Nálada pod bodem mrazu

Přímý přenos všech závodů v sezóně. Televizní studio půl hodiny před startem a půl hodiny po jeho skončení. 7 komentátorů či reportérů, 3 experti, analýzy, grafy, glosy.. Večerní dvacetiminutový sestřih. Určitě nemalá finanční částka a spoustu vydané energie.

To vše investovala Česká televize do své vlajkové lodi této sezóny zimních sportů – do biatlonu. V olympijské sezóně, kdy navíc hlavní balík práv na zimní hry v Koreji má Eurosport, logická věc. Vlastně vzhledem k postavení biatlonu v posledních letech počin naprosto žádoucí! Vždyť z Koukalové, vítězky světového poháru 2015/16 a několikanásobné medailistky z vrcholných akcí je česká i světová celebrita. Z Ondry Rybáře, který v tom dnešním přepláceném a egoistickém sportovním světě působí jako to nejkladnější zjevení z nějaké pohádky (tak, a teď dobře mi tak – pohádky nenávidím, takže mám smůlu a žádný příměr nevymyslím), je dvojnásobný nejlepší trenér roku. Z biatlonové party hrdinové národa, jejichž kroky na sociálních sítích sledují statisíce „followerů“.

Projekt 2017/2018, jenž má vrcholit českou medailovou pohádkou v Pchjong Čchangu, započal před třemi týdny a ač z něj neuplynula ani třetina, musí být nálada v éteru vysílacího studia ČT na stejné hodnotě, jako byl vzduch během závodů v Östersundu, tedy hluboko pod bodem mrazu..

Tři roky se nestalo, aby se český biatlonista nepodíval na stupně vítězů dva podniky světového poháru za sebou. A teď, po ještě neskončené třetí zastávce, se dá bez nadsázky říct, že biatlonový boom v Čechách (alespoň prozatím) je fuč.. Gabča nezávodí (a já bych to dle všech dostupných indicií viděl tak, že letos ani nebude), z ostatních žen se do desítky dostala jen jednou Verča Vítková a jednou Eva Puskarčíková, a to daleko od pódiových umístění. Propad českých mužů je ještě mnohem bolestivější a vyvrcholil dokonce posledním (!) místem ve štafetě minulý týden v Hochfilzenu. A v neděli bude ČT dokonce po hodně dlouhé době vysílat přenos úplně bez českých biatlonistů. Do mužského závodu s hromadným startem se neprobojoval žádný..

No a jelikož vděčnost a zaujetí českého fanouška byly vždy velice prchavé kapaliny, tak se i sledovanost největšího zimního projektu ČT pohybuje sotva na polovině.

Optimisté se mohou stále upínat k naději, že čeští závodníci chtějí načasovat formu právě na olympijské hry, ale problém není ani tak v běhu, jako v zatím naprosto tragické střelbě. A o jejím načasování mám trošku obavy. Tam vám to prostě buď střílí, nebo ne...

Stejná nálada bude určitě i v samotném táboře biatlonistů. Byli zvyklí na poklony, obdiv, potlesk, kolem pořízení jejich kamionu byl velký mediální humbuk.. A najednou musí trenéři i závodníci odpovídat každý přímý přenos na otázky, které dříve nedostávali. Proč se nedařilo. Jaktože jsme měli nejhorší střelbu.. Zdali může za problémy Koukalové změna techniky.. Jestli to v týmu neskřípe.. Zatím to navenek poměrně zvládají, ale právě teď je to nejdůležitější období, kdy se ukáže, jak silné osobnosti v realizačním týmu i mezi samotnými závodníky opravdu jsou. 

Strašně moc bych si přál, aby ta (tak, a teď zase dobře mi tak – protože je nenávidím) pohádka zase pokračovala!! Ale únor se mílovými kroky blíží… L Já budu biatlon sledovat pořád. A držet palce dál. Ten sport je nádherný jako takový. A na to, co současná biatlonová generace dokázala, nikdy nezapomenu a patří jim za to, i kdyby se to už neopakovalo, obrovský dík. Ale abych byl upřímný, vnitřně jsem se s nějakými českými olympijskými medailovými žněmi z biatlonového areálu v Koreji tak nějak rozloučil..