Vždycky jsem záviděl Británii její fotbalovou kulturu. Přestože tam měli hovada, která jezdila tuhle rozbít výlohu, tuhle někoho ztlouct, dokázali si s tím na ostrovech poradit a skoro to vymýtit. Jejich přístup k fotbalu pro mě byl tak nějak vzorem. Vášní pro tuhle hru byla vždy Anglie pověstná, tamní prostředí je vyhlášené, stadiony nádherné, pořád plné, a tento v našich končinách stále méně populární sport tam sleduje skoro každý, od malých děcek po osmdesátileté babičky, od dělnické třídy až po manažery. Taky jsem vždy obdivoval jejich smysl pro fair play, to, že se v Premier League hojně nepadalo, i když v Itálii či Španělsku už začalo být polehávání pevně zakořeněné. A všechno výše zmíněné bylo důvodem, proč jsem kolébce fotbalu, která fanouškům po celém světě tuto hru stvořila, na každém mistrovství fandil. Vidět potom plnou fanzónu Angličanů v Paříži na minulém Euru, radovat se s nimi po vítězství v poslední minutě, a probírat s nimi všechny ty momenty, které v Česku můžete sdílet s čím dál menším počtem lidí, mě jen utvrdilo v tom, že si tahle země prostě už ten velký fotbalový úspěch zaslouží.
Se stále rostoucí kvalitou anglické reprezentace a velkým přílivem nadějných mladíků jsem si říkal, že je jen otázkou času, kdy vytoužený úspěch přijde. Ale když jsem viděl, že bude celé Euro koncipováno tak, že minimálně pětkrát nastoupí doma, a to ještě neexistoval covid, spíš jsem doufal, že to vyhrají až v Kataru, kde to z hlediska cestování bude spravedlivější.
Ale nikdy bych se nenadál toho, že si budu celý turnaj přát, aby vypadli. A že, až konečně, po skoro pětadvaceti letech nepokrytého fandění Anglii konečně dojde do finále, budu akorát rozezlen a přát si její prohru.
Přesně to se mi děje právě teď.
Anglie mě nakrkla za poslední dobu hned několikrát. Nikterak sympatický mi není ten jejich komplex z otrokářské historie a současná pokrytecká "rasistická" doba. Ono se to děje tak nějak všude "na západ" od nás, ale právě Britové v tom hrají v Evropě prim. Jak psal například jeden český právník, žijící už 40 let v Británii, dnes, když vás černoch obviní z rasismu, neplatí presumpce neviny, ale vy musíte nějak dokázat, že k rasismu skutečně nedošlo. A tak si Edinson Cavani na sociální síti osloví svého dlouholetého kamaráda "gringo", aby byl za to následně suspendován, přestože i ona "oběť" tohoto hrůzného rasismu zdůrazní, že je to z jeho pohledu v rovině přátelství. Případ Kúdela se sice stal ve Skotsku, ale ve zbytku Británie by to asi nedopadlo jinak. Jen bych nic nedal za to, že když zmínění uvědomělí bojovníci proti rasismu zalezou za zdi svého bytu, vypustí ze svých úst o těch "negrech" spoustu nepěkných výrazů.
Na jednu stranu musíme tedy co se týče xenofobie a rasismu opatrně. Ale potom celý stadion ve Wembley píská během všech hymen soupeře????? To bych v zemi, která si tak zakládá na fair play, opravdu nečekal. Co je horší, že UEFA, která by jinak za jakékoliv výše zmíněné projevy udělovala exemplární tresty, se k tomu ani nijak nevyjádří. Hlavně, že když někdo na tom "zaostalém východě" křičí "UEFA Mafia", přiletí hned tučné pokuty.
Těžko se zlobit na hráče, ti by si měli zejména hledět toho, aby hráli fotbal, jejich politická vyjadřování jsou vzhledem k jejich mnohdy omezenému intelektu spíš nežádoucí, ale nějaké kapacity ať už z managementu reprezentace nebo ze svazu, by se k tomu postavit měly. A tenhle odporný "disrespect" odsoudit. Přezíravot Britů vůči komukoliv východněji od nich naprosto bije do očí. Zajímalo by mě, kolik by trefili států, kdyby dostali otázku: "Ve kterém státě v Evropě leží následující město?" A v zadání Prahu, Sofii, Kyjev a Rigu. Tipuju, že tři z nich by přiřadili do Ruska. Ano, i u nás v Česku je spousta lidí, která si myslí, že Korejec, Vietnamec a Číňan jsou z jedné země a všichni jedí netopýry, ale to je způsobeno zabedněností z komunismu a hlavně, nás nikdo za vzory nedává a neudáváme žádný "světový názorový trend".
