Očekávaně...

  Přátelé, zajímalo by mě, jestli některý z vás, kdo fotbal aktivně sleduje, očekával, že by snad česká fotbalová reprezentace mohla barážový dvojzápas zvládnout a postoupit na zimní mistrovství světa do Kataru.

  Předpokládám, že až na notorické a občas realitu nevnímající optimisty (nebudu jmenovat, že pane Šumný) si nikdo příčetný nemohl myslet, že by snad repre v sestavě, kterou měla na toto období k dispozici, mohla zvládnout dvě venkovní utkání po sobě. A protože ze mě český fotbal a hokej udělaly poměrně značného pesimistu (ovšem po dosažených výsledcích se jen ukáže, že realistu), ulehl jsem ve čtvrtek s noťasem v takové té smířené náladě s nějakou tou špetkou doufání někde vzadu v mysli, že se to třeba všechno sejde a dokopeme to až do penalt..

  Nakonec ta realita zas až tak trudná nebyla, náš švédský protivník měl viditelné potíže s nerozehraností jeho v klubech lavičku leštících hráčů, a tak k tomu zdolání prvního ze dvou krůčků zase toliko daleko nebylo. Torzo poměrně úspěšného týmu z Eura se s tím popasovalo s maximálním úsilím, jenže po prostřídáních už tam ta kvalita z naší strany nebyla opravdu téměř žádná a k penaltové naději kvůli jedné švédské povedené akci nakonec nedošlo. Na MS tak budeme jako již tradičně chybět a tak se zase můžeme těšit za dva roky na Euro, kam se při množství 24 kvalifikovaných týmů pravděpodobně zase probojovat zvládneme.

  Když nám na podzim vytáhli při losu z osudí Švédy a Poláky (ten třetí tým, co je momentálně smazán nejen ze sportovní mapy budu s prominutím ignorovat), a bylo jasné, že nás případně oba souboje čekají na venkovní půdě, řekl jsem si tenkrát jediné: "Musíme mít Schicka. A potom bude dobré mít Coufala, Součka a Baráka ve formě. Jo a taky by to chtělo, aby byla v pohodě obrana." Jenže protože ta první, naprosto klíčová podmínka, tedy mít k dispozici střelce snad 80 % všech důležitých gólů z posledních dvou let a jediného opravdu top hráče, vzala už na konci února za své, byl jsem už před samotným barážovým rozuzlením totálně otráven. Když se potom rozpadla obrana a ještě vypadl rychlostně vybavený Coufal, musela by se na nás snést opravdu nehorázná kopa štěstí a Švédové by museli mít den blbec. Gól Kuchty byl nakonec sporně neuznán, a tak ani toho štěstíčka nám dopřáno nebylo. Je fakt škoda, že když už máme zase po deseti či patnácti letech opravdu top fotbalistu, který by klidně mohl hrát v nejlepších evropských klubech, je na tom trošku jako Tom Rosický a jeho zdravotní odolnost není bůhvíjaká. Přeci jenom, za necelé poslední tři sezóny v Německu byl zraněný určitě šestkrát, sedmkrát, vždycky tak na 3 - 4 týdny. A to mu nejenom znemožňuje atakovat vysněnou korunu krále střelců bundesligy (jakkoliv je jeho střelecké konto úchvatné), ale hlavně to taky trošku bude srážet jeho pozici při případném jednání o velkém přestupu, které by určitě v létě on i jeho agent rádi podstoupili. Je to k vzteku. Mít Schicka, naše šance na postup by nebyla 2 %, ale třeba 30 %..

  A protože toto bude poslední World Cup s normálním, atraktivním systémem osmi skupin po čtyřech, byla to, alespoň pro mě osobně, poslední šance vidět náš tým na pěkném, kvalitním, světovém mistrovství. I když v Kataru, i když v zimě.

  No a tím, že tam naši chlapci očekávaně nebudou, nejspíš i padl můj plán o desetidenním teple na přelomu listopadu a prosince v Kataru. První vlna prodeje pro nezúčastněné týmy totiž skončila, když jsem byl v Kostarice. A to jsem na stránky FIFA lezl skoro co čtrnáct dní, abych zjistil, jak bude prodej probíhat. Naposledy jsem tam byl někdy v lednu, a pořád tam bylo "tickets information will be available soon". A najednou, o dva měsíce později, nákupní okno k 8. březnu ukončeno.. Jebat...

  Ale tak.. Třeba se tam tolika lidem, když uvidí, jaké ubytovací kapacity zatím Katar poskytuje, ani nebude chtít. V prosinci bylo možné najít jen čtyři dostupná ubytování v oblasti Dauhá na týden z přelomu listopadu a prosince, a nejlevnější bylo za 17000,- na noc. Tak na to bych se tak jako tak stejně vy.....