Čekání je u konce.
Přesně po měsíci žvatlal Milius rozmnoží počet svých příspěvků na blogu, ale hlavně - začaly 23. zimní olympijské hry.
První ze tří asijských, které nyní budou následovat. Tudíž pro Evropana těžce sledovatelných. A já se jako sportovní maniak stydím, ale tentokrát, vzhledem k tomu, že jsem se z kontinentu, olympijský svátek pořádajícího, právě po třech týdnech vrátil, si na tuto událost nemohu vzít pracovní dovolenou.
Dnes jsem si koupil deník Sport, a na jeho titulní stráce bylo velké číslo 5, jakožto množství předpovídaných českých medailí. V tom se s Křetínského (a jak řekl Pitomio, i Babišovo) médiem shodnu. I já bych se v tipovačce, kterou v mé nepřítomnosti nikdo jiný nebyl schopen uspořádat, přikláněl k tomuto číslu.
Ester Ledecká. Martina Sáblíková. A ještě jednou Martina. O těchto třech medailích nepochybuji. A pak jsou tu biatlonisté, kteří po prosincové depresi ukázali, že formu pěkně brousí právě do Koreje (a Ondra Moravec už nejednou ukázal, že je v načasování mistr), Karolína Erbanová v rychlobruslařském sprintu, Eva Samková při obhajobě snobwoardcrossového zlata ze Soči.. A nemalá část národa určitě tajně doufá v hokejový zázrak.. Pravda, Kanada s Crosbym je něco jiného, než evropský výběr, se kterým se ve skupině setkáme letos, takže i zde mohou optimisté doufat.
České medaile budou.
A kdo jich z ostaních závodníků získá nejvíc? Marcel Hirscher? Mikaela Shiffrinová? Martin Fourcade? Kamil Stoch? Nechme se překvapit...
Co bych si ale přál já, je to, aby seznam závodníků, kterým byla medaile na krk věšena během slavnostních ceremoniálů v Pjonch-Čangu, se po dalších dvou, pěti, či dokonce osmi letech, už neměnil. Aby se (narozdíl od toho, jak to bylo před) během a po olympiádě nemluvilo o dopingových podezřeních, odebírání medailí a dalších všemožných skandálech.
Abychom si to, co neprospíme v ranních hodinách, u televize užili..
Tímto bych chtěl požádat i nadřízené ve všemožných podnicích napříč Českou republikou, aby tolerovali otupělé výrazy svých nevyspalých zaměstnnců, zvýšený počet prosurfovaných minut na internetových streamech, a nenadálý řev seřazených hloučků ať již u firemních počítačů, či u displayů mobilních telefonů.
Nechť je příštích 16 dní sportovních zážitkem se vším všudy..
Přesně po měsíci žvatlal Milius rozmnoží počet svých příspěvků na blogu, ale hlavně - začaly 23. zimní olympijské hry.
První ze tří asijských, které nyní budou následovat. Tudíž pro Evropana těžce sledovatelných. A já se jako sportovní maniak stydím, ale tentokrát, vzhledem k tomu, že jsem se z kontinentu, olympijský svátek pořádajícího, právě po třech týdnech vrátil, si na tuto událost nemohu vzít pracovní dovolenou.
Dnes jsem si koupil deník Sport, a na jeho titulní stráce bylo velké číslo 5, jakožto množství předpovídaných českých medailí. V tom se s Křetínského (a jak řekl Pitomio, i Babišovo) médiem shodnu. I já bych se v tipovačce, kterou v mé nepřítomnosti nikdo jiný nebyl schopen uspořádat, přikláněl k tomuto číslu.
Ester Ledecká. Martina Sáblíková. A ještě jednou Martina. O těchto třech medailích nepochybuji. A pak jsou tu biatlonisté, kteří po prosincové depresi ukázali, že formu pěkně brousí právě do Koreje (a Ondra Moravec už nejednou ukázal, že je v načasování mistr), Karolína Erbanová v rychlobruslařském sprintu, Eva Samková při obhajobě snobwoardcrossového zlata ze Soči.. A nemalá část národa určitě tajně doufá v hokejový zázrak.. Pravda, Kanada s Crosbym je něco jiného, než evropský výběr, se kterým se ve skupině setkáme letos, takže i zde mohou optimisté doufat.
České medaile budou.
A kdo jich z ostaních závodníků získá nejvíc? Marcel Hirscher? Mikaela Shiffrinová? Martin Fourcade? Kamil Stoch? Nechme se překvapit...
Co bych si ale přál já, je to, aby seznam závodníků, kterým byla medaile na krk věšena během slavnostních ceremoniálů v Pjonch-Čangu, se po dalších dvou, pěti, či dokonce osmi letech, už neměnil. Aby se (narozdíl od toho, jak to bylo před) během a po olympiádě nemluvilo o dopingových podezřeních, odebírání medailí a dalších všemožných skandálech.
Abychom si to, co neprospíme v ranních hodinách, u televize užili..
Tímto bych chtěl požádat i nadřízené ve všemožných podnicích napříč Českou republikou, aby tolerovali otupělé výrazy svých nevyspalých zaměstnnců, zvýšený počet prosurfovaných minut na internetových streamech, a nenadálý řev seřazených hloučků ať již u firemních počítačů, či u displayů mobilních telefonů.
Nechť je příštích 16 dní sportovních zážitkem se vším všudy..
Komentáře
Okomentovat