Přátelé, předně bych chtěl upozornit, že psaní druhého olympijského blogu jsem na úterý měl naplánováno už dávno, takže to není tak, že bych se teď potřeboval vypsat ze splínů, které dnešní české olympijské fiasko v mnohých z nás vyvolalo. Ale nevylučuji, že tím bude nálada tohoto sloupku značně ovlivněna...
Tichá a zvláštní čínská olympiáda má za sebou dvě třetiny, zbývá posledních pět dní.
Hokejový turnaj zná svých osm čtvrtfinalistů a v českých restauracích, domácnostech, firmách a na internetových diskuzích se zuří a hojně se volá: "Pešán ven!". A já mám tedy na všechny z vás, jakkoliv se dá souhlasit, že avizovaný spasitel českého hokeje zklamal, kardinální otázku. "Koho za něj?" Co může změnit na lavičce národního týmu stojící člověk s tím, v jakém stavu je český hokej? Naučí snad trenér reprezentace české hokejisty zakončovat či lépe bruslit? Má snad možnost vybrat brankaře, co zavře svojí svatyni tak, jako to na zlatých turnajích uměli Turek, Hašek nebo Vokoun? Ano, souhlasím, sympaticky nepůsobí. Většina kritiků mu vyčítá, že tam jenom stojí a žvýká, nežije s týmem, spoustě lidí pije krev svým krapet arogantním výrazem. Mě vytáčel během loňského lotyšského šampionátu stupidním rotováním sestavy a letos tím, jak on i celý realizační tým v čele s Petrem Nedvědem nejspíš "bravurně komunikovali" s hráči, které vybírali na olympiádu. Jo, souhlas, udělal mraky chyb. A ať jde od válu, za ty dva turnaje si rozhodně žádné pokračování nezaslouží (stejně jako všichni jeho asistenti a generální manažer).
Ale to, jaké máme hokejisty, není vizitkou repre trenéra. To je vizitkou českého hokeje jako organizace. A vlastně i tak celkově přístupu české společnosti k samotnému sportu. Do důležitých svazových funkcí velkých sportů se vždycky dostanou žáby na prameni, vyžírkové, estébáci, kteří ve funkci akorát přiberou čtyřicet kilo, přežírají se ve VIPkách, dosadí si na důležité posty své kámoše, a o ten sport, o něž se mají starat, jim jde až na posledním místě. Hlavně se udržet co nejdéle u korýtek, moci přidělovat peníze z dotací tam, kam si zrovna vyberou, a chrochtat si při velkých akcích s dalšími kravaťákami nad kaviáry a drahými šampaňskými. Taková je naše společnost. Takoví jsme my, Češi. Děti ke sportu nevedeme, peníze rozhazujeme do pofidérních projektů, do mládežnických týmů neinvestujeme, malá děcka ani nedostanou v klubech výstroj, tak se radši dají na levný florbal, na sídlištích nikdo žádnou ledovou plochu v zimě nevyrábí... Nebo snad vídáte někde venku děti s hokejkami, i když zrovna není zima, že by aspoň hráli s tenisákem? Co si pamatuju, tak před dvaceti lety takových plácků bylo spoustu. Teď na jejich místech jsou parkoviště nebo obchody.
A ač hokejové sestavy, co jsou na letošních olympiádách, můžeme označit u Kanady jako Q výběr, u Ameriky H výběr, u Finů a Švédů nějaký D výběr, a u nás B výběr, a tedy není to ukazatel té nejvyšší kvality daných zemí, pořád nelze přehlížet, že hokejově nestačíme už celou dekádu.
Člověk by si i kajícně přál, ať se to pos...., že když přijde pořádný průser, tak se třeba konečně něco změní, ostatně spoustě klubů v kolektivních sportech sestupy pomohly k odrazu k lepším zítřkům. Ale u českého hokeje se zatím na nic podobného spoléhat nedá.
Nebo se snad něco změnilo, když jsme od roku 2005 začali totálně zaostávat v juniorských šampionátech?
Ne.
Vidíme od předáků z českého svazu, od pana Krále či jím nominovaných expertů nějakou veřejnou debatu, co a jak děláme pro to, abychom neskončili na úrovni Francie a Rakouska?
Ne.
Probírá se hojně v médiích systém výchovy české mládeže aby se tím vytvářel na odpovědné osoby a hokejový svaz tlak a nutil je k analýzám a vyjádřením, proč uvadáme?
NE!
Takže vážení, i kdybychom postavili na lavičku národního týmu Jona Coopera (v posledních dvou sezónách dovedl Tampu k výhře ve Stanley Cupu), tak bude čtvrtfinále maximem, pokud se zrovna nesejdou top hráči z NHL a u ostatních týmů tito nebudou moci přijet.
