Vingegaard nebo Pogačar?

  Tour de France míří do svojí poslední třetiny. Po rovinatých, davy obložených etapách v Dánsku, kostkovém peklu na severu a po Alpských stoupáních s předehrou na Planině krásných dívek francouzské cyklistické dobrodružství vyvrcholí v Pyrenejích a potom v závěrečné časovce.
  Upřímně se přiznám, že během letoška prožívám krapet schizofrenní situaci. Co mi vždycky na Tour vadilo, byla hegemonie jednoho závodníka. Časy dnes již pro historii neexistujícího Armstronga, kdy jste už po půlce Tour věděli, že to zase vyhraje, nebo jasná vítězství Frooma hned od prvního kopce a poté nuda na čele pelotonu v podání dominantního Sky, byly pro diváka mnohdy útrpné. To samé jsem čekal teď v podání Tadeje Pogačara. Poté dechberoucí bratrokrádeži v poslední etapě před dvěma lety, kdy jako úplný benjamínek svlékl favorizovaného Rogliče, loni dominoval s víc než pětiminutovým náskokem. A letos, po prvních dojezdech do kopců, jsem naprosto nepochyboval, že uvidíme další Tadejovu one-man show. Nikdo mu nestačil a vždycky si v koncích etap dokázal ještě dojet pro nějaký ten vteřinový bonus. A jelikož je to pan časovkář, tak před poslední etapou, kterou bude zase právě jízda proti chronometru (už mi s tím lezou na nervy, nevím proč nedají ještě alespoň dvě etapy za to), by mu nějaká minuta, dvě, hravě stačila k tomu, aby získal žlutý dres na Champs Elysées dotřetice, a za rok znova, a pak zase, a... a prostě nuda..
  Jenže jedenáctá etapa všechno změnila. Nádherná bitva, kdy už 60 km před cílem Jumbo Visma svými nástupy zkoušelo Tadeje utahat, byla asi nejhezčí etapou Tour, kterou jsem kdy viděl. A na jejím konci, když se pět kilometrů před koncem zvedl Vingegaard a Pogačar za ním najednou nejel, jsem s úžasem ani nedýchal, že dosavadní hegemon je přeci jen člověk a i on má slabší den! No jo, jenže on ztratil tři minuty, a najednou je s dvouapůlminutovým náskokem Vingegaard favoritem. Ba co víc, závodníkem, který asi bude žlutý dres bránit z pomocí svého silného Jumbo teamu a sám, narozdíl od Pogačara, asi ani nehodlá útočit.
  Tak jsem si celou dobu přál, aby někdo Pogačara ohrozil, až se najednou dostal do situace, že už ztrácí celkem dost A najednou jsem se přistihl, že si vlastně přeju, aby se na Dána Tadej dotáhl a my před tou závěrečnou časovkou pořád trnuli napětím, kdo z nich (Gerraint Thomas a Romain Bardet prominou) nakonec to celkové pořadí vyhraje. A je pravda, že Pogačar, když byl lídrem, jezdil pořád aktivně. Ne jako Froome za času taktické dominance Sky či další pasivní leadeři, co ujeli na jednom kopci a potom se jenom vezli a hlídali si nástupy. Ostatně, i Vingegaard tak od převléknutí se do žlutého jezdí.
  Dramatu závěrečné části Tour by mohlo pomoci, že Vingegaardova stáj Jumbo-Visma se postupně rozpadá. Ztratil vrchaře Rogliče i Kruijswijka a tak si bude s útoky (a jako že je můžeme s jistotou očekávat) Tadeje Pogačara muset poradit sám.
  Favoritem je teď určitě Vingegaard. V předchozích letech v časovkách sice na Pogačara vždy nějakou tu půlminutku ztratil, ale vede před svým slovinským soupeřem před posledními pěti etapami o 2:22.
  A tak si všichni přejme, ať vidíme ještě velké drama. Ať není po další horské etapě už rozhodnuto. Letošní Tour je totiž nebývale dramatická a je to snad poprvé, co se očekávaný hegemon díky jednomu jedinému nepovedenému odpoledni může stát poraženým. Ale určitě se vzdát ještě nehodlá.
  No a komu věříte vy? Vingegaardovi? Pogačarovi?

Komentáře