Nejaktuálnějším tématem sportovního světa je teď tenisové Roland Garros (potažmo blížící se, zákazy a neudělením bodů kontroverzní, Wimbledon) a českou společností rezonuje hokejový šampionát ve Finsku, já ale začnu dnešní blog ještě ohlédnutím za fotbalovou sezónou.
K jejímu dohrání už chybí jenom sobotní finále Ligy mistrů v Paříži. Národní soutěže jsou už ale minulostí.
Ta anglická byla letos nejdramatičtější, o titulu se rozhodovalo až v posledním kole. A je to taková škoda, že to Liverpool těm boháčům ze City neukradl! Chybělo 15 minut a Citizens mohli zažít unikátní hororový konec sezóny, kdy by nejdřív přišli o finále Champions League dvěma gòly v nastavení a pak by i ztatili náskok v Premier League prohrou s Aston Villou na vlastním stadionu v závěrečném kole. Stalo se jenom to první. Škoda. Nemam je rád. Tak alespoň, že v tom evropském finále nejsou a ropní boháči, cpoucí se do anglických velkoklubů (nebo do PSG) si za ty svoje petrodolary tu trofej zatím nekoupí.
Drama do posledního kola nabídla i pro mě jinak skoro nekoukatelná Serie A. Výhru AC Milán v závěrečném zápase jsem si ale ujít nenechal. Protože Zlatan :) Titul v jedenačtyřiceti, je to pán!
La Liga a Bundesliga byly rozhodnuté v předstihu (v Bayernem znehodnoceném Německu evergreen), ale zase nabídly dramata v boji o záchranu a jsem rád, že se mi udržela Mallorca.
Český prales ubetonovala nekoukatelná Plzeň, závěr totálně nezvládla Slavia a trošku se obávám, že ten materiál, ze kterého Trpišovský byl schopen před dvěma, třemi lety sestavit při dokonalém výkonu evropsky konkurenceschopné mužstvo, začíná být v Česku vybrakovaný. Ale nebudu chodit kolem horké kaše - hlavním důvodem, proč jsem se ještě chtěl vracet k fotbalové sezóně je něco jiného. Rád bych totiž na tomto místě pogratuloval Spartičce za úspěšnou sezónu, za finále poháru, za famózní výkony, kterými se svým rozpočtem oslňuje fandy, a hlavně za tu jasnou vizi a dlouhodobou koncepci, kterou se svým možná stohlavým managementem nastavila! Bravo, jen tak dál, děláte nám radost! A hodně štěstí při výběru dalšího kandidáta na trenérské křeslo, který bude nejpozději příští jaro obdarován zlatým padákem. Schválně, měl mít touhle dobou ještě smlouvu Vrba, Jílek i Štramák nebo jenom posledně dva jmenovaní?? :D
Asi můžeme pozvolna k hokeji.
O NHL se rozpovídám někdy příště, teď se zaměřím na světový šampionát. Minulý týden jsem se po příšerném zápase s Rakouskem neudržel a trošku se tu vyzvracel. Od toho dne uplynulo dost dní a odehrálo se pět zápasů. Ten nejdůležitější, zatím poslední, čtvrtfinálový, Jalonenův výběr zvládnul. Tedy možná by bylo lepší říct - první útok jej zvládnul. Stejně jako při skupinových výhrách se k němu totiž při střílení gólů nikdo další nepřidal. Vrána mlčí, Hertl taky, i když ten je obrovsky platný při bránění, to málokdo docení. Tak uvidíme, jak to nakonec dopadne. Jestli si Kanaďané Pastu a spol načtou a pohlídají a dopadne to jako ve skupině s Finy, kdy jsme až na dvě slušné pasáže vůbec neútočili, nebo to chlapci zvládnou, něco tam při přesilovce spadne a zase se nás bude před Vejmelkou i trochu držet štěstí jako při zápase s Amíky či v závěru proti Němcům. Každopádně jsme v rovnovážném stavu hráčů na ledě nedali gól už 8 třetin, což je trošku zneklidňující. Na druhou stranu, v právě probíhajícím play off nejlepší hokejové ligy světa taky drtivou většinu branek obstarají elitní útoky. A ten defenzivní styl, kterým se pod Jalonenem prezentujeme, přivedl Finy za poslední roky k titulu jak na MS, tak na olympiádě.
Chtěl bych jen upozornit mé věrné sportovní spolusledovatele, že během finálových zápasů budu odstřižen z diskuzí, WhatsAppů a všeho podobného, takže mi ani nepište. Budu v hledišti Roland Garros a hokej budeme s účastnicemi zájezdu sledovat až po návratu ve večerních hodinách. Znát výsledek a přijít tím o napětí tedy nebude žádoucí ;)
No a můžeme směle přejít k tenisu. Na French Open se vydáváme podruhé. Po pěti letech. Když jsem plánoval, které dny zvolit, rozhodl jsem se nakonec narozdíl od minulé návštěvy prvního a druhého kola dorazit na prostřední víkend i s pátkem. To se hraje třetí a čtvrté kolo, tedy už dochází k soubojům zajímavých hráčů, ale pořád je velká šance zajít si na Čechy. Tedy, přesně řečeno, na Češky, když mužská část bývá čechůprostá. No a samozřejmě, naschvál, je ve 3. kole jenom JEDNA!!! Listoval jsem zpětně grandslamovými pavouky, kdy naposledy tak málo našich přešlo dvě kola a zastavil jsem se až u Wimbledonu 2017. Tedy 18 grandslamů v kuse byly vždy ve 3. kole alespoň 2 Češky. Až do teď, kdy tam jedeme my. No není to k nasrání???
Naštěstí si nás chce osud alespoň trošku udobřit a přihrál nám Karolínu Muchovou na kurt Suzanne Lenglen, kam dnešní páteční lístky máme. Snad jí v 11 hodin stihneme, letadlo, ve kterém blog na mobilu smolím, letělo včas a v 8:20 bychom měli dosednout.
Velká škoda, že včera svůj senzační výkon proti světové čtyřce Tsitsipasovi nedotáhl k postupu do 3. kola Zdeněk Kolář. Ve druhé i čtvrté sadě měl několik setbolů, ale obě v tiebreaku prohrál a získal pro sebe jenom set třetí. Ale asi sám nečekal, když nastupoval do 1. kola kvalifikace, že za týden a něco bude 11 tisíc lidí v hledišti vyvolávat: "Kolar! Kolar! Kolar!" Říkal jsem si, proč na něj radši nevolají jménem, ale pak jsem si představil, jak asi Francouz vysloví slovo "Zdeněk"..
Dnes bude na našem kurtu kromě Mušky ještě Rafa a Zverev, zítřejší a nedělní program ještě není znám. Tak snad nás čekají podobná dechberoucí dramata, když už případné finále hokejového šampionátu steávíme v letadle..
Komentáře
Okomentovat