Já osobně tipoval před olympiádou konec v osmifinále a pouze pět vstřelených gólů. Český tým jich dal 10 (i když šest Rusákům, kteří už měli jasný postup), takže mě vlastně příjemně překvapil... Současný výběr nejlepších českých hokejistů v Evropě na víc nemá. Víc si nezaslouží. Ne ti hráči, ne ten trenér. Český hokej si to nezaslouží.
V depresi je i český, zejména mužský, biatlon. Mezi lety 2013 a 2015, kdy se rozbujel zájem o biatlon napříč celou Českou republikou, jsme si mnuli ruce. A všichni doufali, že se na kombinaci běhu se střelbou vrhne roj dětí, budeme mít z čeho vybírat, a natrvalo se usadíme ve společnosti největších velmocí. Tak to se asi nepovedlo. Dnešní mužská štafeta, která byla o kolo dostižena už během třetího úseku, tak nějak symbolizuje současnou kvalitu nejlepších českých závodníků. A tak to spíš vypadá, že do pěti let se biatlon u nás vrátí na periferii zájmu. Davidová to možná po olympiádě zabalí a nějak to na zástupy talentů v mládežnických kategoriích nevypadá. Někde asi udělali soudruzi chybu. Zatímco ostatní se neskutečně zlepšují, Češi jakoby zůstali stále v roce 2015. Ale biatlon je atraktivní i bez našich závodníků, tak si to nenechme zkazit.
Když si to teď po sobě čtu, je to tedy hodně depresivní čtení. Tak něco pozitivního.
Krásný závod jsme mohli sledovat ve slalomu žen. Drama jak řemen. Petra Vlhová po neúspěchu v obřím slalomu po prvním slalomovém kole figurovala až daleko od medailí, s velkým odstupem. Ale v druhém kole se zlepšila, a čekala v cíli, jak to dopadne. Nejlepší závodnice udělaly vždy velké chyby, Hectorová, která by jinak tutově přijela před Vlhovou, uklouzla, a tak jsme nakonec mohli my, co sledujeme každý lyžařský závod v sezoně, mohli vidět něco nevídaného. A to Petru s totálním výbuchem radosti a emocí. Tedy něco, co jinak běžně nedělá. Dojede, vyhraje, usměje se, obejme soupeřky, a jde na další závod. Takže konečně výtrysky radosti. Dostalo mě to.
Ester měla po snowboardovém zlatu minimum času na přechod k lyžím, přesto jí chybělo v Super G 14 setin k medaili. Kdyby nejela hned s dvojkou, třeba by jí měla. Ale na "kdyby" se v lyžování nehraje, takže jej nemá cenu používat ani po úterním sjezdu při úvaze, jak by to dopadlo bez její chyby v závěru. Vedla... :(
Teď se trošku rozepíšu o tom, jak mě jednotlivé sporty baví, či nebaví.
Docela by mě zajímalo, jestli někdo z vás vydrží se zaujetím sledovat běžecké závody. Kromě sprintů to je tak nehorázná nuda! Závody rozhodnuté v polovině, nic se tam neděje.. Hrůza. To mi ale asi zkazil biatlon, nějak tam ta střelba a přesýpání pořadí chybí.
Rychlobruslení mě nikdy nijak extra nebavilo, nebýt Martiny, asi bych z něj nic moc neviděl, short track je pak snad nejdebilnější sport, co na zimních OH je. Každou jízdu nějaký ten Korejec, Japonec nebo Kanaďan upadne, a zajímavé, vždy to na letošní olympiádě rozhodčí rozhodnou ve prospěch Číny (to ale čerpám pouze z několika na sobě nezávislých zdrojů z internetových diskuzí, sám jsem neviděl nic).
Ač už to není co bývalo, stále mě baví skoky. Radost mi udělal Manuel Fettner, kterému jsem vždycky fandil, ale byl to závodník na hraně světového a kontinentálního poháru. Už chtěl letos končit, ale nakonec měl docela formu, že si ještě jednu sezónu střihne. A přijede v sedmatřiceti se zlatou z družstev a stříbrnou z malého můstku.
Bavil mě i skeleton, z těch sportů v ledovém korytu je takový nejrozmanitější, nejsou to jen jízdy s minimálními rozdíly (ale já bych hlavou napřed teda nikdy jet nemoh´). Tam jsme díky Fernstädtové od medaile zase tak daleko nebyli. 
Nejvíc mě ale vždycky pobaví reakce mé drahé, když vidí saně dvojic :D :D. Když zjistila, že tam dokonce i jedou bratři, položila mi otázku: "No dovedeš si představit, že sedíš každej den bráchovi na vejcích?". No a když pak ještě našla obrázek dvou růžově oděných, myslím, že od té doby mi je ve svých snech nevěrná a užívá si trojku.
