice byl plný nejistot vzadu, ale nějaký ten slušný brejk jsme předvedli. S Chorvaty jsme odehráli na naše poměry fantastický první poločas, v druhém jsme celkem účelně pohlídali bod, bez zbytečných nervů. Zápas s Anglií jsem tu už komentoval, nezměněnou sestavu doteď nechápu, tam jsme dvacet minut nestíhali, pak hráli do konce poločasu poměrně slušně, a druhé dějství stejně jako soupeř tak nějak odkopali, protože nám víc nedovolil a nás nic bezhlavě útočit nenutilo. Pro nizozemské soupeře asi nebude nic složitého načíst si naší hru. Sestava se nemění, ze středu zálohy žádné velké nebezpečí nehrozí, a tak bude asi stačit pokrýt si nejnebezpečnějšího možného asistenta na gól, Coufala, a jediného českého střelce, Schicka. Slabší mohou často udeřit ze standartek, ty zatím ale naši hráči kopou dost mizerně. Jankto, Král a Darida se s formou opravdu nepotkali, že by do toho ale opatrný Šilhavý nějak řízl, to asi nečekejme. Ale třeba chlapce naplněná aréna v Budapešti natolik vyhecuje, že nás čeká nevšední zážitek! S Holandskem to nikdy nuda nebyla, pamatujeme památné bitvy, tak třeba se ta historie zase bude opakovat. No a já bych si třeba konečně mohl vylepšit tu mojí hrozivou turnajovou bilanci, kdy jedu sledovat český tým. Zatím to mám 0-1-3 a skóre 5:11...
Komentáře
Okomentovat