Asi to nebude nic nečekaného, když napíšu, že jsem zase před začátkem olympidády přemýšlel, že jí budu víceméně ignorovat. Klauniáda v komunistické zemi, kde zimní sporty nemají téměř žádnou tradici, bez diváků, se stupidními covidovými pravidly, přestože ve zbytku světa (tedy až na země, kde se covidový byznys stále vyplatí, nebo tam, kde vládnou sociopati) už se od restrikcí opouští, s pořadateli ve skafandrech, s každodenním testováním, na místě, kde se muselo sportřebovat tisíce hektolitrů toliko ubývající životodárné vody, jen aby bylo na čem lyžovat... Do toho ještě zářez v podobě neúčasti hráčů NHL.. Takto si "sportovní svátek" nepředstavuju.
No jo, ale nikdy jsem míchání politiky a sportu neměl rád, a tak zatínám zuby a sleduju. A snažím se si z toho brát to hezké. Ze zeměpisného hlediska je to zajímavý pohled na ta horská střediska s téměř oranžovými horami plnými drobných holých dřevin pouze s navozeným sněhem. Pár diváků nakonec v těch jinak hezky vypadajících halách je, mráz je sice velký, ale ten k zimě patří.. No a protože venku je už 14 dní jenom vichr, dešťo-sněhové přeháňky, a tradiční středoevropské šedivo (bůh žehnej loňské zimě a zatrať všechny, kdo zakázali loni lyžování), tak ani není jiného zbytí, než fandit. 
Po první třetině tedy krátké resumé.
Ničím jiným, než dnešním očekávaným triumfem "mimoně" (tak se nazvala sama na tiskovce, potom co se přiznala, že ani nevěděla, že už žádnou další jízdu nepojede a má fakt zlato!) Ester, začít nemůžu. Psal jsem tu již mnohokrát, jak mě ta holka baví, její obojživelnost, kterou i po těch již bezmála šesti letech, co kombinuje lyže a snowboard, stále spousta sportovních expertů bere jako něco "mimozemského". Ester tráví víc než dvě třetiny času před sezónou i v jejím průběhu na dvou prknech, tedy na lyžích, přesto její dnešní triumf ukázal, že i třetina času jí bohatě stačí na to, aby s "prstem v nose" povodila zbytek slalomářek na snowboardu. Jo, když má někdo všechny předpoklady k tomu to umět, ještě navíc to hrozně moc chce umět, dělá všechno proto, aby to uměl a má tým, který umí zařídit, aby to uměl, tak se pak soupeřky mohou přetrhnout, ale je jim to houby platné. Všechny do jedné (kvalifikaci jsem neviděl) byly hned od začátku pozadu a z přemíry snahy jedna jak druhá vyletěly z dráhy ještě před cílem. Vlastně mám, drahá Ester, jednu výtku!! Nejvíc mě na těch sportovních zážitcích baví ty nervy, které k těm krásným úspěchům vedou! Jenže u tebe už od první jízdy vím, že to bude bez stresu! Ale já ti to odpouštím! :) Díky za první placku.
Už dva dny před ofiko zahájením jsme mohli sledovat manžele Paulovy v curlingu smíšených párů. Mě ten sport vždycky bavil, ale tohle bylo vůbec poprvé, co jsem s curlingovými kameny viděl v akci nějaké Čechy! Při své premiéře rozhodně nezklamali. Porazili například Nory, kteří nakonec skončili stříbrní. Turnaj byl vyrovnaný, bylo vidět, že může každý porazit každého. Tedy až na Italy. Co předváděli ti dva, to bralo dech. A Stefania Constantini? No comment :) :) 
Hokejistky si dneska bohužel asi zařídily páteční konec, protože na Ameriku kromě Kanady nikdo další nemá. Ten rozdíl mezi severoamerickými celky a zbytkem světa je jedna z dvou věcí, co z ženského hokeje dělá méně atraktivní sport. Protože na tom úzkém kluzišti, co je teď v Pekingu, ten jejich hokej je i celkem rychlý a koukatelný. Dokonce jsem si asi dvě hodiny po shlédnutí záznamu jejich prvního utkání pustil Litvínov v Pardubicích a přišlo mi to pomalejší :D :D. Druhé, co ženský hokej sráží, je ta těžkopádná a pomalá střelba. Nic nejde nahoru, nic nejde prudce z první... Možná by stálo v počátcích tohoto sportu za to, kdyby se někdo zamyslel nad tím, že by jim dali lehčí puk a lehčí hokejky (něco jako třeba v atletice ženy hází s lehčí koulí či kladivem). Nepadalo by potom 90 % gólů po šourácích po ledě. Naše holky bohužel na neschopnost v zakončení doplácí asi nejvíc. Všechny soupeřky krásně přebruslí, ale před bránou je to tragédie. Zakončení v hokeji i ve fotbale dělá ten hlavní rozdíl mezi elitou a průměrem, české mužské týmy by mohly vyprávět a už zítra to s Dány při naší tradiční hře po rozích nejspíš uvidíme v praxi.. Ach jo.. Ještě, že mi je to bez hráčů NHL úplně jedno, jak to dopadne. Od začátku sezóny jak blbec sleduju všechny sestřihy a záznamy z NHL, stavím si olympijské sestavy, a pak budu koukat na totálně neznámé Američany i Kanaďany a na český tým s Michaelem Špačkem v prvním útoku.. To je jak zlého snu :( Alespoň, že máme zase na hrudi ten národní znak místo té Scania-slepice.
Že by měli nějakou medaili biatlonisti, moc nečekám. A jestli jsem viděl nějakou reálnou naději, pak to byla Markéta v individuálu. Ještě teď mě bolí v krku z toho řevu zmaru, když si odstřelila zlato dvacátou střelou. Vypadala po závodě celkem vyrovnaně, ale až si zaleze někam do klidu, tak slzičku uroní, hůř už se snad o zlato přijít nedá. Karlos dneska naopak v individuálu po té příšerné smíšené štafetě docela potěšil. Čekal jsem, že se odstřelí, přeci jen je to zelenáč. Ale to, že se dokázal běžecky držet třeba Tarjeie Bö a i s jednou chybou by pravděpodobně byl desátý, je pozitivní. Každou mladou naději hlavně v mužské části reprezentace potřebujeme jako sůl. 
Z ostatních závodů mě zatím nejvíc překvapilo, jak vyhořely Vlhová i Shiffrinová v obřím slalomu. Celkově se v alpském lyžování hodně padá a nedokončuje, holt je vidět, že znát kopec je jedním z nejdůležitějších atributů při cestách k úspěchům. No.. Výhoda pro Ester! :) Přeci jen jí v některých těch závodech ve svěťáku pořád limituje, že soupeřky sjely závodní pisty mnohem víckrát.
Čtvrté místo Martiny Sáblíkové z rychlobruslařské trojky je sice trošku smutné, ale před jejím hlavním závodem, před pětkou, je to dobrá zpráva. Po tom jejím nešťastném pádu se prý dokonce těsně před závodem cítila tak mizerně, že se chtěla odhlásit. Takže to tam pořád je. Koneckonců už před čtyřmi lety byla na 3000 m bramborová a potom nejdelší trať zvládla nejlépe. Ve čtvrtek po obědě uvidíme.
Závěrem přidávám časový harmonogram na příštích pět dní :)
Komentáře
Okomentovat