Snowboard i akrobatické lyžování je celkem fajn, jen mi přijde, že už těch disciplín začíná být moc. Na co je slopestyle, big air i aerials? Nechal bych jenom slopestyle, všechno ostatní je jen jeho zkrácenina a vlastně oproti tomu dost nuda. Škoda, že nemohla jet Samice, zrovna letos byly ve snowboardcrossu poprvé i týmové soutěže, takže mohla mít ty placky i dvě. Ta smůla, co si na český tým v téhle disciplíně v Pekingu zasedla, to nevymyslíš. Eva zlomené kotníky, její náhradnice si zlomila ruku při pádu v osmifinále. Nejlepší muž, Kubičík, si při prvním tréninku v Číně naštípl holenní kost, na poslední chvíli se za něho do Pekingu vydal Houser, aby ho hned umístili kvůli covidu do karantény a nezávodil..
Co mě bavilo, byly taneční páry v krasobruslení. Není to samý skok a důraz na atletiku, ale je to fakt elegantní a dobře to vypadá (samozřejmě hlavně ty tanečnice). Naproti tomu na samotné chlapy se dívat moc nedá, jednak to je samý Asiat a ty od sebe nerozeznám, a hlavně je to samý skok. Chybí mi staré dobré časy Philippa Candelora a Stéphana Lambiela.
Ženské krasobruslení se nakonec stane populárním a sledovaným z úplně jiného důvodu, než by si zasloužilo. Zase jsme u toho. Rusáci a doping. Je to fakt už únavné a trapné. A stále dokola. Tyhle "režimy", jako Rusko nebo Čína, co neustále potřebují ukazovat světu svojí vyjímečnost a sílu prostřednictvím sportu, to bude vždycky neštěstí (ovšem šampionáty a olympiády jim jsou přidělovány neustále). Ano, je nám do toho h...., nemusíme se přeci starat o to, co se kde na světě děje, jak fungují společnosti jednotlivých zemí. Ale přeci jen jsme pořád lidi. Živé bytosti. A pro ruský režim jsou jejich vlastní lidé při sportu často jen prostředkem pro demonstraci svojí síly. A neštítí se k tomu zneužít děti. Poslední olympiády vyhrávaly patnáctileté, šestnáctileté Rusky. Ještě před dvacátým rokem své kariéry končily. Teď vyšlo najevo, že současná nejlepší krasobruslařka, 15letá Valijevová neprošla dopingovým testem a v jejím těle našli trimetazidin. Nebudu tu psát, co to je za lék, kdyžtak si to najděte. Samozřejmě z ruské strany přichází to, co pokaždé. Výmluvy, zapírání a vyjádření o komplotu celého zbytku světa.
Valijevová pochází ze skupiny trenérky Tutberidzeové. Ta se zabývá vyhledáváním talentů v Rusku, ze kterých pak "vyrábí" patnáctileté šampionky. Pro těla těchto ještě stále dětí je totiž mnohem jednodušší naučit se krasobruslařské skoky a tak se z ženské kategorie čím dál víc stává dětská, kdy pak dospělé a starší závodnice nemají šanci těmto "gumovým" děckám konkurovat. Tutberidzeová dokonce podle informací, co se mi povedlo najít ně několika serverech, přímo vybírá děti, které mají genetické růstové vady, aby nevyrostly či měly co nejdéle dětskou postavu. Teď se naplno odhalilo, že do nich ještě k tomu cpou látky, co jsou pro jejich zdraví krajně nebezpečné. Takové dítě sotva něco vezme vědomě, navíc ještě ruské. Prostě věří dospělým, že to, co mu dávají, mu pomáhá a udělá z něj šampiona. Ani si nedovedu představit, že by taková ruská čtrnáctiletá holka, ve které je od začátku budovaná soutěživost, řekla: "Já si to nevezmu." Takže tu máme naprosto vzorové zneužívání dětí. Valijevová (tedy lidé okolo ní) nakonec uspěla s odvoláním u arbitráže a byla zatím připuštěna k závodu. Zejména proto, že je v ochranné věkové lhůtě. Tak proč tedy soupeří s dospělými? I z tohoto důvodu doufám, že se podaří prosadit, že od příštích olympijských her bude muset být všem krasobruslařkám nejméně 17 let. 
Co to ale pro takové dítě musí být za stres.. Skandál ponese hlavně její jméno. Hlavně, že se dospělí nažerou a Rusko si nahoní ego, jak mají nejlepší sportovce. Vzhledem k tomu, že jsou stále ještě v podmínce, klidně bych sáhnul pro kompletní potrestání na jedny letní a jedny zimní olympijské hry. Ano, jsem proti kolektivní vině, kvůli tomu by dejme tomu třeba takový tenista Medvedev, co tam tráví minimum času, přišel o letní hry, což si nezaslouží. Ale už se s nimi ta hra hraje moc dlouho a vidíme, že nelegální praktiky při cestách k úspěchům mají prostě už ve svojí DNA. Potrestat a hotovo.
Tak jsem si to po sobě přečetl znovu, tentokrát celé, a vidím, že jsem to s tou pozitivitou moc nevylepšil.
No jo no... Tak snad asi už aby bylo teplo..
Komentáře
Okomentovat