Ale fajn, kdybych se chtěl od těchto spíše společenských bloků oprostit a koncentrovat se jenom na fotbal, pořád je tam spousta věcí, díky kterým to prostě té Anglii přát nelze. I když dementní systém s 12 zeměmi v Británii nevymysleli, to byla Platiniho práce. Málokdo už dnes ví, že skupinové zápasy ve Wembley nahradily původně nominovaný Brusel, který nakonec (a teď už nevím proč), už před samotným losem turnaje, vypadl. Jenže když bylo jasné, že Británie naprosto znemožní účast fandům soupeře, pak už nominace Londýna a Glasgow byla přinejmenším sporná. Fakt, že potom ostatní nalítali tisíce kilometrů, zatímco Anglie si za celý turnaj odskočila jenom na krátký let do Říma, už je ale naprosto neregulérní a v semifinále s Dány to byl hlavní důvod, proč snaživí seveřané i přes prostřídání fyzicky odešli. Ono, marná sláva, je prostě něco jiného, když hned po zápase zalezete do regeneračních místností nebo posedáváte na letištích a soukáte se do letadel. Spánek a odpočinek je obrovsky důležitý, zvlášť, jdou-li zápasy takhle rychle po sobě. 
A pak je tu ještě samotná hra. Anglie mě nebavila v žádném zápase ve skupině, spokojen jsem byl snad jen rumem a vínem opojen, když dala čtyři góly Ukrajině. Tam jsem měl asi nějaký flashback. V semifinále jsem ale přál Dánům, už kvůli tomu, že se v anglických novinách psalo, že budou hrát ve finále s Itálií. Zase ta jejich nechutná přezíravost. Přes padesát let nehráli žádné finále, a stejně machry machry. Ale to pořád není vina hráčů. Jenže ono nejde Anglii fandit ani kvůli hráčům. Moji nejoblíbenější borci - Grealish a Sancho, moc nehrají, a hlavně, HLAVNĚ má Anglie v sestavě Sterlinga. Tohoto nesympatického simulanta a v raném věku pouličního grázla jsem nikdy neměl rád, a to nejen proto, že hraje v odporném Manchesteru City. Jeho vychcanost a simulovací návyky mi celkem pijou krev. Na turnaji sice patřil k tomu lepšímu, co Anglie nabízí, ale je to pořád Sterling, a v semifinále svojí pověst potvrdil dokonale. S myšlenkou na penaltu šel do vápna několikrát, a nakonec, po skandálním rozhodnutí rozhodčího, jí v prodloužení získal.
Jak byli sudí na Euru tím nejpříjemnějším překvapením, s minimem chyb, tak tohle byl hnus. Konspirátoři, a nelze se jim divit, mají jasno. Anglie musela do finále stůj co stůj. A ač mohla utaveného soupeře dorazit jakkoliv, ze hry se jí to nepovedlo a vysvobodilo jí až Sterlingovo nesportovní chování. A ten pozápasový komentář, že tam byl dotyk, tak je penalta, je přesně to, proč dnes lidi na fotbal tolik nadávají. Obránce tam přeci není od toho, aby uhýbal nohou, když se útočník rozhodne mu do ní naběhnout, ne? Stejně jako mi pije krev, když obránce, pokaždé v tísni, s protivníkem za zádech, alibisticky padá a pokaždé se to píská. Letos to rozhodčí celkem ignorovali, ten trend se mi moc líbil. Ale Holanďan to svým verdiktem zabil.
Zajímalo by mě, kolik lidí bude před finále fandit Anglii a kolik Italům. Oni věční řečníci Italové, to taky není vzor fotbalového chování. A Immobileho simulantský kousek ze čtvrtfinále, kdy se válel jako po srážce s dodávkou, a potom se vymrštil slavit, je hitem internetu. Následné polehávání a tahání času na konci utkání bylo rovněž trapné.
Ale italské semifinále, hlavně v druhém poločase, bylo parádní. Na penalty vyřazení Španělé (ano, opět se projevilo, že dva rozstřely na jednom turnaji prostě nevyhraješ) se zdáli malinko lepší, Morata se po tom vyrovnávacím gólu konečně mohl vykoupit, aby se nakonec zase stal psancem, co neproměnil rozhodující pentli. A tak nás v neděli večer čeká finále Anglie : Itálie.
Každopádně to, co bych ještě před rokem nečekal, v neděli skutečně přijde. Nebudu fandit Anglii. Ale Itálii. "Come on England" se ze všech výše zmíněných důvodů (a to ještě přičtěme lasery v obličeji Schmeichela před exekucí penalty od primitivů z hledištšě), a to i přesto, že mám angličany v tipovačce jako vítěze, změní na "Forza Italia". Nebo spíše ještě lépe na "Fuck off England!"
Komentáře
Okomentovat